S kontroverzním tématem promlčecích lhůt mají svou zkušenost i herečky Vilma Cibulková a Julie Šurková z thrilleru Promlčeno
Tvůrci filmu Promlčeno lákají na mimořádně napínavý thriller, nečekané zvraty a spoustu emocí. Krom toho snímek poukazuje na citlivé společenské téma. Promlčecí doba u vraždy se u nás pohybuje od 15 do 30 let. Jsme jedním z několika státu v Evropě, který stále institut promlčení udržuje. Až 94 procent Čechů však s touto podobou zákona nesouhlasí. Na téma, které není v české společnosti příliš rozšířené, se zaměřil režisér Robert Sedláček. Karel Roden se v hlavní roli objeví po dlouhých pěti letech. Film Promlčeno vstoupí do kin 28. dubna.
S tématem promlčení jsou spojeny i herečky z filmu Vilma Cibulková a Julie Šurková. „Měla jsem spolužáka Pavla, kterého na přechodu v Praze přejelo auto. Auto projelo 130 km/h a zmizelo. Dnes už je to promlčeno a pachatel nikdy nebyl nalezen,“ vypráví Vilma Cibulová, která dodává, že se s podobným filmem ještě nikdy nesetkala, a že do poslední chvíle nevěděla, jak film nakonec dopadne.
Případ Julie Šurkové se promlčení postupně blíží. Její otec zmizel před 15 lety. „Můj otec slavil 40. narozeniny a druhý den najednou zmizel. Nikdo neví, co se stalo, já si osobně myslím, že je mrtvý. Je důležité mít kam položit květinu, zapálit svíčku,“ říká Julie Šurková.
“Trestné činy se pachateli nesmějí vyplácet ani po mnoha letech. Trest viníka skutečně pro pozůstalé obětí vražd plní také jakousi psychoterapeutickou funkci principem satisfakce, zadostiučinění,” říká známý český psychiatr MUDr. Cyril Höschl.
U trestných činů, se délka promlčení v Česku odvíjí od jejich závažnosti. Kupříkladu podvod může být promlčen dle podmínek už za tři roky a znásilnění již za pět let. U vraždy je spodní hranice patnáct let, horní třicet let. Z výzkumu agentury IPSOS vyplynulo, že Češi se celkově k institutu promlčení staví velmi negativně. Až 94 % lidí není spokojena se současnou podobou zákona.
Na kontroverzní téma se zaměřili také filmaři ve filmu Promlčeno. „Je násilná smrt, konec lidského život, přijatelná? Není. Zabils, takže dokud budeš žít, tak to nepromlčíme,“ shrnuje film i svůj názor na problematiku režisér snímku Robert Sedláček.
Karel Roden se po několika letech vrací do Prahy, aby se ve filmu přes živé vysílání v rádiu k jednomu takovému případu vrátil. „Jedním z důvodů promlčení je slábnutí důkazů a riskuje se tak, že bude odsouzen někdo nevinný. Ten je jediný, kterému rozumím. Je ale hrozné, že i když se na pachatele později přijde, sám se třeba přizná, nelze ho už potrestat, nechci si ani představovat, že by se mě to týkalo,“ vyjadřuje se k problematice herec Karel Roden.
PROMLČECÍ LHŮTA TRESTNÝCH ČINŮ
V rámci české legislativy funguje takzvaná promlčecí lhůta, která stanovuje, za jak dlouho přestane být trestný čin postihnutelný. U vraždy bývala v Česku promlčecí doba 20 let. V roce 2020 proběhla novela zákona, která lhůtu upravila na 15 a 30 let. Vraždy, ke kterým ovšem došlo před touto novelou, jsou promlčeny podle původní lhůty, tedy 20 let.
“Institut promlčení je znám již z římského práva ze 4. – 5. století našeho letopočtu. Na našem území byl v roce 1852 přijat zákon o zločinech, přečinech a přestupcích, který definoval promlčení. Šlo o lhůty 5, 10 a 20 let. Za Rakousko-Uherska se pak nepromlčovali jen vraždy nebo náboženské zločiny či přestupky. Od té doby zůstal institut promlčení v českých zákonech nadále ukotven.” Robert Plicka, advokátní kancelář PLICKA & PARTNERS
„Já vůbec nechápu, proč se tresty promlčují. Když něco udělám, tak musím být potrestaný. Je jedno, kolik mi je, prostě jsem to udělala a musím nést následky.“ Barbora Bočková
„Vražda by promlčená být neměla. Když vám někdo zmizí ze života a vy nevíte, co s tím člověkem je, tak to je podle mě naprosto ubíjející. Ani si to nedokážu představit.“ Denisa Barešová
Podle novely zákona z roku 2020 bude možno vraždu stále promlčet již za 15 let. U výjimečných typů vraždy (dle § 140 ods. 3 Trestního zákona – např. zvlášť surová vražda, vražda těhotné ženy nebo dítěte mladšího 15 let) se promlčecí lhůta prodloužila na 30 let. U ostatních trestných činů se délka promlčení v Česku odvíjí od jejich závažnosti. Kupříkladu podvod může být promlčen dle podmínek už za tři roky a po znásilnění musí pachatel na svou bezúhonnost čekat pouhých pět až patnáct let, a to podle toho, na kom se znásilnění pachatel dopustil, zda se zbraní a s jakými následky pro oběť. Možnost promlčet trestné činy navíc opouští čím dál více zemí – v Evropě například Švédsko, Spojené království nebo Norsko. V Rakousku stejně jako Irsku se vražda nepromlčuje. Česko se tedy pohybuje – a leckdy i hluboce – pod evropským průměrem.
„Já se domnívám, že není zločin jako zločin. Jsou věci, které nepromlčíš sám před sebou, a to je trest nejvyšší. Ale asi by bylo zdravé ten zákon přehodnotit.“ Vilma Cibulková
„Je to složité. Anglo-saský systém jurisdikce s tím pracuje jinak, tam to neexistuje například. Ale je to zajímavé. Možná by to mohlo být v ČR nějaké lépe vymyšleno.“ Vladimír Kratina
Češi se k institutu promlčení staví velmi negativně. Pravděpodobně neexistuje jiný zákon, ke kterému by veřejnost zaujímala jednoznačnější postoj. Vadí jim především u vražd a znásilnění. Podle průzkumu společnosti Ipsos, až 94 procent Čechů považuje aktuální promlčecí lhůty za příliš nízké, 83 procent dotázaných by institut promlčení zrušili úplně. Striktnější jsou v této oblasti ženy.
Přibližně ¾ Čechů odmítají promlčení znásilnění. S možností promlčení podvodů nesouhlasí necelá polovina lidí. Češi většinou odmítají institut promlčení, protože jej považují za nemorální (kolem 60 % odmítačů udává tento důvod), třetina respondentů je přesvědčená, že promlčení nemá prevenční vliv ani nejde počítat s tím, že se pachatel napravil.
„Běžná vražda by promlčena být neměla. Ale napadá mě třeba extrémní případ, když máte frajera, který týrá ženu a zvířata, tak bych ho klidně zastřelil. A byl bych rád, že se o tom nikdo nedoví. Nejsem samozřejmě bůh, abych měl právo brát život, ale proč by měl být potrestán člověk, který potrestal někoho, kdo dělá hrozná svinstva. Bylo by asi v pořádku tu vraždu promlčet nebo spíš asi odpustit.“ Karel Jirák
„Nechci zavírat třeba staré lidi do kriminálu. Ale to, že zločin neodsoudíme, to je velký problém české společnosti. A to nemyslím jen vrahy, ale i ekonomické a politické zločiny. Mám pocit, že víc chráníme pachatele, než oběti.“ Pavel Lagner
Zachování promlčecí doby u vražd zdůvodňují její zastánci třemi hlavními argumenty: společnost nepociťuje potřebu trestat po takové době, argumentují oslabováním důkazů v čase, a nakonec uvádějí předpoklad, že se viník s časem napravil. S tím, ale nesouhlasí odborná obec.
“Trestné činy se pachateli nesmějí vyplácet ani po mnoha letech. Trest viníka skutečně pro pozůstalé obětí vražd plní také jakousi psychoterapeutickou funkci principem satisfakce, zadostiučinění.“ MUDr. Cyril Höschl, český psychiatr
„Chápu akorát to, že s postupujícím časem stoupá riziko, že bude potrestán někdo nevinný. Ale je hrozné, že pachatele nelze potrestat po promlčecí lhůtě, i když se na něj přijde nebo se sám přizná. Nechci si ani představovat, že by se mě to týkalo.“ Karel Roden
„Myslím si, že to je věc svědomí každého z nás. Někdo sáhne někomu na život a v životě si to vyčítat nebude. Spoustě grázlům nekalosti prochází a budou dlouho procházet. Toto téma zachytit a umělecky zpracovat je zcela na místě.“ Igor Bareš
Problematikou promlčecí lhůty trestných činů se v ČR zabývá organizace Nepromlčíme. Odhaluje promlčené případy a upozorňuje na tíživou situaci obětí a pozůstalých.
Foto: archiv filmu