Tojesenzace.cz

Tak trochu bulvární web nejen o českých celebritách, ale i o všech radostech, které život nabízí – lásce, jídle či cestování!

CelebrityZábava

Zuzana Kronerová má dvě domácnosti. Rok nezavadila o práci před kamerou. Teď kvůli seriálu jezdila stovky kilometrů!

Herecká práce je nevyzpytatelná. Herci mnohdy čekají mnoho let na pořádnou příležitost, a ani po ní často nemají o další práci jasno a leccos pro ni musí obětovat. Herečka Zuzana Kronerová jezdí za prací stovky kilometrů a vede dvě domácnosti. Jednu na rodném Slovensku, druhou v Česku. Kvůli seriálu Vytoč mého agenta, jehož první díl uvede televize Prima už v neděli 24. března večer, pendlovala mezi Prahou a Bratislavou.

V seriálu Vytoč mého agenta získala herečka Zuzana Kronerová roli herecké agentky Yvetty. Byla to pro ni první práce před kamerou po roční filmařské pauze. Původně ji chtěla odmítnout – důvodem byla časová náročnost seriálu a s tím spojená potřeba cestování mezi Prahou a Bratislavou. Skvělému scénáři a režisérům ale nakonec neodolala. „Nebyla jsem úplně přesvědčená roli Yvetty vzít. V prvních dílech se objevuje sporadicky, a tak jsem si říkala, že nemusím být všude, že to určitě zahraje někdo jiný. Vždy je potřeba zvažovat pro a proti. A mně se na tomto seriálu líbí hlavně jeho humor, který nese nejen scénář, ale musí ho mít i představitelé především rolí herců, kteří hrají sami sebe. Kromě toho nad tímto projektem má supervizi Alice Nellis, které velmi důvěřuji. A nakonec mě přesvědčila osoba režiséra Michala Blaška,“ vysvětluje Kronerová.

Produkce jí ale musela postavit natáčecí plán tak, aby se pendlování mezi Prahou a Bratislavou omezilo na minimum. „Jsem jednou nohou v České republice a druhou nohou jsem na Slovensku. Ale naštěstí nemusím pendlovat denně ani obden. Mám časové úseky nebo období, dvoutýdenní nebo i měsíční, kdy jsem v jedné republice a pak zase ve druhé. Takhle mi to zatím vyhovuje, je to osvěžující,“ říká Kronerová, která má v Praze druhý byt. Nepochybně se jí vyplatí. „Je pravda, že když se zpětně podívám na svůj kariérní život, málokdy jsem měla tolik práce jako teď. Vždycky tak jednou za rok přišel film. Ale teď zase musím říct, že poslední roky jsem vlastně vůbec neměla čas točit kvůli divadlu. Měli jsme tolik repríz, že se mnou filmové nebo seriálové produkce nedokázaly postavit natáčecí plán. Tento seriál je vlastně prvním natáčením po roce,“ dodává Kronerová.

Stres ze smluv
Seriál Vytoč mého agenta je o hercích a jejich hereckých agentech. Ona sama agenta nebo, chcete-li, manažera nemá. Jak říká, už v tom umí chodit sama, i když papírování z duše nenávidí. „Mám tu zkušenost jen z počátku kariéry. Ale to proto, že vůbec nejsem typ, který rozumí ekonomice. Mám stres, jakmile vidím nějaký úřednický papír. Čtu smlouvy, ale nerozumím jim, k tomu se musím s hanbou přiznat. Tenkrát jsem vůbec nevěděla, do čeho jdu. Ale později už jsem agenta nepotřebovala, protože jsem mohla důvěřovat producentům, se kterými jsem pracovala. A tak nebylo třeba,“ říká Kronerová.

Proč ji rodiče zrazovali od herectví? Co dělají její děti? A jaké netradiční dědictví po ní získají? Čtěte v rozhovoru níže…

ROZHOVOR SE ZUZANOU KRONEROVOU
Zuzko, jaká je vaše úloha v seriálu Vytoč mého agenta?
Hraju hereckou agentku Yvettu, která je nejstarší v agentuře. Je to taková, jak se říká, stará škola. Miluje film, zažila časy kinematografie, kdy ještě agenti neexistovali, a pamatuje si všechny filmové velikány.

Vaše Yvetta má francouzskou předlohu. Viděla jste ji a inspirovala se?
Bohužel jsem neměla možnost vidět francouzskou verzi seriálu před natáčením, a teď už bych ji vidět nechtěla. Asi bych se nerada inspirovala. Ale viděla jsem fotografii původní představitelky Yvetty a slyšela jsem, že je fantastická. Dokonce za Yvettu dostala cenu.

Tento seriál je také o klientech herecké agentury, tedy o hercích, kteří tady hrají sami sebe…
Nesmírně oceňuji všechny své kolegy, kteří neváhali a přišli si sem ze sebe udělat legraci. Je skvělé, že do toho šli. I když si myslím, že bych snad také byla schopna takového nadhledu, jsem ráda, že jsem v jiné roli. Myslím si, že ti, co hrají sami sebe, to mají těžší, protože schovat se do role není až tak náročné. Obdivuji je a těším se na to.

Vy sice máte danou roli, i do té ale jistě vnášíte něco ze sebe. Co je to?
Co se nějaké podoby Yvetty se mnou týče, mám pocit, že tam určitě je. Nejen vizáž, ale máme i podobný styl oblékání. Nazvala bych ho takovým free, svobodným, trošku sportovním stylem. S kostýmní výtvarnicí jsme se shodly na tom, že Yvetta nesmí být elegantnější a atraktivnější než herečky, které hrají samy sebe.

Proč?
Protože Yvetta je ta, která herci pomáhá shánět roli, zastupuje ho, stará se o něj a je takovou jeho šedou eminencí. Je v pozadí, a tak nemůže být výraznější. Myslím si, že je to velmi správný náhled.

V čem ale Yvetta výrazná určitě je, to je její suchý humor. Je vám blízký?
Velmi. Humor vůbec, a suchý obzvlášť, mám ráda. Dokonce je mi blízký i černý humor – a i ten se tady občas objeví. Yvetta je navenek drsná, ale uvnitř je citlivá a má i trošku romantickou duši, což je u ní překvapivé.

A kromě toho má i pejska. Říká se, že točit se zvířaty je za trest. Je to pravda?
Říká se, že se zvířaty a s dětmi se těžko točí, ale když se s nimi dobře pracuje, když je dobrý režisér, tak i děti a zvířata mohou být úžasné. A tento můj psíček je fantastický, protože má velmi moudrou majitelku a on sám je velmi šikovný a talentovaný. Přestože není cvičený na to, aby hrál v seriálech nebo ve filmech, zvládá úplně všechno. Dokonce několikrát velmi dobře zahrál. Vzpomínám si, že jsme měli scénu, kde v dialogu zazněla šokující informace a ten psíček se na mě sám podíval výrazem, jakože co to má být toto? Kameraman to velmi ocenil a vykřikl, že to je fantastické, jak to ten pes zahrál.

Vy doma máte pejska?
Já psíky miluji, a proto doma žádného nemám. Byla bych smutná z toho, že musí být celý den sám. A nejen celý den, někdy i několik dní nebo týdnů, když mám natáčení nebo divadelní představení v Česku. Anebo by se mnou musel neustále cestovat, to by bylo, myslím, komplikované pro nás oba. Ale mám želvu. Suchozemskou. A neuvěříte, kolik je jí let. Šedesát osm! A to ještě není ani ve středním věku. Dočetli jsme se, že taková želva se dožívá i sto dvaceti let, takže ji zdědí moje děti a možná i jejich děti.

Pracujete střídavě na Slovensku a v Česku. Jak to prakticky funguje?
Jsem jednou nohou v České republice a druhou nohou jsem na Slovensku. Ale naštěstí nemusím pendlovat denně ani obden. Mám časové úseky nebo období, dvoutýdenní nebo i měsíční, kdy jsem v jedné republice a pak zase ve druhé. Takhle mi to zatím vyhovuje, je to osvěžující. Uvidíme, jak to bude dál.

I tak ale pravděpodobně musíte více vážit pracovní nabídky. Aby se vám cestování vyplatilo a stálo i za ten čas mimo domov. Jaká jsou vaše kritéria pro přijetí role?
Kritéria jsou jednoduchá. Musí mě zaujmout scénář. Pokud mě nezaujme, s poděkováním odmítám. A pak je pro mě samozřejmě důležitá i osoba režiséra. Zatím jsem ale nenarazila na něco, co by bylo vysloveně špatné nebo nekvalitní, takže práce mám teď víc než dost.

Bylo to tak vždycky?
No… Je pravda, že když se zpětně podívám na svůj kariérní život, málokdy jsem měla tolik práce jako teď. Vždycky tak jednou za rok přišel film. Ale teď zase musím říct, že poslední roky jsem vlastně vůbec neměla čas točit kvůli divadlu. Zvlášť po covidovém období jsme reprízovali některá představení a nejvíc tady v Česku a v Praze. Měli jsme tolik repríz, že se mnou filmové nebo seriálové produkce nedokázaly postavit natáčecí plán. Prý mám tolik představení, že se to bohužel s natáčením nedá skloubit. A tak jsem po nějaké době až docela nedávno měla filmovou premiéru Života pro samouky. A tento seriál je vlastně prvním natáčením po roce.

Čím vás po té pauze nejvíc oslovil tento seriál?
Když jsem si přečetla synopse jednotlivých epizod a první scénáře, nebyla jsem úplně přesvědčená roli Yvetty vzít. Ne že by byla špatně napsaná, to vůbec ne. Dějové linky byly vtipné, ale já jsem se v tom moc neviděla. V prvních dílech se Yvetta objevuje sporadicky, a tak jsem si říkala, že nemusím být všude, že to určitě zahraje někdo jiný.

Jak vás přemluvili?
Nepřemlouvali mě, já jsem se nakonec rozhodla sama. Vždy je potřeba zvažovat pro a proti. A mně se na tomto seriálu líbí hlavně jeho humor, který nese nejen scénář, ale musí ho mít i představitelé především rolí herců, kteří hrají sami sebe. Kromě toho nad tímto projektem má supervizi Alice Nellis, které velmi důvěřuji. A nakonec mě přesvědčila osoba režiséra Michala Blaška. Druhého režiséra Jakuba Machalu jsem neznala, ale když jsem s ním začala pracovat, byla jsem mimořádně spokojená. Takže tfuj, tfuj, tfuj, držím palce, aby se divákům náš seriál líbil.

Tento seriál je o hercích a jejich hereckých agentech. Vy máte zkušenost s hereckými agenty?
Mám tu zkušenost jen z počátku kariéry. Ale to proto, že vůbec nejsem typ, který rozumí ekonomice. Mám stres, jakmile vidím nějaký úřednický papír. Čtu smlouvy, ale nerozumím jim, k tomu se musím s hanbou přiznat. Tenkrát jsem vůbec nevěděla, do čeho jdu. Ale později už jsem agenta nepotřebovala, protože jsem mohla důvěřovat producentům, se kterými jsem pracovala. A tak nebylo třeba.

V seriálu Vytoč mého agenta jste obklopena samými mladými herci. Máte někdy se svými hereckými i pedagogickými zkušenostmi tendenci radit nebo je mentorovat?
To bych si v životě nedovolila! Kdyby mě někdo z mladých herců požádal o radu, tak samozřejmě, ale nikdy jsem ani jako učitelka herecké tvorby nebyla typický mentor. Spíš takový partner, se kterým se dá diskutovat. A tady je herecká sestava skvělá. Ti, co hrají agenty, jsou všichni mí kamarádi. A dokonce mi tu hraje samu sebe moje žačka, Gábinka Marcinková. To je samozřejmě hezké sledovat, jak se jí daří.

Vidíte, vy jste k herectví vedla nové generace, přitom vás samotnou prý vaši rodiče, též herci, od herectví odrazovali tím, že vám o herectví vyprávěli horory. Proč?
Moji rodiče udělali chybu tím, že mě od herectví odrazovali, protože tím víc jsem po něm začala toužit. Ty horory mi vyprávěl hlavně tatínek. Jako dítě jsem ráda poslouchala rozhlasové hry a toužila jsem být členkou dětské rozhlasové skupiny. A tak si tatínek vymýšlel, že v rozhlase děti zavírají na celou noc, nedají jim najíst, a když něco pokazí, zbijí je. Odrazovali mě, protože věděli, že herecký chlebíček je tvrdý v tom, že i když jste dobrý, ale režiséři si vás nevšimnou, nemáte práci. A herec bez práce nemůže být hercem, protože hrát doma v obýváku bez publika není možné. Tenkrát nemohli tušit, jestli budu mít nějaký talent, a chtěli mě ušetřit zklamání. Ale naštěstí jsem v genech zřejmě něco podědila.

A co vaše děti, ty se nechtěly vydat hereckou drahou?
Moje děti se nevydaly touto cestou, ale dcera nemá od mé profese daleko. Je divadelní dramaturgyní a překladatelkou z angličtiny. Kromě toho komponuje hudbu a píše krásné texty písní. Syn studoval filozofii a je stratégem a administrátorem v jedné firmě, která má svoji spřátelenou reklamní agenturu. Ale oba dva jsou muzikanti, syn je bubeník.

Pořád platí, že jste optimistka z přesvědčení?
Platí. Říkávala jsem, že jsem optimistka bez příčiny, ale pak jsem si uvědomila, že je třeba mít nějakou naději, tak jsem radši optimistka z přesvědčení.

Seriál Call My Agent nebo, chcete-li, Dix Pour Cent posbíral ve světě řadu prestižních cen a desítky nominací. Získal Globy za nejlepší televizní film i za nejlepší herecké výkony, má Mezinárodní cenu Emmy Awards za nejlepší komedii a celou řadu cen filmové a televizní kritiky.

Režie: Michal Blaško, Jakub Machala
Kreativní vedení projektu a dramaturgie: Alice Nellis
Kreativní producent FTV Prima: Jana Skořepová
Projektový producent FTV Prima: Pavel Vyhnalík
Producent projektu: Gordon Lovitt (Now Productions)
Šéfproducenti FTV Prima: Lucia Kršáková, Lenka Hornová

Zdroj a foto: Prima

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *