MARTIN HOFMANN: Načítání knih je masakr!

Martin Hofmann je v současné době jeden z našich nejoblíbenějších a nejuznávanějších divadelních, televizních a filmových herců. Je neustále v jednom kole – v těchto dnech natáčí hned tři filmy najednou. Na uvedení v kinech čeká komedie, která vznikla podle knižního bestselleru spisovatele a režiséra Patrika Hartla Prvok, Šampón, Tečka a Karel. A právě z této úspěšné knihy udělal Martin Hofmann v režii Natálie Deákové audioknihu.

Román vypráví s vtipným nadhledem příběh čtyř kamarádů, kteří si dvacet let po maturitě položí otázku, jestli žijí opravdu tak, jak chtěli, když jim bylo osmnáct. A protože si musí přiznat, že by sami ze sebe nejspíš byli zklamaní, pokusí se to změnit. Martin Hofmann, který ve filmu hraje Karla, se docela brzy od natočení filmu k osudům Prvoka, Šampóna, Tečky a Karla vrátil. Jaké to bylo, jsme si s ním povídali jen pár dní před vydáním této očekávané audioknihy.

Proč jsou podle vás knihy Patrika Hartla tak úspěšné?
Úspěch Patrikových knih zřejmě souvisí s Patrikem samotným. Kdyby někdo dokázal přesně říct, proč je která kniha úspěšná, definovat to, rozklíčovat a vyvodit z toho „mustr na úspěch“, byli bychom patrně svědky festivalu úspěšných knih. Něco si o tom myslím, ale nechám si to pro sebe. V úspěchu knihy je cosi neuchopitelného, nevypočitatelného. Na každý pád lze říct, že Patrik je velmi oblíbená osobnost, on je bez přehánění řadou čtenářů, resp. čtenářek milován. Já to chápu, mám to s ním stejně. Jistě, musí umět dobře psát, a to on umí.

V nahrávacím studiu jste se docela brzy od natočení filmu k jeho příběhu vrátil. Jaké to bylo?
Při načítání audioknihy jsem si uvědomil, kolik věcí z knihy muselo být obětováno. Film by prostě neměl mít šest hodin, ale musím se přiznat, že jsem si občas říkal: „Sakra, škoda, že se tam ještě nevešlo tohle!“ No, nevešlo. Ale je třeba na to přistoupit, jsou to prostě dvě různé disciplíny. Ten scénář je svižnější a filmu to prospívá. A občas se od knižní předlohy odkloní. Nicméně se určitě nestalo, že by se s vaničkou vylilo i dítě.

Jak obtížnou hereckou disciplínou audioknihy jsou?
Načítání knih je celkem masakr. Mnoho času na přípravu, mnoho hodin ve studiu. Je to náročné na koncentraci, momentální kondici hlavy a mluvidel. Snažil jsem se přijít na to, kdy je dobré dělat přípravu, jak dlouho před samotným načítáním, jakou energii ve studiu potřebuju a jakou ne, jak vydržet čilý, konkrétní, jak neprosazovat sebe jako interpreta před tou knihou samotnou. Vědět, kdy začínám odpadat, přiznat si, že dnes mám slabší den. A nepolevovat. Dalo mi to docela zabrat, tak doufám, že ten výsledek bude v pořádku. A samozřejmě bylo příjemnější, že už jsem po filmu měl před očima konkrétní živé lidi. Martina, Davida, Hynka a ostatní. Někdy to bylo zábavné dělat jakoby Čermáka v podání Hofmanna. Snad jsem klukům moc neublížil. Pokud ano, nebyl to můj záměr! 🙂

Na CD je jako bonus chytlavá písnička Dobrá zpráva, kterou pro film nazpívali Vojtěch Dyk, Matěj Ruppert, Dan Bárta a Vladimir 518. Co jí říkáte?
Ta píseň se mi líbí! Bude to „banger“! A je skvělé, že ji Roman Holý po zhlédnutí filmu měl chuť udělat. A ještě s těmi bombéry! Ruppert, Bárta, Dyk a Vladimír 518. To je docela hustý kombo!

Co si myslíte o tom, že se v posledních letech staly audioknihy takovým fenoménem?
Audioknihy poslouchám, mám rád, jak udělal Tomáš Karger Brownovu Šifru například. A třeba rozhlasové zpracování Monte Christa z roku 1967 s Radovanem Lukavským je moje srdcovka. Kodaň s Věrou Galatíkovou, Ladislavem Frejem a Borisem Rösnerem. Den opričníka v podání Bořka Navrátila. Lidský faktor s Hanou Maciuchovou a Jiřím Adamírou. Pak Rudolf Hrušínský, Miloš Kopecký, Vladimír Dlouhý, Jan Vlasák. Těch skvělých je celá řada. Mám zkrátka naposlouchanou tu první ligu, takže se mi do téhle práce nešlo úplně s lehkým srdcem. 🙂 No a v kalhotách jsem ho taky neměl. Prostě je to venku, udělal jsem to, jak jsem udělal, moc děkuju režisérce Natálii Deákové a líp jsem to neuměl.

Zdroj a foto: Suprahon

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.