Bára Hrzánová s manželem Radkem Holubem řádí na jevišti. V Divadle Kalich mají premiéru
Kočka v oregánu, pod tímto názvem představí ve středu 21. března Divadlo Kalich v pražské premiéře hru Torbena Bettse, která slavila velký úspěch v rodném Londýně. Čtveřici jejích hrdinů ztvární v režii Lídy Engelové Barbora Hrzánová, Radek Holub, Klára Cibulková a Zdeněk Velen. Slavnostní premiéry bude osobně účasten i autor.
Hru napsal pod názvem Invincible (Nepřemožitelný) v roce 2014 oceňovaný anglický dramatik, původně herec Torben Betts. „Sklidil s ní vavříny nejen v Londýně, ale také ve Španělsku, a dokonce u nás v Klicperově divadle v Hradci Králové. Tady hru uvedli pod názvem Vincenc. Představení viděla režisérka Lída Engelová, která okamžitě vycítila herecký potenciál a diváckou vděčnost Bettsova textu,“ vyjmenovává dramaturgyně inscenace v Divadle Kalich Johana Kudláčková.
Jedna z nejúspěšnějších současných londýnských komedií nabízí spoustu humoru i vážného citu a velké příležitosti pro výjimečně obsazený čtyřlístek herců. Střet jemných velkoměstských intelektuálů s venkovskou zemitostí, dávné ambice, sny, touhy a v neposlední řadě vzájemné předsudky. Na tak pestré paletě témat staví tato konverzačně – situační komedie, která pojmenovává zdaleka nejen humorné aspekty naší současnosti a staví na precizních dialozích. Hra se stala hned po své londýnské premiéře v roce 2014 obrovským diváckým hitem a její uvedení provázely i recenze plné superlativů.
„Nerozhodovala jsem se dlouho. Na nabídku nastudovat další představení v Divadle Kalich jsem kývla okamžitě, do toho ještě s režisérkou Lídou Engelovou, která pro mě představuje bezpečí, a do třetice s Radkem, což je pro mě už naprosté bezpečí. Navíc s dalšími dvěma hereckými kolegy, kteří jsou pracovití a nesmírně citliví,“ vyjmenovává Barbora Hrzánová důvody, proč se do Kočky v oregánu pustila. „Je to velice kvalitní scénář, na jaký nenarazíte každý den. Na dnešní poměry naprosto výjimečný. Jde o dvojlomnou záležitost, v níž se komika střídá s tragikou. A kdo jiný by u nás měl dělat konverzační žánr než režisérka Engelová, která je v něm naprostý mistr,“ doplňuje herečka.
„Hru nejde schovat pod pokličku jednoho žánru: z větší části je to komedie mravů, částečně stand-up comedy, trochu čistá fraška, ale s některými melodramatickými a výsostně tragickými momenty. Cílem Torbena Bettse bylo jistě také vypsat se z pocitu sociální ukřivděnosti, ale po vzoru svého učitele Alana Ayckbourna chtěl především diváky rozesmát,“ upřesňuje dramaturgyně Johana Kudláčková.
„Kočka v oregánu je především skvěle napsaná hra. Na začátku se její hrdinové představí nějak, na konci máte pocit, že jste díky průběhu večera potkali úplně jiné lidi. Hrát v takové hře je nesmírně těžké, současně ale velmi lákavé. Pro režiséra je Kočka v oregánu výzvou objevovat spolu s herci smích a slzy v jediných společných okamžicích. Budeme-li v naší objevitelské misi úspěšní, můžeme si s anglickými herci, režiséry, diváky i kritiky jen zamávat na srozuměnou. A říci si, že se smíchem se nejdál dojde – i v tragédii,“ říká Lída Engelová. „Stačilo víc vnímat paradoxy ve světě kolem nás i v nás. Vždyť i největší tragédie se tak snadno mohou převrátit v komedie a naopak. Zdá se mi, že doba, ve které žijeme, se už z ničeho jiného než z paradoxů neskládá.“
Barbora Hrzánová vidí v Kočce v oregánu témata žhavá i pro naši tuzemskou současnost: „Byla bych ráda, kdyby si diváci po představení řekli, že v dnešní situaci, v níž v naší republice rozdělené na tábory jsme, bude nejlepší, aby obě strany zapomněly na své vůdce, kteří žádní vůdci ve skutečnosti nejsou. Nikoho totiž nikam nevedou. Stalo se akorát to, že lidem se hůř mluví v hospodách a zarovnat vyhloubené příkopy bude stát hodně sil. Což je velká škoda, protože tohle ani jedné straně nesvědčí. To svědčí pouze těm lidem nahoře, kteří se na nás, ať už stojíme kdekoli, ve výsledku vykašlou. Vždycky to tak bylo a vždycky to tak bude. Všichni jsem na tom stejně blbě oproti těm, kteří se nás snaží rozdělovat.“
Zpráva, kterou Betts ve své hře podává o dnešním světě, je podle dramaturgyně Kudláčkové rozporná: „Svět, v němž vládnou peníze, nesmyslně rozděluje lidi. Někteří mohou a mají všechno, jiní nic. Všichni ovšem podléhají panice, že přijdou o to, co mají, ale také o řadu sebeklamů o vlastním významu a smyslu idejí, kterým často slepě věří. Tento svět nepřeje poznání pravdy, autentickým vztahům a citlivosti. Na druhou stranu pod vrstvou popela doutná jiskra naděje v sílu a schopnost člověka uzdravovat sebe i své vztahy. Autor věří tomu, že láska je možná, i když někdy kvete nevídanými barvami a podobami.“
„V naší inscenaci Kočky v oregánu všechno rámuje groteska. Ta je směšná, krutá, zároveň lidská, má nadhled, proto taky má pořád co říct. Černobílá groteska dodneška lidi zajímá, neboť je v ní naděje – i přes její krutost, i přes tu bolest, kterou v ní klauni zažívají. Ještě po stém kopanci se zvednou a třeba zatančí. To je osvobozující,“ uzavírá Barbora Hrzánová.
Divadlo Kalich uvádí Bettsovu hru v překladu Michala Zahálky, s hudbou Zdeňka Zdeňka, s kostýmy Ivany Brádkové a ve scéně Ivo Žídka. První repríza 11. dubna je již vyprodána, další divadlo nasadilo na 20. května.
Foto Richard Kocourek/ Divadlo Kalich
