Tucet zrakově hendikepovaných běžců týmu Nadace Leontinka se již poosmé zúčastní závodu Vltava Run

O nadcházejícím víkendu (13.-14.5.2023) se běžci z celé republiky potkají na některém z úseků 360 km dlouhé trasy akce Vltava Run. Týmové štafety se poosmé zúčastní i Nadace Leontinka s tandemy zrakově hendikepovaných běžců a jejich trasérů. Jejich motivací je zažít jedinečnou atmosféru a společně něco dokázat.

Vltava Run má v podtitulu „nejkrásnější cestou k cíli.“ Běží se po turistických stezkách i silnicích, Národním parkem Šumava, v lesích, kolem vltavských přehrad, nádhernými údolími, přes kopce, historickými městy i jihočeskými a středočeskými vesnicemi. Většina závodníků týmu Nadace Leontinka z toho moc neuvidí, polovinu tvoří zcela nevidomí, ostatní mají různý stupeň zrakového hendikepu. Přesto si účast na Vltava Run nemohou vynachválit.

„S Nadací Leontinka vyrážím na Vltava Run již potřetí. Vždy mě baví soudržnost týmu a nadšení ze společného úsilí překonat sami sebe a ukázat všem, že i s handicapem lze život prožívat naplno. Věřím, že i letos si běh užijeme a doběhneme všichni spokojení do zdárného cíle,“ říká nevidomý profesionální sportovec, spisovatel a inspirativní řečník v jedné osobě, Ondřej Zmeškal.  Právě týmová spolupráce a společné úsilí je podle Nadace Leontinka to, co členové jejich týmu oceňují nejvíce. „Na Vltava Run se každý rok těším, protože si tam společně užijeme hodně zábavy, potkám se s kamarády a odvezu si spoustu krásných zážitků,“ dodává spontánně Terka, která má na svém kontě již pět startů.

V týmu Nadace Leontinka se potkají běžci různého věku a různých zkušeností. Jedním ze tří nováčků je například sedmnáctiletý Matěj, který je velký atlet a s týmem se zná z jiných sportovních akcí. Matadorem je naopak Ivo Budil, který zatím nevynechal ani jeden ročník a je o to složitější mu hledat úsek, který ještě neběžel. „Pro mě není Vltava Run o nějakém sportovním výkonu, ale spíš o tom, že se potkám se starými známými. Rád běhám v terénu a v přírodě a Vltava Run je pro tohle ideální závod,“ pochvaluje si Ivo Budil, který s sebou na trať bral tradičně i svého vodícího psa Runu. Letos má v zácviku nového psa, Ginu, bude tedy překvapením, zda v sobě běžecké vlohy najde i ona.

Zrakově hendikepovaní běžci potřebují pomoc traséra. Ten je navádí svým hlasem a upozorňuje na změny v terénu. Většina z nich už zkušenost s trasováním má. „Stejně je to hlavně o tom, poslouchat toho druhého, naladit se na sebe a samozřejmě myslet na to, že tentokrát neběžím pro sebe, ale jsem tady pro to, aby si to užil můj běžec nebo běžkyně a abychom oba doběhli v pořádku na další předávku,“ říká koordinátorka projektů Nadace Leontinka Radka Králová. Jak ale dodává, někteří běžci jsou na tom výkonnostně tak dobře, že předběhnou vidící. Výzvou pro ni bylo například sehnat traséra pro Jiřího Šmolku s časem 4:30 na kilometr. Mezi borce se řadí i padesátiletý Michal Novák, kterému nevadí žádný terén, a tak běhá i náročný Spartan Race.

Výkon ale není to hlavní, co členy týmu Nadace Leontinka žene kupředu. „Neběháme pro čas, ale pro zážitky,“ připomíná Radka Králová.

Zdroj a foto: Nadace Leontinka