Jeden ze čtyř Čechů uvažuje o přijetí dítěte do pěstounství, 94 procent to považuje za vhodnější než ústavní péči

Naprostá většina Čechů (94 %) je přesvědčena, že by děti měly vyrůstat raději v pěstounské rodině než v ústavní péči. Každý čtvrtý člověk pak o pěstounství uvažuje (23,5 %) nebo má dokonce přijetí dítěte v plánu (1,3 %). Rezervy mají Češi v povědomí. O pěstounství koluje řada stereotypů a čtvrtina lidí nezná rozdíl mezi pěstounstvím a adopcí. Ukazuje to průzkum společnosti Ipsos pro hlavní město Praha. Praha proto spouští kampaň na podporu pěstounství. Lidem ho přiblíží i herci Marek Němec, Lucie Benešová, Jana Stryková či moderátor Honza Dědek.

Cílem kampaně je podpořit zájem o pěstounství a bourat mýty, které od něj lidi odrazují. Třetina Čechů uvádí například jako faktor, odrazující od přijetí dítěte to, že už děti mají nebo jsou na přijetí moc staří (27 %). Přitom fungující či starší domácnosti patří mezi nejčastější a jedny z nejvhodnějších žadatelů o pěstounství.

Každé dítě má mít šanci vyrůstat v rodině. V ústavní péči jsou přitom tisíce dětí, pro které hledáme pěstouny. Povzbudivé je, že každý čtvrtý Čech by o pěstounství sám uvažoval. Chceme tento potenciál využít, a proto kampaň na podporu pěstounství spouštíme,“ uvedla Milena Johnová, radní hl. m. Prahy pro sociální politiku a zdravotnictví a dodala: „Kampaň se snaží ukázat, že pěstounství je podobně jako rodičovství plné výzev, ale všichni pěstouni vám potvrdí, že je to povolání, které za to stojí.“

Věk % zájemců o pěstounství
Dítě mladší než 1 rok 61 %
1 – 5 let 73 %
5 – 10 let 62 %
10 – 15 let 32 %

Znevýhodňující faktory
Stejně jako u jiných forem náhradní rodinné péče je snazší najít rodiny spíše mladším dětem. Zatímco dítě ve věku 1 až 5 let by přijalo 73 % zvažujících, to ve věku 10 až 15 let už jen 32 % z nich.

Motivující faktory
K důvodům, které by naopak lidi motivovaly k přijetí dítěte do pěstounské péče, patří dobrý pocit z pomoci dítěti (59 %), možnost vychovávat dítě (30 %) a pro 40 % lidí by hrálo zásadní roli vědomí, že by měli podporu odborníků v případě jakýchkoliv problémů. Pro 29 % lidí je pak lákavá možnost vzít si „pěstounskou dovolenou“, kdy se o dítě na několik dní postarají vychovatelé. Obojí je přitom už řadu let běžnou součástí podpory, která je pěstounským rodinám k dispozici. Třetina osob by ocenila vyšší finanční odměnu pěstounům.

Žádná komedie
Tvářemi kampaně jsou moderátor talk show 7 pádů Honza Dědek a herci Lucie Benešová, Marek Němec a Jana Stryková z úspěšných seriálů Sestřičky Modrý kód, Slunečná nebo Vinaři. Ti se lidem již od 15. ledna představili na reklamních plochách, oznamujících údajný start nového sitkomu Pěstouni. Pro účely kampaně byl spuštěn i facebookový profil a web Novipestouni.cz. Na obou kanálech jsou základní údaje o pěstounství, praktické informace pro zájemce či inspirativní příběhy ze života reálných pěstounských rodin.

Pěstounská péče je formou náhradní rodinné péče o děti, o které se nemůže starat žádný z biologických rodičů ani poručník. Mezi pěstounem a dítětem přitom nevzniká takový právní poměr jako například u adopce. Právě rozdíl mezi adopcí a pěstounstvím podle průzkumu nezná téměř čtvrtina lidí.

‚Nejvíc nás překvapilo, jak rychle nám děti začaly říkat mami a tati,‘ říkají pěstouni Markéta a Štěpán
Manželé Markéta a Štěpán se pro pěstounskou péči rozhodli před několika lety, v létě roku 2019 pak dostali do péče dnes čtyřletou Karolínku a jedenáctiletého Martínka. A svého rozhodnutí rozhodně nelitují.

Naše povídání začíná pan Štěpán. „Říká se, že pokud si něco přejete, měli byste si to přát přesně. My jsme původně chtěli jen malé dítě do tří let a později jsme kývli také na to, že bychom si vzali i malého sourozence. Nakonec ale všechno dopadlo trošku jinak,“ vzpomíná s úsměvem.

Vzhledem k tomu, že manželé mají z předchozích manželství dvě a tři již dospělé děti, rozhodli se po jejich vylétnutí z hnízda založit ještě novou společnou rodinu. Následovalo podání žádosti na Úřad městské části a několikaměsíční školení v Dětském centru Paprsek, které si oba nemůžou vynachválit. Měsíc poté, co se vrátili z naplánované charitativní cesty do zahraničí, jim zavolali z Magistrátu hlavního města Prahy.

„Pracovnice magistrátu nám do telefonu sdělila, že pro nás mají vytipované dítě, a víc nám po telefonu neřekla,” popisuje paní Markéta. „Když jsme na úřad dorazili, pracovnice se tvářily tajemně. Spolu s holčičkou, které tehdy bylo dva a půl roku, nám nabídli i jejího bratříčka, podle fotky odhadem šestiletého, kterému ale bylo skoro deset. A upřesnili nám, že jsou na sobě děti citově závislé,“ vzpomíná paní Markéta. Právě fotografie ale Markétu se Štěpánem navnadila k tomu, aby se se sourozenci jeli do Klokánku, kde dočasně bydleli, seznámit.

„V Klokánku nás před prvním setkáním tamní psycholožka upozornila, že je Martínek velmi introvertní a máme na něho jít pomalu. Jaké bylo naše překvapení, když nám hned na první návštěvě lezl po zádech a ukazoval své skrýše. Při odchodu si nás ještě pojistil domluvou výletu do ZOO, aby měl jistotu, že se ještě uvidíme. Z našeho prvního setkání v nás zůstal nezapomenutelný emoční zážitek. Sbližování nabralo rychlý spád, ale soudy se táhly opravdu dlouho,“ dodává pan Štěpán.

Rozhodnutí, že si manželé nakonec vzali do péče oba sourozence, prý nelitovali ani vteřinu. A to i přesto, že k nim děti přišly ve zhoršeném zdravotním stavu. Martínek do svých deseti let nebyl nikdy u zubaře, byl skoro hluchý a hluboko pod hranicí růstového minima. Vše se ale naštěstí postupně zlepšuje. Z chlapce se navíc vyklubal extrovert, rychle se sžil se svojí novou rodinou a zapadl do kolektivu v nové škole.

Obrovský kus cesty ale ušla také holčička. „Když jsme se s Karolínkou seznámili, měla za sebou kojenecký ústav a Klokánek. Uměla říct jediné slovo – avoj, tedy ahoj. Neuměla se domluvit, byla velmi frustrovaná, nereagovala na své jméno, neuměla se mazlit, při pochování vždy ztuhla jako prkno a její chování se podobalo neřízené střele. Po několika týdnech jistoty v novém domově z ní najednou bylo úplně jiné dítě. Rychle se naučila mluvit a dneska je to upovídaná holčička, co zná všechna písmenka, umí anglicky barvy a velmi rychle dotahuje své vrstevníky,“ s nadšením popisuje paní Markéta.

Bylo něco, co manželé od pěstounství nečekali? „Když se zeptáte jakýchkoliv rodičů, co je překvapilo u svých dětí, tak vám řeknou, že nic, protože rodičovství akceptují se vším všudy. Úplně stejné je to s pěstounstvím. Když se člověk stoprocentně rozhodne, tak všechno bere zkrátka tak, jak to je,“ říká Štěpán.

Manželé ale nakonec jednu věc, kterou v souvislosti s pěstounstvím nečekali, najdou. „Opravdu nás překvapilo, jak rychle nám Karolínka s Martínkem začali říkat maminko a tatínku. A to je hřejivý pocit,“ loučí se paní Markéta.

Průzkum společnosti Ipsos pro Hlavní město Praha se uskutečnil ve dnech 17. až 22. prosince 2020 na reprezentativním vzorku 1055 obyvatel České republiky ve věku 18 až 65 let.

Foto: archiv kampaně

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.