Oslavte 50. výročí přistání na Měsíci!

20. července to bude 50 let, co lidská noha poprvé vstoupila na povrch Měsíce. Těšit se můžete na zajímavé dokumenty od začátku července každé pondělí od 22.00 a každou neděli od 20.00 a na bonusový snímek přesně na výročí – 20. 7. Dokonalé zmapování cesty na Měsíc, všech úskalí a měsíčních zajímavostí přináší Prima ZOOM.

Zajímavosti o Měsíci
Měsíc byl snad každou civilizací chápán jako symbol změny a plodnosti. Zabíral témata napříč kulturním spektrem: mytologii, rituály, tradice, umění atd. Současným generacím už to ani tak nepřijde, ale když se vydala posádka Apolla 11 na misi s cílem stanout na jeho povrchu, byla to jedna z nejdůležitějších událostí minulého století. Je tomu právě 50 let od okamžiku, kdy američtí astronauté Neil Armstrong a Edwin „Buzz“ Aldrin stanuli 21. července ve 2 hodiny 56 minut koordinovaného světového času jako první lidé na povrchu Měsíce. Americká astronautika splnila cíl, který osm let předtím vytyčil prezident John Fitzgerald Kennedy. O slavné misi bylo již řečeno snad vše. K příležitosti kulatého výročí se tedy podívejme na několik věcí, které o Měsíci zase tak známé nejsou.

Měsíc poprvé obletěly želvy
Každý jistě zná roli Armstronga a Aldrina v „dobývání“ Měsíce. Prvními živočichy, kteří se na toto těleso podívaly opravdu zblízka, byly ovšem želvy. Společnost jim dělali ještě nejrůznější červy a mušky. V roce 1968 je totiž na oběžnou dráhu vypustili Sověti, kteří byli velmi překvapeni tím, že se živočichům nic nestalo. Vrátili se na Zem zcela zdraví.

Lunární stín je rychlejší než zvuk
V průběhu zatmění Slunce vrhá Měsíc na Zemi takzvaný lunární stín. Jeho rychlost je relativní v závislosti na pozici pozorovatele. Nejnižší je kolem rovníku, kde se pohybuje rychlostí kolem dvou km/h. Nejrychlejší je naopak u severního pólu, kde dosahuje rychlosti až 8000 km/h. Taková rychlost strká do kapsy i rychlost zvuku (1200 km/h).

Častá zemětřesení
Na Měsíci se otřesům půdy nedá říkat zemětřesení, ale spíše „měsícotřesení“. To ale nic nemění na tom, že Armstrongova posádka potvrdila, že Měsíc má podobnou stavbu jako Země a že se na něm odehrávají poměrně časté otřesy. Měsíc totiž nadále chladne, a tím se smršťuje, což doprovázejí měsícotřesení.

Modrý měsíc
Čas od času se může zdát, jako kdyby Měsíc zmodral. Vlivy na tento efekt jsou různé. Avšak asi nejdelší zmodrání bylo odstartováno v roce 1883 výbuchem sopky Krakatoa v Indonésii. Byl to pátý největší výbuch za posledních 75 000 let. Popílek, který tím vznikl, způsobil, že po dva roky se z určitých míst zdál být Měsíc modrý.

Jak vznikl Měsíc
Aktuálně převládající teorie se kloní k velkému třesku. Při srážce došlo k vypaření kamenů, jež v podstatě putovaly na zemský orbit. V průběhu opravdu dlouhého času se tento vytvořený mrak zchladil a zkondenzoval do pásu malých pevných kamenů. Kondenzace probíhala dále, dokud nevzniklo jedno těleso – Měsíc.

Smuteční řeč
Richard Nixon byl připraven na nejhorší. Na jeho žádost sepsal prezidentův mluvčí William Safire kondolenční projev pro případ, že by se kosmonauti nevrátili domů. „V dávných dobách lidé vzhlíželi k nebesům a v souhvězdích spatřovali své hrdiny. V moderní epoše děláme to samé, našimi hrdiny jsou však lidé z masa a kostí.“ Celý dokument se jmenuje In the Event of Moon Disaster.

Vzkaz na Měsíci
Posádka Apolla 11 nechala na Měsíci plaketu – destičku 23 × 18 cm z nerez oceli na oslavu přistání, která je schopna přinést základní informace o návštěvě jakýmkoli jiným bytostem, které by ji mohly vidět. Nápis na ní praví: „Zde se lidé z planety Země poprvé dotkli nohama Měsíce. Červenec, LP 1969. Přišli jsme v míru jménem celého lidstva.“ Destička zobrazuje dvě strany planety Země a je podepsána třemi astronauty a prezidentem USA Richardem Nixonem.

Odpadky na Měsíci
Vlajka není jedinou věcí, kterou posádka Apolla 11 na Měsíci zanechala. Armstrong s Aldrinem jich na Měsíci vyložili více než 100. Dále například zlatou olivovou ratolest a plaketu se vzkazem. Kromě tohoto vznešeného poselství po sobě zanechali také velký nepořádek, např. boty, fotoaparát, pytlíčky na zvracení nebo nádoby na moč. Důvod byl prozaický – posádka odebrala z Měsíce 21,55 kilogramů vzorků, a kdyby se nezbavila nepotřebného odpadu, neměla by je kam dát.

Měsíční vzorky
Měsíční vzorky přivezené na Zemi pocházejí z šesti misí s lidskou posádkou a ze tří misí Luna (číslo 16, 20 a 24). Prezident Nixon vzorky rozdělil a daroval všem státům světa.

Pojištění
Žádná pojišťovna tuto posádku nechtěla pojistit. Proč? Protože pojišťovny spoléhají na to, že se vám nic nestane. Vzhledem k tomu, že na této cestě za poznáním vesmíru byla vysoká šance, že se posádka nevrátí, byli tedy nuceni vymyslet alternativní způsob, jak dostat rodinu k penězům, kdyby se náhodou nevrátili. Proto všichni tři astronauti vymysleli alternativní řešení – zatímco čekali v karanténě na zahájení mise, podepsali stovky autogramů. Ty následně poslali svému dobrému příteli, jenž by je v případě tragédie poslal pozůstalým, kteří by je mohli zpeněžit jako pohlednice „z vesmíru“.

Logo Apolla
Emblém Apolla 11 byl navržen samotným členem výpravy Michaelem Collinsem. Inspirován knihou z ediční řady National Geographic vyobrazil orla přistávajícího na povrchu Měsíce s olivovou ratolestí v zobáku. Podle špiček NASA však orel působil příliš agresivním dojmem, a tak musel Collins přemístit ratolest ze zobáku do pařátů.

Vůně Měsíce
Podle astronautů, kteří na něm přistáli, má Měsíc svoji specifickou vůni. Když se vrátili z Měsíce na lunární modul, sejmuli helmy a přičichli k měsíčnímu prachu, ucítili Armstrong s Aldrinem vůni připomínající mokrý popel v ohništi, respektive střelný prach. Na planetě Zemi bohaté na kyslík je však měsíční prach bez zápachu.

Rozbitý spínač
Při přípravě na cestu domů Buzz Aldrin s Neilem Armstrongem zjistili, že spínač na klíčovém jističi je rozbitý, takže nejde zažehnout motor. Zdánlivě bezvýchodnou situaci nakonec zachránil Aldrin, který se pokusil využít obyčejný fix jako přepínač. Fungovalo to.

Výkaly na Měsíci
Několik minut po přistání zůstali Aldrin a Armstrong ještě chvíli v Apollo 11. Během té chvíle dal Aldrin Armstrongovi tašku, ve které mimo zbytků jídla byly také jejich výkaly. Armstrong tašku jednoduše na Měsíci pohodil.

Jedna Armstrongova fotka
Neil Armstrong je vyfocen pouze na jedné fotografii, a to když cosi dělá u lunárního modulu. Na většině fotografiích je Aldrin, protože celou tu dobu fotil Armstrong. Fotoaparát byl těžký a velký, a tak ho měl v rukou pouze jeden z nich. Aldrin měl také fotoaparát, ale bylo mu řečeno, aby fotil důležité věci.

Ten třetí
Třetí člen posádky, Michael Collins, nikdy nevkročil na Měsíc. A to proto, že na zbytek posádky čekal právě ve velitelském modulu. Někdo ho totiž musel kontrolovat, a tak se toho ujal právě on.

Vlajka se hýbe
Fotka na Měsíci, kde je vyfocen Aldrin a vlajka USA, vypadá, že se hýbe. Jak je možné, že na Měsíci, kde je bezvětří, byla vlajka v poloze, jako kdyby na ni foukal vítr? Mnozí spekulanti si myslí, že se jedná o podvrh a že přistání na Měsíci bylo dokonale sehrané divadlo v tzv. Oblasti 51.

Karanténa
Po přistání byli zavření v karanténě. Dokážete si zhruba představit, jak vypadají návraty kosmonautů z vesmíru v dnešní době? Posádka přistane, hrdě vystoupí z raketoplánu a davy se na posádku hrnou a šílí po nich. Toto si však posádka kosmické lodi Apollo 11 bohužel neužila. Jelikož povrch Měsíce nebyl absolutně zmapovaný, a lidé tak nevěděli, co se na něm nachází, byla posádka nucena zůstat po dobu tří týdnů v karanténě pro případ, že by se na Měsíci nacházely nějaké smrtící mikroorganismy.

Dvořák na Měsíci
Při návštěvě Apolla 11 zazněla na Měsíci magnetofonová nahrávka Dvořákovy Novosvětské symfonie.

Památník na Měsíci
V roce 1971 umístila posádka Apolla 15 na povrch Měsíce asi 8 cm velkou hliníkovou sošku astronauta ve skafandru zvanou Fallen Astronaut od belgického umělce Paula Van Hoeydoncka spolu s plaketou, na níž jsou uvedena jména osmi amerických astronautů a šesti sovětských kosmonautů, kteří zahynuli v souvislosti s kosmickým výzkumem.

Jméno
Měsíc je jediná známá přirozená družice Země. Nemá jiné formální jméno než „Měsíc“, i když je občas básnicky nazýván luna (slovanský, a zároveň latinský výraz pro Měsíc). Jeho symbolem je srpek.

První na Měsíci
První člověkem vyrobené těleso, které dosáhlo Měsíce, byla v roce 1957 sovětská sonda Luna 2. 20. července 1969 přistáli Neil Armstrong a Edwin Aldrin v rámci programu Apollo jako první lidé na Měsíci, a tím se stali i prvními lidmi, kteří stanuli na povrchu jiného vesmírného tělesa než Země. Prvním mužem kráčejícím po měsíčním povrchu byl Neil Armstrong, velitel americké mise Apollo 11. Celkem Měsíc zatím navštívilo dvanáct lidí.

První měkké přistání
Luna 9 byla první sondou, která měkce přistála na Měsíci a 3. února 1966 přenesla obrázky měsíčního povrchu.

Prvním umělý satelit Měsíce
Sovětská sonda Luna 10 (odstartovala 31. března 1966).

První pohled na odvrácenou tvář
První snímky odvrácené strany Měsíce získala v roce 1959 sonda Luna 3. Členové posádky Apolla 8, Frank Borman, James Lovell a William Anders, se 24. prosince 1968 stali prvními lidmi, kteří na vlastní oči viděli odvrácenou stranu Měsíce.

Poslední člověk na Měsíci
Posledním člověkem, který stál na Měsíci, byl Eugene Cernan, který v rámci mise Apollo 17 kráčel po Měsíci v prosinci 1972.

Odvrácená strana
Odvrácená strana je občas nazývána také „temnou stranou“. „Temná“ v tomto případě znamená „neznámá a skrytá“, nikoli „postrádající světlo“; ve skutečnosti přijímá odvrácená strana v průměru zhruba stejné množství slunečního světla jako přivrácená strana. Kosmická loď na odvrácené straně Měsíce je odříznuta od přímé radiové komunikace se Zemí.

Měsíc na Měsíci
Měsíc vykoná kompletní oběh kolem Země jednou za 29,530588 dne (synodický měsíc). Měsíc na Měsíci tedy trvá 29 a půl dne.

Vzdalování Měsíce
Měsíc se pomalu vzdaluje od Země rychlostí asi 38 mm za rok. Zemský den se vlivem stejných slapových sil zpomaluje o 1,7 milisekundy za století.

Tekutý Měsíc
Dříve byl Měsíc rozhodně polotekutý – před více než 4,5 miliardami let pokrýval povrch Měsíce tekutý oceán magmatu. Dnes je jeho plášť považován za vychladlý a ztuhlý. O jeho vulkanické aktivitě se ovšem uvažuje i v současnosti.

Měsíční kůra
Kůra Měsíce je složena z množství různých prvků, včetně uranu, thoria, draslíku, kyslíku, křemíku, hořčíku, železa, titanu, vápníku, hliníku a vodíku. Věří se, že celkové složení Měsíce je podobné jako zemské až na nedostatek těkavých prvků a železa.

Geografie Měsíce
Při popisu fyzických rysů Měsíce je problematické používání termínu geografie či jiných slov s předponou geo-, protože tato předpona ve svém latinském původu referuje k Zemi. Je tedy nelogické její použití pro mimozemská tělesa. Pro mapování Měsíce se používá pojem selenografie.

Krátery
Měsíc je pokryt desítkami tisíc kráterů o průměru větším než 1 kilometr. Většina je stará stovky miliónů nebo miliardy let. Nepřítomnost atmosféry, počasí a nových geologických procesů zajišťuje, že většina z nich zůstane prakticky navždy zachována.

Největší kráter
Největší kráter na Měsíci a vskutku největší známý kráter ve sluneční soustavě tvoří pánev South Pole-Aitken. Tento kráter se nachází na odvrácené straně poblíž jižního pólu, má 2 240 km v průměru a hloubku 13 km.

Moře na Měsíci
Tmavé a relativně jednotvárné měsíční pláně se nazývají moře (latinsky mare, v množném čísle maria), protože staří astronomové věřili, že jde o moře naplněná vodou. Ve skutečnosti se jedná o rozlehlé prastaré čedičové proudy lávy, které vyplnily pánve velkých kráterů. Světlejší vrchoviny se označují jako pevniny (latinsky terra, v množném čísle terrae). Moře se nacházejí téměř výhradně na přivrácené straně Měsíce, na odvrácené je pouze několik rozptýlených fleků. Odvrácená strana Měsíce čelí častějším dopadům asteroidů a meteoritů než přivrácená strana, u níž nebyla moře překryta krátery tak rychle.

Věčné světlo a věčný stín
V roce 2004 zjistili vědci na základě snímků získaných sondou Clementine, že čtyři hornaté oblasti lemující 73 km široký kráter Peary na severním pólu se zdají být osvětleny po celý měsíční den. Tyto „vrcholy věčného světla“ mohou existovat díky extrémně malé výchylce měsíční osy, která na druhé straně umožňuje také existenci věčného stínu na dnech mnoha polárních kráterů. Na méně hornatém jižním pólu oblasti věčného světla nenajdeme, i když okraj kráteru Shackleton je osvětlen po 80 % měsíčního dne.

Nejnižší teplota
V roce 2009 naměřila americká sonda Lunar Reconnaissance Orbiter v místech trvalého stínu v kráterech okolo jižního pólu nejnižší dosud známou teplotu ve sluneční soustavě −240 °C, což je jen o přibližně 33 °C více, než je absolutní nula.

Přítomnost vody
Kameny z měsíčního rovníku sesbírané astronauty z Apolla neobsahovaly žádné stopy vody. Sonda Lunar Prospector ani dřívější mapování Měsíce nepřinesly žádný přímý důkaz měsíční vody, ledu nebo vodních par. V průběhu času je Měsíc vytrvale bombardován kometami a meteoroidy. Mnoho z těchto objektů je bohatých na vodu. Sluneční energie ji následně disociuje (rozštěpí) na její základní prvky vodík a kyslík, které okamžitě unikají do vesmíru. Navzdory tomu existuje hypotéza, že na Měsíci mohou zůstávat významné zbytky vody buď na povrchu, nebo uvězněny v kůře. Výsledky mise Clementine naznačují, že malé zmrzlé kapsy ledu (zbytky po dopadu na vodu bohatých komet) mohou být nerozmrazené uchovány uvnitř měsíční kůry. Přestože se o kapsách uvažuje jako o malých, celkové předpokládané množství vody je dost významné – 1 km3.

Magnetické pole
Oproti Zemi má v současnosti Měsíc velmi slabé magnetické pole, nicméně v minulosti tomu tak být nemuselo. Zdá se, že Měsíc měl v historii magnetické pole, které bylo silnější, než je současné magnetické pole Země.

Atmosféra
Měsíc má relativně nevýznamnou a řídkou atmosféru. Atomy v takto řídké atmosféře se vzájemně téměř nesrážejí. Jedním ze zdrojů této atmosféry je odplynování – uvolňování plynů, například radonu, který pochází hluboko z měsíčního nitra. Dalším důležitým zdrojem plynů je sluneční vítr, který je rychle zachycován měsíční gravitací.

Zatmění
Při úplném zatmění Měsíc kompletně zakrývá sluneční disk a sluneční koróna je vidět pouhým okem. Zatmění nastávají, jen když jsou Slunce, Země a Měsíc v jedné přímce. Sluneční zatmění mohou nastat, jen pokud je Měsíc v novu a zatmění Měsíce jen je-li v úplňku. Protože se vzdálenost mezi Měsícem a Zemí během času velmi pomalu zvětšuje – znamená to, že před několika milióny let při slunečním zatmění Měsíc Slunce vždycky úplně zakryl a nemohlo nastat žádné prstencové zatmění. Na druhou stranu, za několik miliónů let už nebude Měsíc schopen Slunce úplně zakrýt a žádná úplná zatmění už nebudou nastávat.

Východ a západ
Měsíc vychází a zapadá díky svému oběhu kolem Země cca o 50 minut později než předchozí den. To je průměrná hodnota, neboť zpožďování kolísá v intervalu cca 20–80 minut. O kolik je menší zpoždění východu, o tolik je větší zpoždění západu. A naopak.

Nejstarší Měsíc na Zemi
5 000 let starý otesaný kámen v irském Knowth asi reprezentuje Měsíc, a je-li tomu tak, jde o nejstarší dosud objevené zobrazení.

Leonardo a Měsíc
Leonardo da Vinci v Leicesterském kodexu (napsán mezi 1506 a 1510) poprvé prohlásil, že Měsíc je hmotné těleso těžší než vzduch; současně správně vysvětlil jev tzv. popelavého svitu jako odraz záře Země od měsíčního povrchu.

Galileo a Měsíc
V roce 1609 nakreslil Galileo Galilei do své knihy Sidereus Nuncius jednu ze svých prvních kreseb Měsíce pozorovaného dalekohledem a poznamenal, že není hladký, ale má krátery.

Mapa Měsíce
V 17. století nakreslili Giovanni Battista Riccioli a Francesco Maria Grimaldi mapu Měsíce a pojmenovali řadu kráterů jmény, která známe dodnes.

Měsíčňané
Možnost existence vegetace na Měsíci, či dokonce osídlení „selenity“ byla seriózně zmiňována některými významnými astronomy až do prvních desetiletí 19. století. Ještě v roce 1835 se řada lidí nechala napálit sérií článků v deníku New York Sun o smyšleném objevu exotických zvířat žijících na Měsíci.

Nacistický Měsíc
Během nacistického období v Německu prosazovali nacističtí vůdci teorii Welteislehre, která prohlašovala, že Měsíc je tvořen pevným ledem.

Jádro Měsíce
Dříve si vědci mysleli, že Měsíc je uvnitř zcela vychladlý. Ale experimenty na teplo prokázaly, že hlubší měsíční vrstvy musejí být rozžhavené, neboť teplo proudí zevnitř směrem ven. Měsíční nitro zdaleka neprodukuje takové množství tepla jako Země. Průměr měsíčního jádra je asi 700 km, jako zemské jádro je zcela nebo částečně kapalné. Přesné složení jádra Měsíce ještě není známo. Podle nových poznatků NASA je vnitřní jádro Měsíce pevné, bohaté na železo s poloměrem 240 km, vnější jádro je tekuté o poloměru 330 km.

Osvětlení
Osvětlení Země měsíčním úplňkem (cca 0,25 luxu) je asi 400 000× nižší než osvětlení dané Sluncem v nadhlavníku.

Prima ZOOM vás vezme na Měsíc hned několikrát:

pondělí 22.00
1. 7. Zázraky Měsíce
8. 7. Zajatci Měsíce
15. 7. Apollo: Neznámí hrdinové (1. díl)
22. 7. Apollo: Neznámí hrdinové (2. díl)
od 29. 7. Kronika programu Apollo
29. 7. 23.00 Dobývání Měsíce

sobota 20. 7. 22.00
Armstrong: Záhada objasněna

neděle 20.00
od 7. 7. Dlouhá cesta na Měsí

Zázraky Měsíce
Měsíc spojuje kultury, každá si ale jeho vznik a význam vysvětlovala jinak. Různé názory jsou také na obrazce, které se na jeho povrchu vyskytují. V Číně pak oslavují sklizňový úplněk – tedy svátek, kdy se dalo sklízet i v noci. Je spojován s oslavami podzimu v polovině října. Už dávní čínští astronomové na základě Měsíce sestavili lunární kalendářní rok. Byl o 11 dní kratší než náš současný. Podle lunárního kalendáře jsou pak mnohé svátky, proto se jejich datum v našem kalendáři mění. Měsícem se mnohdy řídí také příroda, např. Korálový útes, ten vypouští vajíčka a spermie do oceánu, díky nějakému genu totiž korály čekají na ideální sílu měsíčního svitu. S Měsícem se také pojí některé pověry o vlkodlacích. To vysvětluje dění na africké Serengeti, kde je ve dnech po úplňku vyšší pravděpodobnost útoku predátorů, a zároveň vyšší úspěšnost jejich lovu – kořist jednoduše hůře vidí. Dalším vlivem Měsíce na přírodu je příliv a odliv, přílivové oblasti jsou plné života a jsou zastávkou stěhovavých ptáků. V polovině měsíce je Měsíc mezi Sluncem a Zemí a přechází do fáze novu. V tuto chvíli je jeho vliv na příliv a odliv největší. V Británii způsobuje příliv zajímavý jev, díky kamenitému dnu tu vznikají několikahodinové vlny a protiproud, rychlý asi 40 km/hod. Kajakáři toho s oblibou využívají a v podstatě na vlně surfují. Vůči Zemi pak existuje odvrácená strana Měsíce, sledují ji sondy Nasa. Jedna z nich se pohybuje pouze ve 40km výšce nad povrchem, který mapuje. I odvrácená strana je od Slunce ozářená, fáze jsou tu stejné, jako je vidíme ze Země, jen naopak. Na přední straně jsou doposud patrné stopy po misi Apollo 12 – cestičky z dvoudenních výprav po povrchu. Doposud bylo na Měsíci jen 12 lidí, tyto stopy připomínají působení Alana Beana a Peta Conrada 19. listopadu 1969. Alan hovoří o 6x nižší gravitaci, díky které uzvedl 190kg zemské váhy. Po odchodu do důchodu se začal naplno věnovat malování Měsíce a jeho povrchu.

Zajatci Měsíce
Arthur Rudolph se stal klíčovou osobností projektu prvního přistání člověka na Měsíci. Ale co když měl také prsty ve válečných zločinech, které během druhé světové války připravily o život 20 tisíc nuceně nasazených? Rudolph byl původně jedním z více než stovky nacistických vědců, kteří pracovali na projektu raket V2 a na konci války byli tajně převezeni do Spojených států amerických. Proč? Aby se během studené války podíleli na raketovém programu. Začal pracovat pro NASA a postupně se zařadil mezi nejdůležitější jména „vesmírného závodu“. Jenže v roce 1990 byl zatčen v Torontu kvůli podezření, že má za sebou minulost válečného zločince. V tomto šokujícím snímku nechybí dříve nezveřejněné soudní protokoly, archivní záběry, výpovědi expertů ani svědectví Jeana Michela, nuceně nasazeného dělníka v podzemní válečné továrně na rakety V2. Toto je příběh o zoufalé snaze Američanů za každou cenu předstihnout Sovětský svaz v cestě na Měsíc. A také o několik desetiletí dlouhé snaze postavit před soud válečné zločince, kteří zavinili smrt mnoha tisíců nuceně nasazených v nacistické továrně a jejím koncentračním táboře.

Apollo: Neznámí hrdinové (2 díly)
Nenechte si ujít jedinečný seriál o neznámých hrdinech vesmírné mise Apollo. Fascinující nový pohled na přistání prvního člověka na Měsíci je plný úžasných a vzrušujících záběrů. Díky této sérii odhalíte, že skutečné drama se odehrávalo mimo zdi dnes již povědomého prostředí základen agentury NASA. Sledujte napínavé a dechberoucí příběhy skupinky neznámých průkopníků.

Kronika programu Apollo (4 díly)
Vydejte se po stopách nejúžasnějšího vesmírného programu v dějinách. Program Apollo, probíhající v letech 1961–1972, byl americký program pilotovaných kosmických letů realizovaný Národním úřadem pro letectví a kosmonautiku (NASA). Jeho cílem bylo přistání lidí na Měsíci a jejich návrat na Zemi. Tohoto cíle bylo poprvé dosaženo v roce 1969. Program Apollo byl připravován koncem 50. let 20. století jako nástupce programu Mercury, prvního amerického programu pilotovaných letů. Poté, co prezident John Fitzgerald Kennedy 25. května 1961 vyhlásil národním cílem přistání lidí na Měsíci a jejich bezpečný návrat na Zem do konce desetiletí, získal program Apollo konkrétní směr. Vydejte se s Prima ZOOM na tuto dobrodružnou výpravu.

Dobývání Měsíce
 Film Dobývání Měsíce vypráví kompletní příběh o letech NASA na Měsíc. Zachycuje všechny mise od Apolla 1 po Apollo 17 a jako vůbec první využívá záběry v původní vysoké kvalitě 4K a HD pořízené astronauty během nejslavnějších vesmírných výprav v dějinách lidstva. Světoznámé mise Apollo patří k největším a nejvýznamnějším pokrokům, jakých se podařilo člověku dosáhnout. Díky vzácným archivním záběrům a bezkonkurenčnímu přístupu do zákulisí dění na palubě vesmírných lodí je Dobývání Měsíce skutečně senzační podívanou. Historie vědy doslova ožívá před očima! Znovu se staneme svědky mrazivých okamžiků, kdy se mise, a hlavně životy astronautů ocitly v bezprostředním ohrožení. A setkáme se s rychle myslícími vědci, kterým se je podařilo zachránit a na poslední chvíli zabránit naprosté katastrofě. Toto je příběh hrdinů, jimž se díky geniálním nápadům podařilo pokořit nemožné a otevřít lidstvu nové obzory. Dobývání Měsíce skládá poctu výjimečným okamžikům objevování vesmíru od velkých skoků po tragické nezdary.

Armstrong: Záhada objasněna
Když Neil Armstrong, velitel posádky Apolla 11, v červenci 1969 vstoupil na Měsíc, znamenalo to nejenom obrovský skok pro lidstvo, ale také velkou životní změnu pro něj, mohl se dotknout povrchu úplně jiného tělesa a chodit po něm. Armstrong se najednou stal jedním z nejslavnějších lidí na světě. Najednou byl nucen hrát úplně jinou roli. Odmítal žít v centru mediálního zájmu a s tiskem málokdy mluvil o svém největším úspěchu. Stal se tak tajemným idolem, který bojoval se svou slávou. Blízcí příbuzní a přátelé poprvé v životě vyprávějí, jaký Neil Armstrong ve skutečnosti byl. Narodil se 5. 8. 1930 jako nejstarší ze tří dětí. Byl tichý, ale rád se obklopoval přáteli. Odmalička jej fascinovalo létání. V 15 letech začal bez vědomí rodiny chodit na hodiny létání a později toužil po kariéře leteckého inženýra. Pak se v období studené války stal pilotem amerického námořnictva a stal se jedním z nejlepších pilotů své generace. Na univerzitě se seznámil se svou první ženou a záhy získal místo pilota na Edwardsově vojenské základně, kde absolvoval hodně testovacích programů. V necelých dvou letech mu zemřela prvorozená dcera na mozkový nádor. To Neila zlomilo a vrátil se od rodiny zase k práci. Když pak začínala NASA shánět další astronauty, aby předstihli Rusy v cestě na Měsíc, Neil se stal jedním z nich. Jeho první vesmírný let přišel s programem Gemini. Jeho nejslavnější misí byla mise Apolla 11. Buzz Aldrin a ostatní vzpomínají na celou riskantní misi na Měsíc. Po návratu následovalo šílenství a úplně nový život. Tak velký zásah do jeho života měl následky pro Armstronga i jeho rodinu. Nevěděl, co bude dělat. V roce 1971 odešel z NASA, rozhodl se věnovat leteckému konstruktérství a odstěhoval se s rodinou na farmu. Nakonec se začal vyhýbat publicitě a ještě více se ponořil do své práce, tentokrát ve světě obchodu. Jeho workoholismus měl za následky konec manželství, v roce 1994 se rozvedl. S druhou ženou se seznámil na golfu. Dožil se 82 let.

Dlouhá cesta na Měsíc (6 dílů)
Když americký prezident J. F. Kennedy v roce 1961 vyzval NASA, aby dostala člověka na Měsíc, Národní úřad pro letectví a kosmonautiku měl na kontě celkem 15 minut zkušeností s lety do vesmíru. Do konce roku 1969 přesto astronaut Neil Armstrong zanechal stopy v měsíčním prachu. Mezitím se odehrály neobyčejné příběhy plné politikaření, vynalézání, nadměrného sebevědomí, tragédií a trumfů. Zůstaly po nich vzpomínky klíčových astronautů, poznatky historiků a odborníků ze Smithsonova institutu a jedinečné artefakty. Podívejte se, jak celá vesmírná mise začala zkušebními lety Apolla 1 až 6. Zjistěte, jaké pocity měli ti, kteří se dostali k Měsíci a zkoumali ho v rámci misí Apollo 7 až 16. Nebo jak Apollo 17 výrazně přispělo k pochopení geologické historie Měsíce a vývoji mnoha nových druhů technologií. Tento nový šestidílný seriál vrhá nové světlo na jednu z nejnapínavějších kapitol amerických dějin: projekt Apollo.

Zdroj a foto:  www.prima-zoom.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.