Střípky z historie mincovnictví: Od stříbrných kroužků k tolarům

Mince i medaile jsou němými svědky událostí, které měnily chod světových dějin. Sloužily nejen jako platidlo, ale i připomínka panovníkovy neomezené moci. Razit se začaly už v 7. století př. n. l. a v oběhu jsou dodnes. Co předcházelo penězům, které známe dnes? Čím lidé běžně platili před tím, než poznali moderní platební karty či internetové bankovnictví?

Historicky už od doby kamenné si mezi sebou lidé potřebovali vyměňovat zboží a tak se první formou platidla staly komoditní peníze. V praxi to znamená, že se platilo šperky, tkaninami, dobytkem či kovy. Postupem času se však jako nejvhodnější osvědčily drahé kovy a to zlato a stříbro.

Předchůdce mince – šekel
V období Mezopotámie se při obchodování začaly používat stříbrné kroužky a spirály, které jsou považovány za předchůdce stříbrných mincí. Jednotkou byl šekel, což činilo přibližně 8,5 g stříbra. Pro obyčejně lidi však šekel představoval velmi vysokou hodnotu a tak platili hlavně obilím. Ačkoliv v současnosti se to zdá nepředstavitelné, v té době to bylo zcela přirozené – cena otroka se pohybovala od 10 do 20 šekelů stříbra.

Stopy vedou do Turecka…
První mince byly vyražené v 7. stol. př. n. l. v Lýdii, což je oblast dnešního Turecka. Jednalo se o precizně zpracované kotoučky ze slitiny zlata a stříbra, v poměru 4:1 zvané elektrum. Nejčastěji na nich byly vyobrazeny velká zvířata, jako symbol pečetních znaků vlivných Lýdijců. Archeologové je objevili na začátku minulého století v chrámu bohyně Artemis.

Stříbrné denáry – cenné platidlo i kult panovníka
Netrvalo to dlouho a vývoj mincovnictví se přesunul do antického Řecka, které přišlo se značným technickým a uměleckým pokrokem. Začaly se používat stříbrné mince – denáry, nazvané podle toho, že se dělily na 10 měděných menších mincí (denné z latiny deset). Výhradní právo ražby měl panovník, což přirozeně využíval ve svůj prospěch. Mince mu koneckonců sloužily i jako vlastní promo – svou podobiznu tak dokázal velmi jednoduše dostat mezi obyčejné lidi.

Hlava nebo orel?
Za vlády Julia Caesara se začaly používat první zlaté mince aureusy (5,6 g zlata připadlo na jednu minci) a s nimi vznikl i dnes tolik oblíbený hod mincí. Římani nazývali tuto hru navia aut caput, což v překladu znamená loď nebo císařova hlava. Ve starověkém Římě představovalo císařovo slovo zákon, takže když mince ukázala hlavu, musel daný člověk respektovat vůli císaře, respektive rozhodnutí dané strany.

Pod vládou Přemyslovců
První ražba mincí na našem území je doložena z roku 960, kdy byl u moci král Boleslav I. Jednalo se o denáry “velkého střížku”, “malého střížku” a brakteáty. Na nich se poprvé setkáváme i s českým znakem – dvouocasým lvem. Vůbec největší rozkvět českého mincovnictví přišel za vlády Přemyslovců a Lucemburků.

Pražské groše
Název Grossus zní v překladu těžký – protože groše byly větší a těžší než jejich předchůdci. Začaly se razit díky velkému objevu stříbra v Kutné Hoře během vlády krále Václava II. “Ihned se staly uznávaným platidlem v celé střední Evropě. Na jedné straně byl vyobrazen obraz české královské koruny a na druhé straně symbol českého lva. Každému, kdo vzal pražský groš do ruky, mělo být hned jasné, že mince pochází z bohatého království,” prozradil Jaroslav Černý, marketingový manažer České mincovny.

Dukáty – nejtvrdší měna Evropy ve středověku
První dukáty byly vyraženy ze zlata na počest sv. Václava. Používaly se souběžně s groši. Ve středověku byly považovány za vůbec nejtvrdší měnu Evropy, protože se vyznačovaly vysokou a stálou ryzostí zlata. Měly 23 karátů a 9 grenů (ryzost 0,99), což představovalo větší ryzost oproti všem ostatním mincím v Evropě. “Dukáty se dají pořídit i v dnešní době. Nenakupují je jen vášniví sběratelé, ale jsou vyhledávaným a hodnotným dárkem při  nezapomenutelných událostech jako je svatba, narození dítěte nebo křest,” vysvětlil Černý.

Tolary či dolary?
Ražbu pražského groše ukončil Ferdinand I. roku 1547. Od té doby se místo grošů používaly tolary. Velké stříbrné mince o hmotnosti 30 gramů byly raženy po celém území tehdejšího Rakouska-Uherska. Nesou název podle naleziště stříbrné žíly v Jáchymově (Joachimsthale – thaler). Označení tolar se velmi rychle rozšířilo po celé německy mluvící oblasti a odtud jako dolar až do USA. Tolary sloužily jako platidlo až do konce 19. století, jejich nástupcem se stala koruna spolu s haléřem.

Tip: Zlatý dukát k narození dítěte od České mincovny pořídíte za 9 490 Kč.

Zdroj a foto:  www.ceskamincovna.cz

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.