Tojesenzace.cz

Tak trochu bulvární web nejen o českých celebritách, ale i o všech radostech, které život nabízí – lásce, jídle či cestování!

Zvířata

Skrytá hrozba při cestování – smrtelnou vzteklinou se můžete nakazit i v Evropě. Ochranou je očkování

Vzteklina je velmi závažná virová infekce, na kterou neexistuje lék. Nevyléčitelným onemocněním se můžete nakazit ve 150 zemích po celém světě, dokonce i na Slovensku.[1] Přestože v Čechách se vzteklina již více než 20 let nevyskytla, nedávné případy v sousedních zemích upozorňují na stále přetrvávající nebezpečí. Obzvláště ostražití by proto měli být cestovatelé do zemí, kde hrozí riziko pokousání toulavými psy, kočkami, opicemi nebo jinými divokými zvířaty. Jak nákaze preventivně předcházet? A jaké kroky je třeba okamžitě podniknout, pokud nejste očkovaní a v zahraničí vás kousne nějaké zvíře?

Vzteklina je smrtelné virové onemocnění, které se přenáší kousnutím od nakaženého zvířete. Virus, který se nachází v jeho slinách, se následně ranou dostane do nervových zakončení a odtud do mozku. K nákaze může dojít i pouhým poškrábáním či kontaminací sliznic. Celosvětově k nákaze dochází nejčastěji po pokousání psem, avšak nemoc mohou přenášet i kočky, opice a řada jiných savců. Nakazit se můžete dokonce i v Evropě, přičemž mezi riziková zvířata patří divoce žijící savci jako například lišky, jezevci či netopýři.

Nemoc, která se vyskytuje na všech kontinentech kromě Antarktidy, je v současné době nejrozšířenější v jižní a jihovýchodní Asii a subsaharské Africe. Ačkoli se v České republice vzteklina nevyskytuje, případy nákazy u divoce žijících zvířat byly prokázány v sousedním Slovensku a Polsku. Rizikovou zemí je dlouhodobě i turisty oblíbené Turecko, kde jsou pozitivní nálezy hlášeny prakticky z celého území. Vzteklina se nachází i v dalších vyhledávaných prázdninových destinacích jako je Bulharsko, Makedonie, ale i Řecko v oblasti hranic. Před cestou do zahraničí je proto vhodné ověřit si výskyt vztekliny v dané zemi, například na mapě, kterou pravidelně aktualizuje Světová zdravotnická organizace.

Příznaky smrtící nemoci: agrese, dezorientace či strach z vody
První příznaky vztekliny mohou připomínat chřipku. Infekce se projevuje bolestmi hlavy, zvýšenou teplotou či horečkou. „Virus napadá centrální nervový systém a vyvolává akutní zánět mozku. Mezi další symptomy patří celkový neklid, rozrušenost, agresivita, případně v pozdější fázi obtíže při polykání nebo dýchání či tzv. hydrofobie, kdy pacienti nesnesou zvuk tekoucí vody nebo jen pohled na ni,“ říká MUDr. Milan Trojánek, Ph.D., přednosta Kliniky infekčních nemocí a cestovní medicíny 2. LF UK a FN Motol, a dodává: „Příznaky se nejčastěji objeví během 3 až 8 týdnů od kousnutí, ale inkubační doba může trvat od 5 dnů do několika měsíců či dokonce let po nákaze. Jakmile se však příznaky objeví, víme, že pacient nemá šanci na přežití, onemocnění se nedá léčit. Současná medicína může pouze zmírnit příznaky nákazy.“ Ročně vzteklině podlehne po celém světě téměř 60 000 lidí. [2]

Nejúčinnější ochrana před vzteklinou – očkování
Cestovatelé se před vzteklinou mohou chránit vakcinací. „Lidem, kteří často a pravidelně navštěvují exotické země, jednoznačně doporučujeme preventivní očkování proti vzteklině. K tomuto očkování však mezi veřejností panuje určitá nedůvěra. Často se mě někteří starší cestovatelé ptají, zda se vakcína stále aplikuje do břicha, jako se dělo v případě původních vakcín užívaných v minulosti. Moderní vakcíny jsou připravené jiným způsobem, aplikují se standardně do svalů v oblasti ramene, jsou bezpečné a velmi dobře snášené,“ přibližuje MUDr. Trojánek, a dále vysvětluje, že během 4týdenního pobytu v zahraničí je riziko poranění, které může být spojeno s přenosem vztekliny a vyžaduje odborné ošetření, asi 0,5-1 %. To je výrazně více než u jiných infekcí, proti kterým se cestovatelé běžně očkují.

Očkování proti vzteklině sice nepatří mezi povinné, ale doporučuje se všem, u nichž se předpokládá možný kontakt s divokými a domácími zvířaty, tedy biologům, veterinářům, jeskyňářům (speleologům) nebo turistům-batůžkářům. Před cestou se obvykle aplikují 3 dávky vakcíny v intervalech 7 a 21 dní. Po roce následuje čtvrtá dávka a poté přeočkování po 5 letech. Podle nového doporučení Světové zdravotnické organizace by pro základní očkování postačily jen dvě dávky namísto dřívějších tří, což by proces očkování významně usnadnilo. Toto schéma je standardně užíváno například v Austrálii či USA.

První pomoc po kousnutí zvířetem ve třech krocích
„Po poranění zvířetem v rizikové zemi je nutné ránu alespoň 15 minut omývat mýdlem a čistou vodou, poté ji vydezinfikovat a neprodleně vyhledat lékařskou pomoc, i když zvíře nevypadalo nemocně nebo kousnutí nebylo vážné,“ radí MUDr. Veronika Jegorova z Centra cestovní medicíny FN Motol.

Neexistuje totiž žádný způsob, jak ověřit, zda se virus do těla skutečně dostal. Navíc často není možné zjistit, zda bylo zvíře opravdu nakaženo, zejména v případě divokých zvířat, jako jsou opice nebo netopýři. Jakmile se objeví první klinické příznaky onemocnění, je na jakoukoli léčbu už pozdě. „Při kousnutí nebo škrábnutí divokým zvířetem je nezbytné podání profylaktické vakcíny, která se aplikuje v 5 dávkách. Kromě toho se také zahajuje léčba imunoglobulinem, který pomáhá zabránit šíření viru v těle. Imunoglobulin ale není dostupný ve všech zemích, chybí zejména ve vzdálených a exotických destinacích. Pokud místní lékař nebo nemocnice nemůže pomoci, je nutné neprodleně vycestovat za lékařskou péčí do své země nebo jiné oblasti,“ upozorňuje MUDr. Veronika Jegorova.  Je třeba také počítat s tím, že léčba v zahraničí může pobyt velmi prodražit – náklady na toto ošetření se například v Thajsku pohybují kolem 70 000 Kč. Pokud je cestovatel naočkovaný před cestou a dojde k poranění, riziko nákazy je významně sníženo, a proto není vyžadováno podání imunoglobulinu. Lékaři již jen pro jistotu podávají dvě dávky vakcíny.

Návrat z cest s nepříjemnými suvenýry
Vzteklina ovšem není jediným zdravotním problémem, který cestovatelé, zejména v tropických a subtropických zemích, řeší. Mezi další zdravotní rizika patří průjmová onemocnění, horečnaté infekce či kožní defekty. Nejčastějšími tropickými infekcemi jsou zejména malárie a horečka dengue. „Pokud se vrátíte z tropů s horečkou, doporučujeme ji nepodceňovat a ihned vyhledat lékařské ošetření. Této problematice se věnujeme i na naší klinice v Motole. Klientům, u kterých se projeví horečka po návratu z tropů, poradíme na telefonní lince 724 967 016, jak postupovat,“ říká MUDr. Jegorova. Klinika infekčních nemocí a cestovní medicíny 2. LF UK a FN Motol poskytuje předvýjezdové poradenství, očkování i komplexní péči o pacienty s tropickými infekcemi či zdravotními obtížemi po návratu z tropů.

[1] https://www.who.int/health-topics/rabies#tab=tab_1
[2] www.who.int/health-topics/rabies#tab=tab_1

Foto: archiv

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *