Příběh, ze kterého mrazí. Herec Ricky Loner otevřeně: Rodiče mě od dětství týrali!

Ricky Loner je začínající herec, který má za sebou hlavní roli v seriálu Soudní síň, vedlejší roli v seriálu Soudkyně Barbara a jednu z hlavních rolí v seriálu Soudy Kláry Slámové. Také nespočet nezávislých krátkometrážních a studentských filmů či role ve videoklipech. Jeho životní příběh, o který se nyní exkluzivně rozhodl otevřeně podělit se čtenáři webu Tojesenzace.cz, je ale drsný. Osud se s ním nemazlil. Abychom příběhu zachovali co největší autentičnost, necháváme jej v plné verzi tak, jak jej Ricky vyprávěl…
“Tenhle životní příběh je smutný a velice krutý. Od raného dětství mě otec doma týral psychicky, a také fyzicky. Po nějaké době se k němu přidala i moje matka, které hrozil denně smrtí a začala kvůli němu také pít a sáhla si i na život.  Otrávila se prášky. Otec ji viděl doma ležet na zemi a řekl, že je zase ožralá a ani nezavolal sanitku, bylo mu to jedno. Udělala to má babička, jinak by má matka zemřela.

Vše si začínám pamatovat asi od 5 let. Otec bral prášky na hlavu a požíval alkohol. Vymýšlel si různé záminky, které se nikdy nestaly a já byl za to potrestán.  Vše se začalo stupňovat. Vzpomínám si, že byl se mnou jen jednou venku a pak už se to nikdy nestalo, aby si se mnou šel třeba hrát na hřiště, nebo něco podobného. Mám ještě tři bratry a já jsem nejstarší. Vzpomínám si, že asi v mých 8 letech, nevím už přesně, mě otec a matka vodili k psychiatrovi, že prý jsem hyperaktivní dítě. Trvalo to asi půl roku. Měl jsem brát modré prášky, které jsem od doktorky dostal, ale plival jsem je do koše a byl jsem za to doma trestán fyzicky. Nikdy jsem nic neudělal a vůbec nechápu, proč mě na tu psychiatrii brali…

To ale nebylo všechno. Jako dítě mě matka doma dusila polštářem a já myslel, že mě udusí. Bylo to něco strašného, nevím, kolik mi bylo let, možná 6 let? Byla opilá… V mých 10 letech mi otec řekl, že mám prý sex se svou matkou a já vůbec nevěděl, co to vlastně znamená!! ? Řekl mi to tak: Ty čuráku malý, ty ji šukáš! Nějak tak to řekl. Pak už vše bylo jenom horší. Zakazoval nám doma větrat, koupat se a nesměli jsme ani vařit, atd.  Díky tomu, že se nevětralo, vše zplesnivělo a otec mi vulgárně řekl, že to dělám já a v noci to stříkám nějakým strojem.  Museli jsme zadělávat závěsy a pak i žaluzie. Prý ho někdo sledoval a jednou i říkal, že po něm někdo střílí, když našel v panelu malou díru. Bydleli jsme v panelovém domě a bylo to běžné, že v panelu byly díry, když jste neměli tapety a jen vylíčenou stěnu.

Pomočoval jsem se do 10 let. Nemohl jsem se soustředit ani na školu a špatně jsem se učil. Pořád jsem utíkal z domu a žil jsem hodně na ulici. Doma mě neustále napadal otec vulgárně, a to tak, že mi říkal, že jsemnavedený hajzl a že má matka mě vyšukala s někým jiným. Tohle jsem doma poslouchal celé roky, až do 30 let. Každý den to peklo trvalo a já měl tiky, nemohl jsem spát a strašně jsem se každý den bál, co se dále stane. Bál jsem se o život, když jsem to musel poslouchat, že nás všechny zabije a že jsme záškodníci. Moje matka se dala na jeho stranu, bylo to strašné. Moje babička nemohla nic dělat a byl jsem na to sám, nikdo mi nepomohl. Nesměli jsme na sociálku, zabil by nás. Vše se vystupňovalo a já začal asi od 14 let utíkat do lesů, kde jsem byl hlavně přes den a trvalo to možná 10 let.

Ricky dnes. Po tom, co si prožil, se opět dostává do formy.

Denně jsem nachodil desítky kilometrů a nevěděl jsem, co mám dělat. Vůbec jsem to nechápal, co se to děje a proč se to děje? Ještě si vzpomínám, že když mi bylo asi 10 let, tak jsem si před otce klekl a modlil jsem se a říkal jsem mu, proč to dělá, že jsem nikdy nic neudělal. A on se mi vysmál do obličeje a bylo na něm vidět, že mu to dělá dobře. To byl strašný pocit, bylo to hrozné.
Bylo až děsivé zjistit, že je to psychopat a dělá to úmyslně. Začal nám po bytě psát různé vzkazy na papírky, že když někdo poruší jeho jakýkoli zákaz, tak nás zabije, nebo vystěhuje. Měli jsme všichni velký strach.  Ve škole vše věděli, ale nikdo nic neudělal. Byl jsem bezradný. Všichni to věděli, ale nikdo nepomohl. Každý den jsem měl tiky a mlátil hlavou do zdi a divil jsem se, že nikdo nezavolal policii. Denně mi má matka i otec říkali, že se nikdy neodstěhuji, že bych na ulici umřel. Začal jsem tomu věřit a je to pochopitelné, když jsem byl ještě dítě.

Asi v 18 letech jsem chtěl odjet do Ameriky a tak jsem našel přes jednu agenturu práci v Izraeli. Byla to jedna firma v Bruntále, ale bohužel to byl podvod a mě v Tel Avivu zavřeli na noc do vězení. Bylo nepříjemné vidět na zdech nápisy Čechů, že už tu jsou několik měsíců atd. Měl jsem strach, že nepřežiju. Chodili kolem mě se zbraní a snažili se ze mě dostat, co tam dělám. Lámanou angličtinou jsem jim řekl, že jsem zedník, to jsem si vymyslel, jinak by mě snad zabili. Měl jsem naštěstí zpáteční letenku a brzy ráno mě pustili a já letěl letadlem přes Miláno do Prahy, kde na mě na letišti čekal strejda a teta, kteří bydleli v Rudné u Prahy.Přišel jsem o celou našetřenou knížku a i o peníze od babičky, ale byl jsem živý.

Díky babičce jsem v celém mém životě měl i nějaké hračky, jídlo a hlavně oblečení. Tohle jsem doma moc nedostával. Babička moc peněz neměla a před důchodem dřela ve fabrice za pár korun. Raději dala peníze mě a sama moc neměla. Díky ní jsem přežil, a to doslova. Doma jsem neměl Vánoce, narozeniny a vůbec nic. Pamatuji si jen z fotek, a to bylo jen hodně málo a pak nám bylo vše vyčteno a vulgárně vynadáno. Ve 22 letech jsem začal pracovat jako fitness trenér. Práci mi dal jeden pán, který přijel z Ameriky a vydělal si tam na fitko. Do té doby jsem měl občas brigádu, ale moc práce na severní Moravě v 90. letech nebylo, protože jsem kvůli rodině ani neudělal školu. Jinak jsem v té době svého otce napadl, když jsem to už nemohl vydržet. Jen jsem do něho trošičku žduchnul, ale nic víc a on přišel za několik hodin domů a měl sádru. Odvezli mě policajti a vůbec to neřešili. On podal trestní oznámení na mou osobu, ale pak ho stáhl. Bylo mi kolem 22 let. Policajti mi jen řekli, že se mám odstěhovat a vůbec je nezajímalo, co jsem jim všechno oznámil atd.

Ve fitness jsem pak pracoval asi 6 let a načerno. Moc peněz tam nebylo a já v té posilovně začal spát na zemi v šatně, abych nemusel domů. Spal jsem tam asi 2 roky a někdy tam byla pěkná zima. Těsně před nastoupením do fitness centra jsem měl zánět průdušek a málem jsem kvůli doktorům zemřel. Řekli, že mi nic není a já jsem se dusil a trvalo to skoro rok. Něco tak strašného jsem nikdy nezažil a doktoři se mi smáli a posílali mě na psychiatrii. Velkou náhodou jsem potkal jednu paní, která mi doporučila bronchoskopii a já tam přijel, bylo to v Příboře a doktor mi řekl, že jsem dorazil za pět minut dvanáct, jak se lidově říká. Byl jsem totálně zahleněný a učil jsem se pak znovu mluvit, chodit atd. Tohle jsem skoro rok nemohl dělat, dusil jsem se v posteli. Tam mi zachránili život, jinak bych se udusil.

V roce 2010 jsem si poprvé v životě našel ženu na vztah a byl to i můj první sex. Bylo mi 27 let a já už ztrácel od stresu a hrůzy vlasy. Bylo to peklo! Ta slečna mě vytáhla z fitka a byla o 10 let mladší, než já. Už jsem tam pak nepracoval a byl jsem bez práce. Zase mě živila babička. Občas byla brigáda a já se moc styděl, že nemám peníze a otravuji starou paní. Brečel jsem dost často, mrzelo mě to a hodně! Když se vrátím k té slečně, se kterou jsem začal chodit, taky byla ještě panna. Byl jsem s ní 2 roky a zažil jsem další zklamání, protože lhala doma rodičům a byla ještě nevyzrálá. Měla řeči typu: Co kdyby se zamilovala do někoho jiného a bylo by to třeba v cizině, jestli by mi to vadilo, že prý je to daleko a nemuselo by mi to vadit atd. Nebo, jestli by se mi líbilo, kdyby se líbala s jinou slečnou? Tohle mi ve vztahu přišlo absolutně nechutné a nepřípustné a měl jsem jí plné zuby. Začal jsem na ni žárlit, já nic takového nikdy neříkal a byl jsem vždy slušný. Nikdy jsem ani nekouřil, nebral drogy a ani jsem moc nepil a nechodil jsem po hospodách.

Byl jsem moc silný člověk, po tom všem, co už jsem si prošel. Byl jsem samozřejmě i velice talentovaný na spoustu věcí: Herectví, psaní textů, basketbal. V některých případech i na světové úrovni!Herectví jsem procvičoval i v lesích, kde jsem žil a skládal jsem tam i texty.

Abych se vrátil k té slečně. Vše se tak vyhrotilo, že jsem u nich doma udělal scénu a řekl jsem jí, proč měla ty řeči a že už ji nevěřím! Utekla do pokoje a zavřela se tam. Začal jsem bouchat na dveře a říkal jsem jí, proč taková je a proč měla takové řeči, ale ona vše zapřela! Myslel jsem, že je konec, ale dali jsme se zase dohromady. Ale její rodiče to zakazovali a k nim jsem už nikdy nemohl.
Vyhodili mě od nich z domu a myslel jsem, že je mezi námi konec. O rok později to skončilo úplně a ona mě podělala přes policii. Doma nikdy neřekla pravdu, proč jsem na ni žárlil atd. Nakonec jsem dostal podmínku, protože si oni vymysleli své výpovědi na policii. Já jsem jí říkal, že vše řeknu jejím rodičům a ona mi ještě v době našeho chození řekla, že když jim to řeknu, že se se mnou rozejde. Pak jsem jí po rozchodu sledoval a načapal jsem ji, jak chodí po diskotékách atd. Řekl jsem jí, jak jsem jí potkal, jak se má a proč taková je a že mě to vše mrzí. Bylo to v noci. Chytil jsem jí za ruku a ona začala volat o pomoc a tak jsem jí chytil kolem pasu a snažil jsem se jí kousek odvléct a chtěl jsem si s ní jen promluvit. Zadělal jsem jí pusu a říkal jí, proč řve, protože jsem byl v šoku a nechápal jsem ji. Nic jsem jí nechtěl udělat, jen jsem chtěl pokecat. Napadla mě pepřovým sprejem a pak si mě, asi po 14 dnech,  předvolali k výslechu na policii. Tam se ke mě chovali arogantně a vymysleli si vše podle sebe. Prý, že jsem ji napadl a omezoval na svobodě. Při druhém výslechu na policii mi bylo sděleno, že dostanu podmínku! Policista, který mě vyšetřoval, mi řekl, že slečně šlo prý o její zdraví a taky o život, jak jsem ji držel kolem pasu chtěl jsem jí jen o pár metrů přenést, abych si s ní v klidu promluvil a ona mě napadla pepřovým sprejem. Šok byl pro mě ten, že, když jsem se policisty ptal, kdo mu řekl, že jí šlo o život? A on mi řekl, že to tam napsal on! Zjistil jsem pak, že slečna měla poměr s policistou v době mého vyšetřování. Asi spolu jsou ještě dnes.

V té době jsem se pokusil o tři sebevraždy, ale dostal jsem se z nich. Nebyl jsem nikde u doktora, zvládl jsem to sám a jedna paní ve večerce mi zachránila život, když jsem k ní chodil na pokec. Vymlouvala mi další sebevraždy. Podal jsem trestní oznámení i na tu bývalou a toho policistu a měl jsem i právníka, ale vše zametli a popřeli!  Pak jsem si změnil kvůli mé rodině příjmení a časem i jméno. Na rodinu jsem podal trestní oznámení, ale oni vše zametli a vše jim přišlo normální, co jsem já a bratři na policii říkali. Jen jeden bratr byl na otcově straně, otec ho totiž podplácel. Všechno zametli a otec dostal prý pár stovek pokutu.

To už jsem se odstěhoval do Prahy, kde jsem nikoho neznal a první měsíce jsem měl na jídlo pouze 7 Kč na den. Mám několik svědků, co to viděli. Neznal jsem to tu a neměl jsem ani práci, jen levné bydlení, na které jsem si na Moravě vydělal brigádami, které mi dohodili známí atd. Jel jsem do Prahy za herectvím. Bydlel jsem na bytech se studenty, které pronajímala jedna žena z Brna, co v Praze už dlouho žila. Začala mě vydírat a já pro ni pracoval zadarmo. Ona mi platila jen posilovnu, kde jsem měl přístup na počítač a vkládal jsem jí inzeráty na bydlení. Neměl jsem co jíst a před odjezdem do Prahy, jsem se pohádal i se svou babičkou, kterou jsem pak neviděl skoro rok, co jsem odjel do Prahy. A ani jsem s ní nebyl v kontaktu telefonicky. Pohádali jsme se kvůli té rodině, jak jsem je žaloval. A samozřejmě i její dceru, mou matku. Bylo to moc smutné, ale na policii jsem řekl jen pravdu.

Když se vrátím k té bytné, tak to bylo velice nepříjemné. Neměl jsem jí jak zaplatit nájem a dělal jsem u ní doma otroka a čistil jí záchod, atd. Pak jsem konečně našel pracovní agenturu, která mi dala práci a já měl na den už 20 Kč na jídlo a postupem času pořád více.  Do toho všeho jsem se nabízel jako herec a obcházel jsem všechny herecké agentury a jednoho dne, jsem zaklepal na dveře člověka, který mě začal prosazovat a nabízel mě jako talentovaného herce. Okamžitě poznal, že jsem talentovaný! Měl jsem ale špatné sykavky a blbě jsem vyslovoval a drmolil. Začal jsem na tom makat a chodil jsem díky němu na logopedii. Ale podmínka toho herce, režiséra a scenaristy v jedné osobě byla, že mě bude zároveň ponižovat. Byl to další šok a platil mi 30 Kč na hodinu. V té době jsem byl už v kontaktu se svou babičkou, a také už jsem nebydlel přes tu bytnou, která mě vydírala a musela se mě v té době zastat její asistentka, která od ní pak také odešla. Ten člověk, který mě prosazoval jako herce, mě udělal svým otrokem. Nosil jsem mu nákupy, krájel ovoce a musel jsem před dalšími herci, kteří byli známí z televize, poslouchat jeho urážky atd. Nikdy nikomu neřekl, že se tak ke mě choval a vysmíval se mi, že jsem hubený atd, a platil mi vlastně 30 Kč na hodinu. Odešel jsem asi po půl roce a hrál jsem alespoň v Soudkyni Barbaře a studentském filmu. Začal mi pak vyhrožovat, ať nikomu neříkám, jak se ke mě choval, že by to poničilo jeho jméno atd. Prý, že mě bude jinak řešit přes svého právníka!

Pak jsem opět chytil průdušky a doktoři mi opět nevěřili stejně, jako před lety na Moravě. Až skoro po roce mi našli zánět, když jsem jim tvrdil, že ho mám už po měsíci. Pohrozil jsem skoro právníkem, a pak mi ho našli. Opět mi babička posílala peníze a odtrhávala si od pusy. Jinak bych už dávno nebyl. Několikrát mě vyhodili z práce, nemohl jsem dýchat. Chodil jsem do práce jen týden v měsíci, abych měl alespoň zaplaceno zdravotní a sociální pojištění. Pak po nasazení ATB se mi zánět ztratil.

Měl jsem pak ještě nějaké roličky v pořadech typu: Soudkyně Barbara. Zase jsem špatně mluvil, skoro rok jsem měl totiž průdušky a moc jsem nemohl mluvit, abych si to nepodráždil ještě více. Po celou dobu žití v Praze, jsem moc přátel neměl a nikam jsem ani nechodil. Byl jsem nekuřák a všude se kouřilo, a to mi vadilo. Pár lidí mi v Praze pomohlo a já si toho moc vážím. Celý život jsem se snažil pomáhat lidem já a někteří mi i děkovali a já sám nic neměl.

Po celou tu dobu od té bývalé slečny jsem neměl ani sex, nic. Měl jsem neuvěřitelnou smůlu na ženy a byl jsem jen na seznamkách, kde mě skoro každá žena napadala slovně a nevěděl jsem proč! Úplně mi to zničilo život a těch žen bylo za tu dobu asi 700! Počítal jsem to. Některé mi nadávali do plešounů a jiné zase psaly, že není možné, když mám tak pěknou postavu, že jsem na seznamce? Byl jsem už úplně zoufalý. Po skoro 6 letech, jsem našel ženu ve Zlíně, opět přes seznamku. Zlín jsem měl rád jako kluk a tak jsme si psali a já za ní pak doopravdy přijel. Ještě před našim setkáním, jsem prodělal druhou operaci tříselné kýly, která mě už neuvěřitelně bolela a myslel jsem, že praskne a musel jsem dále chodit do práce, protože na brigádách není nemocenská. Měl jsem velké bolesti, ale musel jsem pracovat. Musel jsem mít brigády, protože jsem chodil na castingy a snažil jsem se i bez herecké i jiné školy prosadit.

Když se vrátím k té ženě ze Zlína, tak to byl další omyl mého života, který trval jen dva měsíce. Je mi teď 35 let a jí bylo 44 let, starší žena mi nEvadila a doufal jsem, že bude rozumná a ne jak ta první, co mě podělala přes policii a lhala doma rodičům. Ale nestalo se tak a paní měla takovou zálibu, že si veřejně na zdi Facebooku posílala polonahé, svalnaté muže s kamarádkami a komentovala to tak, co by s nimi mohla dělat atd. Moc mi to ublížilo a ukončila to ona, protože jsem začal žárlit! Já tohle nikdy nedělal a volal jsem i do partnerské poradny a tam mi paní v telefonu jasně řekla, že to normální není a že člověk, který tady tohle dělá, si neuvědomuje, že tím ubližuje svému příteli, přítelkyni, který tady tohle nedělá. Ta žena byla taková i v reálném životě a otáčela se za každým mužem. Neřešila vůbec to, že jsem jí zrovna držel za ruku! Obrečel jsem to a začal jsem na sobě makat ještě více a to jsem vlastně neviděl bráchu, babičku a bylo to moc těžké, když vůbec nikoho nemáte.

Na Facebooku jsem začal hledat režiséry a za rok jsem jich našel přes 1000! Ozvalo se mi asi 100 z nich a někteří mi nabídli spolupráci do filmu, atd. Hrál jsem mezitím i v nějakém videoklipu a ten jsem pak nabízel jako svou hereckou ukázku, i když to byla malá rolička. V té době, jsem si začal psát s herečkou, Tamarou Kotrbovou, kterou jsem našel na Facebooku, ve skupině: Co miluji ve Zlíně a byl jsem pozván po nějaké době komunikace do Zlína na její představení. Takže opět návrat  do Zlína a velice příjemné setkání s velice příjemnou ženou, která mi nabídla i pomoc a to mě vůbec neznala!

Toho jsem si moc vážil! Chtěl bych se ještě vrátit k mému přestěhování, když jsem už nebydlel u té ženy, která mě vydírala. Začal jsem bydlet na jedné ubytovně, kde žili lidé, kteří denně požívali alkohol a kouřili, někteří brali i drogy!  Bylo docela těžké, když musíte trénovat a učit se scénáře a někdo vám nadává do bláznů a magorů a moc dobře ví, že se snažíte prosadit, jako herec. Když člověk bydlí na ubytovně, kde většina lidí pije a kouří, není to žádná výhra. I tady jsem kolikrát v noci sebou cukal a měl tiky i když už ne v takové velké míře, jako před časem. A za to se mi ti lidé, kteří tu se mnou na ubytovně bydleli, docela smáli a moc dobře věděli, čím jsem si prošel, mluvil jsem o tom s nimi. Tady tohle jen dokazuje, že jsou lidé vážně svině. Měl jsem i štěstí, že se na ubytovně nesmělo kouřit v pokojích  a všichni chodili ven. To bych asi nezvládnul, jako nekuřák.

Další nepříjemná věc byla ta, že chodím po brigádách, hlavně ve skladech, kde se nemůžete normálně bavit s lidmi, protože vás začnou slovně napadat, jak zjistí, že se snažíte prosadit, jako herec.Moje upřímnost, kterou v sobě mám, mi docela ničila život. Bylo to hodně nepříjemné, když přijdete do skladu, kde pracujete jako brigádník několik let a směje se vám denně několik desítek lidí a vy nevíte proč. A to jsem se nevytahoval a neprovokoval jsem nikoho! Taky mám na to pár svědků.

To, co jsem napsal, není úplně vše špatné, čím jsem si prošel a nic dobrého jsem v životě nezažil. A to jsou lidé v daleko horší situaci a jen o tom nemluví! Někdo těm lidem vyhrožuje smrtí a vším možným. Hodlám tohle vše potvrdit detektorem lži a další věci mi potvrdí svědci, kteří byli přítomni u některých událostí, které jsem si zažil.”

Zdroj a foto: Ricky Loner

5 komentářů: „Příběh, ze kterého mrazí. Herec Ricky Loner otevřeně: Rodiče mě od dětství týrali!

  • 26.8.2019 (14:33)
    Trvalý odkaz

    Tohle docist vyzaduje jistou davku masochismu.
    Sebelitostivy a pritom neskutečně sebestredny egoisticky pan, kterému ublizuje cely svet. Ale nikdy neni chyba u nej.
    On a celebrita?

  • 18.6.2020 (11:58)
    Trvalý odkaz

    Hezké, že jsi zmínil něco o Karlovi, který Ti umožnil nějakou dobu žít ve fitku.
    Ale úplně jsi zapomněl na spoustu jiných lidí, kteří se s Tebou kamarádili, u kterých jsi bezpočet nocí přespával, se kterými jsi prožil tolik zábavy a se kterými jsi aktivně sportoval.
    Škoda.

  • 18.6.2020 (13:58)
    Trvalý odkaz

    Je to síla kam až vás dožene zoufalost a naivita věřím že kdyby jste se postavil všemu čelem tak jste nedopadl tak jak jste dopadl,ale ví za nic nemůžete za to můžou ti druzí je to smutné znám vás moc dobře a vím jaký jste

  • 20.7.2020 (12:50)
    Trvalý odkaz

    Dobrý den,

    koukám, že už se ozval první zavistivý člověk, výborně:) Neschovávéj se za anonym, pokud tu píšeš pravdu?!:)))

    Ricky Loner

  • 21.7.2020 (09:59)
    Trvalý odkaz

    Potrefená husa se vždy ozve:) První nanávistný komentář pod mým článkem, který zřejmě napsal pan Vladimír .S, novinář, který neunesl psychicky, že jsem v posteli zaskakoval za něho u jeho ex manželky:)) Pak má rádoby rodina, která se dopustila trestného činu, týrání nezletilého. Tyto lidi nikdo nepotrestal, díky policejní korupci na Novojičínsku.

    Nikdy jsem nikomu netvrdil, že jsem bez chyby, mám jich spoustu a nikdy jsem se nelitoval! Raději bych se zaměřil na to, proč nebyl nikdo potrestán!? Zoufalost z mé strany? Hm, asi ano, těžko se jde proti korupci policie!!! Mrzí mě spousta věcí, které jsem pod nátlakem udělal. Třeba má babička, kterou jsem vydíral o peníze, protože jsem už nechtěl dále pokračovat v tomhle životě. Nedělal jsem to proto, že bych byl špatný člověk, ale proto, že jsem chtěl, aby na mě babička zapomněla, kdybych zemřel, aby netruchlila a myslela si o mě, že jsem byl šmejd. 

    To je ale na dlouhé povídání a za to se doopravdy moc stydím. 

    Čím více komentářů, které budou napadat mou osobu, tím více budu silnější. Děkuji.

    Ricky Loner 

     

     

     

     

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.