Nechte se fascinovat unikátní výstavou Egona Schieleho a Jeana-Michela Basquiata

Byli z opačných konců dvanáctého století, z Evropy – Vídně, a z Ameriky – New Yorku. Životy Egona Schieleho a Jeana-Michela Basquiata fascinují svět svojí pomíjivostí a intenzitou. Oba umělci zemřeli, když jim bylo 28 let. Oba se stali velkými uměleckými osobnostmi svého století. Spojuje je jejich osud a štěstí, krátká tvůrčí kariéra a odkaz a trvalá hodnota jejich díla, kterým se málokdo vyrovná.

Jejich pozoruhodná tvorba se dá vysvětlit snad jen tím, s jakou vášní žili. A nyní, v 21. století, se stali ikonami nových generací. Nutnost tvořit – to je hlavní motiv umělecké kariéry obou těchto osobností.

„Dostanu se do bodu, kde každé z mých ‚žijících‘ děl bude ohromovat svojí velikostí,“ napsal Schiele. Zavrhl akademický systém i předchozí modely. Pro něj „moderní umění neexistovalo – je pouze umění, které je věčné”*.

Egon Schiele Nu feminin debout avec tissu bleu
Egon Schiele Fille nue allongee en blouse rayee
Egon Schiele Demi-nu assis avec un chapeau etdes

Jean-Michel Basquiat nejprve začal malovat po zdích. Jeho dílo nelze interpretovat mimo kontext revolty, která ho probudila; touhy narušit zavedený pořádek a uniknout z hierarchických systémů. „Majestát, heroismus a ulice“ byly Basquiatovy syžety. Výstava díla obou umělců prezentuje ve dvou samostatných okruzích a respektuje specifický kontext každého z nich. Je to nutnost, protože se jedná o tak rozdílné momenty, které, i přes svoji společnou bohatost, jsou od sebe velmi daleko.

Pro Shieleho je to Vídeň raného dvacátého století, sídlo rakouskouherské říše a centrum intelektuálního a uměleckého života doby secese, v němčině označované jako jugendstil, a kolébka živé intelektuální a umělecké moderny. Pro Basquiata to byl New York začátku osmdesátých let, s vitální undergroundovou scénou, streetovou kulturou a otázkami na téma umění a identity.

Egon Schiele Des amoureux 1918
Egon Schiele Soleil dautomne Tournesols 1914

Ve své jedinečnosti jsou tyto dvě prezentace v harmonii s jedním ze čtyř základních témat sbírek: subjektivní a expresionistická vize umělce. Jak uvedla Suzanne Page: „Jistá konstantnost tvorby a stylu dělá z těchto dvou mimořádně intenzívních uměleckých odkazů nezkreslenou exkurzi hluboko do ztělesnění úzkosti, která se projevuje pozoruhodně silnými tahy. U Schieleho se jedná o rozklepaně ztrápenou linku, která nás nutí klást otázky. Schiele se odvážil vyjádřit syrovou sexualitu pomocí nesmiřitelné introspekce a tvrdého pohledu sama na sebe a své modely, s nimiž se identifikoval. V jeho tvorbě je všude cítit předzvěst tragédie.“

U Basquiata je to zase linka, která srší mladistvou energií a zlobou. Na jeho obrazech se často nachází černá postava – to když si umělec uvědomil, že ‚černé‘ umění v uměleckém světě, a zejména v muzeích, zcela absentuje.“

V případě Egona Schieleho je to vůbec poprvé, kdy Fondation Louis Vuitton zasvětí monografii ‚umělci minulosti‘. Je to také poprvé, kdy výstava velkého rozsahu je věnována jedinému umělci, Jeanovi-Michelovi Basquiatovi, který je ve sbírkách nadace výrazně zastoupen. Prezentace soudobého umění v historické perspektivě je jedním z cílů nadace Fondation Louis Vuitton.

Egon Schiele Autoportrait debout avec un gilet au

Egon Schiele (1890-1918)
Dílo Egona Schieleho se nedá oddělit od Vídně začátku 20. století. Trvalo jen pár let, než se jeho kresba etablovala jako projev vrcholného expresionismu. Natruc umělecké akademii, na níž začal studovat v mladším věku, než bylo obvyklé, založil v roce 1909 skupinu Neukunstgruppe a, díky Gustavu Klimtovi, objevil dílo van Gogha, Munche a Tooropa.

Od roku 1911 se v relativní izolaci od světa soustředil na svoji tvorbu, která dodnes fascinuje záběrem různých těl a typů, introspektivním charakterem, přímočarým vyjádřením touhy a tragickým pohledem na život. Než v roce 1918 podlehl španělské chřipce, vytvořil cirka tři stovky obrazů a několik tisíc kreseb – jeho umělecká dráha trvala jen deset let.

Egon Schiele Autoportrait debout avec un gilet au

První monografická výstava Schieleho tvorby v Paříži v posledních 25 letech představí díla té nejvyšší kvality, například Portrét s physalis (1912), laskavě zapůjčený z Leopold Museum (Vídeň), Těhotná žena a smrt (1911) z Polské národní galerie, Portrét umělcovy sedící ženy, jak si drží pravou nohu (1917) z Morgan Library & Museum (New York), Stojící nahá žena s modrým prostěradlem (1914) z Germanisches Nationalmuseum v Norimberku, Sedící nahý muž (1910) z Neue Galerie New York a Autoportér (1912) z National Gallery of Art, Washington.

Na výstavě se představí zhruba 120 děl – kreseb, kvašů a olejů – na ploše přes 600m2: v síních u jezírka (Gallery 1). Výstava je organizována chronologicky a rozprostírá se ve čtyřech výstavních sálech – lze sledovat vývoj umělcovy tvorby. Dieter Buchhart vysvětluje svůj přístup. „Je jen málo umělců, kteří zvládli kresbu a tah se stejnou virtuozitou a intenzitou jako Schiele. […] Jeho styl graduje od ornamentálního k expresionistickému a napříč třemi dimensemi – fragmentován a ořezán – vede k disonantnímu a divergentnímu vjemu linky jako analogie k lidské existenci.“

Okruhy výstavy jsou nazvány: The Ornamental Line (1908-1909) ; The Existential Line of Expressionism (1910-1911), The Physical Balance of the Combined Line at the Dawn of the First World War (1912-1914), a The Amputated, Fragmented Line during the War Years (1915-1918).

Část Ornamental Line (Ornamentální linka) sdružuje díla inspirována secesí – plná fluidnosti, evokují objevení díla Gustava Klimta, který hrál ve Schieleho uměleckém vývoji významnou roli.

Část Existential Line of Expressionism (Existenciální linka expresionismu) sdružuje tvorbu Schieleho expresionistického období: ostře řezané a pokroucené portréty a autportréty, které jsou smyslné a výrazné, oživené doteky zářivých barev.

Okruh Physical Balance of the Combined Line at the Dawn of the First World War (Kombinovaná linka – začátek první světové války) představí tvorbu z doby na pokraji prvního velkého světového konfliktu. Tato část umělcova díla také časově odpovídá době, kdy byl nakrátko v roce 1912 uvězněn v Neulenbachu na základě obvinění z porušování dobrých mravů. Linka tohoto období je méně klikatá a kresba je plošší, což částečně eliminuje předchozí disonanci.

Část Amputated, Fragmented Line during the War Years (Amputovaná, roztříštěná linka – léta války) představuje výraznou změnu: v umělcově díle se objevuje formace ve znázornění těla. Pózy jsou také více přirozené a méně agresivní.

Jean-Michel Basquiat Grillo 1984

Jean-Michel Basquiat (1960-1988)
Tvorba Jeana-Michela Basquiata, jednoho z nejvýznamnějších malířů 20. století, je rozložena na čtyřech úrovních budovy od architekta Franka Gehryho. Výstava zahrnuje celou kariéru malíře, od roku 1980 do roku 1988, se zaměřením na 120 stěžejních děl. Cyklus Hlavy z let 1981-1982 bude poprvé k vidění jako celek. Představí se také spolupráce mezi Basquiatem a Warholem. Výstava zahrnuje díla dříve v Evropě neviděná: Otravní liberálové (1982), Italsky (1983) a Jízda se smrtí (1988), i obrazy, které od prvního vystavení ještě za umělcova života nebyly téměř nikdy k vidění, například Urážlivá oranžová (1982), Bez názvu (Boxer) (1982) a Bez názvu (Žlutý asfalt a peří) (1982).

V mladém věku Jean-Michel Basquiat opustil školu a zřídil si své první studio v ulicích New Yorku. Velmi rychle dosáhl svojí tvorbou velkého úspěchu, o umělec na jednu stranu usiloval, a na druhou stranu se jím cítil být vláčen. Jeho dílo má kořeny v moderně, konkrétně u expresionistů, ale to není jediný zdroj inspirace. Pozornost, návštěvy muzeí a četba knih mu daly skutečný kulturní smysl. Nepřítomnost černého umění, která byla bolestně zřejmá, v něm vzbudila potřebu znázornit africkou a afroamerickou kulturu a revoltu. Basquiatova smrt v roce 1988 přerušila velmi plodnou uměleckou dráhu, která za deset let čítá více než tisíci obrazů a kreseb.

Jean-Michel_Basquiat Untitled 1982
Jean-Michel_Basquiat Untitled 1981
Jean-Michel Basquiat Dos Cabezas 1982

Výstava se rozprostírá na ploše téměř 2500m2. Je uspořádána chronologicky a díla tvoří celky, které definují témata a vybízejí ke srovnávání Dieter Buchhart: „Výstava sleduje Basquiatovu tvorbu od prvních kreseb a velkoformátových děl po pozdější grafiky, koláže a asambláže. Návštěvník bude konfrontován s jeho nezaměnitelným stylem, jazykem, frázemi a čísly – umělcova inspirace ‚betonovou‘ hip hop poezií se nezapře. Obraz afroamerického muže, utiskovaného rasismem, vyloučením a kapitalismem je zde prezentován v roli bojovníka a hrdiny.“

Jean-Michel Basquiat Anthony Clarke 1985
Jean-Michel_Basquiat Untitled 1982
Jean-Michel Basquiat Irony of Negro Policeman 1981
Jean-Michel_Basquiat Pez Dispenser 1984

Egon Schiele (1890-1918)” a “Jean-Michel Basquiat (1960-1988)
od 3. října 2018 do 14. ledna 2019
Hlavní kurátorka Suzanne Pagé
Kurátor Dieter Buchhar ve spolupráci s Annou Karinou Hofbauer, asistence Lexie Jordan
Pomocný kurátor pařížské výstavy Olivier Michelon, asistence Camila Souyri
Architekt Jean-François Bodin ve spolupráci s Hélène Roncerel

Doprovodný program
Souběžně s výstavami “Egon Schiele” a “Jean-Michel Basquiat” uspořádá Fondation Louis Vuitton multidisciplinární program týkající se díla dvou umělců. Pařížané budou moci vidět dílo Apex od Arthura Jafy, jedno z nejpozoruhodnějších ve sbírkách Fondation Louis Vuitton.

Katalogy
K výstavám vyjde samostatný katalog ve dvou jazykových verzích – angličtině a francouzštině – ve spolupráci s nakladatelstvím Gallimard.

Výstava Jean-Michel Basquiat vznikla díky spolupráci Fondation Louis Vuitton a Brant Foundation

Foto: Louis Vuitton 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.