Tojesenzace.cz

Tak trochu bulvární web nejen o českých celebritách, ale i o všech radostech, které život nabízí – lásce, jídle či cestování!

Zábava

Exkluzivní rozhovor s malířkou Yvone Baalbaki: Otevřený prostor bez hranic

V industriálním prostoru Areálu Podkovářská v Praze 9 proběhla vernisáž výstavy OPEN SPACE výtvarnice Yvone Baalbaki. Expresivní obrazy plné energie, symbolů a imaginárních krajin zaplnily unikátní loftový prostor letošního festivalu OPEN House Praha 2026. Slavnostní večer zahájila kmotra výstavy Simona Stašová, hudební program doprovodili Martin Maxa s kapelou, Jakub Machulda – Elvis, Jana Fabiánová a Markéta Martiníková. Přinášíme  exkluzivní rozhovor s autorkou, jejíž tvorba překračuje hranice reality i představivosti.

Vaše obrazy působí jako výbuch emocí i energie zároveň. Co jste chtěla výstavou OPEN SPACE návštěvníkům především sdělit?
Výstavu jsem koncipovala jako obrazy prostoru v různých formách. Chtěla jsem, aby ti, co se budou na obrazy dívat se zamysleli, uvědomili si prostor. Ten, který je v nás (dualita, dvojník, stin „Permanentní přítomnost někoho druhého“), okolo nás (osobní prostor, do jaké blízkosti si někoho pustíme „Rozhovor“, „Dvojportrét“), voda (na vodě, ve vodě, člověk, který je z větší části voda, „Na hladině – chvění“ obraz vody, který se dívá na nás), kolem nás jako prostor architektury, měst, krajiny, vzduchu, země, až mimo náš prostor – nekonečný prostor vesmíru, černé díry, nejen jako oblast fyziky, ale zpět k člověku – otázky o podstatě reality, poznání a lidské existence. „Výkřik“, Sagittarius A“.

Jednu část výstavy tvoří tzv. gaučáky. Gaučáky se říká obrazům, které si zákazník objedná formou „potřebuji tak a tak velký obraz v této barevnosti, aby se mi hodil do obýváku nad gauč“.

Z původního nápadu se spolužačkou, že vytvoříme obrazy jako na zadání klienů, jsem začala vytvářet sérii tzv. „gaučáků“. Inspirovaných výtvarně renesanční krajinou, literaturou, filosofií, návratem k antice, avšak spíš vizuálně, ne tak náplní, kdy je člověk středem světa. Můj prostor na obrazech je zaplněný gauči, prázdnými krajinami, bez lidí. Gauč – designový výmysl člověka, primárně sloužící k relaxaci lidí, ale také komunikaci, sdílení prostoru atd. Gauče na obrazech jsou buď jsou prázdné nebo obsazené bytostmi, kteří se moc nehýbají (např. gepard – v současné době nejrychlejší tvor na zemi). Působí dojmem opuštěného prostoru.

A pak možnosti, jak se dá prostorem procházet, sledovat jeho vrstvy (i barvy), překračovat hranice (i plátna, rámu).

K výstavě byl vytvořen videomaping „Outpaint“, který vychází z mého obrazu „Stín“. Na rozdíl od obrazů na něž se návštěvník dívá a je jimi ovlivňován, stává se návštěvník tím, že je nasnímán, součástí obrazu. Obraz na něj reaguje, dávává se do pohybu, prochází s ním prostorem – návštěvník obrazem „prochází“ tvary a barvy vybíhají mimo prostor plátna. spoluautoři Sebas a Adams

Výstava je instalována v syrovém industriálním prostoru Areálu Podkovářská. Jak vás tento prostor ovlivnil při výběru obrazů a celkové koncepci vernisáže?
Celková koncepce výstavy vycházela z prostoru rozlehlého, industriálního, otevřeného, nyní nezabydleného, vybíhajícího z interiéru až na střešní basketbalové hřiště. Tedy otevřený prostor, který se skvěle hodil i pro prezentaci letošního Open House Praha.

Budova byla za velice zdařilou rekonstrukci oceněna titulem Grand prix Národní cena za architekturu. Majitelé Areálu Podkovářská jsou umělecky založení, vizionáři a tak z devastovaných prostor dokázali s pomocí architektů studia caraa vytvořit tyto nadčasové prostory. Prostor je koncipován dle myšlenky „Art Point“, místa, kde se setkává umění s řemeslem, výtvarné a architektonické ateliéry s administrativními prostorami. A já pyšně říkám, že jsem autorem logotypu a celého corporate identity Areálu Podkovářská. A děkuji, že mně prostor nejen poskytli, ale velmi mi pomohli s realizací vernisáže a výstavy.

Vybírala jsem obrazy, které jsou prostorem s přesahem, nesou symboliku člověka, ale jsou vpodstatě nezalidněné. A teprve příchozí návštěvník-pozorovatel, kteřý do prostoru k obrazům přijde, ten prvek života přidá. Obrazy a prostor oživí.

Ve vaší tvorbě se prolíná abstrakce, figura i postapokalyptické motivy. Odkud přicházejí obrazy a vize, které přenášíte na plátno?

Inspiraci mám všude. Lidé kolem mne. Přátelé, rodina, kolegové, moji studenti. Mluvím s nimi nebo je jen poslouchám a najednou se mi rozběhnou myšlenky různými cestami a směry a už to vidím v obrazech. Pak je to divadlo, hudba, literatura, přednášky, podkasty…a pak jsou tu moje cesty. Po Praze, Čechách i po různých zemí. Silně na mne působí cizí kultury, lidé, jejich legendy, zvyky, archetypy. Proto moje volba hned po střední byla jít studovat dějiny umění, obor orientalistika-egyptologie. Dnes jsem ráda, že to nevyšlo a mohla jsem studovat UMPRUM obor grafický design u pana profesora Zieglera a asistenta Jaroše. Geniální grafici, skvělí učitelé a lidé. Naučili mne hodně z grafického designu, ale zároveň mne nechali žít si v tom co mne baví: kreslit, malovat a vymýšlet různé projekty.

Mluvíte o „otevřeném prostoru“, který nelze uzavřít do rámu ani mentálně. Co pro vás osobně znamená svoboda v umění i v životě?
To je nejtěžší otázka. Tu jsem si vlastně nechala na závěr. Napadlo mne plno odpovědí, předsi jen jsem se narodila těsně po srpnu 68, zažila socialismus, vzhledem k tomu, že dědeček byl živnostník (a skvělý cukrář a hoteliér), neměli jsme to jednoduché. Takže děkuju za sametovku, měla jsem obrovské štěstí, že jsem v té době byla na UMPRUMCE a mohla být aktivní.

Kdysi, když jsem si stěžovala, že nemám prostor namalování, mi někdo řekl, že „každý máme prostor v sobě“. Tenkrát mě to naštvalo. Ale časem mi došlo, že je to pravda. Jen se s ním těžce pracuje, když není i v okolí. Prostor a svoboda. Nyní se velmi obávám vývoje situace nejen ve světě, ale i u nás. Část rodiny máme na jihu Libanonu a jejich dům už nestojí. Pevně doufám, že se začne ve světě situace uklidňovat a lidé budou moci žít obyčejně, běžně, normálně. Že přestože naše republika, i když patří zatím k nejbezpečnějším a nejsvobodnějším, tak se nepodaří zestátnit Český rozhlas a Televizi (to jsem si neodpustila).

Že moje děti budou mít dobrou čistou a zdravou krajinu. A že nejen já se budu moci ráno vzbudit, těšit se na den a co mne čeká. Svoboda je i to, že jak říkám: svoje děti a lidi okolo moc měnit nemohu, ale svoje obrazy si mohu přemalovat vždycky. A to dělám. A k tomu prostoru a svobodě: teď mám ateliéry dva 🙂

Vedle malby se dlouhodobě věnujete také grafickému designu. V čem se podle vás liší disciplína designéra od svobodného světa malíře?
O tom už jsem mluvila v jedné z předchozích odpovědí. Jsem ráda, že mohu dělat grafický design. Zpracovat konkrétní zakázku. Pomoci klientům definovat, co přesně chtějí výstupem sdělit veřejnosti. Systematicky, soustředěně a uceleně zpracovat např. celé corporate identity – logotypu, celý grafický manuál, vše do nejmenších detailů. Nebo vizuál coverů pro hudební či audio CD, Mp3, katalogů, knih, obalů a dalších. Baví mne, jak je práce různorodá, vymýšlet možnosti řešení, v případě výroby a tisku prozkoumávat nejvhodnější technologii, materiály. A na závěr vidět, že to funguje, líbí se, přináší výsledek.

A pak jít do ateliéru číslo dvě. A tam naopak nedodržovat žádné zadání klienta, jen zadání moje 🙂 Nemuset být systematická (soustředěná to ano), nehledět na funkční výsledek a zpětnou vazbu, nechat vše plynout tam, kam mě to zavede, procházet se vrstvami, splynout se vším. Vytvořit si svoje imaginární světy, postavy. Vybít se.

Vaše tvorba je velmi intenzivní a emocionální. Existuje obraz nebo moment během dnešní vernisáže, který vás osobně nejvíce zasáhl?
Vernisáž byla hodně silná. Vernisáží už jsem měla hodně, a každá je vždy výjimečná. Ale tentokrát se absolutně propojily moje obrazy, nádherný prostor Areálu Podkovářská a festival architektury Open House Praha. A především lidé. I když jsem je ze svých obrazů hodně „vystěhovala“, já je kolem sebe nezbytně potřebuji.

Jednoznačně Simona Stašová, dlouholetá kamarádka, která mi byla kmotrou vernisáže, vtiskla osobnost své duše vynikající herečky a především nádherného člověka a naplnila celou vernisáž velikánskou silou a energií. S pokorou jsem si uvědomila, kolik prostoru mi na vernisáži a při rozhovorech s médii dala (a jsme opět u prostoru), přestože je pro ní tak jednoduché veškerou pozornost strhnout k sobě. Lidé, co na verni byli mi říkali, že jsme po celou dobu byli jak dvojčata 🙂

Pak to byly další úžasné a pro mne velmi inspirativní ženy, které mám kolem sebe. Helena Váňová – profík produkční, která absolutně zapracovala na promu vernisáže a zároveň výstavy. Moje kurátorka Kamila Herrmann, která mi už pár let pomáhá s katalogizací obrazů a při vernisáži měla kurátorskou prohlídklou. Celá vernisáž byl intenzivní zážitek. Plno dobrých hudebníků v průběhucelé vernisáže, splnilo se mi i přání, že mi zahrál Adrian T.Bell. Splnilo se mi i to, že jsem si přála, aby návštěvníci večera zažili Magic Hour. A to se skutečně stalo. Celý den bylo podmračeně a náhle všemi okny (jsou naproti nainstalovaným obrazům a je jich hodně) prostřelilo rudooranžové slunce a osvítilo všechny návštěvníky a obrazy, kterým dalo zcela jiné barvy.

Byl to silný moment a z celé akce se stal velký živý Obraz.

Yvone Baalbaki – životopis
Yvone Baalbaki je česká výtvarnice a grafická designérka, jejíž tvorba je charakteristická expresivním rukopisem, dynamickou energií a propojením abstraktní a figurální malby. Ve svých obrazech vytváří imaginární krajiny, postapokalyptické prostory i symbolické světy osídlené zvláštními bytostmi, architekturou a emocemi. Její díla často překračují hranici běžného vnímání reality a otevírají divákovi prostor pro vlastní interpretaci.

Studovala na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, obor grafický design, a následně také na University of Fine Arts v nizozemském Maastrichtu. Vedle volné tvorby se dlouhodobě věnuje profesionálnímu grafickému designu.

Během své kariéry realizovala řadu samostatných i kolektivních výstav v České republice i v zahraničí. Ve své práci propojuje malbu, prostor a emoci tak, aby obraz nebyl pouze vizuálním objektem, ale živým organismem komunikujícím s divákem i okolním prostředím.

Aktuální výstava OPEN SPACE v Areálu Podkovářská v Praze 9 je součástí 16. ročníku festivalu OPEN House Praha 2026 a propojuje její mnohovrstevnatou malbu s otevřeným loftovým industriálním prostorem bývalé továrny.

Foto: archiv Helena Váňová Production

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *