„Rozchod není konec. Je to restart,“ říká Eva Zupančič, autorka knihy Sedm a půl roku

Eva Zupančič je spisovatelka, copywriterka a autorka knihy Sedm a půl roku. Ve svých textech propojuje ženskou zkušenost s jemnou ironií a schopností dívat se na těžké věci s nadhledem. Píše o vztazích, svobodě a hledání sebe sama – bez klišé a s notnou dávkou humoru. Žije v Praze, miluje svou rodinu, přátele, dobré jídlo, své dva koně a chvíle, kdy má kolem sebe ticho i prostor pro psaní.

Kniha Sedm a půl roku začíná rozchodem po dlouhém vztahu. Co vás inspirovalo k jejímu napsání – byl to vlastní příběh, nebo spíš pozorování okolí?
Já si moc ráda povídám. Mám kolem sebe plno lidí, jak v práci, tak u koní a každý má nějaký životní příběh. Tohle je jenom jeden z nich. Není to přímo jeden příběh někoho, spíš je to spojení více příběhů. Myslela jsem si, že se mé hrdince děje něco velmi výjimečného, ale teď už díky čtenářkám vím, že spousta žen něco podobného zažila, nebo zažívá.

Jak dlouho jste na knize pracovala a jak se během psaní měnil váš pohled na vztahy a rozchody?
Knihu jsem napsala velmi rychle, ze psaní se totiž stala trochu posedlost a psala jsem doslova ve dne v noci. Kdykoliv jsem měla chvilku, psala jsem a neustále přemýšlela, jak bude kniha pokračovat a skončí. Díky knize jsem se začala víc zajímat o psychologii vztahů a postupně zjišťovala, že vztah, který v knize popisuju, je velmi častý a ženy to hodně řeší na sociálních sítích. D

Název knihy je velmi konkrétní. Proč právě sedm a půl roku?
Protože přesně v takovém období se kniha odehrává. Sedm let vztahu a půl roku po rozchodu. Hrdinka v knize vzpomíná na uplynulých sedm let a prožívá půl roku od rozchodu.

Hrdinka se po rozchodu nezhroutí, ale začne znovu a po svém. Co podle vás ženám nejvíc pomáhá překonat konec vztahu?
Jednoznačně přátelé. Je dobré mít někoho, s kým si popovídáte, kdo vás podpoří, s kým můžete vyrazit ven na skleničku, do kina nebo si zatančit. Praví přátelé vás podrží, budou stát na vaší straně, klidně s vámi budou nadávat na vašeho ex, pomlouvat jeho novou přítelkyni a nastaví vám rameno, když potřebujete brečet. Vedle přátel jsou to koníčky, které vás udrží aktivní a donutí vás vyjít ven. A v neposlední řadě práce nebo nějaký nový projekt, které vám dají něco do budoucnosti.

Vaše kniha má jen něco přes sto stran, ale působí velmi intenzivně. Jak se vám daří psát stručně, ale přitom silně?
Já jsem takový typ. Mám ráda stručnost, zároveň jsem ale velmi emotivní. I v běžném životě nerada něco okecávám, jdu vždycky rovnou k věci. Ne každému to sedí. Ráda čtu i takové knihy. Potřebuju, aby kniha doslova běžela, nikde se moc nezastavovala a já měla pořád potřebu číst.

Používáte humor i v těžkých chvílích. Je humor podle vás způsob, jak přežít vztahové katastrofy?
Určitě. Umět se věcem zasmát je moc důležité. Samozřejmě je někdy hodně těžké mít nadhled a jsou věci, kterým je opravdu těžké se smát, ale já se snažím vztahy brát bez hysterie a z jakékoliv katastrofy se poučit. Vždycky, když si volám s kamarádkou a máme jedna nebo druhá nějaký vztahový problém, říkáme si, že teď je to hrůza a moc to bolí, ale za pár měsíců, za rok či dva se tomu určitě zasmějeme a budeme si říkat, proč jenom jsme se z toho hroutily.

V knize se dotýkáte i fenoménu „vyměněné za mladší“. Proč podle vás toto téma tolik rezonuje?
Možná je to teď pocit mé generace, ale vidím kolem sebe hodně párů s velkým věkovým rozdílem. Mladé ženy chtějí děti a hledají si starší partnery, protože muži v jejich věku se do dětí ještě nehrnou a často nejsou ani hmotně zajištěni. Třicetileté ženy hledají o patnáct let starší muže, kteří jim dají zázemí a jistotu. A ti zase hledají mladší ženu, aby si potvrdili, že na to ještě mají, že ještě nepatří do starého železa. Vlastně je mi jich líto, já jsem ve vztahu hodně emotivní typ a racionalita se mi k lásce nehodí. Mám pocit, že se všichni o něco připravují – ale je to spíš mým osobním pohledem na lásku, je mi jasné, že tohle má každý trochu jinak.

Co byste vzkázala ženám, které právě procházejí podobným rozchodem?
Že to přebolí. Věnujte se sobě, buďte co nejvíce s kamarádkami a třeba začněte dělat něco nového. Každý rozchod bolí, je těžké smířit se s tím, že to, co bylo hezké, skončilo. Ale nemá smysl se trápit nad něčím, co je pryč. Brzy přijde nový vztah a vy máte jedinečnou příležitost se z toho minulého poučit a užít si čas sama se sebou, kamarádkami či dětmi.

V čem vidíte rozdíl mezi dnešními vztahy a těmi před dvaceti lety?
Já osobně mám pocit, že s příchodem sociálních sítí a online komunikace se vztahy tak nějak rozmělnily. Při sebemenším problému lidé ze vztahu utíkají. Věci si vyříkávají přes sociální sítě, místo aby si promluvili osobně. Dnes se víc klade důraz na osobní rozvoj, sebeuvědomění atd., takže víc je to JÁ než MY.  Abych řekla pravdu, sice bych si přála mít znovu třicet, ale partnera hledat v téhle době bych asi nechtěla.

Jaký byl váš největší čtenářský nebo spisovatelský vzor při psaní Sedm a půl roku?
Přiznám se, že jsem žádný vzor neměla, prostě jsem psala tak, jak mi to šlo nejlépe. Ale čtenářky mě ve svých recenzích přirovnávají k Simoně Monyové. Já jsem zatím žádnou její knihu nečetla, takže to nemůžu potvrdit, ale chystám se na to.

Máte už v hlavě další knihu? Bude opět o vztazích, nebo se chystáte jiným směrem?
Já už mám dokonce další knihu napsanou. Tentokráte to bude trochu těžší téma a delší vztah. Kniha popisuje deset let vztahu s narcisem a velmi bolestný rozchod. Vyjde v únoru a já už se nemůžu dočkat, až bude na trhu. Teď jsem se vrhla na psaní druhého dílu Sedmi a půl roku, který dotáhne Lindin a Danielův příběh do konce, zodpoví některé otázky, které si čtenáři kladli u prvního dílu a připraví i jedno velké překvapení. Ráda bych knihu vydala na začátku léta, aby si ji čtenářky mohly vzít na dovolenou.

Sedm a půl roku – anotace:
Po sedmi letech vztahu ji opustí milenec a najde si o dvacet let mladší holku. Co zbývá, když se rozpadne vše, co jste budovali? S humorem, ironií a dávkou odvahy Eva Zupančič vypráví příběh ženy, která se ocitne ve veletoči emocí, kupodivu se ale nezhroutí, naopak začne pěkně znovu a po svém.

Informace o knize:
Datum vydání: říjen 2025
Počet stran 112 + obálka
Vazba brožovaná
DPC: 289 Kč

O autorce:
Eva Zupančič se narodila v Olomouci, kde také vystudovala českou filologii a historii na Filozofické fakultě Univerzity Palackého. Po studiu působila téměř dvacet let jako marketingová manažerka především v technických firmách. V roce 2017 odešla na volnou nohu, nyní působí jako marketingová konzultantka, vyučuje na vysoké škole a přispívá svými články na web ceskestavby.cz nebo drevostavitel.cz. V roce 2025 vydala svou první knihu pod názvem Sedm a půl roku. Ve volném čase se věnuje parkurovému skákání, je majitelka dvou skokových koní, se kterými se pravidelně účastní závodů.

Foto: redakce