Jiří Jemelka: Jak znovu nastartovat firmu v éře COVID-19

Březen 2020 vejde do dějin světové ekonomiky i celospolečenského dění jako nová, draze vykoupená zkušenost. Na druhé straně už dnes přináší nové výzvy, zakládá nové obory podnikání, generuje četné nápady, motivuje k odvaze. Přesto nejedna firma bude potřebovat kromě odhodlání něco změnit i radu odborníka, jak dál. Na žhavé otázky k tomuto tématu odpovídá Ing. Mgr. Bc. Jiří Jemelka, MBA, výkonný ředitel společnosti J.I. P. pro firmy:

Vaše společnost pomáhá již řadu let firmám, které procházejí krizí nebo chtějí expandovat. Získáváte tak široké know-how o prostředí českého podnikání. Jak vnímáte současnou situaci zejména v souvislosti s COVID-19?
Co teď řeknu, vyzní možná trošku tvrdě, bohužel taková je realita. Jsou firmy, které nebyly schopné finančně zdravě fungovat ani za doby konjunktury. V těchto případech jakákoliv krize působí jako tsunami vlna. Takové firmy bohužel zkrachují. Na druhé straně, dost pravděpodobně by mnohé z nich zkrachovaly tak jako tak. Pouze se zkrátilo období deliria, kterým si takové firmy procházely. Něco jiného jsou zdravě fungující firmy, tzn. firmy, které generovaly kladné cash-flow, zisk, nebo byly aspoň na „kladné nule“ před obdobím koronaviru. Především těmto firmám bych doporučil státu pomoci.

A těmto firmám umíme pomoci i my v rámci interim managementu. Každá vážnější krize – což je doloženo již od 18. století, kdy ekonomové poprvé začali sledovat ekonomické cykly – přináší mimo jiné také často strukturální změny. Nikdo nedokáže odhadnout budoucnost, nicméně tipnul bych si, že se dnešní situací urychlí proces digitalizace, robotizace a automatizace. Zrychlí se transformace na v mnoha případech svobodnější pojetí práce typu home-office, sdílení pracovního místa apod. Mnozí lidé nakupují přes e-shop již dlouhá léta. Dnešní situace i v tomto jen urychlí přesun do virtuálního světa. Kdo totiž e-shopům nedůvěřoval, dost pravděpodobně si alespoň něco přes něj koupí dnes. A bude-li jeho zkušenost kladná, je zřejmé, že u této formy nákupu zůstane i do budoucna. A v neposlední řadě přinese stávající situace jisté uvolnění v napětí na trhu práce. Bude-li více lidí bez práce, než je ona 2,5% hranice nezaměstnanosti, která tu byla v posledních měsících, pak si mnohé firmy, které měly potenciál expandovat, dříve či později tyto nově příchozí jednotlivce z trhu práce stáhnou pro sebe. Tím bude zajištěno, že zdravé fungující firmy budou moci růst dál.

Co čeští podnikatelé na základě vašich zkušeností dost pravděpodobně podcení při řešení případné aktuální krize?
Především si myslím, že otázka je špatně položena. Existují totiž různé typy podnikatelů, manažerů, obecně lidí. Pokud je někdo založen tak, že se dokáže nabudit při řešení krize, bude teď jako ryba ve vodě. Podnikatel/manažer „udržovač“ či „rozjížděč“, si s tím nebude vědět rady. Ale obecně, na základě zkušeností, se obávám, že mnoho podnikatelů se bude snažit krizi překlenout především půjčováním si peněz. Klíčem ke zvládnutí krize však bude dostat pod kontrolu záporné cash-flow. A opět ho obrátit v kladné číslo. K tomu slouží série nejrůznějších opatření, od útlumu výroby, omezení počtu zaměstnanců, přes důslednější práci s pohledávkami, podporou prodeje apod. až po znovu promyšlení a změnu byznys modelu dané firmy, stanovení nové obchodní strategie atd.

Kdo bude mít největší problém, který druh podnikání?
O jednotlivých druzích podnikání se mluví de facto všude a stále dokola – hotelnictví, gastroprovozy, cestovní ruch atd. Osobně bych však rád zdůraznil, že problémy celkem logicky budou mít především všechny firmy, které nebyly v dobré finanční kondici “před koronavirem”. Na ty, bez ohledu na obor, tato situace dopadne nejhůře. A v mnoha případech tato krize pouze katalyzuje to, že tyto firmy skomíraly již za konjunktury. Zda je rozumné zachraňovat stůj co stůj firmy, které nefungovaly pořádně ani před krizí, ať si odpoví každý sám.

Už se mluví o tom, že vláda podnikatelům pomůže, například půjčkami, odpuštěním pojištění atp. Zachrání toto někoho?
Je samozřejmě otázka, nakolik se v této souvislosti lze spolehnout na stát, na nejrůznější „bezúročné“ a „odkladné“ úvěry, a zda je to vůbec rozumné. Já doporučuji na toto nespoléhat. Ano, pokud tato forma podpory vyjde, určitě může několika desítkám až stovkám firem efektivně pomoci. Ale není příliš realistické očekávat, že v dostatečné míře vyjde na všechny. Pro představu, k 20. 3. 2020 zažádalo ČMZRB o podporu cca. 4 000 firem v celkové úhrnné výši 5mld. Kč. Pro zajímavost, v Česku je přes milion živnostníků a na 300 tisíc malých a středních firem. I kdyby to bylo avizovaných 10mld. Kč, potažmo cca. 10 000 firem, které získají úvěr napřímo od ČMZRB, stále je to málo. Je to možná pragmaticky až krutě řečeno, ale tak to je. Nalhávat si v této situaci nám nepomůže. Ano, vláda mluví i o nějakém pákovém efektu spočívajícím v garantování úvěrů přes klasické komerční banky. Ale znovu opakuji, pro většinu firem toto nebude řešením, jak ven z krize. Jednoduše proto, že se na ně nedostane. Je to nereálné myslet si, že stát dokáže pomoci všem.

Firmy si musí pomoci samy. Což většina akceschopných podnikatelů i udělá. Důležité je také podotknout, že se jedná stále o úvěr. Ten bude třeba dříve či později splácet, což zase pro změnu zatíží dále provozní cash-flow firem. A stále se bavíme o tom, že toto vše probíhá v období nejistoty, kdy nikdo neví, jak se budou vyvíjet prodeje. Cestou ven ze situace pro vládu určitě je půjčovat peníze – je to logické, chtějí pomoci udržet co nejvíce lidí v zaměstnaneckých poměrech. Nejsem si však jist, že půjčování si peněz je to nejvhodnější řešení pro firmy.

Máte kolem sebe nějaký příklad z praxe?
S ohledem na množství interim management projektů a revitalizací firem máme širokou síť kontaktů a osobně jsem vyzýval všechny kolegy, budou-li vědět o firmě, která úspěšně zažádala o rychlý úvěr deklarovaný státem, ať mě informují. Doposud jsem však žádnou takovou informaci neobdržel. A myslím si, že ještě řadu dní až týdnů nedostanu, pokud vůbec.

Jak dlouho trvá proměna paralyzované společnosti na hladce fungující organismus? Jaká je vaše zkušenost s nejrychlejší, a naopak nejzdlouhavější transformací?
Nepracujeme ve sterilním laboratorním prostředí. Je tedy mnoho faktorů, které ve finále ovlivňují to, jak bude projekt úspěšný a rychlý. Naše průměrná zkušenost s katalyzováním pozitivních změn u problematických firem je zhruba jeden rok. Žádoucí změny v oblasti firemní kultury, zefektivnění procesů, zvýšení odbytu, zlepšení finančního řízení firmy atd. se v dílčí podobě začínají často dostavovat již po druhém, třetím měsíci spolupráce. Ale trvalé změny chtějí čas. Pod půl roku se v realizaci pozitivních výsledků nedostaneme. A nejzdlouhavější transformace? Zkušenost nám ukazuje, že je to tam, kde musíte velmi těžko doslova zápolit se zaměstnanci, aby změnili své myšlení a přístup k práci, k firmě. Pokud je velká část zaměstnanců firmy ve stavu apatie nebo pouze jen nedůvěry či špatných zkušeností vůči managementu, pak celý proces často trvá i dva, tři roky. Nezřídka pak musí postupně docházet k obměně personálu, protože z předchozích let účinkování v dané firmě jsou některé škody na „duši zaměstnance“ nezvratné a nelze je vyřešit jinak než rozloučením se. A rozloučit se postupně s větším počtem zaměstnanců a postupně najít a zapracovat nové, to chce čas.

Komu jsou vaše služby určené? Spolupracujete spíše s menšími lokálními firmami, objednávají si vaši konzultaci velké společnosti a korporace, nebo máte zkušenost se všemi z nich?
Zkušenost máme s celým spektrem firem – od živnostníků po nadnárodní korporace. Tím však neříkám, že se ve své strategii zaměřujeme na všechny firmy. Devadesát procent našich klientů jsou středně velké podniky, firmy s obratem zhruba někde mezi 50 až 300 mil. Kč. Nicméně se na nás na základě referencí obrací jak firmy menší, tak firmy s obratem např. 3,5 miliardy a s tisíci zaměstnanci.

Můžete nám přiblížit, jakým způsobem figurujete ve firmách, které oživujete, případně jim pomáháte s expanzí? Co můžete nabídnout majitelům či ředitelům, abyste je přesvědčili o smysluplnosti spolupráce, a co naopak při samotné spolupráci vyžadujete od nich?
V rámci spolupráce s klienty figurujeme ve třech základních rovinách. Jednak přímou formou – interim managementu – řídíme společnost klienta po určený čas, či na definovaný projekt. Jedná se zejména o pozice výkonného ředitele či obchodního ředitele. V druhém typu spolupráce fungujeme jako exekutivní poradce, tzn. jednou týdně přijíždíme na celý den do firmy klienta a řídíme či koordinujeme hlavní úkoly, projekty či strategie, které jsme si s klientem odsouhlasili. V třetím typu spolupráce fungujeme jako firemní konzultanti, tzn. zhruba jednou dvakrát do měsíce formou celodenní konzultace s majitelem či managementem firmy řešíme ožehavé otázky a problémy, které firma klienta právě má. V každém případě vždy začínáme spolupráci s klientem velmi pomalu, pozvolna a neinvazivně. Po první nezávazné schůzce dodáváme podklady a reference tak, aby si klient mohl ověřit, kdo jsme a co dokážeme. V druhé fázi uděláme u klienta velmi důkladnou analýzu celé firmy, abychom si určili směr či plán spolupráce. Teprve ve třetí fázi řešíme, jakou formou bude spolupráce probíhat. Je-li něco, co majitele a ředitele firem přesvědčí o spolupráci, pak je to dle mého názoru systém garancí, které klientům nabízíme. Zjednodušeně řečeno, pokud nejsou výsledky, klient neplatí. A spolupráce končí. Sami za sebe hovoří také naše reference a výsledky na projektech. Nebo třeba i to, že dnes řídíme běžně deset až patnáct firem v pozicích výkonných ředitelů či statutárních orgánů, které zastává někdo z týmu JIP. Hovoří za nás také přes stopadesát realizovaných projektů zejména u středně velkých firem napříč ČR. Od klientů očekáváme v první řadě ochotu posunout svou firmu dopředu, ochotu dívat se na realitu pravdivě a chuť měnit věci k lepšímu, což se naštěstí děje, neboť majitelé firem střední velikosti mají vždy enormní zájem, aby jejich firma prosperovala a byla stabilní.

Foto: archiv J. Jemelky

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.