Švandovo divadlo uvede inscenaci Adamova jablka, střetne se v ní Robert Jašków s Jacobem Erftemeijerem

Téměř rok po původně ohlášeném termínu se ve Švandově divadle dočká premiéry hra Adamova jablka. V sugestivním příběhu o dobru a zlu v režii Jiřího Pokorného se sejdou Jacob Erftemeijer jako pastor Ivan a Robert Jašków v roli neonacisty Adama. Premiéra bude 19. června ve Velkém sále Švandova divadla. Ten bude podle stávajících pravidel naplněn do poloviny své kapacity, takže se do něj vejde přibližně 150 diváků. Ti se zatím musí prokázat buď negativními testy na covid-19, potvrzením o jeho prodělání či dokončeným očkováním: aktuální pravidla pro vstup najdou diváci na webových stránkách divadla.

Hra je adaptací stejnojmenného filmu, který v roce 2005 natočil podle vlastního scénáře dánský režisér Anders Thomas Jensen. Ten Adamova jablka pojal jako osobitý mix žánrů s řadou barvitých postav. Nechybí v něm absurdní situace i dialogy a také humor, který je často černý, sarkastický a nekorektní. V pojetí jednoho z nejbouřlivějších divadelních režisérů střední generace Jiřího Pokorného tak budou Adamova jablka patrně nejostřejší komedií, jakou kdy diváci u Švandů viděli. Titul zároveň završí trilogii adaptací severských filmů, do níž patří oblíbené komedie Kdo je tady ředitel? a Kurz negativního myšlení.

Pastor a neonacista
Hrdinou hry je pastor Ivan (Jacob Erftemeijer), muž zdánlivě neochvějné víry, který ve všem hledá jen to dobré. Na své venkovské faře tak rád přijme obtloustlého kleptomana Gunnara (Matěj Anděl), alkoholičku Sáru (Bohdana Pavlíková) i teroristu Khalida (David Punčochář). Ti si zde mají odpykat alternativní tresty nebo tu najít porozumění a útočiště. Jenže se objeví nový příchozí, zavilý neonacista Adam (Robert Jašków). A právě Adam se časem rozhodne, že Ivana donutí, aby konečně prohlédl: uvěřil, že tím, kdo jej zkouší, není Ďábel, ale sám Všemohoucí. Převychová nakonec dobrý člověk neonacistu, nebo to bude spíš Adam, kdo obrátí na svou víru pastora?

Ostrov naděje pro trpící duše
„Příběh Adamových jablek mě zaujal svým přesahem. Také tím, že mi připomíná kritický nedostatek pokory i soucitu všude vůkol,“ říká režisér Jiří Pokorný, pro něhož je příběh lidí, kteří dostali šanci začít znovu, i jeho osobním tématem. „Především jde ale o nádhernou, originální a neotřelou látku, která člověka vcucne, i kdyby nechtěl. Má v sobě tolik spanilé iracionality a moudrosti, že srdce plesá. Pravý ostrov svobody, který je sice plný trpících a tápajících duší, ale také naděje… Kdybych to měl velmi zjednodušit, tak Jensen ukázal bez pouček a moralizování, s náležitou skepsí, cynismem i krutým humorem, že jen blbec si může myslet, že tu není něco, co nás převyšuje a ať se pak nediví, že je prázdný a nešťastný. Pro mne jsou slova „vnuknutí“ a „osvícení“ jako chleba a máslo,“ uvádí režisér.

Jašków kontra Erftemeijer
„Hraju Adama a domnívám se, že ze své podstaty není zlý, i když je jakýmsi archetypálním představitelem zla – nebo se tak aspoň zpočátku jeví,“ naznačuje Robert Jašków. „Myslím, že to, jaký ve skutečnosti Adam byl, je či bude, záleží i na nás, na uchopení látky, na výsledku… Ale už teď ho mám svým způsobem velmi rád. Společného nemáme téměř nic, snad kromě jisté dávky empatie, kterou má Adam, ale já ji mám, řekl bych, mnohem víc,“ říká herec.

Podobně mluví i Jacob Erftemeijer:​ „Mým úkolem je ztvárnit postavu Ivana. A na otázku, kdo z těch dvou je dobrý a kdo ten zlý, bych odpověděl větou, kterou pronáší ve hře Ivan: ,Zlí lidé neexistují, na to my nevěříme…´ Nejpodstatnější je nejspíš to, že Ivan nevěří na náhody. A pak samozřejmě jeho víra, která mu dává oporu, sílu i vysvětlení pro veškerý chod světa.

Razance dobra i zla
O získání práv k uvedení usilovalo Švandovo divadlo dlouhých osm let a pandemie posunula premiéru o další rok. Dramaturgyně Martina Kinská však o aktuálnosti titulu nepochybuje. „Současný stav, který v lidech probouzí v mnohem větší razanci to dobré i zlé, nás jen a jen utvrdil, že příběh a témata Adamových jablek jsou více než aktuální. Nejen ve vyostřeném střetu dobra a zla, ale i v relativnosti těchto dvou kategorií, pokud změníte kontext a pootočíte perspektivu. A také v tom, že největší boj na hraně přežití ve zdraví – tom fyzickém a především psychickém – svádí člověk zpravidla sám se sebou,“ říká Martina Kinská.

Jabloň a vibrace
Kromě hereckých výkonů se můžeme těšit na zajímavě pojatou scénu Jana Štěpánka, jejímž výrazným prvkem je jabloň a v níž se pomocí světla i jezdících ostrůvků přenášíme do prostorů jako je kostel, zahrada, ale i farní kuchyně, kancelář či blízká nemocnice. Výzvou pro režii i scénografa je také zobrazení bouře a všech „ďáblových“ zkoušek. O kostýmy a bleskurychlé proměny Ivanovy čím dál zmučenější vizáže se spolu s maskérkami postará Jana Hauskrechtová. Hudební a zvukovou stránku inscenace, v níž zazní i hit skupiny Bee Gees How Deep Is Your Love, vytváří Nikos Engonidis. Ten bude v inscenaci zároveň účinkovat, takže se o živou hudbu postará přímo během představení.

Rozhodnutí Jiřího Pokorného rozeznít Adamova jablka živě zahranými tóny nebylo náhodné.  „V poslední době pracuji více intuitivně, s energiemi, které jsou v dané chvíli k dispozici a s vibracemi, které jsou obsaženy v emocích. Když herec pracuje se svým tělem jako s nástrojem a dá ho do služeb celku, vznikají nové věci a v součinnosti s violoncellem mi to připadá jako trefa. Navíc, děj Adamových jablek má aristotelskou kompozici a připomíná symfonickou skladbu,“ uzavírá Jiří Pokorný.

Premiéra je naplánována na 19. června 2021 ve Velkém sále, první repríza se uskuteční 21. června, další pak 21. a 30. září.

Víte, že…?
• Zkoušení inscenace muselo být na jaře 2020 po dvou týdnech zastaveno kvůli pandemii a až po roce bylo obnoveno? Přerušení práce znamenalo pro režiséra Jiřího Pokorného ztrátu obživy i bydlení a nakonec, jak sám uvedl, strávil „nádherné léto na Psychiatrickém výzkumu v Ostrově nad Ohří.“„Můj entuziasmus doby před rokem má nyní jinou kvalitu a to, že se Švandovo divadlo i v této tristní (covidové) době rozhodlo titul podržet, mi potvrdilo mou dobrou víru. Ten závazek mě do určité míry držel nad vodou a jsem za to rád. Jedno z ústředních témat Adamových jablek je, že se musí trpělivě kráčet dál a že malověrnost je zhouba,“ říká Jiří Pokorný.
• Dánský filmař Anders Thomas Jensen je celosvětově proslulý zejména jako scénárista a režisér krátkých filmů? V této kategorii byl třikrát nominován na Oscara, kterého získal v roce 1999 za film Valgaften. U nás je tento „severský Tarantino“, jak je někdy Jensen nazýván, známý zejména díky celovečernímu filmu Adamova jablka z roku 2005, který je dnes považován za kultovní dílo.

ADAMOVA JABLKA
adaptace stejnojmenného filmového scénáře Anderse Thomase Jensena

Překlad filmového scénáře      Helena Rejžková
Režie                                         Jiří Pokorný
Dramaturgie                          Martina Kinská
Scéna                                       
Jan Štěpánek
Kostýmy                                   Jana Hauskrechtová
Hudba                                         Nikos Engonidis
Light design                             Matyáš Nejedlý, Olga Nechutná, Šimon Kočí
Produkce                                   Tereza Marková
Asistent režie                         Petra Štanclová

Osoby a obsazení
ADAM, neonacista                    Robert Jašków
IVAN, pastor                              Jacob Erftemeijer
SÁRA                                           Bohdana Pavlíková
GUNNAR                                    Matěj Anděl
KHALID                                      David Punčochář
DOKTOR KOLBERG                Miroslav Hruška
POUL NORDKAP                      Jiří Čapka
HOLGER, kamarád Adama     Tomáš Červinek
NEONACISTÉ                            Karel Zub, Martin Krupa, Jiří Bobysut, Samuel Kobranov
CHRISTOFFER, syn Ivana      Marek Frňka
HUDEBNÍK                                Nikos Engonidis

Česká premiéra bude 19. 6. 2021 ve Velkém sále Švandova divadla.

Kdo je kdo:
Jiří Pokorný (* 4. 4. 1967 v Kroměříži)
divadelní režisér a dramatik
vlastní životopis z března 2021
Narodil se 4. 4. 1967 v Kroměříži. Matce bylo 21 a otci 24 let. Zdravotní sestra a skladník v Ostravě. Dětství v sídlištním paneláku: beton, umakart a linoleum, továrny na dohled. Nedaleko řeka Odra. První scénáře koncipuje v pěti letech a jde spíš o instruktáže k libertinským hrátkám s děvčaty, roli Angeliky prakticky všechny přijímají. Čte bez selekce všechno, co mu přijde pod ruku a v deseti letech píše osmistránkové (!) balábile Bažina, efektní temnotu bez jiskřičky naděje. Je v tajném spojení s vesmírem již od svých šesti let, kdy uvěří v Boha. Na ZŠ je premiantem, pak průměrným studentem gymnázia. Všude je předsedou. Kdy jen může, tak je v přírodě. Píše básně.

1983 se jeho rodiče za tristních okolností rozvádějí. Holduje životu v Ostravě. Po maturitě flámuje a fluktuuje. Dělá truhláře, elektrikáře, pomocného dělníka a jednu sezónu kulisáka v Divadle Jiřího Myrona. Pak vyrábí v Nové huti Klementa Gottwalda koks a tuny síranu amonného společně s recidivisty a notorickými alkoholiky. Poslouchá heavy metal, punk i Plastiky. Obléká se velmi výstředně. 1987 nastupuje na vojnu jako zdrojař, měl startovat tryskáče, ale namísto toho hlásí na ošetřovně, že po něm jdou mimozemšťané a nutně potřebuje bicykl, aby jej nemohli svými paprsky zaměřit. Po čtyřiceti dnech plegomazinové kúry je upozorněn, že pokud těch srandiček nenechá, skončí v base. Vrací se na rotu a stává se dispečerem letového provozu. Za dva roky prezenční služby nenapíše krom dopisů vůbec nic, vymyslí si ale dramaťák s dětmi, každou středu.

1989 nastupuje ke studiu režie na DAMU. Začínají nádherné devadesátky. Ročníku se ujímá Jaroslav Vostrý spolu s Janem Vedralem, Janem Nebeským, Petrem Čepkem, Věrou Galatíkovou a Jiřím Hálkem. Studium je intenzivní a inspirativní. Je jako asistent režie u Luboše Pistoria v Divadle na Vinohradech při inscenaci Ubohý vrah Pavla Kohouta a pak vykoná stáž ve studiu Herman Teirlinck v Antverpách. Absolvuje v Disku Její Pastorkyní Gabriely Preissové. Poté píší s Lenkou Havlíkovou, životní spolupracovnicí, Valašskou čtverylku, inscenují ji v Dejvickém divadle a udrží tak nadějný ročník pohromadě. Díky taktice Jaroslava Vostrého a Jana Vedrala se podaří přemístit celý absolventský ročník do Činoherního studia v Ústí, kde se stává uměleckým šéfem. V roce 1993 začne žít s Elou Lehotskou, se kterou má dvě dcery (Rosu Marii *1998 a Leu Annu *2003). Vydrží s ním až do roku 2006. 1994 se zúčastní inspirativní The Royal Court Summer School a věnuje se pak společně s Lenkou Havlíkovou převážně původním českým a současným evropským hrám.

1997 se po intenzivním čtyřletém období vzdává šéfovské funkce v Činoherním studiu a věnuje se také psaní her. Vznikají Taťka střílí góly a Odpočívej v pokoji, obě oceněné prvním místem v soutěži Nadace Alfréda Radoka, a Plechovka. 1998 uvede v brněnském HaDivadle Jerofejevovo Moskva – Petuški, v Divadle Na zábradlí Charmsovu Jelizavetu Bam a i s rodinou se postupně přesouvá do Brna. 1999 provede v istrijském Motovunu jemný nácvik inscenace Odpočívej v pokoji, uvedený pak i v Pule a v Zagrebu. 2000 inscenuje s Petrem Kofroněm v Divadle Josefa Kajetána Tyla v Plzni Fibichovu Šárku a následuje poprask v hledišti i na magistrátu; ministr kultury Pavel Dostál přijede ukáznit své stranické kolegy. V HaDivadle uvede Ravenhillova Fausta s účastí autora a v témže roce v DNZ Carriérovu Terasu, kterou nastudoval namísto zesnulého Petra Lébla. Inscenuje pak souběžně v obou divadlech.

2002 definitivně přechází z šéfovské pozice v HaDivadle do uměleckého vedení v DNZ. Už nemohl dělat nástěnkáře, provozního, tajemníka, dramaturga, režiséra, shánět peníze a nechat se plísnit ve věčně nespokojeném souboru. Myslí si, že jde za lepším, ale je to omyl. Co viděl jako výzvu, tedy vybudování harmonického tvůrčího hereckého souboru, nyní vidí jako nemožný úkol, i když se Divadlo Na zábradlí stává divadlem roku. V tom roce mu také umírá maminka. Vznikají zajímavé inscenace, ale nad barákem stále visí stín. 2003 dostává nabídku z National Theatre v Londýně k napsání britské verze své hry Odpočívej v pokoji, má k dispozici pracovnu Petera Halla na břehu Temže, naváže celou řadu kontaktů, o které pak doma nikdo nestojí. 8. 4. se koná premiéra Stísněné 22 Ivy Volánkové ve Stavovském divadle. Hra má původně jen 18 stránek a herci text po první čtené chtějí vrátit, ale vzniká kus, kterého si JP velmi váží (foto na třetině strany v The Guardianu). 2004 je společně s dalšími středoevropskými dramatiky součástí projektu konaného v neapolském Teatro Mercadante. V témže roce připraví společně s Petrem Kofroněm pro Divadlo Archa projekt E. F. B. – Kladivo na divadlo, věnovaný životu a tvorbě Emila Františka Buriana. Šlo o počin. 2005 režíruje v DNZ Čechovova Platonova, který má být po přípravném období sebeformulující inscenací divadla, což se zdaří. Vzniká několik úctyhodných hereckých kreací a kus se hraje deset let.

2006 připraví společně s Michalem Pavlíčkem a Marií Reslovou muzikál Obraz Doriana Graye pro Ta Fantastiku Petra Kratochvíla s českými rockovými hvězdami. V tomto roce také rekonstruuje chalupu na Jesenicku a energeticky se zcela vyčerpá. Manželka od něj odchází, JP ztrácí cíl a smysl života a začíná to s ním jít pomalu z kopce. Začínají se projevovat symptomy bipolární poruchy. Ředitelka DNZ svolává souborovou schůzi, dává mu zpětnou vazbu a veřejně výpověď. 2008 uvádí v DNZ ještě Sarabandu Ingmara Bergmana a „na odchodnou“ Pískoviště Michala Walczaka, které se dočká 80 repríz. V DNZ režíroval celkem 17 inscenací. Hudební obrazy Němcová! v Ta Fantastice kritika strhá (někteří později svůj názor opravili); pro JP je spolupráce s Lucií Bílou ohromným profesionálním zážitkem. 2010 na půdě ND scény Kolowrat vzniká Blackbird Davida Harrowera, v Dejvickém divadle Dealer´s Choice, herecky vynikající inscenace, která je dosud na repertoáru. V dalších letech pracuje příležitostně pro ND v Brně – Reduta. Petr Štědroň s Dorou Viceníkovou mu nabídnou hru Pavla Kohouta Erós s Marianem Labudou a pak pro ně píše adaptaci Sunset Boulevard; v Divadle Petra Bezruče inscenuje Krále Leara, v divadle Aréna v Bratislavě Othella. Pracuje
v A studiu Rubín, při zkoušení na Kladně dostane epileptický záchvat a spolupráce je ukončena. Nedaří se mu, je na permanentním existenčním dně a jen paběrkuje. Rozvíjí se u něj jak bipolární porucha, tak alkoholismus. 2015 má režii vlastního textu Kanárek na Malé scéně Františka Xavera Šaldy v Liberci, po jejíž premiéře po pár dnech končí v kómatu v kolínské nemocnici.

2016 inscenuje vlastní dramatizaci Grosmanova Obchodu na korze pro Divadlo X10. 2017 se rozhodne pro léčbu závislosti u Apolináře, nemá ale vyřešený osobní život a primární problém – bipolární porucha – léčena není. Vydrží tam měsíc. Pracuje pak jako dělník na stavbě golfového hřiště. Je víceméně stabilizovaný, má na nájem i na jídlo. 2018 přijímá nabídku z Činoherního studia, kde přes počáteční klopýtnutí inscenaci zdárně dokončí a hned vzápětí vzniká v ostravském Divadle Aréna zdařilá inscenace Zabiják Joe. Opět nastupuje jako dělník na golfové hřiště, je mu ale diagnostikována rakovina. Píše pro ČS hru Paškál, v září ji inscenuje a pak podstoupí operaci. 2019 inscenuje v Dejvickém divadle Ibsenovy Přízraky. Vracejí se psychické problémy, v létě nastupuje šestitýdenní léčbu v Jihlavě, která k ničemu nevede. Připravuje dramatizaci Apuleiova Zlatého osla pro Divadlo Aréna v Ostravě, opět se hroutí a na podzim nastupuje léčbu v Červeném Dvoře.

2020 konsolidovaný začíná zkoušet ve Švandově divadle, po několika zkouškách koronavirus práci utíná. JP je bez prostředků, nemůže sehnat práci, nemá na bydlení ani na obživu. Při hrozící katastrofě mu MUDr. Radkin Honzák nasadí lithium a doporučí hospitalizaci. JP je přijat na Psychiatrický výzkum v Ostrově nad Ohří. Po mnoha a mnoha letech se cítí být opět vnitřně silný. V září brigádničí jako zahradník, pak inscenuje v Městském divadle Žilina hru Michaely Zakuťanské Sám sebe sám. Vzápětí vede v Prešově workshop se studenty konzervatoře Y-parents. Má opět na bydlení a na jídlo, koupil si nové boty a kabát. V lednu 2021 připravil pro Prešovské národné divadlo hrubou stavbu inscenace Dospelosť. Od 15. 3. se obnovuje proces zkoušení Adamových jablek ve Švandově divadle s předpokládanou premiérou v červnu téhož roku.

Robert Jašków (* 4. 12. 1969 v Turnově)
Adam
Vystudoval DAMU pod vedením Jaroslava Vostrého, Petra Čepka a Věry Galatíkové. Působil v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, později v Praze v divadle Labyrint a v CD 94 v Celetné ulici. Od roku 2002 je členem hereckého souboru Švandova divadla. Získal cenu Telemanie za roli profesora Daňka ve filmu Ivana Pokorného Smrt pedofila.

Ve Švandově divadle patří Robert ke stálicím smíchovské scény; jeho fanoušci a především fanynky ho kromě novinky Adamova jablka můžou vidět v inscenacích Kočkožrout, Smrt mu sluší, Ztracená čest Kateřiny Blumové, Pohřeb až zítra, Protest/Rest nebo Kdo je tady ředitel?.

Televizní diváci znají Roberta Jaškówa jako bezcitného mafiána, ale i jako neúplatného policistu. Objevil se například v seriálech Ulice, Expozitura, Kriminálka Anděl, Nemocnice na kraji města po dvaceti letech či Ordinace v Růžové zahradě 2, kde ztvárnil primáře Leoše Máru. Je rovněž známou tváří z mnoha filmů (Masaryk, Operace Silver A, Poslední vlak, Kousek nebe ad.)

Je starostlivým otcem tří dětí, syny Jana a Jakuba a dceru Marjánku vychovává s manželkou Petrou Jaškówovou. Jeho koníčkem je práce se dřevem a je šikovným kutilem.

Jacob Erftemeijer (* 20. 7. 1989 v Nijmegen v Nizozemí)
Ivan
Na divadelních prknech stál už v deseti letech jako Černý jezdec v muzikálu Rychlé šípy, uvedeném v rámci Pražského jara v Divadle na Vinohradech. Herectví pak vystudoval na Pražské konzervatoři pod vedením Jany Preissové a Jaroslava Satoranského. V roce 2011 započal studium herectví i na Katedře činoherního divadla DAMU pod vedením Miroslavy Pleštilové, Milana Schejbala a Michala Pavlaty. Už během studií na obou školách hostoval v mnoha divadelních společnostech, v Divadle na Vinohradech, Národním divadle moravskoslezském či v divadle Semafor.

Členem souboru Švandova divadla je od roku 2015. Hraje zde například v inscenacích Obraz Doriana Graye, Protest/Rest, Hamlet a Kdo je tady ředitel?. V poslední době na sebe upoutal pozornost v inscenaci AI: Když robot píše hru, divadelní hře napsané umělou inteligencí: titul vzbudil značnou pozornost a Jacobův soustředěný výkon v úloze Robota objevujícího podivuhodný svět lidí zaujal i zahraniční recenzenty.  Po derniéře je už naopak Kauza pražské kavárny, uváděná ve Studiu ŠD, jejíž byl spoluautorem a režisérem.

Jacob je všestranně múzicky nadaný a vždy se projevoval jako osobitý tvůrce: už jako student DAMU se začal zabývat režií (se spolužáky vytvořil např. inscenaci Some Voices podle textu Joe Penhalla), na mnoha inscenacích spolupracoval jako dramaturg či autor hudby. Muziku sám i aktivně provozuje, působil také jako DJ. V poslední době se profiluje jako malíř: výtvarné umění je jeho velkým koníčkem, který mu dává dosud nepoznanou tvůrčí svobodu, a své obrazy už i veřejně vystavuje.

Jeho tvář znají diváci mj. díky krimiseriálu Specialisté, v němž hraje drsného kapitána Tomáše Berana. Mluví plynně holandsky.

Zdroj a foto: www.svandovodivadlo.cz

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.