Zaměstnanci jsou méně spokojení, než si jejich nadřízení myslí

Šéfové firem se prý o své lidi zajímají, ti s tím ale souhlasí už méně. Jsou navíc daleko méně spokojení, než se jejich nadřízení domnívají. Vyplynulo to z průzkumu online dotazníkové služby Survio, který proběhl v rámci anonymního šetření na přelomu července a srpna. Zúčastnilo se ho 1 500 zaměstnanců a 100 zástupců firem převážně z IT a marketingového odvětví.

97 % oslovených zaměstnavatelů si myslí, že jejich podřízení vnímají svou práci jako smysluplnou, zatímco zaměstnanci ji tak vnímají jen v 77 % případů. Stejně tak se zaměstnavatelé domnívají, že jsou jejich zaměstnanci spokojení (tvrdí to 95 %), ale zaměstnanci jsou přitom podle dotazníků spokojení jen z 67 %.

Zároveň panuje neshoda v názoru, zda se zaměstnavatelé dostatečně o spokojenost lidí v práci zajímají. Celých 21 % zaměstnanců tvrdí, že se jejich nadřízený nezajímá vůbec – zatímco totéž o sobě tvrdí jen 4 % zaměstnavatelů. 62 % zaměstnavatelů přitom uvádí, že se na to ptají v pravidelných časových intervalech, jenže tuto pravidelnost vnímá jen 34 % zaměstnanců. Oba tábory našly společnou řeč alespoň v tom, kdo se o spokojenost zaměstnanců stará. Nejčastěji je to přímý nadřízený, kterého následuje HR oddělení a samotný ředitel společnosti. Tato skutečnost se odvíjí především od velikosti firmy.

„Nejvíce nás překvapil podíl zaměstnavatelů, kteří podle svých zaměstnanců vůbec neřeší jejich spokojenost, ve své odpovědi to uvedla bezmála čtvrtina zaměstnanců. Rozhodně bychom to označili za rizikové chování firem a jejich manažerů. Nemít informace o spokojenosti svých zaměstnanců je jen krůčkem k tomu, aby začalo docházet k fluktuaci, která může firmu velmi destabilizovat,“ říká Martin Souček, CMO a výzkumný specialista společnosti Survio.

Výplata je důležitější, než nadřízení čekali
Oba tábory se shodují v tom, že nejdůležitějším atributem spokojenosti je flexibilita pracovní doby. A zatímco si zaměstnavatelé myslí, že na druhém místě o spokojenosti rozhodují vztahy s kolegy, zaměstnanci na druhé místo v žebříčku umístili finanční ohodnocení, vztahy s kolegy se objevily až na třetím místě za výplatou. Shodně se na druhé straně spektra umístily „oblíbené“ benefity všech inzerátů – dovolená navíc a nefinanční benefity typu mobilní telefon nebo např. karta Multisport. Z toho vyplývá častý omyl manažerů, kteří na nabízenou pracovní pozici lákají těmito relativně nedůležitými nástroji motivace. Měli by se zaměřit primárně na finanční ohodnocení svých zaměstnanců a věnovat se jejich zpětné vazbě, která pomůže zamezit problémům a nespokojenosti.

75 % zaměstnavatelů pak uvedlo, že na stížnosti a přání zaměstnanců vyšlou zpětnou vazbu a snaží se situaci řešit. Ovšem jen 48 % zaměstnanců si myslí, že se to tak skutečně děje. Přitom zaměstnavatelé v 93 % případech tvrdí, že se na ně podřízení mohou kdykoli bez problému obrátit a otevřeně si s nimi promluvit. K tomu se však uchyluje jen 77 % z dotázaných zaměstnanců, dalších 15 % je pak ochotno se svěřit s problémem anonymně. „Je jasné, že pravda je někde uprostřed. Je to ale stimul pro zaměstnavatele, že jejich zaměstnanci chtějí, aby se o ně více zajímali, bavili se s nimi napřímo, nebo jim dali možnost sdělit svůj názor rychle bez osobního kontaktu. Tento rozpor navíc krásně ukazuje to, co si myslí zaměstnavatel a co zaměstnanec a jako červený maják v moři označuje problematické místo, kterým je chybějící efektivní feedback. Něco jiného je totiž si věci myslet a věci mít založené na reálných poznatcích,“ říká Souček. „Bohužel se ve výsledcích výzkumu jasně ukázalo, že k největší fluktuaci týmů dochází právě ve firmách, které názory svých zaměstnanců vůbec neřeší,“ dodává marketingový ředitel brněnské dotazníkové platformy.

Zdroj: Survio, foto: archiv

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.