Vojta Dyk nazpíval Heroes od Bowieho pro Děti Nagana

Slavnou píseň Heroes od Davida Bowieho nazpíval znovu Vojtěch Dyk pro nový rodinný film Děti Nagana. Dykova verze skladby Heroes zazní v závěrečných titulcích filmu a jako singl ji 10. února vydává Universal. K dispozici je na Spotify, Apple Music, iTunes Store, Amazon Music nebo YouTube music.

„Tahle píseň mě provází od samého začátku práce na filmu samotném. Zahajoval jsem s ní každé ráno psaní scénáře, zahajovali jsme s ní pak i každý den natáčení. K Dětem Nagana jakoby přirostla,“ říká režisér a scenárista Dan Pánek k tomu, proč jako ústřední píseň zvolil právě tuto skladbu.

Film Děti Nagana vstoupí do kin 22. února se vzkazem, že žádný sen není příliš velký. Hynek Čermák v něm vede partu kluků do důležitého hokejového zápasu s tenisákem na plácku proti rivalům z vedlejší vesnice. Hrát se bude o vítězství, o respekt a taky o první pusu a o srdce nejlepší holky ze třídy. Děti Nagana vstoupí do kin symbolicky na den přesně 25 let od slavného a zlatého naganského finále.

„Kdykoliv jsem si představoval konec filmu, slyšel jsem tam právě Heroes. Stejně tak jsem si vysnil, že naší verzi pro náš film nazpívá Vojta Dyk. On sám je totiž dítě Nagana a děj filmu je mu blízký,“ dodává.

„Nagano pro mě bylo stěžejní. Celé prázdniny jsem pak nosil reklamní tričko olympijských her 98,“ potvrzuje s úsměvem Vojtěch Dyk.

„Paradoxně, i když je to jen sportovní událost, tak je to z určitého hlediska jeden z důležitých milníků 20. století. Období kolem Nagana bylo vlastně od revoluce jediné období, kdy byl celý národ opravdu pospolu. A bylo jedno, jestli je někdo tmavý nebo bílý, nebo jestli je někdo z Ostravy, z Brna a nebo jestli fandí tomu nebo tomuhle. Ale všichni byli nějak pospolu,“ vysvětluje Dyk, co pro něj vlastně znamená vzpomínka na Nagano.

Dva dny po premiéře filmu vydá Universal i celý soundtrack Dětí Nagana.

Generálním partnerem filmu je skupina Progresus Lukáše Zrůsta a Lukáše Forala. Hlavními partnery jsou diskontní řetězec Penny, FTV Prima a Česká mincovna, která už v letech 2018 až 2020 vydala sérii mincí s vítěznými olympijskými hokejisty z Nagana. Dalším partnerem je například Komerční banka a.s. nebo Nadační fond Ivana Hlinky, v jehož čele je Liběna Hlinková. Tento fond podporuje bývalé hráče, kteří se ocitli v tíživé životní situaci.

Rozhovor s Vojtou Dykem
Vojto, co jste dělal v den Nagana?
V den Nagana? No přece jsem se koukal. Já jsem samozřejmě nešel do školy. Namaloval jsem si vlajky na tvář a koukal jsem se.

Cítil jste se někdy jako hrdina?
Já se cejtím skoro furt jako hrdina (smích). Všichni jsme hrdinové. Já mám pocit, že jsme hrdinové všichni, protože v tomhle světě dokážeme přežít.

Kdo by měl film DĚTI NAGANA vidět?
Já si myslím, že by ho měli vidět všichni, protože mám pocit a to opravdu říkám celkem často, že to období kolem Nagana bylo vlastně od revoluce jediným obdobím, kdy národ byl opravdu pospolitý. A bylo jedno, jestli je někdo tmavej, nebo bílej. A nebo jestli je někdo z Ostravy, z Brna a nebo jestli fandí týmu A nebo týmu B. Ale všichni byli nějak víc spolu a všichni se na tom staromáku potom sešli. Vážně si říkám, že to je historicky, i když to je sportovní událost, jeden z nejdůležitějších milníků dvacátého století pro český národ.

Co Vy a sport? Jaký sport jste dělal v dětství nebo ve věku našich dětských filmových hrdinů?
Já jsem dělal floorball. Takže s hokejkou to mělo co dočinění. A rekreačně jsem dělal – ale jen na malý říčce ve Stromovce – hokej. A fotbal jsem hrál závodně. No, ale ve florbale jsem vlastně byl dobrej a párkrát se mi potom začali kluci v šatně smát, že si zpívám, ale nevzdal jsem to. Dělal jsem obojí. Ale napůl. To byla chyba, protože jsem se tím fotbalem mohl živit a dneska jsem mohl bejt třeba Tomáš Souček chudých (smích). No hrajeme skoro podobný stylem… Taky neumím levou.

Jaký byl Váš dětský idol a hrdina?
Já jsem měl samozřejmě v dětství jako největšího hrdinu Jardu Jágra. A navíc v tom „98“ roce! To bylo něco. Samozřejmě jsem si přečetl knížku Honzy Šmída: „Jaromír Jágr Má léta v Pittsburghu – vlastní životopis„. A teď po létech jsem zjistil, že ten Honza Šmíd, se kterým hraju fotbal za Real Top Praha, je právě ten, co napsal i tuhle mou „bibli“. Ale zpátky ke knize. To období v knize bylo pro mě stěžejní, takže životopis Jardy Jágra byla moje nová bible.

Jaké bylo Vaše oblíbené jídlo v devadesátkách?
Oblíbený jídlo? No tak teď jsem na to zrovna vzpomínal! V devadesátkách to byly knedlíky s vajíčkem. A teď teda musím říct, že jsem na to dostal takovou chuť, ale já jsem to od těch 90. let vážně neměl. Ale víte co mi ještě evokuje „devadesátky“? Dováželi to z Ruska a měli to u nás v rybárně. Bylo to hrozně dobrý. Bylo to podobné krabímu masu ve vlastní šťávě. Chutnalo to stejně jako krabí tyčinky, ale od té doby jsem to nikde neviděl. Miloval jsem namazat si to na rohlík. Úplně cítím tu chuť.  Myslím, že Krill se to jmenovalo. To bylo super! Tak to jsou dvě věci…

Co jste nosil v devadesátách za outfity? Pamatujete si to?
Teď to myslím úplně vážně, ale pro mě to Nagano bylo tak stěžejní, takže já si přesně pamatuju, že jsem třeba celý prázdniny nosil dres Alexandra Delpiera a také jsem měl reklamní tričko „Olympijských her 98“. Nosil jsem to stále dokola a nepral jsem to! Měl jsem to ve dvou kusech dokonce. A nosil jsem to třeba celý prázdniny! Dvě trička. Prostě Nagano bylo pro mě něco neskutečného!

Co si pamatujete, když se řeknou „devadesátky“?
Říká se, že když si je člověk pamatuje, tak je neprožil. Já si je pamatuju lehce. Ale není to kvůli tomu, že bych měl šílenou pubertu nebo dělal věci, na který si nechci pamatovat (smích). Já si je nepamatuju kvůli tomu, že mám blbou paměť. Ale vybaví se mi Nagano. Pamatuju si Letnou, kde jsem vyrůstal. To bylo moje dětství, protože jsem prostě zahodil tašku domů a šel jsem hrát fočus na Letnou. Pamatuju si, že v devadesátých letech jsem také hrál hokej na bruslích na chodníku před barákem. Nebylo tam tolik aut tenkrát. A také Stiga hokej se hodně hrával. To byla úplná novinka.  A to je všechno (smích).

A co z „devadesátek“ by jste vrátil?
Opět se to týká společnosti! V návaznosti na revoluci byla společnost ještě nějakým způsobem otevřenější! Vrátil bych například určitě telefonní pevný linky a odstřihnul bych chytrý telefony, protože jsme díky tomu hodně změnili a ne k lepšímu. To je jen špička ledovce. Ale vrátil bych „zodpovědnost sám za sebe“. To znamená, že když někdo tenkrát řekl, že bude v 15:00 pod „koněm“, tak tam byl, protože nemohl nikomu zavolat, že přijde o 15 minut později. Vrátil bych otevřenost společnosti, otevřenost k názorům, pravdu a lásku, která tady podle mě byla, i když samozřejmě spoustu lidí řekne: „no jo, ale potom tady byli jonákové a další“, ale to jsou výjimky!

Myslím si, že obecně ta společnost byla otevřenější a pravdomluvnější. A pravda ještě měla nějakou váhu. A to už nyní zmizelo…

A co hudba? Co jste poslouchal v 90. letech?
Tak to vím přesně. Já jsem měl zvláštní hudební vývoj a možná to ovlivnilo i to, co dělám nyní. Poslouchal jsem Nirvanu. Kurt Cobain byl pro mě největší „frajer“. Ale protože jsem chodil do sboru od svých 5 let a vystupovali jsme ve Státní opeře, tak jsem hodně poslouchal operu i sám. Já jsem to měl opravdu různorudý! Přes Nirvanu, po Rage Against The Machine, Twenty for seven po Maduar a k tomu operu Turandot a Carmen (smích).

Co znamená krosček? Pěstní souboj zastavení napadení protihráče holí a nebo druh chrániče?
Napadení protihráče holí!

Komu se v hokeji přezdívá tučňák? Rozhodčímu, brankáři, trenérovi?
Rozhodčímu (smích). Jako já jsem dost vzdělanej, co se týče hokeje, vážně (smích).