Aťka Janoušková, Václav Žmolík a Slávek Boura pokřtili unikátní knihu Renáty Šťastné RETRO REPUBLIKA
Herečka a dabérka Aťka Janoušková, novinář, rozhlasový i televizní moderátor Václav Žmolík a moderátor a bavič Slávek Boura pokřtili Retro republiku. Jde o unikátní knihu, jejíž autorkou je novinářka a spisovatelka Renáta Šťastná. Navázala tak na první titul z loňska a čtenáři velmi vyhledávanou „retro“ publikaci Vzpomínkomat. Zároveň tímto způsobem přispívá k dokumentaci prvních sta let existence našeho samostatného státu.
Křest knihy se v přátelské a rodinné pohodě uskutečnil v knihkupectví Kosmas na rozhraní Letné a Holešovic. Součástí prezenrace byla i malá, komentovaná módní přehlídka retro, přesněji řečeno -prvorepublikových dámských i pánských, veskrze společenských oděvů. Přispěla tak také ke vzpomínání společně s novou knihou.
„Kniha Renaty Šťastné je unikátní v tom, že osloví velkou skupinu čtenářů několika věkových kategorií. Prostě všechny ty, kteří s jistou dávkou nostalgie zavzpomínají na doby, kdy se ještě netrávily hodiny nad displeji mobilů, kdy se k napsání dopisu kupodivu používal papír a tužka, v lepším případě psací stroj, kdy jsme jako děti po příchodu ze školy hodili tašku do kouta a do tmy řádili mezi domy s partou kamarádů, aniž by rodiče v každém okamžiku znali naše souřadnice, a kdy jsme si po otevření kapoty u svého vozu jen bezradně neprohlíželi zadeklovaný prostor, ale byli jsme si schopni vyměnit i ten nešťastný palec u rozdělovače, který tehdy sehnat nebyla vůbec žádná legrace…,” zaglosoval nakladatel a vydavatel publikace Retro Republika Pavel Mészáros, majitel AOS Publishing, který se jako dramaturg a moderátor podílí i na některých kulturních projektech a spolupracuje i se synem Jana Wericha – Jiřím Werichem Petráškem.
Jak podle nakladatele, tak i stovek čtenářů, kteří si už knihu pořídili, jde o “milé ohlédnutí za časy o něco pomalejšími, možná sice méně barevnými, kdy jsme předměty denní potřeby nekupovali, ale sháněli, ale kdy nám vydržely déle a kdy jsme k sobě měli možná trochu blíž…”
„Renata na knize odvedla opravdu mravenčí práci a pokud mohu posoudit, tak kniha funguje přesně tak, jak jsme si přáli. Když se nad ní sejde pár kamarádů, většinou je z toho několikahodinová debata o tom, kdy z nich měl jako dítě “zrovna” tohle kolo, koho z nich vozili “zrovna” v “tomhle” kočárku, a že “zrovna” moje babička měla v kuchyni na poličce tenhle rozhlas po drátě. A povídají si bez digitálních vymožeností, popíjí přitom třeba pivo z obyčejného půllitru a stávají se zase lidmi, kteří si mají co říct… Tak i pro tohle vznikla tato kniha,” dodal Mészáros.
„Je to výpravná, převážně fotografická publikace zachycuje uplynulých sto let našeho státu z pohledu obyčejných lidí. Jaká to pro ně byla doba? Jak žili, jak se měli? Co slavili, po čem toužili, o čem snili? Čtenář může, hlavně prostřednictvím dobových fotografií, zavzpomínat na rodinné události, ty nejběžnější, a přece v životě každého ty nejvýznamnější – narozeniny a svátky, Vánoce, Velikonoce, svatby, narození dítěte i okamžiky rozloučení s těmi nejdražšími. Jsou to i mé vzpomínky,” prozradila autorka Renáta Šťastá, která kromě toho přispěla i do “retro výstavky” ve výloze knihkupectví Kosmas. „Jsou tam moje brusle, na kterých jsem ještě nedávno opravdu bruslila,” podotkla Šťastná.
Celobarevná publikace se soustředí i na různé životní mezníky, často dobově podmíněné – pionýrský slib, převzetí občanského průkazu, maturitu a maturitní plesy, zahájení a ukončení základní vojenské služby nebo promoce na vysoké škole. Zavíří i vzpomínky na bramborové a chmelové brigády, lampionové a prvomájové průvody, pionýrské tábory, dovolené a výlety, „Okrajově se dotýká i toho, jak do života obyčejných lidí zasáhly velké dějinné události – druhá světová válka, okupace v roce 1968 nebo absurdity padesátých let. Věřím, že se čtenářům bude moje kniha líbit a poslouží i jako zajímavý vánoční dárek, který ocení ti, kteří si rádi zavzpomínají,” dodala autorka.
Renáta Šťastná se narodila v roce 1971 v Praze ve znamení Berana. Možná právě tvrdohlavé znamení může za její tvrdohlavou povahu. Zpravidla dosáhne svého cíle, byť je cesta velmi trnitá. Vyučila se prodavačkou drogistického zboží, práci prodavačky se věnovala řadu let, ale při tom se poohlížela po práci redaktorky. Sen se jí splnil a dnes její jméno čteme nejen v tiráži týdeníku Naše rodina, ale i v několika webových magazínech. Má syna Ondřeje (16) a malého pejska, kteří jsou pro ni také obrovskou inspirací. Bydlí ve středočeských Velkých Přílepech, kde, jak říká, číhají témata k psaní příběhů na každém kroku.
Foto: Jaroslav Hauer
