Muži své emoce ventilují jinak než ženy, podporu po smrti partnerky potřebují
Společnost nastavuje mužům hranice v projevování emocí, které jsou podstatně přísnější než pro ženy. Po smrti partnerky ale přichází naprosto bezprecedentní situace, kdy se muž nejen ocitne na vše sám, ale zároveň bez životní partnerky, kterou miloval. A právě v této náročné situaci se navíc muži mohou cítit omezení v projevování svých citů. Když je pak emoce dostihnou, může přijít velké zahlcení, které v důsledku nedovolí muži běžné fungování.
Pocítit smutek, bezmoc a strach z budoucna je po smrti blízké osoby naprosto přirozené. Přesto, když se do takové situace dostanou muži, značná část z nich si projevení a odžití emocí nedovolí. Většinou jim v tom brání společnost, která muže projevující emoce označuje jako slabochy nebo agresory, záleží, o jakou převažující emoci se jedná. Dát emoce na odiv se u mužů stále nálepkuje jako slabost, avšak slabošského na tom není vůbec nic. Právě naopak. Pokud muž přijde o partnerku nebo jiného velmi blízkého člověka, je přeci odvážné dokázat přiznat, že zemřelý mu chybí a potřebuje ztrátu zpracovat.
Na muže čeká přebrání všech povinností
Velmi specifickou situaci představuje ztráta partnerky. V takové chvíli náročnou emocionální rovinu celé události ještě podtrhnou praktické povinnosti. Řada z nich totiž leží na jejich partnerkách, nejčastěji péče o malé děti nebo detailní znalost harmonogramů dětí, jejich kamarádů nebo vyučujících.
„Obecně lze říct, že když zemře jeden z páru, který má děti, všechny povinnosti ohledně dětí jsou najednou na jednom člověku. To má svá specifika, ať už zemře muž, nebo žena. Velmi záleží, jak měla která konkrétní rodina nastavené domácí fungování a jaké povinnosti a kompetence najednou pozůstalý přebírá. Touto perspektivou pak můžeme vnímat různost nároků, které se objevují v párech, kde jsou malé děti, s kterými byl jeden z rodičů na rodičovské dovolené, rodiny se staršími dětmi, ale i páry rozvedené, které se v péči o děti střídali,“ vysvětluje Mgr. Tereza Berková, terapeutka neziskové organizace Poradny Vigvam.
Čas zpracovat emoce
Potřeba kontrolovat emoce je u mužů dána tak nějak od dětství. Protože chlapi nepláčou a jakýkoli další výrok, který si sami vybavíte o tom, že muž musí zachovávat svůj status a držet se rozumové roviny.
„Muži častěji oproti ženám potřebují mít své emoce pod kontrolou nebo o nich minimálně méně mluví. Což je také důsledkem velkého tlaku společnosti. A pak když emoce muže dostihnou, bývají hodně zahlcující a silné. Mohou vést až k tomu, že znemožní běžné fungování. Velký rozdíl je spíše v pohledu společnosti na rozdílné truchlení mužů a žen a tím i jiné sebepojetí a sebevnímání než na reálné zpracovávání emocí. Nejsilnější faktor, který truchlení ovlivňuje, je povaha, zázemí a vyrovnávací strategie jedince,“ říká Mgr. Sylvie Stretti, ředitelka a zakladatelka neziskové organizace Poradny Vigvam.
Zdroj a foto: Poradna Vigvam
