Správným dýcháním k lepšímu životu bez bolesti

Je to proces, který dennodenně podstupuje každý z nás, nemohli bychom bez něj žít a fungovat. Řeč je o dýchání. I přes to, že jej automaticky provádíme už od narození, je dost pravděpodobné, že většina z nás nedýchá správným způsobem. A taky o tom dost možná nemáme ani tušení. Nesprávná dýchací technika navíc může být příčinou mnoha zdravotních potíží, například bolestí hlavy, páteře či zablokovaných žeber. Jak se tedy naučit správně dýchat a jak to může zlepšit kvalitu našeho života?

Nádech, výdech, známý proces, denně těchto koleček dokážeme zopakovat klidně až třináct tisíc. Dýchání nám pomáhá přežít, to hluboké má navíc i další benefity, jako například lepší zvládání stresových situací. Většina z nás si pravděpodobně myslí, že dýchání není žádná věda, fungujeme tak přeci automaticky již od narození, opak je ale pravdou. „V běžném životě totiž zcela nevyužíváme plnou kapacitu našich plic, které mají průměrně objem pět litrů,“ vysvětluje častou chybu v dýchání Robert Žižka, ředitel organizace Prameny zdraví.

Příčina bolestí
Využití plného potenciálu našich plic se můžeme poměrně snadno naučit. Jeho alfou omegou je brániční dýchání, které ale ne každý umí provést. Většina z nás totiž dýchá povrchově, tedy do hrudníku. „Při takovém nádechu se hrudník zvedne nahoru, ale ne do šířky. Žebra se tedy neroztáhnou, zůstanou zakrnělá a mohou se zablokovat ve špatné poloze, což následně může vést k trvalým bolestem,“ popisuje důsledky špatného dýchání Žižka. Současně se žebry je přetěžována i krční a bederní páteř.

Brániční dýchání jako základ
Svému tělu můžete ulevit takzvaným plným bráničním dechem, kdy se budete soustředit na to, aby během nádechu i výdechu pracovala bránice jako hlavní sval. Bránice je jakousi vypouklou svalovou přepážkou, která při správně provedeném nádechu stlačí orgány a celé břicho se díky tomu rozšíří nejen dopředu, ale i do stran a dozadu přes žebra.

„Aby celý proces proběhl tak, jak má, musí bránice spolupracovat i se svaly pánevního dna a hlubokými břišnímí svaly. Právě tímto způsobem se bude páteř udržovat ve správném postavení, pohybem bránice se navíc zafixují spodní žebra, což způsobí to, že se hrudník rozšíří i do stran,“ popisuje proces Robert Žižka.

Po správně provedeném nádechu musí následovat plný výdech, který by ideálně měl být o něco delší než nádech. Zatímco nádech zajišťuje okysličení našich orgánů, výdech pomáhá k vylučování toxických látek z těla, a proto je důležité jej provádět správně. Navíc se pomocí výdechu vyprazdňují plíce, čímž se uvolňuje prostor pro následný nádech. „Dýchání se skládá ze dvou částí a obě je nutné provádět úplně. Není tedy pravda, že nádech je důležitější než výdech, obě složky jsou rovnocenné,“ komentuje proces ředitel organizace Prameny zdraví.

Brániční dech se lze naučit
Jak již bylo řečeno, brániční dýchání není tak jednoduché, jak by se mohlo z počátku zdát. Dá se ale naučit a následně z něj můžeme profitovat. Kromě úlevy od bolesti páteře nám může pomoci zvládat těžké situace, stres, a i zlepšit kvalitu života. Brániční dech vás totiž dokáže zrelaxovat, pomůže vám utřídit myšlenky a je i velkým pomocníkem při usínání.

Ostatně právě poloha vleže je ideální při trénování bráničního dýchání. Pokud ležíte na zádech, máte páteř ve správném postavení, tudíž vám celý proces půjde snáz. Zkuste si každý večer před spaním pár hlubokých nádechů a výdechů, které budou vědomě rozpínat vaši bránici, a tedy i váš hrudník a žebra do všech stran. Položte se na záda a dbejte na to, aby vaše lopatky a páteř byly v rovné poloze. Jednu ruku položte na břicho a druhou na hrudník tak, aby prsty kopírovaly žebra.

Nosem proveďte hluboký nádech, který směřujte do břicha a dbejte na to, aby se hrudník a žebra nerozšiřovaly pouze nahoru, ale i do stran. „Když budete nádech provádět správně, vaše prsty se budou rozšiřovat do stran a uvidíte, že větší přísun kyslíku vám pomůže se zrelaxovat, a navíc se vám bude lépe usínat. Pokud si osvojíte tuto techniku tak, že ji budete schopni provádět automaticky, můžete ji využívat během stresových situací,“ doporučuje Robert Žižka.

Foto: Archiv