Igor Orozovič vypustil do světa šest rébusongů! V divadle řádí jeho Bezruký Frantík

Igor Orozovič, člen činohry Národního divadla v Praze a také zakladatel Cabaretu Calembour, právě uvedl na svém YouTube kanále sérii šesti videoklipů, kterou příhodně nazval Rébusongy aneb Poznávačky.

Diváci mají za úkol uhodnout, o kterou českou melodii se jedná. Jde nejen o hudební fórek, ale zároveň i o hudebně-jazykový experiment, protože známé české písničky a melodie dostávají nový hudební kabátek a texty, které jsou v angličtině, němčině, francouzštině, ale také v ruštině či japonštině. Sérii šesti klipů pomohli na svět producent Vilém Postránecký a filmový režisér Vojtěch Moravec a slavnostně je pokřtila herečka a zpěvačka Barbora Poláková, která neskrývá své nadšení i možnost, že by se v budoucnu na některém dalším Rébusongu mohla podílet.

SOUNDTRACK Z INSCENACE BEZRUKÝ FRANTÍK
Divadle pod Palmovkou se těší velké pozornosti diváků i odborných recenzentů černočerná komedie Bezruký Frantík, jejíž scénář napsali Tomáš Dianiška s Igorem Orozovičem. Inscenace dokonce získala letos na jaře nominaci v Cenách divadelních kritiků za nejlepší poprvé uvedenou českou hru. Igor Orozovič je nejen autorem námětu hry a spoluautorem scénáře, ale spolu se skladatelem Ivanem Acherem i spoluautorem hudby. A právě v těchto dnech vychází ve spolupráci se Supraphonem digitální album, které obsahuje kompletní scénickou hudbu. Hra Bezruký Frantík zachycuje skutečný osud Františka Filipa, který se narodil bez horních končetin, ale ne bez nakažlivého optimismu, jenž byl jeho největším bohatstvím. K odvyprávění velkolepého příběhu skrze hudební složku inscenace využili autoři co největší škálu prostředků; mimo jiné spolupracovali i s Dětským operním studiem NDM, se zpěvačkou Lucií Brychtovou nebo s klavíristou Zdeňkem Dočekalem a s dalšími muzikanty. Jako ochutnávka divadelní atmosféry slouží na soundtracku úvod hry načtený Janem Hartlem a některé z Frantíkových monologů – dopisů, které stejně jako v představení i zde čte představitel Bezrukého Frantíka Jakub Albrecht.

Soundtrack Bezruký Frantík na multilinku zde: https://lnk.to/OrozovicAcherBezrukyFrantik

INTERVIEW S IGOREM OROZOVIČEM
Igore, jak se zrodil nápad dávat známým českým písničkám, tak neobvyklý kabátek?
V období, kdy jsem hodně frčel v šansonech, mi padla na mysl jedna melodie Michala Davida, že by pěkně zněla ve francouzštině. Zároveň mi to přišlo jako dobrej fór. A tak jsem se do toho pustil. A bavila mě myšlenka, že některé české písně, kdyby vznikly v zahraničí, nebo kdyby čeština byla mezinárodním jazykem, mohly být světovým hitem. A třeba i ty, u kterých by to člověk ani ve snu nečekal. Třeba písničky z pohádek.

Vzpomenete si, kdy poprvé a kterou písničku jste ve stylu „Poznávaček“ zahrál před publikem?
Byla to právě asi ona píseň Michala Davida v kombinaci s podobným coverem naruby od Nedvědů. Premiéru asi měly na Barování ještě během DAMU (takže to bude přes deset let), ale pak jsme “poznávačky” hráli hlavně na improvizovaných večerech Cabaretu Calembour, kam se skvěle hodily. Bylo to takové zpestření naší autorské tvorby: diváci měli za úkol uhodnout, o kterou českou melodii se jedná.

Jak jste šel na překlady původních textů? Angličtina asi byla snazší než japonština
Každá píseň má svůj „překladový“ příběh, a tím pádem mám ke každé i jiný vztah. Třeba tu první překládala má tehdejší přítelkyně, ruskou zase můj skvělý kamarád Jakub Albrecht (dodnes si pamatuju, jak jsme to smolili ve spolupráci s Google překladačem). Německou výborně přeložila spolužačka z DAMU Anežka Rusevová, o japonštinu se postarala kamarádka z Ostravy – nahrála mi výslovnost na diktafon, to byl docela oříšek. No a angličtinu jsem nějak splácal sám, ale zvukař Derek, rodilý Američan, mi toho při nahrávání dost opravil – trošku trapas.

A co bylo inspirací k těm novým aranžmá původních písní?
Snažím se vybírat písně podle jejich melodiky, harmonických vlastností a celkové energie a k nim přiřadit odpovídající jazyk a styl. Samozřejmě to má být zábavné, takže záměrně jdu někdy do kontrastu. A taky tím narážím na takový náš český refrén, jak je ta naše čeština omezující, jak se na ni těžko skládá anebo jak v angličtině to zní vždycky líp. Trochu pravda to je. Ale přesto jinak vždy budu tvořit v češtině, protože je překrásná.

Kdy vás napadlo natočit video podobu svých „Poznávaček“?
Chtěli jsme s Cabaretem Calembour dát nějaký dárek našim divákům skrze sociální sítě. Pustil jsem se do zkoušení s našimi muzikanty, ale když jsme v půlce května začali u mě doma natáčet klipy na mobil, uvědomili jsme si, že takových „homevideí“ je už milion, že jsme to trochu prokaučovali a že je škoda to takhle odfláknout. Konkrétně nás k tomu dovedl stálý host Cabaretu Calembour kytarista Miguel Rakucci, který měl dost odvahy zastavit rozjeté domácí natáčení a vyslovit nahlas to, co jsem si říkal už dva dny, ale bál jsem se tím ostatní otravovat, a řekl: „Hele, tohle si zaslouží, abychom to natočili pořadně.“ Tak jsem oslovil dlouholeté kamarády od filmu Vojtěcha Moravce a Viléma Postráneckého a pustili jsme se do toho nanovo a vyplatilo se to.

Kde a zdali vůbec uslyší posluchači „Poznávačky“ naživo?
Jasně. Tak je to totiž nejlepší. I samotná videa jsme točili naživo a tak, abychom tu energii zachovali. Budeme je hrát na Kalavečerech Cabaretu Calembour a jednou snad zazní i na mém plánovaném samostatném koncertu.

Plánujete upravit ještě další písničky v tomto duchu?
Jednu dokonce už máme přeloženou a jen jsme ji nestihli natočit. Ale chci to zas nechat uzrát a obohatit projekt jen o pár kousků, ať donekonečna nerecyklujeme jeden nápad. Taky je problém v době internetu hledat písničky, které jsou kultovní pro všechny a které snesou takovou úpravu. Ale pár nápadů už mám.

Mimo vaši domovskou scénu Národního divadla jste se podílel v Divadle pod Palmovkou na vzniku inscenace Bezruký Frantík. Jste autorem nejen námětu a spoluautorem scénáře, ale i scénické hudby, která navíc v těchto dnech vychází jako digitální album.
Hudbu jsme psali s Ivanem Acherem a vydali ji nyní ve spolupráci se Supraphonem jako divadelní soundtrack. Nevím, jestli s něčím takovým už vůbec někdo přišel. Vycházejí sice písničky z inscenací, muzikálů, ale tohle je soundtrack, jako jsou filmové soundtracky, komplet se zvukem z představení. Fakt myslím, že jsme u nás první divadelníci, kteří takový soundtrack mají.

Jak došlo na spolupráci s Ivanem Acherem?
Přístup tohohle génia k práci na scénické hudbě jsem znal z Lesa a z Bratrů Karamazových, ve kterých hraji. Líbí se mi jeho způsob tvorby, ve které spojuje akustické nástroje a různé počítačové efekty a kejkle. Je mistr atmosféry. Dokonale cítí jevištní situaci a to, co hudebně vyžaduje. Pojmenoval bych to tak, že já jsem písničkář a klavírista a Ivan je skvělý skladatel a profík na poli scénické hudby. Bez Ivana Achera bych prostě měl jen tři čtyři pěkné písničky a melodický motiv. Potřeboval jsem pomoc a hlavně jsem věděl, podobně jako při práci na scénáři s Tomášem Dianiškou, že když se spojí naše přístupy, vznikne něco nového.

Foto: Archiv Supraphon a I. Orozoviče

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.