O vodě a minerálech v těle s biochemičkou RNDr. Michaelou Bebovou

Pít se musí, tak proč si místo obyčejné vody nedopřát právě tu vodu, která nabízí vedle lahodné chuti i výhodné a pro organizmus vhodné složení? Jelikož voda a v ní rozpuštěné minerální látky jsou alfou a omegou našeho života, jedním z nejdůležitějších počinů v otázkách našeho zdraví je doplňování tekutin s vyváženým obsahem minerálů. 

Čím je voda prospěšná pro lidský organizmus? V rámci nedávného průzkumu1) respondenti nejčastěji správně odpovídali, že se bez ní nedá žít, že pomáhá hydratovat tělo, a brání tak dehydrataci, že detoxikuje, čistí organizmus nebo že dodává, přenáší, rozpouští živiny. Jen nepatrná část populace uvedla, že voda souvisí s rovnováhou vnitřního prostředí těla, přitom právě v tomto případě hraje hlavní roli.

Regulace příjmu a výdeje tekutin
Tekutiny a minerální látky je potřebné tělu dodávat stále a průběžně. O to důležitější hydratace organizmu nastává v okamžicích extrémní ztráty vody. Respondenti v rámci průzkumu1) uváděli, že lidské tělo ztrácí nejvíce vody při průjmu, dále při zvracení, horečce, sportu. Právě při sportu, kdy dochází k intenzivnímu pocení, ztrácí tělo tak velké množství tekutin a zároveň minerálních látek, že může nastat dehydratace. Stejně tomu je při horečce. Rovněž při průjmu a zvracení dochází k velkým ztrátám tekutin spolu s minerálními látkami, což opět může vést k dehydrataci. Všechny tyto stavy bývají navíc doprovázeny nechutenstvím a ovlivňují trávicí i vylučovací systém. Velmi vhodnou volbou v otázce doplnění potřebných tekutin a minerálů je proto středně nebo silně mineralizovaná voda.

Regulaci příjmu a výdeje vody v lidském organizmu řídí dva hlavní hybatelé – centrální nervová soustava (centrum žízně v hypotalamu) a antidiuretický hormon. Ten je přímo navázán na ledviny, kde ovlivňuje zpětné vstřebávání vody a sekundárně tedy i množství moči, které vyloučíme. Dále to jsou ještě regulátory osmotického tlaku (tlak mezi dvěma kapalinami oddělenými polopropustnou membránou), schopné reagovat na změny objemu vody v těle.

Mezi zásadní externí faktory, které zasahují do vodního hospodářství těla, patří všední činnosti (cvičení a obecně pohybová aktivita), vnější prostředí (zejména horké počasí a přetápěné nebo klimatizované místnosti), ale i klinické faktory (například cukrovka). Tělo ztrácí nejvíce tekutin a minerálních látek prostřednictvím pocení. V dalších případech to může být průjem, zvracení, velké popáleniny, ale třeba i zásah do regulace tekutin v ledvinách (vysoká hladina cukru v krvi).

Pokud je výdej tekutin a minerálních látek větší než jejich příjem, nebo je obecně jejich příjem nedostatečný, hrozí tělu dehydratace. Prvním signálem, že tělu chybí tekutiny, je žízeň. Pocit žízně vysílá hypotalamus. Ne každý však tento signál vnímá a zejména starším lidem nebo lidem s pravidelnou velkou fyzickou zátěží může pocit žízně chybět. Z toho důvodu je potřeba na pitný režim myslet i preventivně tak, aby k dehydrataci vůbec nedošlo.

Jednou z ideálních forem prevence dehydratace je zařazení slabě a středně mineralizovaných vod s vyváženým obsahem minerálů do každodenního pitného režimu všech bez omezení. Pomáhají udržovat vodní hospodářství těla, kterému dodávají minerální látky přirozeně, v nenucené, lehce vstřebatelné podobě a v příznivé koncentraci tak, že dochází k přirozenému balancování rovnováhy mezi příjmem a výdejem.

Role minerálních látek
Průzkum1) ukázal, že naprostá většina české populace považuje minerální látky obsažené ve vodě za důležité pro lidský organizmus. V tom se nemýlí, ale už přesně neví, proč jsou důležité. Jen třetina respondentů totiž správně uvedla, že minerální látky jsou důležité kvůli celkovému fungování těla. Ostatní jmenovali jednotlivé části těla nebo oblasti zdraví, což je správná odpověď jen částečně.

Jedním z nejdůležitějších pojmů pro náš organizmus je rovnováha – tělo vyžaduje určitou stálost. V případě našeho vnitřního prostředí jde o tzv. homeostázu. Homeostáza neboli stálost vnitřního prostředí zahrnuje nejenom například udržování úzkého rozmezí teploty těla, ale právě i mimo jiné určitou koncentraci iontů (minerálních látek), a to v nejrůznějších částech našeho organizmu (v buňce, v krvi, v mezibuněčném prostoru apod.). Tělo je na výkyvy v koncentracích iontů velmi citlivé a už při malých změnách na ně reaguje. Stálá koncentrace a stálé iontové složení patří mezi velmi důležité životní děje, stejně jako třeba samotné dýchání.

Minerální látky se nachází v těle právě ve vodném prostředí, kde se rozkládají na kationty a anionty. Voda jim tedy slouží jako pracovní prostředí, se kterým fungují v dokonalé symbióze. Mezi nejvýznamnější minerální látky patří ionty K+, Mg2+, Ca2+, Na+ a Cl. Pravidelný přísun minerálních látek je pro vodní hospodářství těla a správný chod organizmu naprosto esenciální.

Tělo se naučilo využívat toho, že různé ionty se nachází v různých částech těla v různých koncentracích, a vytvořilo si na tomto principu jeden z nejzásadnějších nástrojů, sodno-draselnou pumpu. Tato biologicky aktivní pumpa doslova pumpuje sodné kationty Na+ (hlavní kationt mimobuněčné tekutiny) ven z buněk a draselné kationty K+ (hlavní kationt vnitrobuněčné tekutiny, spolu s kationtem hořčíku Mg2+) dovnitř buněk. Přitom dochází ke spotřebě energie a buňky dostávají podnět k aktivitě, díky které pak plní svoji funkci. Bez této pumpy by nemohl dobře fungovat přenos nervového vzruchu, ale ani svalová kontrakce. To je základní podstata, proč je tak důležité, aby mělo tělo dostatek minerálních látek a ideálně v rovnováze. Jednoduše řečeno, pokud nebude mít dostatek minerálů, nebude fungovat tak, jak má. A jelikož jsou minerální látky pro tělo esenciální, musí se doplňovat.

Vstřebatelnost minerálních látek z potravy a suplementů je různá a značně ji ovlivňují jednak ostatní přijímané látky a jednak forma, v jaké je přijímáme. Nejlepší vstřebatelnosti dosahují minerály vázané organicky, tzn. vázané na látky tělu vlastní (například kyselina mléčná, kyselina citrónová, aminokyselina glycin). V takové podobě jsou pro tělo nejlépe využitelné, jejich vstřebatelnost je okolo 40–50 %. Jako protipól stojí minerály vázané anorganicky, ze kterých se naopak do těla uvolňují velmi špatně a vstřebatelnost je menší než 10 %. Typickým příkladem je oxid hořečnatý, oxid zinečnatý nebo uhličitan vápenatý.

Velmi dobře si ale v otázkách vstřebatelnosti stojí minerálky, v nichž jsou minerální látky rozloženy na volné ionty, které nejsou ve svém přirozeném stavu nijak blokovány pro vstřebávání. Díky tomu se jejich vstřebatelnost pohybuje mezi 50 a 60 %. Prostřednictvím minerálních vod jsou navíc minerály dodávány tělu průběžně v menším množství, což je mnohem přirozenější a žádoucí než jednorázové vysoké dávky, kdy tělo aktuálně nevyužitý přebytek stejně vyloučí.

Doporučení na závěr
Jedním z nejlepších ukazatelů počáteční slabé dehydratace těla je barva moči. Je to nejjednodušší způsob, jak podchytit nedostatečný pitný režim a podle potřeby ho upravit. Moč se tvoří v ledvinách a je složena z vody a odpadních látek. V případě nedostatku tekutin tělo vodou šetří a v moči je pak méně vody a více odpadních látek. Moč správně hydratovaného těla je světle žlutá, čirá a prakticky bez zápachu.

Nedostatek minerálů v organizmu se může projevovat různým způsobem – od mírnějších zdravotních neduhů až po závažné projevy deficitu. Projevy nedostatku závisí na konkrétní minerální látce a jejích funkcích v těle. Například deficit hořčíku se velmi často projevuje křečemi, tiky, únavou a poruchami koncentrace, výjimkou není ani podrážděnost. Nízká hladina sodíku v krvi se nejčastěji objevuje při sportu – jedinec je malátný, dezorientovaný a trpí nevolností. Nedostatek draslíku už se může projevit na jednom z nejdůležitějších orgánů těla, na srdci – při akutním poklesu draslíku může dojít k poruše rytmu srdce.

Projevů narušení vnitřního prostředí organizmu je mnoho a žádný se nevyplatí podceňovat. Každý by si měl uvědomit situace, kdy může být ohrožen dehydratací, tj. kdy nepřijímá obecně dostatek tekutin, a dbát na správný pitný režim včetně dostatečného přijmu minerálních látek. Pro každodenní pití se tak hodí přírodní slabě nebo středně mineralizovaná voda s nízkým obsahem sodíku a vyváženým obsahem minerálů. Výhodný je obsah životně důležitých minerálních látek (draslík, hořčík, vápník) v dobře dostupné formě, které lidské tělo dokáže lehce vstřebat a využít.

1) Výzkum pro společnost Mattoni 1873 „Potřeba tekutin“, Médea Research, červenec 2021

Foto: archiv

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.