Tojesenzace.cz

Tak trochu bulvární web nejen o českých celebritách, ale i o všech radostech, které život nabízí – lásce, jídle či cestování!

Zábava

Režisér Luc Besson přijede do Prahy uvést svůj poslední snímek DogMan

26. ročník Festivalu francouzského filmu se pomalu chýlí ke konci. Ještě před svým závěrem však přivítá posledního hosta, na festival přijede francouzský režisér, scenárista a producentLuc Besson(1959), který natočil téměř 20 celovečerních filmů.

Mezi jeho nejznámější snímky patří například Magická hlubina, Leon, Brutální Nikita nebo Pátý element, které zaznamenaly celosvětový úspěch. Jeho filmy byly několikrát nominovány na Césara, za snímek Pátý element byl oceněn Césarem za nejlepší režii. Byl oceněn také Českým lvem, získal ho v roce 1996 za snímek Leon. V Čechách také natáčel Johanku z Arku v hlavní roli s Millou Jovovich.

Luc Besson přijede do Prahy uvést svůj poslední snímek DogMan. Diváci se s režisérem mohou setkat na projekci ve středu 29. listopadu ve 20:30 v kině Světozor. Besson snímek osobně uvede a po projekci bude divákům odpovídat na jejich otázky.

DogMan je neuvěřitelný příběh chlapce, s nímž se život nijak nemazlil a kterého zachrání láska jeho psů. Hlavní roli netradičního hrdiny Luc Besson svěřil Calebu Landry Jonesovi. „Douglas je ztracený mladý muž… A nemá co ztratit. Naprosto nic. Jeho sny a iluze jsou na míle daleko od jeho trpké reality. Myslím, že zoufale potřebuje unikat ze svého každodenního života co nejčastěji. Zároveň je velmi poctivý a má silnou morální integritu,“ popisuje Caleb Landry Jones hlavního hrdinu.

„Inspirace pro můj nový film částečně pochází z novinového článku o francouzské rodině, která zavírala své vlastní dítě do klece, když mu bylo pět. Z toho vyvstala otázka, co to s člověkem udělá mentálně. Jak někdo tohle přežije a co s ním udělá prožité utrpení? Tuhle myšlenku jsem se rozhodl prozkoumat prostřednictvím DogMana,“ říká ke vzniku filmu Luc Besson.

Snímek byl uveden v hlavní soutěži letošního filmového festivalu v Benátkách, do českých kin vstupuje 30. listopadu a distributorem je společnost Bioscop.

Synopse
Vizionář Luc Besson přichází s fascinujícím antihrdinou na jeho cestě za odplatou a vykoupením. Jako chlapce ho otec zavíral do kotců se psy. V dětství poznal jediné dvě věci: bolest působenou jeho nejbližšími a bezmeznou lásku a náklonnost psů. Trpěl víc než kdy většina lidí, a přesto si zachoval čest a poctivost.

Teď je Douglas dospělý a má zvláštní dar. Krátké chvíle štěstí v divadle, kde účinkuje jako herec, se střídají s těmi, kdy ho žene smutek, bolest a touha po trestání bezpráví. Jeho darem i zbraní je oddanost jeho psů, kteří jsou pro něj jako vlastní děti…

Ty nejlepší příběhy, které Luc Besson jako režisér vypráví, jsou ty, které si sám jako scenárista napsal. A to je případ i jeho nejnovějšího filmu, thrilleru DogMan, který si získal velkou pozornost diváků i kritiků na filmovém festivalu v Benátkách, kde byl nominován na prestižní cenu Zlatý lev pro nejlepší film.

Luc Besson o filmu DogMan
Inspirace pro můj nový film částečně pochází z novinového článku o francouzské rodině, která zavírala své vlastní dítě do klece, když mu bylo pět. Z toho vyvstala otázka, co to s člověkem udělá mentálně. Jak někdo tohle přežije a co s ním udělá prožité utrpení? Tuhle myšlenku jsem se rozhodl prozkoumat prostřednictvím DogMana.

Utrpení je něco, co máme všichni společné, a jediný protijed proti němu je láska. Společnost vám nepomůže, ale láska má schopnost léčit. V tomto případě je to láska ke komunitě psů, kterou si DogMan vybudoval. Psi jsou pro něj léčiteli i katalyzátorem. Bez Caleba Landryho Jonese by DogMan nebyl tím filmem, jakým je. Tato komplikovaná postava potřebovala někoho, kdo dokáže ztělesnit výzvy, smutek, touhu, sílu, složitost. Lidé sledují filmy, aby z příběhu získali nějakou pravdu, i když vědí, že je to fikce. Jsem ve filmu tak upřímný, jak jen mohu. Chci, abyste cítili s hlavním hrdinou – vnímali jeho činy a přijali činy, které podniká v reakci na utrpení, které prožil. Chcete mu fandit. Doufám, že si diváci dokáží ve své mysli definovat, čím DogMan prošel, jeho bolest, kterou je opravdu těžké přijmout. Trpěl víc než kdy většina lidí, a přesto si stále zachovává důstojnost.

Caleb Landry Jones – rozhovor
Co tě vedlo k tomu, že ses chtěl na filmu podílet?
Četl jsem scénář a z toho mála, co jsem o Lucovi a jeho filmech věděl, bylo, že jsem si byl jistý, že nic neponechává náhodě a vše má do detailu promyšlené.

Jak bys popsal svou postavu?
Douglas je ztracený mladý muž… A nemá co ztratit. Naprosto nic. Jeho sny a iluze jsou na míle daleko od jeho trpké reality. Myslím, že zoufale potřebuje unikat ze svého každodenního života co nejčastěji. Zároveň je velmi poctivý a má silnou morální integritu.

Jaké bylo Tvé první setkání s Lucem Bessonem?
Potkali jsme se v kavárně. Měl jsem dojem, že jsem mu moc do oka nepadl, ale pak mi poslal scénář a setkali jsme se znovu. Pak se zeptal: “Tak co myslíš? Chceš to hrát? Řekl jsem: “Ano, ale budou tam skuteční psi? Potvrdil, že ano. Řekl jsem mu, že na to mám. Nejprve jsme se s Lucem zdravili jen formálně, teď se objímáme.

Jaké byly největší výzvy, kterým jste čelili?
Luc plánoval věci tak, že natáčení chronologicky sledovalo vývoj postavy, víceméně v reálném čase. První týden jsem byl hodně nervózní ze scény, kdy se vracím do svého útočiště. Bál jsem se, nevěděl jsem, jak to hrát. Zvláště, když jsem věděl, že se během tohoto prvního týdne zrodí DogMan. Z Douglase se stal  DogMan. Druhý týden zazněla píseň Édith Piaf a mě zas naskočila husí kůže.  Třetí týden jsme natáčeli scény s El Verdugem a gangem, ve kterých jsem si hodně věřil. A pátý týden jsme natáčeli všechny scény s Evelyn. Z těch jsem byl asi nejvíc nervózní. U některých filmů je práce jak neustálá jízda na horské dráze. Ale Luc naplánoval natáčení velmi inteligentním způsobem, což mě drželo soustředěného od začátku do konce.

Jak jste se připravovali?
Luc mi řekl, ať se soustředím na přítomnost: první týden, druhý týden atd. Ať beru věci postupně. Po prvních dvou týdnech jsem se mohl maximálně soustředit na scény s Evelyn, kterých jsem se obával nejvíc. Když jsem se vrátil do hotelu, vždy jsem se na ty scény pečlivě připravoval. Hodně mi pomáhal další herec, Tonio Descanvelle, klidně jsme pracovali dalších 4 nebo 5 hodin. Jen díky této přípravné práci jsem se dokázal naučit vše nazpaměť. Když jsme pak začali tyto sekvence natáčet, byli jsme dokonale připraveni a Luc to věděl. Všechno, co jsme předtím natočili, se vžilo do mého hraní.

Jaké vzpomínky budete mít na natáčení?
Luc je velmi náročný člověk a každý z nás dělal maximum, abychom mu pomohli uskutečnit jeho vizi. Po několika týdnech jsme byli všichni na stejné vlnové délce, v rytmu dnů, sledu scén a důležitosti přípravy. Třetí nebo čtvrtý týden jsme byli všichni naprosto soudržní a sehraní. Dosáhli jsme efektivity, kterou jsem na place nikdy předtím nezažil. Vše bylo dokonalé a naprosto plynulé. Myslím, že díky Lucovým vysokým standardům do toho všichni chtěli dát všechno, což bohužel na každém natáčení neplatí.

Práce se psy
Louis Leterrier, dlouholetý spolupracovník Luca Bessona, pro tento film Bessonovi a producentce Virginii Besson-Silla doporučil psí trenérku Mathilde de Cagny.  „Louis s ní před několika týdny pracoval na americké produkci,“ říká Virginie. „Jakmile se s ní Luc setkal a vysvětlil, co potřebuje, dostala Mathilde naprostou svobodu při výběru lidí do svého týmu a zařízení všeho, co považovala při natáčení za užitečné a nezbytné.” I když si ji naprosto získal scénář, Mathilde de Cagny, která pracuje v Hollywoodu už dlouhou dobu, se přesto tentokrát trochu obávala rozsahu celého úkolu. „Věděla jsem, že ve filmu bude skupina psů, ale nikdy jsem jich neměla na starost tolik najednou a s tolika různými povahami,“ říká. „Bylo to objektivně složité, obnášelo to spoustu tréninků a nebylo moc času, ale Luc Besson mi dal naprostou důvěru a volnost.” Vysvětlila režisérovi, že je nezbytné pracovat se psy, kteří již mají precizní tréninkový základ a nevyžadují intenzivní přípravu. „Ukázala jsem mu pár psů, které máme v mé společnosti, a Lucovi se hned zalíbili, takže byli okamžitě přijati,“ dodává. “Jenže jsme potřebovali psů mnohem více. Prohledala jsem Francii křížem krážem, abych našla trenéry a psy, kteří splňovali potřebná kritéria“.

Mathilde de Cagny poté kontaktovala Muriel Bec, manažerku společnosti Animal Contact, která dodává zvířata pro francouzskou televizi a film: „Protože její společnost měla vše, co jsme potřebovali pro trénink, požádala jsem Muriel, aby se postarala o část náboru psů a sestavení týmu trenérů,“ dodává Mathilde. „Muriel hrála zásadní roli při koordinaci veškeré logistiky ve Francii, což mi umožnilo soustředit se na dohled, trénink a přípravu. Celkem bylo najato asi patnáct trenérů, aby našli co nejvíc psů potřebných a vhodných pro natáčení.

„Nejtěžší bylo zkoordinovat všechno najednou – psy, trenéry, herce, rozvrh jednotlivých scén,“ zdůrazňuje.” Psi museli být vycvičeni a vědět, co se od nich očekává, a přitom zůstat přirození. Museli se umět na povel rozdělit, prchat nebo vypadat vyděšeně, museli jsme je připravit, ale ne přehnaně, jinak by to narušilo plynulost jejich pohybů. Při natáčení jsme s Muriel úzce spolupracovaly při vedení našich týmů, aby připravily často složité záběry a doladily výkony jednotlivých psů.”

Virginie Besson-Silla dodává: „Mathilde se více soustředila na jednotlivé výkony ve scénách, které měl konkrétní psí herec zahrát – skákání na stůl, aportování předmětu, procházení skrz mříže, atd., zatímco Muriel se starala o celé smečky,” říká. “To nám umožnilo mít jak psy – komparzisty, tak i ty zvyklejší na natáčení, které jsme mohli přimět k přesnějším věcem. Mathilde a Muriel se perfektně doplňovaly. Sofiane Tarefet, specialistka na “nácvik skusu”, techniku, která učí psy ovládat sílu své čelisti, vysvětluje: „Museli jsme psy připravit, aby nebyli překvapeni, když herec začne mluvit hlasitě, zpívat nebo gestikulovat. Vedoucí kaskadérů, Alain Figlarz, měl na starost choreografii “vypouštění psů”, kde se ve scéně zvířata vrhnou za postavou, aby na ni zaútočili nebo koordinaci běhu psů   z z bodu A do bodu B.  „Byl jsem tam také od toho, abych schytal psí kousnutí místo herců. Ve filmu je scéna, kde jsem znehybněn kabelem a pes mě kousne do krku,” podotýká Alain.

Mathilde de Cagny měla samozřejmě také seznámit psy s přítomností herců, počínaje Calebem Landry Jonesem. Vypráví: „Caleb přijel na tři dny, aby se psy strávil čas, zvykl si na práci trenérů, naučil se vhodně gestikulovat a hýbat. Byl dětinsky zvědavý a nesmírně ho to bavilo. Caleb to potvrzuje a říká: „Jedna z věcí, která mě přesvědčila, abych tuhle roli vzal, byla skutečnost, že jsme natáčeli se skutečnými psy.“ Při natáčení byla Sofiane Tarefet okouzlena přístupem Caleba Landryho Jonese a jeho interakcemi se psy: „Byl neuvěřitelně klidný a ke psům se choval naprosto spontánně, s důvěrou. Což bylo naprosto nedocenitelné, protože natáčení některých sekvencí bylo obzvlášť složité.“

Mathilde de Cagny vzpomíná na scénu „malých zlodějů“, ve které je potřeba, aby  psi uběhli několik set metrů s předměty v tlamě. “Protože se jednalo o scénu s velkým množstvím psů, bylo to nesmírně složité, protože všichni psi museli zůstat naprosto nehybní a pak všichni naráz společně vyběhnout,“ poznamenává trenérka.

Obsazení
Od samého počátku byl profesionální vztah Luca Bessona s producentkou Virginií Besson-Silla takový, že to obohatilo projekt a velkou měrou přispělo k úspěchu filmařovy vize. “Nejdřív musím pochopit, co přesně má Luc na mysli, a pak je mým úkolem ho přimět, aby si pokládal ty správné otázky související s tématem, kterým se chce zabývat, abychom se ujistili, že se nedostaneme na vedlejší kolej,” vysvětluje Virginie Besson-Silla. DogMan představuje novou etapu ve spolupráci mezi režisérem a jeho producentem. „Za posledních pár let jsme toho prožili hodně, což nás posílilo. „Umožnilo nám to spolupracovat ještě intenzivněji než obvykle. Jsem jako producentka mnohem zodpovědnější. Povzbuzovala jsem Luca, aby vystoupil ze své komfortní zóny a částečně obnovil svůj technický tým. Luc navíc naslouchá radám a nápadům celého svého týmu a zohledňuje jejich názor při své práci.”

Pro Luca Bessona bylo u DogMana zásadní výzvou učinit tento mimořádný příběh důvěryhodným. “I když víte, že film je fikce, hledáte v něm pravdu,“ říká. „Mým úkolem bylo, aby divák uvěřil v existenci mých postav. Jedině tak se připoutáte   k Douglasovi, hlavnímu hrdinovi, a držíte mu palce, i když je úplně mimo. Bez věrohodnosti nedosáhnete emocí.”

Luc Besson a Virginie Besson-Silla příliš neváhali svěřit roli Calebu Landrymu Jonesovi. „Zjistil jsem, že je výjimečný, což dokázal třeba ve filmech Uteč (Get Out), Tři billboardy kousek za Ebbingem (Three Billboards Mimo Ebbing) nebo The Florida Project,“ říká producentka.

Pro dosažení optimální věrohodnosti zavedl režisér intenzivní období příprav, aby nic na place nebylo ponecháno náhodě. Počínaje vztahem mezi režisérem a jeho představitelem hlavní role: “Chtěl jsem s Calebem Landry Jonesem strávit rok, abych se ujistil, že se spolu cítíme dobře a vážíme si jeden druhého,“ říká Luc Besson. „Když si poprvé nasadil paruku a podíval se na sebe do zrcadla, aby zjistil, jak by mohl vklouznout do kůže své postavy, pochopil jsem, že právě začal pracovat.”

Stejně důležité bylo hercům jen nastínit postavy a nechat je, aby si je vytvořili podle svého. S Douglasem (Caleb Landry Jones) chtěl Luc Besson zpočátku diváka zmást. „Poznáváme ho převlečeného za ženu, přibitého na invalidním vozíku, všude krev, až si říkáme, jestli to není sériový vrah,“ vysvětluje režisér. Musel jsem ho na první pohled vykreslit jako monstrum, abychom přemýšleli o jeho původu, minulosti a postupně se naučit dívat se za hranice jeho vzhledu.“ Dodává: „Douglas není naštvaný na utrpení, kterým prošel. Má tendenci vidět sklenici jako zpola plnou a vztahuje ruce k těm, kteří mu pomohli.“ Caleb Landry Jones dodává: „Navzdory těm hrůzám a tragédiím, které zničili jeho dětství, má v sobě velkou integritu a čestnost. Navzdory všem předpokladům se rozhodne stát členem dobrovolné hlídky.”

Psychiatrička Evelyn, která s Douglasem dělá rozhovor ve vězení, umožňuje divákům hlavního hrdinu lépe pochopit, vysvětluje Luc Besson: “Evelyn je opakem Douglasovy postavy. Má dobré sociální postavení, práci a dítě, ale nedaří se jí. Tím, že pomáhá Douglasovi, pomáhá sama sobě.“

Jojo T. Gibbs, která hraje Evelyn, poznamenává, že se od své postavy velmi liší: „Evelyn musí být dobrá posluchačka, kdežto já spíš mluvím. Musí potlačovat své pocity při práci, ve které se necítí doceněná, což můj případ rozhodně není. Především mi imponuje její klid. Myslím, že psychiatři, kteří pracují ve věznicích, se volají, když se vězeň vymkne kontrole. Potřebujete někoho, kdo umí zvládnout takový druh energie. S Evelyn máme společnou jen jednu věc: obě víme, jaký je náš životní cíl.”

Na Virginii Besson-Sillu udělala velký dojem chemie mezi Calebem Landry Jonesem a Jojo T. Gibbs: “Je skvělé, že vidíte postavu Douglase očima Evelyn,” poznamenává. “Museli jsme cítit, že tato žena trpěla, a nebýt příliš rigidní.”

Obsazení vedlejších rolí bylo také precizní. Clemens Schick, který hraje Mikea, otce hlavního hrdiny, definuje svou postavu jako “bezradného, násilnického, brutálního, žárlivého a narcistického chlapa.”

Alexandr Settineri, který hraje Richieho, Douglasova bratra, vysvětluje vývoj své postavy poté, co prošel vězením: “Už není tak hysterický a šílený jako zamlada. Pro herce není snadné ztvárnit brutálního, agresivního muže, který ubližuje jiným lidem, vyžaduje to hodně práce, abych v sobě našel hněv, abych mohl vyjádřit celou škálu hrůzostrašných emocí“, říká.

Postava Salmy Bailey je naprostým opakem Douglasovy rodiny. Bujará, mladá dívka, která překypuje životem a energií, jak ji popisuje herečka Grace Palma: „Je to nejpozitivnější, nejštědřejší a nejmilejší člověk, jakého znám.”

Herci milují skvělou přípravu a přístup Luca Bessona jako režiséra. Jojo T. Gibbs poznamenává: „Luc je ten nejpracovitější režisér, se kterým jsem kdy pracovala. Každé ráno u snídaně jsme si udělali čas připravit se podrobně na plánované scény a ujistili se, že všichni víme, co se bude dít. Díky tomu natáčení probíhalo naprosto plynule.“

Alexander Settineri se přidává: „Luc přesně ví, co chce. Nechá vás prozkoumat cestu, abyste věděli, kam směřujete,“ říká.

Clemens Schick souhlasí: „Luc vám řekne přesně, co od vás jako od umělce očekává. Rozumí řeči herců, což je velmi důležité.“

Grace Palma nakonec dodává: „Luc má jasnou vizi, ví, co chce, a vy se jen musíte snažit se jeho vize držet, pokud ji chcete dokonale ztělesnit.“

PREMIÉRA: 30. 11. 2023
ORIGINÁLNÍ NÁZEV: DOGMAN
PRODUKCE: Francie / USA, 2023
FORMÁT: 2.39 : 1 CINEMASCOPE, 2D
JAZYKOVÁ VERZE FILMU: originální znění s titulky
ZVUK: zvuk 5.1
ŽÁNR: drama / thriller
STOPÁŽ: 113 minut
PŘÍSTUPNOST: nepřístupný do 15 let
REŽIE: Luc Besson
KAMERA: Colin Wandersman
SCENÁŘ: Luc Besson
STŘIH: Julien Rey
HUDBA: Éric Serra
HRAJÍ: Caleb Landry Jones, Jojo T. Gibbs, Christopher Denham, Clemens Schick, John Charles Aguilar, Grace Palma, Iris Bry a další

Foto: archiv filmu

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *