Chystaly se pět let, teď doufají, že se svět o sportovní výkony bude ještě zajímat

Olympijské hry jsou zřejmě nejsledovanější událostí planety a nejvyšší metou pro každého sportovce. Teď je ale všechno jinak a nejdůležitější roli v přípravách na letní hry v Tokiu i jejich průběhu hraje covid. Jak to celé prožívají nadějné české sportovkyně Barbora Seemanová a Nikola Ogrodníková?

„Příprava trvala v podstatě necelých pět let. Tím, že se olympiáda o rok posunula, jsme měli rok navíc. Bylo to hodně intenzivní, sportovci měli problém s tím, kde trénovat. Bazény v Česku byly zavřené a kvůli tomu, abychom mohli trénovat, jsme museli vyjet do zahraničí, takže jsem v Česku s rodinou moc nepobyla, což mě hodně mrzelo. Jsem typ, co se rád vrací domů,“ popisuje nejrychlejší česká plavkyně Barbora Seemanová, že covid zásadně zkomplikoval nejen olympijské hry samotné, ale i dlouhodobou přípravu na ně. „Pokud ale děláte sport na vrcholové úrovni, je potřeba některé věci obětovat. Beru to tak,“ dodává.

Nemůžeme fandit ostatním
Souhlasí s ní i aktuálně nejlepší česká oštěpařka Nikola Ogrodníková: „Olympiáda je několikaroční cyklus, podle něhož se ladí každý rok a vše směřuje k tomu určitému vrcholu sezony.“ Zatímco Seemanová už coby nejmladší člen výpravy na olympiádě byla – v Riu 2016 jí bylo pouhých 16 let, pro Ogrodníkovou je to premiéra. „Moc se těším, ale zároveň dobře vím, že o tu opravdovou olympijskou atmosféru budu ochuzena kvůli kovidovým opatřením. Moc mě mrzí, že nebudeme chodit na jiné sporty a fandit jako tým ostatním,“ říká. I ji však covid omezil už několik měsíců před odletem, přestože jako oštěpařka nejvíc trénuje venku: „Regenerace určitě neprobíhala tak, jak měla. Dlouho jsem nemohla do sauny a bazénu. Povedlo se nám však odcestovat na všechna soustředění, jak bylo v plánu, ale pár týdnů tréninku jsem kvůli onemocnění covidem musela vynechat.“

Seemanová i Ogrodníková už jsou obě v Tokiu, a na vlastní kůži tak pociťují, v čem všem se tato olympiáda liší od jakékoli předtím. „Sportovně si myslím, že zas tak jiná nebude. Atmosféra se vytvoří během závodů samovolně a budeme se podporovat navzájem. Samozřejmě platí přísné restrikce pro pohyb po vesnici, nošení roušek, každodenní testování a podobně. Je toho hodně, co se řeší kolem olympiády a snad nebudou naše výkony v tom všem ztracené,“ obává se Seemanová. Protože ale už rok sportovci trénují i závodí v podobném režimu, myslí si, že samotné výkony to neovlivní.

Nové výzvy pro psychiku
Kvůli všem pravidlům a opatřením je však letošní olympiáda pro sportovce více stresující, než tomu kdy předtím bylo. Bylo tedy třeba hodně zapracovat nejen na fyzičce, ale i silné psychice. „Pomáhá mi si připomenout, jak jsem zvládala těžké tréninky, jaká to byla dřina a že jeden závod je nic oproti tomu, co už jsem zvládla. Kdykoli si tohle uvědomím, tak mám úsměv na tváři a psychicky si odlehčím,“ prozrazuje Barbora Seemanová.

Nikole Ogrodníkové psychiku zklidňuje potápění – začala se věnovat freedivingu: „Pod vodou jsem sama, ticho a jen moje hlava a myšlenky. Pod vodou se snažím být tady a teď a na nic jiného nemyslet. Je to vlastně dost podobné závodu.“

A s jakým cílem obě ambasadorky japonské automobilky Toyota, která je celosvětovým partnerem olympijských her, do Tokia odjíždějí? „Určitě bych si moc přála projít kvalifikací, to je moje první meta,“ přeje si Nikola. „Cíl je dostat se co nejdál. To znamená vybojovat postup do semifinále, a kdyby se mi podařilo dostat do finále, byla bych úplně nadšená. Taky bych si ráda překonala nějaká svá maxima,“ doplňuje Seemanová. „Nejdůležitější ale je, abychom všichni zůstali zdraví,“ shodují se mladé sportovkyně.

Zdroj a foto: Toyota

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.