Oči a hory: v lyžařské výbavě by neměly chybět sluneční brýle i umělé slzy

Na hory během letošní lyžařské sezóny plánuje vyrazit přes 40 procent Čechů. Lyžařskou výbavu Češi nepodceňují, ročně za ni utratí tisíce, její součástí by měly být nejen lyžařské, ale i kvalitní sluneční brýle.

Ročně horská služba ošetří tisíce zranění. K těm nejčastějším patří úrazy končetin a hlavy. Výjimkou ale nejsou ani poranění očí. Zrak ohrožuje sníh, vítr i ostré horské slunce. To může být pro lidské oči dokonce nebezpečnější než v letním období. „V zimě dochází k odrazům slunečních paprsků od sněhu, které mohou zrak potrápit víc než například pobyt u moře. Čím výše na horách člověk je, tím intenzivnější je UV záření. Na horách sluneční brýle neslouží pouze jako módní doplněk, ale mají čistě praktický význam. Bez nich lyžaři v lepším případě riskují zánět spojivek, v tom horším i trvalé poškození zraku. A samozřejmě nejen lyžaři, zrak by si měli lidé chránit slunečními brýlemi i při pouhé procházce,“ vysvětlil Pavel Stodůlka, přednosta sítě očních klinik Gemini.

Kromě UV filtru záleží u lyžařských brýlí i na použitých materiálech. Nekvalitní materiál totiž může při pádu prasknout a oko poranit. Zejména dětem, u nichž je riziko pádu vyšší, se vyplatí brýle vybírat ve specializovaných prodejnách. „Dnes už jsou všechny lyžařské brýle konstruovány tak, aby ani při větším nárazu nedošlo k jejich poškození a tím i potenciálnímu ohrožení zraku. Rozdíly jsou pouze v kvalitě použitých materiálů. Vybírat lze z akrylátových a polykarbonátových typů. Polykarbonát je výrazně odolnější proti poškrábání a rozbití a zajišťuje nezkreslený pohled na rozdíl od akrylátu, který tyto vlastnosti má značně limitovány. Zásadní rozdíl je samozřejmě v ceně. Nekvalitní ochranné brýle mohou lyžaři spíše uškodit. Dojde-li totiž například během pádu či při srážce s jiným lyžařem nebo předmětem k rozbití skel, může dojít k poranění oka. Desetina takových zranění má pak pro zrak sportovce doživotní následky, někdy může znamenat i ztrátu zraku,“ varoval Pavel Stodůlka.

Lidé s dioptrickou vadou řeší při lyžování dilema, zda si pod ochranné brýle nasadit i ty dioptrické, nebo použít kontaktní čočky. Zpravidla padne volba na druhou možnost. Dioptrické brýle by ale lidé doma nechávat neměli, i kontaktní čočky totiž mají své nevýhody. „Při velkých mrazech a vysokých nadmořských výškách může dojít k otoku rohovky a následnému přimrznutí čočky k rohovce. V českých podmínkách to nehrozí, zato ve vysokohorském prostředí mohou kontaktní čočky jejich nositeli zrak poškodit. Oči se v takovém prostředí totiž víc vysušují a může dojít k nedostatečnému okysličení rohovky a následnému otoku. Prvním varováním je, že lyžař vidí barevné kruhy a následně vidí rozmazaně. V takovém případě je nutné co nejrychleji čočky vyjmout a nahradit je dioptrickými brýlemi. Pokud tedy lidé nosí kontaktní čočky na horách, je dobré mít i dioptrické brýle stále po ruce. Řešením může být i dioptrická vložka, ta se dává přímo do lyžařských brýlí. Jedná se o plastovou ,vsuvku‘ o dané dioptrické síle, která plně koriguje dioptrickou vadu lyžaře. Tato vložka by měla být kompatibilní s většinou typů lyžařských brýlí. Stále větší množství profesionálních i rekreačních sportovců, lyžaře nevyjímaje, se ale rozhodne pro nejpraktičtější řešení – zbavení se oční vady laserovou operací natrvalo,“ uvedl Pavel Stodůlka.

Zrak lyžařů ohrožuje i sněžná slepota. Ta vzniká v důsledku nadměrného vystavení nechráněného oka UV záření ve vyšších nadmořských výškách, kde je dávka záření zvýšena odrazem od sněhu. „Sněžná slepota se projevuje až po několika hodinách silnou bolestí a světloplachostí. Podstatné je, aby si člověk, kterého sněžná slepota postihne, oči nemnul, mohl by tak totiž postiženou rohovku ještě více poškodit. Při podezření na sněžnou slepotu je nutné vyhledat lékaře, ten indikuje anestetika a zklidňující oční mast, která bolest zmírní. Sněžná slepota po několika dnech sama zmizí,“ popsal Pavel Stodůlka.

Při poranění oka, jakémkoli pocitu bolesti či zrakových obtížích by měla být prvním krokem neprodlená návštěva očního lékaře. „Laik nedokáže posoudit, k jak velkému poranění skutečně došlo. I menší zranění může mít velký dopad na zrak, pokud není zachyceno a léčeno včas. Lyžař může jako první pomoc použít umělé slzy, které oko vypláchnou, následně, než se dostane k lékaři, je třeba udržet oko v čistotě. Umělé slzy by ostatně v lyžařské výbavě rozhodně neměly chybět. Například nadměrný vítr nebo nízké teploty mohou přispět k vysychání očí. Pokud jsou oči takovým podmínkám vystaveny po delší dobu, slzný film přestane plnit svou funkci a může dojít až k syndromu suchého oka. Při větším podráždění, či snad dokonce bolesti očí je rozhodně namístě vyhledání očního lékaře,“ uzavřel Pavel Stodůlka.

Zdroj: www.gemini.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.