Polovina svateb na světě je domluvených. Jak na „Lásku podle plánu“ s Lily James a Emmou Thompson

Láska jako romantický výbuch citů nebo pragmatická otázka rozumu? Lily James, Emma Thompson a Shazad Latif míří do kin v romantické komedii „Láska podle plánu“ od producentů extrémně populárních komedií s Bridget Jones nebo klasiky Láska nebeská.

Mladá filmařka Zoe žije v Londýně, hledá námět pro svůj film a řeší stejnou otázku, jako většina z nás: Jak v dnešním světě najít trvalou lásku? Swajpování doprava v seznamovací aplikaci nepřineslo nic jiného než několik trapných historek z nepovedených rande. Což její máma v podání umíněné a sarkastické Emmy Thompson nikdy neopomene zmínit. Pak potká svého dávného kamaráda a souseda z dětství, který otázku lásky vyřešil jinak, než jsme zvyklí. Kazim se rozhodl následovat příklad svých rodičů a zvolil cestu tradičního, předem dohodnutého manželství, kdy svou nevěstu potkáte tváří v tvář až na samotné svatbě. Láska na první skype? Zoe se na tenhle způsob tváří hodně nedůvěřivě. Zároveň je to ale skvělý námět na dokument a hlavní hrdinka zapíná kameru a vydává se s Kazimem na cestu hledání lásky cestou rozumu. Od setkání s dohazovačem, přes online schůzky a rodinné návštěvy po internetu, až po cestu do pákistánského Láhauru na velkolepou exotickou svatbu s domluvenou nevěstou. Tam si začne uvědomovat, že by se z odlišného přístupu hledání lásky mohla něco naučit. Láskou to totiž nemusí začínat, může to u ní i končit.

DOMLUVENÉ SVATBY –  SCÉNÁRISTKA JEMIMA KHAN O NÁMĚTU FILMU
Když mi bylo dvacet, vdala jsem se a z Londýna se s manželem přestěhovala do Láhauru a Islámábádu, kde jsem potom deset let žila a měla dva syny. Za tu dobu jsem si k Pákistánu vytvořila hluboký vztah: je to fascinující země plná v života, ale v médiích negativně vykreslovaná. Pobyt tam mi přinesl úplně nový pohled na hledání partnera. A tak LÁSKA PODLE PLÁNU začala jako zkoumání kontrastu mezi Východním a Západním přístupem k milostným vztahům.

Zatímco mým přátelům v Anglii domluvené sňatky připadaly jako jakýsi středověký výměnný obchod (navíc často zaměňovaný s děsivou představou nuceného sňatku), já jsem v této zdánlivě neromantické dohodě začala vidět jisté výhody. Za dobu, co jsem v Pákistánu žila, jsem se stala svědkem mnoha domluvených manželství, která byla nakonec úspěšná. Možná jsem byla dokonce požádána, abych jich pár sama domluvila…

Setkala jsem se s páry, které svedl dohromady domluvený sňatek, a jejich vztah sice láskou nezačal, ale dospěl do ní. Podle mých pákistánských přátel se celoživotní láska zakládá na filozofii „nechat probublat, potom vařit”. Kompatibilita představuje pro vztah pevnější základ než vzájemná chemie, společný hodnotový systém je pevnější než dobrodružství, pragmatismus silnější než vášeň. Mé manželství bylo jediným sňatkem z lásky v historii manželovy rodiny. A jako jediné skončilo rozvodem.

Když jsem se vrátila do Londýna, zjistila jsem, že se svět seznamování radikálně změnil. Člověk měl najednou na dosah ruky nekonečné množství možností, hlavě díky prudce rostoucí popularitě různých aplikací. Ty ale přinášely nové problémy: příliš velký výběr, deprimující pocit nepotřebnosti, očekávání zkreslená romantickými komediemi. Se svými nezadanými kamarádkami jsem vtipkovala, že bychom možná potřebovaly bezostyšně praktický společenský systém postavený na předem jasně daných úmyslech, předmanželské smlouvy ošetřující vzájemná očekávání a možnost poznávat dostupné, podobně smýšlející muže nebojící se závazku, které by nám vybírali ti, kdo nás znají nejlíp. A tak se zrodil nápad na tento film.

Chtěla jsem toto moderní dilema vykreslit prostřednictvím dvou hlavních postav: Zoe, závislé na aplikacích a odmítající se vázat, a Kaze, který se víru lásky vyhýbá a volbu partnerky raději přenechává svým šťastně sezdaným rodičům.

O VZNIKU A NATÁČENÍ
LÁSKA PODLE PLÁNU se začala rodit před více než deseti lety, když se scénáristka Jemima Khanová snažila vymyslet příběh inspirovaný jejím vlastním desetiletým pobytem v Pákistánu. „Chtěla jsem vytvořit romanticko-komediální verzi Pákistánu pro západní publikum, které má tendenci tuto zemi vnímat jako zaostalou nebo děsivou. Doufám, že film ukáže něco z radosti a barevnosti, s níž jsem se tam v průběhu těch deseti let setkala.“

Ještě, než začal filmový projekt vznikat, psala Khanová jako novinářka o „domluvených sňatcích“ pro britské publikace The New Statesman a The Sunday Times a také natočila rozhlasový dokument pro stanici BBC Radio 4. Scéna rychlého rande ze zmíněného programu byla inspirována akcí „manželství pro praktikující muslimy“, jíž se zúčastnila v londýnském East Endu v rámci výzkumu pro připravovaný článek pro The New Statesman. „Domluvené nebo ‚asistované‘ sňatky představují ve Velké Británii i po celém světě velký byznys,“ říká Khanová. „Odhaduje se, že asi 55 % sňatků na světě je domluvených. V Pákistánu číslo dosahuje 85 % a v Indii 90 %. Jihoasijská populace ve Velké Británii čítá více než 3 miliony lidí, což je zhruba 5 % obyvatelstva, a přibližně 4,4 % obyvatel země jsou muslimové. Domluvené sňatky jsou pro většinu těchto komunit stále ještě normou, i když se to s mladší generací mění. Navzdory přetrvávající popularitě a rozšířenosti je ale domluvené manželství, založené na volbě a souhlasu, na Západě stále běžně zaměňováno s nuceným sňatkem nebo jiným způsobem vnímáno jako něco cizího. “

Když se připravovala na psaní scénáře, tak jako její hlavní postava Zoe, i Khanová mluvila s desítkami pákistánských a britsko-pákistánských párů, mladých i starších. Zkoumala jestli, proč a jak fungovalo to, že byl jejich sňatek domluvený. „Dělala jsem rozhovory asi s třiceti Brity pákistánského původu, kteří byli stejně staří jako Kaz a buď se rozhodli pro domluvený sňatek nebo do něj nedávno vstoupili, a také s množstvím sezdaných párů Británii i v Pákistánu. Všechny jsem našla i zpovídala prostřednictvím Twitteru,“ vypráví Khanová.

Svou vlastní perspektivu pak příběhu dodalo režisér Shekhar Kapur, držitel Oscara a autor filmů KRÁLOVNA ALŽBĚTA (1998) a KRÁLOVNA ALŽBĚTA: ZLATÝ VĚK (2007). Shekhar Kapur se narodil v Láhauru, vyrostl v Indii a studoval v Londýně – kulturní rozdíly v životě i ve vztazích tedy zažil na vlastní kůži a dodal filmu vlastní zkušenosti, situace a hloubku, kterou by jinak neměl.

„Říkal jsem si, že je to dobrý a velmi zajímavý scénář“, tvrdí Kapur „Řešil otázky, s nimiž jsem se v žádném jiném filmu nesetkal. Otázky závazků a zamilování se. Dívku, která se bojí intimity a je závislá na seznamovacích aplikacích, ale přitom hledá opravdový vztah. Co s tím? A jak to člověk zvládne sám oproti tomu, jak by to za něj zařídil někdo jiný? Řešíme koncept příliš mnoha voleb a žádné volby. A někde mezi nimi se nachází schopnost najít si vztah. Není moc filmů, které by řešily vnitřní život lidí bojujících s touto dichotomií.“

Kapur zorganizoval společné čtení s herci za stolem, aby zjistil, co by ze scénáře mohlo vzejít. Zkoumal slova a jejich rytmus a soustředil se na to, aby dal hercům prostor vyniknout. „To bylo první, co jsme udělali. Při čtení si totiž uděláme lepší představu, o čem scénář vlastně je.“

Khanová svůj příběh nejprve neviděla nutně jako romantickou komedii. „Když jsem se pustila do psaní, ještě jsem nevěděla, co z toho bude. Při psaní jsem si uvědomila, že někdy je snazší se ke složitým otázkám vyjádřit s jemným humorem. Myslím, že někdo jednou řekl, že vtip je pravda pronesená s úsměvem,“ říká Khanová.

Jeden z aspektů, který Kapura nejvíce oslovil, bylo hledání rovnováhy mezi rodinným dramatem a typickou lehkostí romantických komedií. „Věděl jsem, že diváci budou z filmu odcházet se slzami v očích a úsměvem na tváři. Je to emotivní rodinný film s velkou dávkou komedie. “

„Měli jsme osm týdnů na to, abychom natáčení zvládli. Bylo to náročné už jen kvůli rozsahu samotného plánování a narůstajícím praktickým problémům spojeným s natáčením v průběhu pandemie. Film také vyžadoval různé scény a kulisy, aby divák opravdu věřil, že se děj přesouvá z Londýna do Láhauru, z pracovní každodennosti do nablýskané atmosféry pakistánské svatby,“ vzpomíná režisér.

Kapur ale i tak vše zvládl za 44 dní. Natáčení probíhalo v různých exteriérech v Londýně a jeho okolí a jako palác v Láhauru, kde se konalo tradiční mehndi Kaze a Maymouny, posloužilo venkovské sídlo v Suffolku. Cestovatelská omezení štábu znemožnila natáčet v Pákistánu nebo kdekoliv jinde, a tak láhaurské exteriéry pořizoval na dálku přes satelit štáb v čele s pákistánskou, Oscarem ověnčenou filmařkou Sharmeen Obaidovou Chinoyovou.

PROČ LÁSKA A PROČ PRÁVĚ TEĎ?
LÁSKA PODLE PLÁNU je duchaplný a emocemi nabitý milostný dopis psaný dvěma rozdílným světům.

Angličanka Jemima Khanová, rozená Goldsmithová, se mohla opřít o vlastní zkušenost: druhou dekádu svého života prožila v Pákistánu s tehdejším manželem Imranem Khanem, bývalým hráčem kriketu, který se v roce 2018 stal pákistánským premiérem. Za tu dobu si zemi zamilovala.

Shabana Azmiová hraje Kazovu matku Aishu Khanovou. Věří, že film přináší pohled z obou stran. „Lidem na Západě může domluvený sňatek připadat jako něco, co patří do 18. století. Ukazuje se ale, že nechat na rodičích, kteří nás znají ze všech nejlépe, aby nám pomohli uzavřít co, čemu se říká asistované manželství, je možná celkem prozíravé rozhodnutí,“ říká. „Pár v podstatě jen seznámí, a pokud se sobě vzájemně líbí, mohou se od toho odpíchnout. Na Západě máme o lásce jiné představy a mně se na tomto projektu velmi líbí představa ‚zalíbit se a vkročit do lásky‘. To je krásná replika.“

„Zničily nás už romantické komedie?” ptají se tvůrci. „Vedou nás naše fantastické romantické představy k tomu, že hledáme to nejméně vhodné na těch nejméně vhodných místech? Zamlouvá se mi myšlenka ‚asistované‘ svatby, s níž oba souhlasí. Často jsem si říkala, že by mi možná bývalo prospělo, kdyby se moji rodiče shodli na vhodném partnerovi.“

Pro všechny bylo důležité představit domluvené nebo asistované sňatky srozumitelnou formou: jako běžnou věc, kterou prožívají miliony párů po celém světě, ne jako něco směšného, „jiného”, podřadného. Domluvené sňatky jsou standardem v jihovýchodní Asii, v níž žije okolo asi čtvrtina světové populace, přes 1,9 miliardy lidí. Dalších 43 milionů osob jihoasijského původu potom žije v jiných částech světa. [1] V Británii tvoří 5 % obyvatelstva[2], v Kanadě jich žijí téměř dva miliony (5,6 % populace) [3], ve Spojených státech téměř 5,4 milionu[4].

„Tak jako mnozí britsko-pákistánští mladí muži, s nimiž jsem mluvila, Kaz nakonec dojde k závěru, že jde o nejjistější cestu k celoživotnímu manželskému štěstí, protože to vidí u svých rodičů,“ vysvětluje Khanová. „Manželství rodičů bylo domluvené a oba jsou spokojení, takže se nijak nebojí jim ten úkol svěřit. Připadá mu, že dokud se bude moct podílet na výběru a dívku předem poznat, není tak špatný nápad vybrat si životní partnerku bez toho, aby se člověk nechal rozptylovat úvodní fyzickou přitažlivostí. Velmi jsem si uvědomovala, že v západních filmech je pákistánská nevěsta v domluvených sňatcích často vyobrazována jako nudná, neatraktivní, nezajímavá, jako volba z nouze. Proto jsme si moc přáli, aby Maymounu hrála Sajal Alyová. Je krásná, chytrá a okouzlující a Kaz je jí opravdu unesen.“

Jádrem filmu je také otázka intimity. Hvězdnou Lily James, která hraje Zoe, zaujalo, že si její postava klade zásadní otázky o tom, jak se láska děje a proč: „Celý film pojednává o tom, že něco potřebujeme, po něčem toužíme a snažíme se otevřeně a bez přetvářky vypořádat s fasádou toho, jak by měl vypadat život, jak by měly vypadat vztahy nebo jak by měla vypadat rodina. A cílem je to všechno odbourat.“

„Člověk chápe, proč se na to Kaz rozhodne přistoupit,“ pokračuje Lily James. „Podíváte se kolem sebe a vidíte spoustu svých přátel v katastrofálních vztazích, nebo dokonce katastrofálních manželstvích a současně své vlastní rodiče, jak šťastně žijí ve sňatku, který jim domluvili jejich rodiče. A řeknete si: Proč ne?“

OBSAZENÍ – PŘÁTELÉ PŘED KAMEROU I ZA NÍ
Shazad Latif, v roli Kaze, byl jedním z prvních herců, který se filmu před třemi lety upsal. Po dobu několika měsíců si Latif každý den skypoval s režisérem filmu a hledali, jak postavu pojmout a rozvinout ji.

Jak film získával konkrétnější podobu, zapojila se do projektu jedna z Latifových nejbližších kamarádek, Lily James. „Jemima odvedla skvělou práci a vytvořila příběh, který je vtipný a plný emocí v rámci skvělé romantické komedie,“ říká Lily James, která hraje Zoe. „Ale film přináší i něco nového, kulturně zajímavějšího. A Shazad je jedním z mých nejlepších přátel. Přátelíme se přes deset let, takže když mi přišel e-mail, to bylo v průběhu prvního lockdownu, a zjistila jsem, že hraje Kaze, řekla jsem si: ‚Do toho rozhodně jdu.‘“

Najít představitelku Maymouny, třetího člena milostného trojúhelníku, byl obrovský úkol. „To byla úplná mise,“ potvrzuje producentka Kentishová Barnesová, která přispěla k tomu, že se k projektu připojila pakistánská filmová hvězda Sajal Alyová. „Nemyslela jsem si, že to dopadne. Ani jsme nebrali v potaz přesuny a jak by se to řešilo v průběhu Covidu.“ Alyová má v Pákistánu obrovskou fanouškovskou základnu, a navíc bylo nepravděpodobné, že by jí omezení umožnila cestovat za prací do Londýna, ale jak říká Kentishová Barnesová, naštěstí byla herečka „naprosto pro“ a ochotná udělat cokoliv, aby to fungovalo.

Ve stejnou dobu zatím Jemmima Khan doma v Británii pochybovala, že by Emma Thompson mohla vzít roli Cath, Zoeiny matky, a to přesto, že pro ni roli od samého začátku psala. Thompsonová ale vývoj scénáře Khanové sledovala. „Jemima najednou našla tu správnou esenci příběhu a scénář se proměnil v neuvěřitelně vtipnou, vřelou komedií, která toho má k rodině, lásce a manželství hodně co říct,“ tvrdí Thompson.

„Cath je v mnoha ohledech velmi nevinná, ale také si věci vůbec neuvědomuje, Prostě je nezná, možná je to věkem, možná tím, že byla vychována, ale svět vnímá jako typická běloška střední třídy,“ pokračuje Thompson „Novou kulturu ale plně přijme a všechno si zamiluje. Miluje jídlo. Miluje lidi.“

Scénář přiměl Thompsonovou k zamyšlení. „Je plný rozporů a kompromisů, které jsme jako lidstvo nuceni na každém kroku dělat, ať už jsme jakkoli idealističtí, “ tvrdí. „Poselství je, že k sobě všichni patříme. Bez ohledu na to, z jaké kultury pocházíme. Bez ohledu na to, jaké zdi se v sobě rozhodneme postavit. Pravda je taková, že všichni patříme všem. “

Lily James jako ZOE
Dokumentaristka Zoe je souhlasem svého kamaráda a souseda z dětství Kaze s domluveným sňatkem nejdřív trochu zaskočená. Když se jí on na oplátku zeptá, co je na jejím přístupu k hledání lásky tak ideálního, je najednou méně sebejistá. Postavy si vzájemně slouží jako okna, jimiž mohou nahlédnout do toho, jak k lásce přistupuje ten druhý.

Tak jako mnoho úspěšných žen, kterým je přes třicet a žijí ve městě, i Zoe se seznamuje především přes internet, kde se probírá nekonečným množstvím možností. Což není vždy ku prospěchu.

„Myslím, že Zoe je zmatená a má kolem sebe spoustu ochranných valů,“ vysvětluje Lilky James. „Našla útočiště ve své práci a opravdu se jí daří. Ale jakmile film vyjde, jako by se vše rozpletlo a uvědomí si, že se jen brání tomu být zranitelná a otevřít se. Abych řekla pravdu, hodně se v té postavě poznávám. Člověk se v postavách, které ho přitahují, vždycky trochu najde, ale v tomto případě vidím opravdu hodně podobností.”

Zoe chodí na hromadu rande. Její matka Cath si přeje, aby se usadila s někým hodným, například s veterinářem Jamesem, a trápí se, že Zoeina oddanost práci znamená, že se dost nesoustředí na to, aby si našla stálý vztah. Zoe odmítá matčino naléhání, že potřebuje muže k tomu, aby byla šťastná. Nepotřebuje ani nechce vztah pro to, aby se cítila úplná. Ale něco potřebuje – jen ještě úplně neví, co to je…

Shazad Latif  jako KAZ
Kaz je britsko-pákistánský lékař, muslim a pýcha své matky. Mimořádně pohledný, chytrý, úspěšný, a, pokud jde o rodinu, rozhodnutý dělat věci „tak, jak se má“. Je mu 32 let a ještě si nenašel životní partnerku, a tak se, s relativním klidem, rozhodne nabídnout rodičům, aby mu pomohli nalézt někoho, s kým by se mohl usadit.

Kaz je „poslední, u koho byste něco takového čekali”. Sleduje stejné filmy a seriály jako vy, pije (rodičům za zády), kouří (taky tak) a baví se na večírcích. Je to Londýňan skrz na skrz. Proto všechny šokuje, že se pouští do něčeho, co je tak cizí.

„Kaz je v bodu, kdy si říká: ‚Víš co? Možná to vlastně bude snazší, protože už jsem zkusil všechno a nic nevyšlo. Nemyslím si, že existuje správný způsob nebo cesta, jak najít lásku, a nikdo z nás nemůže tvrdit, že na to jde správně, nebo že víme, co děláme. Ale také jsou tradice, které tu máme už po staletí,“ říká Latif.

Kazovi se myšlenka dohodnutého sňatku s Maymounou zamlouvá, protože, alespoň na papíře, představuje skvělé a praktické spojení. Ona je chytrá, krásná budoucí právnička v oblasti lidských práv. Ví, co je to rodina, tradice, jazyk a víra. On je plně připraven s ní vstoupit do manželství a společně hledat lásku, spíš než nechat srdce, aby do toho skočilo dřív než rozum.

[1] https://www.migrationdataportal.org/regional-data-overview/southern-asia
[2] https://minorityrights.org/minorities/south-asians/
[3] South Asian Canadians | The Canadian Encyclopedia
[4] Demographic Information | SAALT

Foto: archiv filmu