Hlavně dlouhodobá kvalita, a to jak materiálu, tak života lidí, kteří ji vyrábějí!

Módní kousky, které nám nesmí chybět? Jednoznačně ty, které zbytečně nezatěžují životní prostředí a nevyrábí je dospělí nebo děti v nelidských podmínkách. To je trend pomalé módy. Že jste se zatím výrobní historií vašeho oblečení nezabývali? Nevadí, nikdy není pozdě začít. A jak to začalo s tzv. pomalou módou? A jak souvisí se vzděláváním chudých dětí z druhého konce světa?

Podle statistik ministerstva životního prostředí Češi vyprodukují dvě stě padesát kilogramů odpadu za rok. To znamená dvacet kilogramů textilního odpadu, který se vyhodí na skládky. Zhruba osm procent komunálního odpadu pak představuje jen odpad textilní. Patříte-li mezi ty citlivější jedince, kteří se zamýšlí nad tím, jak by mohli naší planetě ulehčit od stále přítomného konzumu, neměla by vašemu zájmu uniknout pomalá móda. Zadejte si tento pojem do vyhledávače a budete mile překvapeni, kolik zajímavých odkazů vám Google nabídne. A hlavně, kolik míst nejen v hlavním měst objevíte, kde můžete pomalou módu sehnat.

Recyklace, lokální výrobky a zodpovědné nakupování
Historie pojmu pomalá móda (v originále “slow fashion”) přitom není tak stará. Tuto módu pojmenovala poprvé v roce 2007 Angličanka Kate Fletcherová z londýnského Centra pro udržitelnou módu. Popsala ji těmito slovy: “Pomalá móda je o navrhování, výrobě, spotřebě a lepším životě výrobku. Pomalá móda není založená na bázi času, ale kvality. Není opakem rychlé módy, ale je založena na odlišném přístupu, ve kterém si jsou designéři, podnikatelé, maloobchodníci a spotřebitelé více vědomi toho, jaké mají výrobky dopady na pracovníky, společnost a ekosystémy.Americká organizace Slow Fashion Forward dokonce vydala manifest, ve kterém píše: “Podporujeme nejrůznější podniky a projekty: nezávislé módní návrháře, větší módní domy, sdružení, fair trade organizace, second handy, recyklování i zápůjčky oblečení, místní kroužky pletení i bazárky.” Ve společnosti je tedy docela cítit, že pomalá móda si zcela jistě nachází své místo na trhu a hlavně získává stále více uvědomělejších zákazníků po celém světě.

Filozofie pomalé módy vychází z citátu Leonarda da Vinciho, který prohlásil, že „Jednoduchost je nejvyšší sofistikovanost.” Proto si tento druh módy zakládá na heslech typu: „méně je více“, „kvalita převládá nad kvantitou“ a „nakupujte lokální kousky“. Její vize tkví v důmyslném navrhování, precizní výrobě, promyšlené spotřebě a celkově v lepší životnosti výrobku. Tato móda čerpá převážně z dlouhodobé kvality, kterou mají na paměti všichni zakomponovaní zprostředkovatelé – designéři, výrobci, podnikatelé, maloobchodníci i spotřebitelé. “Pomalá móda by měla eliminovat tlak nadnárodních korporací na neustále se zvyšující spotřebu v módním průmyslu a měla by se stát odpovědí na zodpovědný přístup k nakupování módních kousků,” vysvětluje Veronika Šubrtová alias “Weef”, travel blogerka a YouTuberka, která žije heslem “Míň věcí, víc zážitků”. Veronika má za cíl probudit v mladých lidech touhu více cestovat, poznávat, stavět na vlastních zkušenostech a chovat se šetrněji k přírodě. Jak její heslo napovídá, zabývá se také minimalismem a společenskou odpovědností vůči naší planetě, která souvisí i s pomalou módou a nakupování věcí s rozmyslem.

Mezitím na druhém konci planety aneb Kdo vyrobil tvoje tričko?
Není neobvyklé, že v továrnách na výrobu oblečení pracují i malé děti. Směny přitom bývají dvanáctihodinové a pracuje se sedm dní v týdnů. K největším dovozcům textilu do západních zemí patří i Bangladéš. Tady pomáhá mj. humanitární organizace ADRA, ve spolupráci s níž Veronika plánuje dokumentární film o životě místních obyvatel. Ten se vedle běžného života dotkne také tématů chudoby, vzdělávání a dětské práce, které s textilním průmyslem v tomto kontextu částečně souvisí. “Právě jedním z důvodů našeho působení v Bangladéši je vedle vysoké negramotnosti, brzkých sňatků dětí, chudoby a prostituce také dětská práce, a to nejen v textilních továrnách. Je zde zakázaná, ale děje se. Pomáháme tzv. slumovým dětem zajistit vzdělávání, a tím je dostat ze začarovaného kruhu,” popisuje koordinátorka projektu Michaela Kroulíková z organizace ADRA. “Lidé by se měli začít více zajímat o to, odkud móda pochází, za jakých podmínek a za jakou cenu je vyráběna. Ceny triček ve fast fashion obchodech jsou směšné, přitom podmínky, ve kterých pracují v Bangladéši v textilkách mimo jiné právě i děti, jsou ne vždy v pořádku. Už samotný fakt, že tričko prošlo rukama dítěte, je špatně. Jenže velmi často vzhledem k situaci rodiny nezbývá nic jiného, než zapojit i nejmladší členy, kteří by ale měli místo toho studovat a chodit do školy,” uzavírá Veronika Šubrtová, která chce pomoci Adře na tento problém upozornit. Podle ní je totiž vzdělávání jeden ze způsobů, jak lidem v této zemi pomoci.

ADRA v Bangladéši působí už od roku 1999. Pomáhá dětem z nejchudších rodin zajistit kvalitní vzdělání, jídlo ve školách a základní školní vybavení. Kvalitní vzdělání může pomoci dětem i jejich rodinám dostat se z bludného kruhu chudoby a dává jim naději na lepší budoucnost. Více na www.adra.cz.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.