Tojesenzace.cz

Tak trochu bulvární web nejen o českých celebritách, ale i o všech radostech, které život nabízí – lásce, jídle či cestování!

Zábava

Režisér a tanečník Hoidekr: “Nemoc mě nezastaví”

Do Prahy přijel ve 20 letech budovat kariéru tanečníka v muzikálech po svém úspěchu ve velkém celonárodním konkurzu. Uchvátilo ho ovšem černé divadlo. V současnosti je Theodorovi Hoidekrovi 43 let, je stále aktivním tanečníkem a již 17 let ředitelem vlastního černého divadla HILT. Divadlo vedou společně s kolegyní, herečkou Štěpánkou Pencovou. Jejich dlouholetou společnou práci na stálé scéně v Praze i ve světě zkřížila Hoidekrova nemoc.

Černé divadlo HILT paradoxně sbírá největší úspěchy v zahraničí. Show tohoto souboru se předvedla až ve Střední Americe nebo v Indii na Světové divadelní olympiádě, kde získala 2 ocenění. HILT dokáže uspět na velkých jevištích s publikem tisíců diváků stejně, jako na domácí scéně v Praze, kde mají pouhých 50 míst. Theodor Hoidekr působil i mimo HILT v mnoha projektech, byl spolutanečníkem v TV pořadech po boku Ivety Bartošové a mnoha dalších českých osobností. Na znameni své nezkrotné síly nedávno nazpíval upravenou verzi písně I’m still standing od Eltona Johna.

Díky sociálním sítím všichni mohli vidět vaše neskrývané náhledy do soukromého života. Mnohdy se chováte provokativně. Nyní se objevila překvapující fotografie vás na lůžku v nemocnici s kapačkou, doslova s vyhaslými jiskrami z očí, kterými jinak záříte. Pravidelní sledující byli šokováni. Co se přesně stalo?
Je pravda, že soukromí si moc nehlídám. Mám prostě pocit že dokud někomu neubližuji, můžu si doslova dělat, co se mi zachce. Proto rád provokuji konzervativní společnost a sociální sítě doslova nemají nouzi ani o fotografii mého nahého pozadí. Je to vlastně také můj způsob “uměleckého vyjádření” :-D. Poslední rok mi často bývalo celkově zle, nejedl jsem, paradoxně mi rostlo břicho a byl jsem neustále unavený. Zvládnul jsem dlouhou cestu přes zeměkouli do Guatemaly, kde jsme vyprodali 2000 míst Teatro Nacional. Ovšem už tehdy se se mnou něco dělo. Ani adrenalin a tréma mi nepomáhali, ještě pár minut před představením jsem si dával ledovou sprchu. Tak to pokračovalo měsíce až do osudné noci. Byl jsem sám doma, věděl jsem, že musím okamžitě do nemocnice a nezvládnu čekat na sanitku. Zavolal jsem si taxi. V ordinaci bylo plno, když mne viděla zdravotní sestra, ihned jsem byl přijat a hospitalizován.

Vaše okolí nešetřilo narážkami na vaši častou konzumaci alkoholu. Dle všeho jste si i díky tomu hodně rozumněl již před lety s Ivetou Bartošovou během vaší spolupráce. Je tedy pravdou, že váš organismus přestal zvládat nápor alkoholu v kombinaci s množstvím práce okolo divadla?
Nikdy jsem se alkoholu nevyhýbal a kdykoliv byla možnost setkat se s lidmi a posedět u zábavy, nesměl jsem chybět. Všichni kolem se vždy rychle opili, byl jsem odolnější. Pil jsem proto dvojitý panáky a ne málo, abych zapadnul mezi ostatní. Konec zábavy v ranních hodinách jsem zažíval často, nikdy však na úkor práce. V produkci jsem měl vždy vše na 100% i více zvládnuto, na jevišti jsem byl vždy v plné formě. Sice se stalo pravidlem, že jsem nikdy nešel hrát, aniž bych si dal panáka. Ale to mě nakoplo, ne opilo. Prakticky to tak dělá většina umělců před výkonem. Mnozí užívají horší látky, ale tuto hranici jsem tvrdě držel jako nepropustnou. A co se týká Ivetky, ona pila hodně ze svého neštěstí s mužskýma. Já pil jen někdy a pro zábavu.

Budu otevřená – dá se tedy říci, že jste si doslova propil játra nebo vás postihla jiná nemoc?
Máte i nemáte pravdu. Začal jsem pít častěji po těžkém rozchodu s bývalým, který trpěl maniodepresí a tehdy jsem si zažil psychické peklo. Je to již skoro 10 let. Nyní v nemocnici mi po testech zjistili cirhozu jater. Lékař mi narovinu řekl, že mám po legraci a zkrátil jsem si život, alkoholu se už nikdy nesmím dotknout. Pít jsem přestal sám, už měsíc před nemocnicí mi to prostě přestalo chutnat. OVŠEM alkohol by mi neublížil – v dávné minulosti, kdy mi bylo 21, jsem prošel hepatitidou B. Nepozorovaně se mi usadila na játrech, byl jsem tedy léta oficiálně zdravý, ale játra se ničila rychleji, než běžnému člověku. Horší byly moje myšlenky. Velký strach o život, tělesná slabost a náhlý úbytek váhy o 15 kilo! Divadelní sezona na začátku.

Moc jste mi neřekl o vašem vztahu k Ivetě Bartošové. Byl jste její choreograf, tanečník i blízký přítel. Spojoval vás alkohol? A co vás poté tak záhy rozkmotřilo?
Bulvární tisk již kdysi napsal mnoho pravdy i lží. Nemám nyní náladu na téma Ivety odpovídat!

Tvrdíte, že vám bývalý vztah způsobil psychické peklo. Není to spíše výmluva na tehdejší radovánky s pitím? O koho šlo? Byl dotyčný z kruhů šoubyznysu?
Neřeknu o koho šlo. Je to, řekněme, vlivný člověk a mohl bych si ublížit. Trochu mne uráží stále hovořit o pití. Byl jsem na tom stejně jako většina umělců – bohémů a prostě jsem byl vylosován osudem. Jiní pijí násobně více a jsou na doživotí zdraví. Můžeme změnit téma zpět k mé práci?

Jak se nyní cítíte a jak dlouho trval návrat na jeviště? Na sociálních sítích jste vypadal, že po hospitalizaci neujdete ani pár kroků…
Tanec, divadlo, umění celkově – to je droga. Jednou s tím začnete a nejde přestat. A pokud přestat musíte např. kvůli rodině, jako mnoho žen kvůli mateřství, navždy v duši trpíte. Z nemocnice jsem onen týden denně pracoval dále a vedl produkci. Najednou telefonát, že o naše divadlo má zájem celý zájezd z Indie! Vycházelo to jedině tak, že bychom museli hrát v jeden den 3 x za sebou a termín byl za 12 dní po mém plánovaném propuštění z nemocnice. Nebyl jsem schoopen první dny ani vylézt z domů, ale donutil jsem se tvrdě cvičit. Začal jsem tím, že jsem se bez opírání o ruce musel postavit z postele. Když jsem zkusil první kliky, rozbrečel jsem se, protože jsem se ani jednou nezvedl od země. Denně jsem po dobu 12 dní přidával těžší cviky několikrát denně. Zázraky se dějí! 2.2.2024 mě propustili a 12.2.2024 už jsem stál večer na jevišti. Věděl jsem, že musím a hlavně CHCI. Odehráli jsme nakonec “jen” 2 show za sebou a byl jsem totálně zničený, ale spokojený.

Přece jen, na tanečníka není 43 let málo. Navíc se zdravotními potížemi. Co plánujete dále?
Nemoc mi dala režim. Musím 3 x denně brát mnoho prášků, 3 x denně jíst v rozumných porcích a nejlépe zdravě. Trpím teď těžkými otoky nohou, až musím tancovat v tanečních piškotách o 2 čísla větších, abych do nich vešel. Denně musím trénovat, což jsem dříve nedělal. Tedy něco málo ráno na kondici – když je manžel v práci tak než ráno přijde, pustím si nahlas online lekci fitness dance a dám si půlhodinku, jindy si dávám 15-20 minut na šlapadle, abych ho nebudil hlasitou hudbou a tancem :-). Během dne průběžně protažení, masáž nateklých nohou… plus několikrát týdně večer tančím v našem hodinovém představení, které je tanečně náročné a celou dobu se nezastavím.

Objevily se vaše hudební nahrávky. Co tak najednou, když jste dosud byl jen na jevišti divadla?
To není pravda, že tak najednou! Hudbu k představení v našem divadle HILT si dělám sám od začátku, Nepočítám první show, ke které dělal hudbu Ondřej Brzobohatý. A zpívám rád už dávno, jen jsem nikdy neměl odvahu jít se zpěvem “na trh”. Bral jsem hodiny u Lídy Nopové. Nikdy jsem neměl velké rozsahy ani dokonalý školený hlas. Vím ale o sobě, že mám dobrou barvu hlasu. Začal jsem se pouštět do tanečních remixů vlastních starších singlů a zkusil jsem si nahrát v nižší tónině píseň I´m still standing od Eltona Johna. Mou divadelní hudbu i nazpívané písně vydávám veřejně na Soudcloudu – chystám toho mnoho co ještě nazpívám. Divadlo je stále na prvním místě 😉

Píseň “I´m still standing” je ve vašem provedení nazpívaná jako akustická balada s klavírem. Název napovídá v překladu “Já stále stojím”. Chápu správně spojitost, že tím vyjadřujete, že vás ani nemoc nepoloží?
V překladu zní název, jak píšete. Samozřejmě tím neupozorňuji na neustálou erekci :-D! (omlouvám se za vtip, to bych nebyl já…). Ano, tak jsem to myslel – vypadalo to, že jsem skončil, ale “já jedu dál” a ještě přídám! Divadlo chci modernizovat, show oživit o nové scény. Přece jen jsme my HILT hrdými pokračovateli české historie tohoto žánru! A já jsem plný nápadů, že je všechny ani za několik životů nestihnu realizovat.

A na závěr – komu byste vaše divadlo doporučil? Přece jen to není známý žánr a přitom jsem na vlastní oči viděla, jaký máte u diváků úspěch.
Hodně pracujeme celý tým na tom, aby se o černém divadle vědělo. Už dávno nejde o loutky pro děti ani o naivní scénky nebo pokusy o předělávky pohádkových témat. U nás je to moderní show plná tance, vložené komedie, světelné efekty ve tmě, kdy kostýmy a rekvizity září. Rozhodně hlavně pro diváky, kteří do klasického divadla nechodí je to volba. Tedy divadlo pro každého běžného člověka. Klasiku u nás nehledejte ani nechoďte ve večerních šatech. K nám se jde divák odvázat, nepřemýšlet. Je to barevná divadelní party!

Text: Anna Manthig, foto: archiv HILT black light theatre

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *