Milionářka Simona Kijonková: Prožila jsem chudobu!

Další díl úspěšné reality show televize Prima, Milionář mezi námi, dnes z komfortu vytrhne milionářku a majitelku firmy Zasilkovna.cz Simonu Kijonkovou. Na týden změní svůj život a vydá se v utajení do Děčína. S pouhými 550 korunami v peněžence opustí rodinu i své podnikání a bude pracovat jako dobrovolník. Zapojí se do pomoci seniorům, dětem ze sociálně slabých rodin a týraným ženám.

Simona Kijonková patří mezi nejvlivnější ženy v Česku a je právem přezdívaná První dámou internetového podnikání. Úspěšná podnikatelka ale ví, jak vypadá život bez peněz. Dnes vlastní společnost s více než miliardovým obratem, dětství a dospívání ale prožila v chudobě. „Tenhle projekt mě vrátil v čase. V minulosti jsem žila život, ve kterém jsem musela počítat a nemohla si dovolit všechno. Živila jsem se celý život sama, bez jakékoliv pomoci. Pocházím ze sociálně slabé rodiny, vyrůstala jsem pouze s maminkou samoživitelkou a nebyly jsme na tom dobře. Vím, co je to chudoba. Chodila jsem s lístečkem na nákup a psala si tam ceny tak, aby na nákup stačilo například jen 200 korun. Tahle situace mi opravdu nedělala problém,“ říká Simona Kijonková s tím, že nejcitelněji jí minulost připomněla chvíle, kdy s pouhými pětiset padesáti korunami měla podniknout nákup na celý týden. To byl totiž jediný obnos, se kterým během svého týdenního pobytu v Děčíně mohla disponovat.

PŘÍLIŠ TVRDÉ VZPOMÍNKY
Jako dobrovolnice se ocitla na druhé straně společenského spektra, na který je zvyklá. Pro ni to ale nebyl krok do neznáma. „Vyrůstala jsem v Karlových Varech v Rybářích, ve čtvrti osídlené romskou komunitou. Moje sousedka byla Romka, setkávala jsem se s řadou romských dětí. Není mi to cizí. Naopak, bylo to pro mě velmi emotivní, kolikrát jsem se v těch dětech nebo situacích viděla,“ říká Kijonková, která s trochou nadsázky říká, že by její život vydal na třídílný román. I tak ji ale některé situace, do kterých se díky reality show dostala, dokázaly šokovat. „Tematika týrání žen, svěřené osoby a prarodičů byla pro mě něčím, s čím jsem se nikdy nesetkala. Tady mi chyběla slova. Najednou jsem nebyla schopná vůbec reagovat. Vyslechla jsem příběhy, které končily smrtí, a to bylo asi to nejtěžší, co jsem tam zažila. Dlouho jsem se s tím vypořádávala i poté, co natáčení skončilo,“ přiznává Kijonková.

POMÁHÁM, ABYCH SI SEBE VÁŽILA
Na konci týdne z vlastních peněz rozdala statisíce korun. Přesto se z Děčína vrátila bohatší. „Uvědomila jsem si, že jsem ráda, že dělám práci, jakou dělám, že to má smysl. V dnešní době není nic důležitějšího než si pomáhat navzájem. Dělá to z nás lepšího člověka. Zlepšuje to náladu a máte pocit, že vaše práce má vyšší smysl. Děláme to proto, abychom si mohli vážit sami sebe a podívat se na sebe do zrcadla. Dobrovolnictví z vás dělá jiného člověka. Doporučuji to každému. Ať už s kamerou nebo bez kamer,“ dodává Kijonková.

POMOCT MŮŽE KAŽDÝ
Pomoct hrdinům projektu mohou všichni. Prostřednictvím platformy www.znesnáze21.cz, může každý z diváků pomoci jednotlivým neziskovým organizacím napřímo. Každá nezisková organizace, která se zúčastnila pořadu Milionář mezi námi, má na dárcovské platformě založenou sbírku. Dárci tak mohou přispět pomocí veřejné sbírky na konkrétní příběhy, které jsou jim nejbližší.

Rozhovor se Simonou Kijonkovou
Úspěšná podnikatelka, která ví, jak vypadá život bez peněz. Dnes vlastní společnost s více než miliardovým obratem, dětství a dospívání ale prožila v chudobě. Simona patří mezi nejvlivnější ženy v Česku a je právem přezdívaná První dámou internetového podnikání. Její Zásilkovna doručuje zásilky zákazníkům ve třiceti zemích Evropy a expanduje na další kontinenty. V projektu Milionář mezi námi na týden změní svůj život a vydá se v utajení do Děčína. S pouhými 550 korunami v peněžence opustí rodinu i své podnikání a bude pracovat jako dobrovolník. Zapojí se do pomoci seniorům, dětem ze sociálně slabých rodin a týraným ženám.

Jaká byla vaše motivace vstoupit do projektu Milionář mezi námi?
Viděla jsem zahraniční verzi, která mě velmi oslovila a chytila za srdce. Vnímala jsem tam několik důležitých sdělení. Chtěla jsem poukázat na potřebnost dobrovolnické práce a také na charakter a vnitřní krásu lidí v rámci neziskového sektoru. Tyto neziskové organizace byly neviditelné a veřejnosti neznámé. Vnímám jako důležité poukázat na jejich existenci a to, jak fungují. Já i Zásilkovna se věnujeme CSR aktivitám, a tak jsem se příliš nerozmýšlela a šla do toho.

Na první pohled nepůsobíte jako někdo, kdo by chtěl dobrovolně trávit čas v komunitách na okraji společnosti. Neměla jste strach?
Vůbec jsem se nebála. Jsem člověk, který sbalí batoh a jede do Nepálu nebo jiných nepřístupných oblastí pomáhat jako dobrovolník. Požádala jsem produkci tohoto pořadu, aby mě vzali tam, kam nikdo jiný z účinkujících nebude chtít. Neznala jsem další účastníky, ale předpokládala jsem, že jsou to lidé lépe situovaní, a tudíž budou mít nějaké požadavky. Já jsem si naopak přála, aby mě zasadili do podmínek, které jim ostatní odmítnou nebo se tam bojí. Předpokládala jsem, že mi vyberou velmi těžká témata, a to se také stalo.

Ocitla jste se v romské komunitě, mezi seniory a oběťmi domácího násilí. Které prostředí vás ovlivnilo nejvíc?
Všechny. Jako dospívající jsem si prožila chudobu a život s maminkou samoživitelkou. Vyrůstala jsem v Karlových Varech v Rybářích, ve čtvrti osídlené romskou komunitou. Moje sousedka byla Romka, setkávala jsem se s řadou romských dětí. Není mi to cizí. Naopak, bylo to pro mě velmi emotivní, kolikrát jsem se v těch dětech nebo situacích viděla. Pro mě to byl návrat do doby nedávno minulé. Ale tematika týrání žen, svěřené osoby a prarodičů, tady mi chyběla slova, nikdy jsem se s touhle problematikou nesetkala. Najednou jsem nebyla schopná vůbec reagovat, a ani jsem se nesnažila, protože s tímto tématem nemám zkušenosti. Vyslechla jsem příběhy, které končily smrtí, a to bylo asi to nejtěžší, co jsem tam zažila. Dlouho jsem se s tím vypořádávala i poté, co natáčení skončilo. Téma seniorů mě zasáhlo osobně.

Jak to myslíte?
Téma seniorů a smrti mi přijde v dnešní společnosti tabuizované. Bojíme se mluvit o stárnutí. Ženy i muži se snaží zastavit čas a hledají prostředky, jak se udržet mladými. Nechceme si připustit, že jsme tu jen na krátko a je důležité, jak život prožijeme. Život se seniory pro mě byl obohacující v tom, že oni ví, že už nemusí lhát. Říkají vám ryzí pravdu s hlubokou životní zkušeností. Pro mě ale není tahle problematika neznámá. Vychovávala mě babička. Viděla jsem ji umírat na smrtelné posteli. Jako dítě jsem její moudra brala na lehkou váhu, ale čím jsem starší, tím častěji je opakuji, začínám jí dávat za pravdu a předávám je svým dětem. V některých babičkách jsem tu svoji viděla, a to pro mě bylo velmi silné.

Kromě emocionálních výzev jste se musela popasovat i s tou finanční. Na týdenní nákup jste měla pouze 550 korun. Jaké to pro vás bylo žít týden s tímto obnosem?
Vrátilo mě to v čase. V minulosti jsem žila život, ve kterém jsem musela počítat a nemohla si dovolit všechno. Živila jsem se celý život sama, bez jakékoliv pomoci. Pocházím ze sociálně slabé rodiny, vyrůstala jsem pouze s maminkou samoživitelkou a nebyly jsme na tom dobře. Chodila jsem s lístečkem na nákup a psala si tam ceny tak, aby na nákup stačilo například jen 200 korun. Tahle situace mi opravdu nedělala problém.

Ale jak to šlo dohromady s vaším zdravým stravováním?
Překvapilo mě to, že jsem byla schopná požívat nezdravé potraviny. Je pravda, že na zdravé výživě si zakládám. Pracovat s rozpočtem 550 korun na týden znamená jíst čínské polévky, levný kečup plný cukru a ty nejlevnější těstoviny, které se snadno rozvaří. Ale i to jsem si užila. Chuťově to není špatné, pochvalovala jsem si, že si mažu bílý chleba a dávám si vajíčka, takhle se normálně doma nestravuji. Očekávala jsem, že se díky tomuto stravování vrátím domů jako sud, ale dokonce jsem za týden zhubla dvě kila.

Co vám vlastně řekli doma, když jste jim oznámila, do jakého projektu vstupujete?
Když jsem to oznámila manželovi, začal se smát a kroutit hlavou. Říkal mi, že jsem odvážná, on by do toho nešel. Obával se ukázat kontrast s tím, jak dnes ve skutečnosti žiji. Ale já si myslím, že to je dobře. Ukazujeme, že kdokoli se může stát dobrovolníkem. Manažeři i lidé z byznysu se mohou sebrat, sbalit batoh a jet do Nepálu nebo do Děčína a pomáhat. Pomáhat jako dobrovolník může skutečně kdokoli. Bohatý stejně jako ten, kdo nemá peníze. Protože pokud nemám peníze, něco umím a můžu něco vyrobit a věnovat. A když nemám ani to, mohu věnovat alespoň svůj čas.

Firmu i rodinu máte dobře nastavenou tak, aby týden bez vás zvládly bez komplikací. Ale jak jste ten týden bez nich zvládala vy?
Chyběly mi moje tři děti. A manžel. Nejtěžší bylo, že mi sebrali mobil a nebyla jsem vůbec online a musela jsem zapomenout na svůj normální život. Dala jsem si onlinový detox. I to bylo ale pozitivní.

Myslíte, že se vám podařilo kromě nemalých peněz předat i něco ze svých zkušeností?
V Indigu jsem se setkala se dvěma asi třináctiletými dívkami, ze kterých jsem cítila lhostejnost k životu a odevzdání se tomu, že po základní škole půjdou na pracovní úřad jako rodiče a nějak tím životem v bídě proplují. Vyprávěla jsem jim svůj příběh a snažila se jim ukázat, že to, kde se narodily a jak vyrůstají, neznamená, že to nemohou změnit. I já jsem vyrůstala v prostředí, kde bylo velmi nepravděpodobné, že vystuduji střední, natož vysokou školu – a já jsem vystudovala dvě vysoké školy. I dítě z ghetta s může dostat mezi podnikatele a postavit se na vlastní nohy. Přála bych si, aby to padlo na úrodnou půdu.

Jak se vám podařilo dostat se z nouze k milionům?
Myslím, že mě k úspěchu přivedla moje tvrdohlavost, vytrvalost a pracovitost. Díky tomu se mi podařilo řešit životní situace. Nehoním se za penězi. Pokud má člověk prvoplánový cíl vydělat peníze, třeba jich nikdy nedosáhne a bude jen honit dokolečka vlastní ego. Jde o to dělat věci dobře a vědět, že prostřednictvím práce lze zlepšovat život sobě i lidem kolem sebe. Dneska peníze máte, zítra je mít nemusíte. Důležitá je pokora. Díky tvrdohlavosti a pokoře jsem tam, kde jsem. Nerada o sobě mluvím jako o milionářce, milionář je dneska každý, kdo má panelákový byt v soukromém vlastnictví. Nepřipadám si jako milionář, myslím si, že jsem člověk, který se snaží měnit věci k lepšímu.

Od natáčení vás dělí už více než rok. Máte možnost sledovat, jak vaše peníze pomohly?
Jsem v kontaktu s dobrovolnicí Pavlínkou ze Slunečnice a snažila jsem se najít možnost, jak by se mohla do CSR aktivit naší firmy zapojit. Pavlína musela kvůli vážně nemocnému manželovi opustit zaměstnání. Sedm let pracuje jako dobrovolnice a pomáhá seniorům, sama žije v hmotné nouzi. Mám radost, že se její rodina má dobře, že se zdravotní stav manžela nezhoršuje a děti jsou usměvavé. Jsem v kontaktu i s Mirkem z Indiga, rozhodla jsem se projekt pro nadané romské děti podpořit dlouhodobě. Romská otázka je pro mnoho lidí složitá, ale v téhle skupině je mnoho dětí, které jsou neskutečně šikovné a zaslouží si šanci. Když jim dáte vzdělání, dáte jim život a budoucnost. A ve Slunečnici, která pomáhá seniorům a zdravotně postiženým, jsme zafungovali místo státní podpory, organizace v tom roce nezískala žádnou podporu od statutárního orgánu a hrozil jí zánik.

Neziskovým organizacím jste věnovala statisíce korun. Co tenhle projekt dal vám?
Když jsem se vrátila z Děčína, uvědomila jsem si, že jsem ráda, že dělám práci, jakou dělám, že to má smysl. V dnešní době není nic důležitějšího než si pomáhat navzájem. Dělá to z nás lepšího člověka. Zlepšuje to náladu a máte pocit, že vaše práce má vyšší smysl. Děláme to proto, abychom si mohli vážit sami sebe a podívat se na sebe do zrcadla. Dobrovolnictví z vás dělá jiného člověka. Doporučuji to každému. Ať už s kamerou nebo bez kamer.

DALŠÍ MILIONÁŘI
JIŘÍ ANTOŠ
Majitel truhlářské firmy, která se specializuje na výrobu dětských hřišť z akátového dřeva. Ve velkém je prodává a instaluje v ČR i v zahraničí. Největší chloubou je Mirakulum, největší zábavní park v Česku. Svoji firmu na týden opustil, aby se vydal do Ostravy pracovat jako dobrovolník v neziskové organizaci Mens Sana, kde poznal rodinu muže, který má vinou pracovního úrazu doživotně poškozený mozek. Zapojil se do činnosti problémové čtvrti Bedřiška i romského Boxing King Klubu, který je plný boxerských talentů. „Myslel jsem si, že zapojení do pomoci bude naaranžované pro televizi. Ale ono to bylo doopravdy! A jsem za to rád, protože mám z toho týdne mnoho silných zážitků.“

KAREL JANEČEK
Matematik, podnikatel, miliardář a spoluvlastník firmy RSJ, která na světových burzovních trzích vydělává kolem miliardy korun ročně. Je i úspěšným investorem, vizionářem, bojovníkem proti korupci a jedním z největších českých mecenášů. Teď svůj život změní a na týden opustí svoji práci i rodinu a vydá se pomáhat jako dobrovolník do Plzně. Bydlet bude na ubytovně a celý týden si musí vystačit s částkou odpovídající životnímu minimu. Pomáhat bude lidem bez domova, tělesně postiženým i sociálně znevýhodněným dětem. „Nejprve jsem si říkal, že týden je moc dlouhá doba, že to nemůžu dát, ale pak to ve mně začalo hlodat. Uvědomil jsem si, že tím můžu něco sdělit, bral jsem to jako osobní zodpovědnost, i když jsem tušil, že budu muset dělat bůhvíco, a možná ne všechno mě bude bavit. Byla to výzva!“

VÁCLAV STANĚK
Ve svých 22 letech patří mezi nejmladší milionáře v Česku. Vlastní několik firem se ziskem v řádu desítek milionů korun. Vyrábí kožené zboží a doplňky, kvalitní nábytek nebo exkluzivní spodní prádlo. Vlajkovou lodí jeho firemní flotily zůstává společnost Vasky, vyrábějící kvalitní kožené boty. Firmu založil ve svých 18 letech. Forbes ho zařadil mezi 30 nejlepších podnikatelů do 30 let. Na týden změní svůj život a vypraví se do Kyjova, kde se zapojí do pomoci tělesně postižených a drogově závislých vrstevníků. Nikdo z nich nezná jeho bohatství, a on jim na konci své mise rozdá statisíce korun. „Nikdy jsem nic podobného nezažil a netušil jsem, co mě čeká. Věděl jsem jenom, že jdu do absolutního neznáma. Ale těšil jsem se, protože jsem věřil, že za ten týden prožiju řadu zajímavých příběhů a poznám zajímavé lidi. A to se také stalo.“

LENKA HLAVATÁ
Výkonná ředitelka, spolumajitelka firmy Hlavatý & Partners Consulting Group, kterou vybudovala s manželem a která patří mezi nejúspěšnější tuzemské poradenské skupiny. Lenka je také zakladatelkou ocenění Český Goodwill (firmové Oscary). V utajení se vydá do Českých Budějovic a zapojí se do aktivit Potravinové banky, do programu traumatizovaných dětí a do pomoci při hipoterapii dětí. „Poznala jsem řadu nových lidí, kteří jsou inspirativní, šikovní a zapálení do své práce v neziskovém sektoru a jejichž životním posláním je pomáhat druhým. Zjistila jsem, kolik dobročinných organizací existuje na různých stupních sociální pomoci, které fungují jako záchranná síť pro lidi, co si z nejrůznějších důvodů nemůžou pomoct sami. Bez váhání bych do toho šla znovu!“

PETRA PLEMLOVÁ
Založila a řídí prosperující textilní firmu UNUO. Ta vyrábí a prodává dětské oblečení i látkové zboží pro děti a maminky. Její příběh je tak trochu příběhem amerického snu v českých poměrech: jak obyčejná holka z Krnova dokázala vlastní pílí a nasazením vybudovat z šicí dílny v obýváku během několika let firmu s milionovými zisky. Vydá se do Liberce, kde bude pracovat jako dobrovolník a hledat, komu by mohla pomoci. Zapojí se do činnosti Nábytkové banky, bude pomáhat v azylovém domě i tělesně postiženým. Na konci své mise rozdá statisíce korun. „Díky tomuhle projektu jsem se vnitřně smířila s vlastní situací a uzavřela jednu z kapitol svého života. Ano, byla jsem na tom špatně, ale je to pryč. Beru to jako ukončení starého života a uvědomění, že žiji jiný život, který ale není lehčí než dříve.“

MARTIN HAUSENBLAS
Spoluvlastník firmy Adler, která patří s miliardovým obratem mezi největší dodavatele reklamního textilu v Evropě. V byznysové komunitě je Martin Hausenblas známý zejména pro své originální nápady a neotřelé myšlení, kterými předbíhá dobu. To se projevuje i v rychle se rozvíjející platformě Liftago, kterou spoluzaložil a spoluvlastní. Na týden změní svůj život a vydá se v utajení do Prahy. Opustí partnera i své podnikání, bude pracovat jako dobrovolník a hledat, komu by mohl pomoci. Zapojí se do pomoci seniorům, bezdomovcům a lidem po výkonu trestu. „Říkal jsem si, že rád posloužím dobré věci. Chtěl jsem upozornit na práci neziskových organizací. Hodinu u televizního dokumentu o neziskovkách by asi nikdo nevydržel, ale když se do toho zapojí osobnost z jiného konce společnosti a nese to prvky reality show, začne to být napínavé.“

Zdroj a foto: FTV Prima

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.