Děti v kyberprostoru nejsou v bezpečí, případů šikany přibývá
Díky internetu a sociálním sítím jsou dnes děti neustále propojené. Vedle množství postů, příběhů a smajlíků, které jsou standardem jejich komunikace, se však ukazují také negativní stránky. Stačí zveřejnit soukromé video, které si začne žít vlastním životem, několik bolestivých komentářů nebo výhružek a dítě se snadno začne propadat do spirály negativních emocí. Podle odborníků je kyberšikana často mnohem záludnější než ta fyzická a případů internetového týrání přibývá. V nejhorším případě přitom může vést až k sebevraždě.
Kyberšikana se podle odborníků v principu příliš neliší od té klasické, role agresora a oběti zůstávají neměnné. Liší se ale prostředky. „Stačí zveřejnit ponižující obrázek nebo video či oběť vydírat výhružkami o zveřejnění. Někdy se to, co začalo jako žert, vymkne kontrole a může mít velmi neblahý dopad na dětskou psychiku,“ říká Anna Rollová, psycholožka a expertka na kyberšikanu. Stres vede děti do izolace a stažení do sebe, způsobuje deprese. Děti mohou utrpět i posttraumatickou stresovou poruchu, v nejhorších případech se pak objevují případy sebepoškozování, nebo dokonce sebevraždy.
Záludnost kyberšikany se pak skrývá v samotné technologii. Jednou nasdílené obrázky nebo videa se z online prostředí velmi špatně odstraňují a je možné je po nějaké době znovu „vytáhnout“, a tím oběti působit další bolest. „Dítě sice po útocích nemá modřiny, ale efekt může být mnohem závažnější než fyzická bolest. A protože je online téměř neustále, nemůže před nimi utéct, v bezpečí není ani doma,“ popisuje Rollová, která pomáhá obětem kyberšikany v Dětském krizovém centru. A těch přibývá, v roce 2018 skrz Linku důvěry řešili čtyřikrát více případů než v roce předchozím.
Nejlepším způsobem, jak kyberšikaně zabránit, je podle odborníků prevence. V ní hrají velkou roli rodiče, jejichž úkolem je dětem vysvětlit rizika a ukázat, jak si chránit soukromí a jak se na síti chovat. Klíčové je také budování vzájemné důvěry v rodině. „Nejlepší je telefony na čas odložit a povídat si nebo si společně zkusit zahrát hru. Hračky mohou působit i jako terapeutické nástroje,“ popisuje Kristýna Křížová z hračkářství Agátin svět, které oběti kyberšikany podporuje prostřednictvím sbírky.
Pokud za rodiči s podobným problémem dítě přijde nebo jej sami objeví, měli by hlavně jednat, ne zavírat oči. „Někdy si stačí s dítětem popovídat a zkusit mu poradit. Často je ale potřeba osobně zasáhnout, ať už proti agresorovi jako takovému, nebo prostřednictvím správce sítě nebo i policie,“ popisuje Rollová. Rodiče se podle ní hlavně mají zajímat o to, co jejich dítě v kyberprostoru dělá. „Přestože jim takové chování může být nepříjemné, mají za děti zodpovědnost, což znamená, že jim nemusejí dávat stejnou porci soukromí jako dospělému. Naopak by měli mít přehled o tom, co děti v kyberprostoru dělají,“ dodává Anna Rollová.
Zdroj: Agátin svět
