Vojtěch Strakatý: Filmy si chci dělat po svém a na nic moc nečekat

„Nejlepší inspiraci pro tvorbu mnohdy najdete ve vlastním životě,“ říká režisér Vojtěch Strakatý, který se svým námětem uspěl ve scenáristické soutěži FILMOVÉ NADACE, společném projektu energetické firmy innogy, České televize a Barrandov Studio.        

Jaký byl důvod, že jste přihlásil se do scenáristické soutěže FILMOVÉ NADACE?
Filmovou školu jsem končil v roce 2013, a protože mě rozhodně nepostrčila blíž k filmovému průmyslu, léta jsem pracoval mimo tuto oblast. Dělal jsem hodně fyzické práce – stavěl jsem pódia nebo stánky na trzích – a poté jsem se stal asistentem klientů s kvadruplegií v Anglii. Později jsem se přes festival Jeden svět dostal až do industry oddělení karlovarského filmového festivalu, kde jsem doposud. A tak jsem k filmu doputoval objížďkou a z druhé strany. Průběžně jsem nicméně psal a chystal projekty k realizaci. V roce 2015 jsem natočil za vlastní peníze krátký film Zabouchnutá, který nejen posloužil jako inspirace pro After Party, ale zároveň mě postrčil k tomu film začít dělat po svém a dál na nic nečekat. Když jsem se dozvěděl o soutěži FILMOVÉ NADACE, rozhodl jsem se to zkusit a s mým druhým scénářem k celovečernímu filmu, tedy After Party, se mi podařilo ocenění získat. A díky tomuto úspěchu se pak nastartoval celý realizační proces vzniku filmu.

V roce 2018 jste bodoval se scénářem Věčný klid, ale film natočený podle něho se nakonec bude jmenovat After Party. Proč došlo k této změně?
Význam původního názvu se během letitého vývoje vyprázdnil. Původně byl příběh zasazen do lehce dystopické reality klimatickou změnou sužovaného Česka kolem roku 2030, kde hlavní hrdinka s respirátorem řeší dluhové problémy své rodiny. Během práce na scénáři jsem ale nakonec dospěl k rozhodnutí příběh vrátit zpět do přítomnosti. Nejen kvůli pandemii covidu a celosvětovému nástupu respirátorů, ale i z důvodu neustále akcelerujících světových krizí jsem se rozhodl, že pokoušet se ve fikci skrz dystopii dohánět reálný svět přestalo dávat smysl. A myslím si, že to bylo správné rozhodnutí tento prvek opustit a příběh zjednodušit na jeho podstatu, která byla ve scénáři přítomna vždycky. S opuštěním apokalyptického motivu už původní název přestal fungovat. Jednodušší a údernější pojmenování After Party nakonec na film sedlo naprosto přesně, a to jak zasazením příběhu mezi dvěma party, tak v přeneseném významu dojezdu a kombinace euforických i negativních emocí s tím spojených.

Příběh pojednává o mladé dívce, která čelí kritické životní situace poté, co se dozví o otcových obřích dluzích. Kde jste bral inspiraci při psaní?
Inspiroval jsem se zážitky z vlastního života. V naší rodině někdy kolem roku 2015 vyvrcholily dluhové problémy mého otce a my přišli postupně o majetek i o bydlení. A jakkoli to bylo těžké a hrozivé, řekl jsem si, že nejlepší inspiraci pro filmovou tvorbu lze mnohdy najít ve vlastním životě. A dlužno dodat, že tyto nepříjemné události přinesly inspirace poměrně dost. Film jsem nekoncipoval jako autobiografii, ale využil jsem mnohé elementy věcí, co jsem zažil já nebo rodina. Od počátku jsem tedy příběh stavěl jako originál, který z reality čerpá.

Děj jste ohraničil dvěma letními večírky a vmáčknul ho do 24 hodin. Půjde tedy o jakýsi dramatický souboj s časem?
Děj filmu je zasazen v tomto omezeném časovém úseku, ale moje hrdinka do něj nevstupuje s daným deadlinem. V úvodu filmu se dozvídá o otcových dluzích a zjistí, že rodina dost možná přijde o dům, čímž je narušen její dosavadní relativně bezstarostný život. Toto vyklonění mimo bezpečný normál slouží jako spouštěč akce. Jindřiška se rozhodne následky otcových činů řešit, nicméně vzápětí se za ní dostaví přímo i otec s tím, že si na ni potřebuje půjčit peníze. Pohybujeme se tedy v jednom pro Jindřišku zlomovém dni, která spíše než souboj s časem řeší, zda otci pomůže a tím si pak zkomplikuje svůj další život.

Film byl natočený už v roce 2022, ale premiéra se chystá až letos v listopadu? Čím vznikla ta prodleva?
Je to poměrně standardní doba v rámci fáze dokončování a chystaného uvedení filmu. Na střihu a následné zvukové a obrazové postprodukci jsme pracovali dohromady přibližně rok, což není nijak výjimečné, když se tyto procesy rozloží v čase. Zásadní pro nás pak nicméně bylo film uvést na nějakém prestižním mezinárodním festivalu, což může běžně vést i k delšímu čekání, než se projektu zadaří.

Snímek jste představil na letošním Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách? Jaký ohlas jste zaznamenal?
Už fakt, že projekt byl vybrán do jedné ze soutěžních sekcí filmového festivalu v Benátkách, je neuvěřitelným úspěchem, o němž sní snad všichni z filmové branže. Ohlasy se mi posuzují těžko, nicméně snímek jsme úspěšně odpremiérovali, sál byl vyprodaný, lidé neodcházeli, po projekci jich poměrně dost zůstalo i na diskuzi, takže se dá říct, že v tomto ohledu to bylo skvělé. Benátky mají navíc vynikající atmosféru, absolvoval jsem na festivalu i poměrně dost rozhovorů, četl jsem některé zahraniční recenze, které byly mnohdy pochvalné, takže jsme byli s týmem spokojeni.

Podělíte se s námi o nějakou historku z natáčení?
Určitě jsou zajímavé okolnosti natáčení. Film jsme museli uzpůsobit tak, aby byl realizovatelný ve 14 natáčecích dnech a půldenní dotáčce. Standardem bývá třeba 25 nebo i 30 dnů, takže to bylo poměrně zběsilé. K tomu se děj odehrává během 24 hodin, což bylo s ohledem zejména na nepředvídatelnost počasí dost velkou výzvou. Je proto skoro zázrak, že se film podařilo natočit tak, aby opravdu působil jako jeden den. K náročnému tempu se váže i fakt, že jsem po dotočení filmu měl střídat partnerku na rodičovské dovolené s naší roční dcerou, která si ve filmu zahrála i menší roli, ale protože se natáčení o pár týdnů posunulo, začínal jsem točit už na rodičovské. Díky kombinaci hlídání partnerky odskakující z práce a babiček se nám podařilo hlídání poskládat, což byla jedna z největších výzev i s poměrně krátkým natáčením. Eliška Bašusová, která hraje hlavní roli Jindřišky a má stejně starého syna, podobně jako já utíkala každé brzké ráno od rodičovských povinností na plac. Ale navzdory všem nepřízním se nám film natočit podařilo a výsledek je myslím skvělý.

Prozradíte, na čem právě pracujete?
Paralelně s vývojem After Party jsem začal realizovat svůj druhý celovečerní film Na druhé straně léta. Film vypráví o sedmnáctiletých kamarádkách, které tráví nudné léto u rybníka a chtěly by se dostat na party na protějším břehu. Starší sestra jedné z nich, která je má na starost, je nechce pustit. Holky ale následně na ostrově uprostřed rybníka najdou tůň sloužící jako portál s možností je přenést kamkoli na světě. Film tedy kombinuje coming-of-age žánr s mysteriózním. Podařilo se jej dofinancovat a natočit hned rok po After Party a v současné době dokončujeme jeho postprodukci. Bude uveden v příštím roce a doufejme opět v co nejlepší festivalové uvedení. Nad to je nyní ve vývoji můj třetí celovečerní film Ze dna. Vypráví o skupině mileniálů a generace Z, kteří ani s několika zaměstnáními nedokáží v současných podmínkách složit peníze na nájem, a když jim hrozí vystěhování, rozhodnou se vykrást satelitní vilu. Film tedy bude opět žánrovější, tentokrát půjde o takzvaný heist film, a zčásti se v něm vracím do prostředí satelitů z After Party.

Připravil Martin Pitro, foto Ana Knezevic a Xova Film