Mladý manažer zralých hvězd: Jak se k nim dostal ve dvaceti?

Je mu teprve dvacet a už jeho stránky na Facebooku zaplavují desítky sefíček s – většinou – zralejšími celebritami. Těmi, které milovala generace jeho rodičů či prarodičů. A zbožňuje je i on. Ondřej Spýťa Syrový (20) je tak trochu z jiného světa. Do Prahy přišel studovat z vesnice, seznámil se s několik herečkami a jeho “kariéra” nabrala rychlé obrátky. Jak se, tehdy ještě náctiletý kluk, do světa showbyznysu dostal?

Ondro, jak to všechno začalo?

„Úplně náhodně. Někdy na jaře v roce 2016 jsem se srze Facebook seznámil s herečkou Simonou Praskovou (někdejší Soudkyní Barbarou). Na podzim téhož roku jsem se díky studiu VŠ odstěhoval do Prahy a Simona mě pozvala na znovuotevření Branického divadla a tam to všechno začalo. Pamatuji si, že „VIP afterparty“ trvala do osmi hodin ráno a byl to pro mě, jakožto pro kluka z vesnice, úplný šok. Od té doby jsme se Simonkou začali hodně spolupracovat. V Praze jsem se zároveň v ten čas osobně seznámil se zpěvačkou a sestrou Popelky Janou Yngland Hruškovou, se kterou jsem už léta facebookově komunikoval a ta mě zase dovedla do jiných VIP okruhů.”

Pro jaké všechny umělce pracujete a co pro ně děláte?

„Dlouhodobě pro již zmíněné – herečku Simonu Praskovou a zpěvačku Janu Yngland Hruškovou. Těmto dámám dělám PR manažera. Dále pomáhám s propagací Divadlu u stolu – autorskému čtení Jana Kačera/Vlastimila Venclíka, kam jsem se skrze Simonu dostal. Nyní chystám spolupráci s někdejší operetní hvězdou Karlem Bláhou, tak snad to dopadne dobře. Krátkodobě nebo jednorázově spolupracuji s umělci všeho druhu. Mám redakci a skrze ni se snažím na „vysloužilé hvězdy“ stále upozorňovat.”

Proč právě „vysloužilé celebrity“?

„Už odmala jsem miloval lidi, kteří něco dokázali. U mladé generace je přízeň k těmto „legendám“ neobvyklá a mně exotické ovoce nejvíce chutná.”

Jaké VIP akce, kterých jste se účastnil, považujete za nejprestižnější?

„Asi oslava osmdesátých narozenin Jana Přeučila, dále oslava sedmdesátky fotografa Josefa Loudy, premiéra a následná afterparty seriálu Bohéma, fashion show Ivany Follové, nebo právě znovuotevírání Branického divadla. Ale každá VIP akce je něčím zajímavá a jsem za každé pozvání velmi vděčný.”

Kdo Vás ze známých osobností nejvíce překvapil?

„Monika Štiková. Úžasná to dáma po všech směrech. Nesmíte se ale nechat zmanipulovat bulvárem.”

Magazín kultura21.cz Vás označil za známého VIP selfíčkáře v reportáži o oslavě osmdesátých narozenin Jana Přeučila. Jak se na to díváte?

„Selfíčka miluji! Zvláště se známými osobnostmi. To si nenechám ujít. Je to památka na celý život. Navíc v poslední době mi lidé stále více na různých akcích říkají: „Jo, to jste vy, který se s každým všude fotí.“ Zní to sice ironicky, ale vždy mě to potěší.”

Jak je to finančně hodnoceno? Děláte ještě jiné práce?

„To je různé. Beru to spíše jako zábavu, ale jak se říká – ani vzduch není zadarmo. Nicméně prvořadě jsem student – studuji speciální pedagogiku na UJAKu a křesťanskou pedagogiku na Globální univerzitě. Od toho se také odvíjí má další zaměstnání. Pracuji jako osobní asistent mentálně postižených v jedné neziskové organizaci a teď přes léto supluji jako pedagog volného času v jednom seniorském klubu. Pedagogiku volného času již mám vystudovanou formou celoživotního vzdělávání. Také musím dodat, že značnou část mých financí stále vyplňuje rodina, za což jsem velmi vděčný. Myslím, že jako student se za to nemusím stydět.”

Křesťanskou pedagogiku?

„Ano, tento obor sice nemá budoucnost, ale studuji ho spíše ze zajímavosti. Jsem evangelista a velký příznivec izraelské politiky, tak tento obor je mi velký blízký. Jeho náplní je mimo jiné reprezentace křesťanských hodnot a šíření duchovní filosofie. Stále se držím názoru, že pokora a radost jsou klíčem k úspěchu, což právě vychází z Kristova učení.”

Vaši rodiče jsou úspěšní podnikatelé ze severu Čech. Jak se dívají na vaše aktivity?

„Naštěstí s nimi mám v poslední době hodně dobré vztahy. Jsem jim velmi vděčný za to, jak mě podporují. Ačkoliv se jim mnoho věcí nelíbí, tak mě již nekritizují a ani nenapomínají za nic. Vysloužilé celebrity jim nic neříkají a spíše se na to koukají s rezervou, ale já to plně respektuji. Občas jim díky mým příspěvkům na Facebooku chodí různé stížnosti. Některé osobnosti se jim zdají za hranou vkusu a morálky a automaticky vyčítají rodičům, že mě špatně vychovali. Nicméně z takových „keců“ máme spíše legraci, protože si obvykle stěžují lidé, kteří nic v životě nedokázali, nemají zameteno před vlastním prahem a jak je vidět, tak mají čas řešit blbosti.”

Původně jste z Dubí u Teplic. Plánujete se tam někdy vrátit?

„To by byl velmi zlý sen. Tam jsem nevítaný host a ani moc přátel tam nemám. Praha mi změnila sny ve skutečnost a vrátit se zpět do Dubí by byla duševní sebevražda.”

Také jste zmínil, že máte redakci…

„Ano, server disuk.cz. Je to takový „guláš“ všeho. Redakci celkově spojuji se svojí prací s celebritami. Právě prostřednictvím tohoto serveru jim dělám úspěšnou propagaci. Za redakci jsem hodně vděčný své skvělé kamarádce Marče, někdejší akademické senátorce a sólistce kanadské opery, která už léta působí jako můj „guru“ a mecenáš všeho.”

Máte nějaké profesní vzdělání z oboru žurnalistiky?

„Dá se říci, že ano. Mám dvojnásobnou maturitu z češtiny (ze státní plus z nepovinné profilové části).”

A co vztahy?

„Na ty mám bohužel většinou smůlu. Několik měsíců jsem chodil s majitelkou jedné kliniky, se kterou jsem se pravidelně potkával na různých akcích. Bylo to zajímavé, ale mezi námi byl poměrně velký věkový rozdíl a vztah spíše vyšuměl, rozchod ani nebyl nutný. Nicméně stále se různě potkáváme a bavíme. V současné době jsem se zamiloval do jedné kolegyně z neziskovky, ve které pracuji, je to skvělá lady, ale uvidíme, jak se to vyvine. Přes léto spolu trávíme dost času. Jak řekl Arnošt Lustig – „Život není to, co chceme, ale to, co máme.“”

Máte nějaký idol?

„Rozhodně! Je to šansoniérka Renata Drössler. Jak po vnější, tak i po vnitřní stránce je úžasná. Nad ničím se nepohoršuje a vždy je plná úsměvů a dobré nálady. Zkrátka dáma mých snů.”

A u mladé generace nemáte úspěch?

„Mezi mladou generaci se téměř nedostanu, tak to ani nemohu vědět.”

Máte nějaké motto, kterým se řídíte každý den?

„Být stále pozitivní a neoplácet zlo zlem. Shrnul bych to citátem z knihy O ztracené lásce od Evy Hudečkové: „Pamatujte si, že přicházet k druhým se zlým úmyslem je sypání jedu do vlastní sklenky! Všechno se vám vrátí, špatná myšlenka, i špatný skutek. Sami na sobě nejvíc pocítíte jeho účinek! Varujte se zloby, nebo spálí vaši duši i tělo jako louh! A žijte v pokoji!”