Bohužel pro nás! Okna české normy splňují!
Rezavé vnitřní výztuhy, kombinace různých plastů tříd A, B, C, přítomnost těžkých kovů jako kadmia či olova, a dokonce i zcela neseřízené okno, kterým by protekl první silný déšť. Takové poznatky a spoustu dalších získal ojedinělý test oken na českém trhu, který realizoval nezávislý Institut zdravého bydlení. Zakopaný pes je v tom, že pro okna neplatí v mnohých parametrech konkrétní pevné normy a nemůžeme se spolehnout ani na CE štítek. Jak z této pasti ven? Řešení je jednoduché – nespolehnout se na nabídku obchodníka, ale zaměřit na detaily jako těsnění v rohu oken či tvar výztuhy, chtít garanci celého díla, včetně montáže, a hlavně mít vše zapsané v jedné smlouvě, samozřejmě ideálně od ověřeného dodavatele.
Nejběžnějšími a na českém trhu nejrozšířenějšími okny jsou okna plastová v bílé barvě, která jsou v Česku oproti výrobkům ze dřeva či hliníku bezkonkurenčně nejlevnější. Testováno bylo osm na českém trhu běžně dostupných a na první pohled pro laika nerozeznatelných oken o stejné velikosti. „Pod drobnohledem odborníků z ČVUT, VŠCHT a zkušebny TZUS a IKATES jsme prověřili a v podstatě doslova rozpitvali každé okno a jeho součásti tak, abychom je mohli porovnat jak s prohlášením výrobců, tak s vlastnostmi CE štítku. Bohužel u mnohých jsme zjistili vážné nedostatky, až rozpory s deklarovanými vlastnostmi,“ tak popisuje úvodem samotné testování Tomáš Sysel, odborník z nezávislého Institutu zdravého bydlení (IZB), který vzápětí pokračuje: „Zásadní chybou se ukazuje přístup normotvůrců v tom, že se k oknům staví jako k sériovému výrobku – výchozí parametry tedy nastaví na jednom jediném okně o jednom rozměru a jednom provedení. Ovšem každé okno je v podstatě jiné a třeba jen pouhé centimetry v délce hrají významnou roli v pevnosti jeho profilu. Osobně volám po celkové změně přístupu v normách, aby se na okna pohlíželo jako na plně zakázkovou výrobu, a tudíž každé okno jako originál splňovalo odpovídající požadavky. Bohužel dokud toto nenastane, je odpovědnost za výběr správného výrobce či dodavatele oken přesunuta v plné míře na zákazníky a ti si ji nesou se všemi důsledky, včetně finančních ztrát ve formě oprav a vícenákladů. I proto jsme chtěli naším testem prověřit, jak bezzubá pravidla v oknech fungují. Chyby pak bohužel platí koncový zákazník.“ Najít na oknech nedostatky opravdu nebyl problém!
Proč testy oken?
Především proto, že jsou nejslabším článkem celé obálky domu. „Pokud je okno špatně seřízené či usazené, vznikají u něj tepelné mosty, u kterých pak dochází ke kondenzaci vlhkosti a následně vzniku plísní, což výrazně snižuje kvalitu zdravého bydlení. Okna však mají významný vliv i na akustickou pohodu v interiéru, protože tlumí ruchy zvenčí. Podílí se na bezpečnosti domu a v neposlední řadě slouží k minimalizaci energetických ztrát, a tudíž nám šetří finance. Jde o pevný stavební prvek, který se nemění po jednom roce, ale je u něj předpoklad dlouholetého užívání. A proto nás zajímalo, zda parametry, kterými se běžně dostupná okna prezentují, platí, a můžeme se na tyto informace spolehnout,“ shrnuje Tomáš Sysel z IZB.
CE štítek = opravdu nám garantuje kvalitu?
Celá řada výrobků musí předtím, než mohou být dány do prodeje v Evropské unii (EU), získat označení CE. To obecně prokazuje, že výrobce daný produkt posoudil, a tedy že splňuje bezpečnostní, zdravotní i environmentální požadavky EU. Označení CE se vyžaduje u výrobků, které jsou uváděny na trh EU, ať už byly vyrobeny kdekoli na světě. „Věděli jste, že ze všech požadovaných vlastností stačí výrobci nebo dovozci splnit pouze jedno jediné kritérium či vlastnost, aby byl tomuto výrobku CE štítek přidělen, a u zbývajících lze pouze konstatovat: ‚Nebylo zkoušeno.‘?“ pokládá otázku Tomáš Sysel a pokračuje: „U oken je to bohužel běžná praxe a i v tomto provedení je lze uvést na trh. Zákazník, vy, já, my všichni očekáváme záruky, a přitom jsme od začátku taháni za nos. V některých případech si prohlášení o shodě neboli CE štítek dokonce vystavuje sám výrobce, aniž by byl produkt jakkoli posuzován nezávislým orgánem. Samotná přítomnost CE štítku tak pro zákazníka rozhodně není zárukou kvality.“
Džungle při koupi oken
Pro nákup oken byl zcela záměrně zvolen rozměr o výšce 1 400 mm a šířce 1 200 mm, a to z toho důvodu, že se jedná o hraniční rozměr pro délku a správné umístění výztuh plastového profilu. A jak se během rozboru ukázalo, ne všichni výrobci tyto parametry správně dodržují. Testováno bylo celkem osm oken od výrobců či internetových prodejců. „Před nákupem oken na internetu, coby sériového výrobku, rozhodně varuji. Webové formuláře, aniž by se kdokoli dotazoval na detaily, neřešily například umístění kliky, ani stranu otevírání okna, stejně jako mikroventilaci. V jednom případě dokonce došlo k záměně výšky a šířky okna… prostě internetový šotek řádil, ale my jsme to platili,“ uvádí s lehkým úsměvem Tomáš Sysel z IZB.
Cenově se okna pohybovala v rozmezí od 3 600 Kč do 8 051 Kč a rozhodně neplatí, že o 100 % dražší okno svojí životností vydrží jednou tak dlouho… kvalitu oken cena prostě neurčuje. „Okna rozhodně kupujte v kamenných vzorkovnách, kde vám musí poradit, jaká zvolit a v jakém provedení podle účelu, kterému budou sloužit. Určitě je také třeba vybrat takovou vzorkovnu, která bude fungovat i během záruční doby vašich oken a ideálně i po několika letech, když budete dostavovat a potřebovat dokoupit úplně stejná okna, jako máte na původní části domu,“ radí Tomáš Sysel z IZB.
A JDEME TESTOVAT!
A. Pitva oken
Zakoupené vzorky oken byly podrobeny detailnímu rozebrání, neboli pracovně řečeno pitvě, při které byl každý jednotlivý detail porovnáván se standardem. „Každý vzorek jsme nejprve vizuálně zkontrolovali a následně přistoupili k postupné demontáži, oddělení křídla od rámu a zkoumání kvality kování,“ popisuje Tomáš Sysel z IZB. V rámci pitvy bylo zkoumáno sedm parametrů – profil rámu a křídla, výztuhy, obsah těžkých kovů, kvalita těsnění, příprava na montáž, čepy závěsů a vady skla. A my se teď podrobněji zaměříme na každý zvlášť!
1. Profil rámu a křídla
Okenní rám a křídlo se podle síly stěny profilu řadí do kategorií tříd A, B nebo C, přičemž třída A zahrnuje profily o vyšší tloušťce stěny a požadavky s dalšími kategoriemi klesají. Profil A navíc odpovídá prvoplastu a třídy B a C recyklovanému plastu – ten však smí být použitý pouze v nepohledových částech plastového profilu, a ne na jeho pohledových částech. Jeho součástí totiž budou s největší pravděpodobností těžké kovy, které se sice dnes do oken přidávat nesmí, nicméně recyklované plasty jsou ze starých oken z dob, kdy jejich použití ještě nebylo omezeno. A tak se těžké kovy vrací zpět do našich bytů. Konkrétní limity pro jednotlivé třídy a pohledové a nepohledové plochy jsou shrnuty v následující tabulce.
Tabulka: Klasifikace profilů podle tloušťky stěny
| Typ stěny | Třída A | Třída B | Třída C |
| Pohledová plocha | ≥ 2,8 mm | ≥ 2,5 mm | Bez požadavku |
| Nepohledová plocha | ≥ 2,5 mm | ≥ 2,0 mm | Bez požadavku |
U celé řady oken byly zjištěny jiné třídy, než jaké výrobce deklaroval. „Za největší průšvih považuji okno, u kterého výrobce udával profil rámu B, ale při testování jsme zjistili čisté C. Největším překvapením pro nás pak bylo okno, u kterého výrobce na štítku uváděl všechny třídy profilů. Profil C měl kvalitu profilu B, což je sice pozitivní, nicméně pro kvalitní provedení oken je důležitý jednotný materiál,“ popisuje Tomáš Sysel z IZB.
2. Výztuhy
Aby okna měla pevný rám a vydržela prudké poryvy větru, ale třeba i nechtěného návštěvníka v podobě zloděje, jsou jejich profily vybaveny kovovými výztuhami. „Ani takto důležitý pevnostní prvek, jako je ocelová výztuha plastového profilu, není žádnými normami limitován, a přitom výztuhy zajišťují celkovou odolnost okna proti délkové a materiálové roztažnosti. Samozřejmě platí, že čím je výztuha masivnější, tím lepší. Ovšem není vidět, je očím skrytá, a laik tak nemá moc šancí, jak si ověřit její kvalitu a provedení, nezbývá mu než věřit výrobci,“ uvádí Tomáš Sysel z IZB.
Výztuhy bývají standardně ve tvaru písmene U a ošetřeny pozinkováním proti korozi. Zdaleka ne vždy se na to u zakoupených oken ale můžeme spolehnout. „Mezi testovanými okny jsme objevili různé ‚zajímavosti‘ – například velmi tenké prolisované výztuhy o síle potravinové fólie či lakované výztuhy, anebo dokonce zkorodované varianty, což je pro pevnost profilu opravdu průšvih. Koroze zkracuje životnost výztuhy, a navíc je celkem jisté, že do komor profilu zatéká, čímž okno přestává plnit svoji správnou funkci. To rozhodně není stav, který by měl CE štítek tolerovat. Praxe bohužel taková je. Navíc si vezměte, jak taková výztuha, ať už ta prolisovaná ztenčená nebo ta zkorodovaná, bude vypadat například po pěti či deseti letech užívání okna,“ glosuje zjištěná fakta Tomáš Sysel z IZB a dodává: „Na výztuhách byla rozdílná kvalita oken zřejmá opravdu hodně. Pomohli jsme si navíc i váhou jednotlivých profilů, kdy hmotnostní rozdíl mezi okny s nejhoršími a nejlepšími výztuhami činil pět kilogramů, což mezi nimi znamenalo 100% rozdíl!“
Na závěr kapitoly o výztuhách ještě jednu perličku ze světa oken, splňující české normy. „Do výztuh se běžně kotví zamykací body kování. Ovšem jedno z oken je takto řádně kotvené nemělo, takže kdybychom chtěli, otevřeli bychom jej třeba i kávovou lžičkou,“ doplňuje s pozvednutým obočím Tomáš Sysel z IZB.
3. Obsah těžkých kovů
Olovo a kadmium by se jakožto těžké kovy v dnešních plastových oknech vůbec neměly vyskytovat. Tento stav je však od roku 2015 řešen pouze u prvoplastů, u kterých jejich výrobce ví přesné složení směsi. Nicméně u recyklovaného plastu již toto složení pohlídat nelze, protože se v podstatě neví, z čeho je směs vytvořena. A protože se v hojné míře recyklují okna z počátku 90. let minulého století, kdy těžké kovy byly ještě povoleny, je jejich výskyt v recyklovaných okenních profilech více méně jistotou. Objektivně je třeba uvést, že výrobci jsou při výrobě nových PVC profilů nuceni použít 15 % těch starých. „Co se týče limitů, tak pro olovo žádný stanoven není, ale pro kadmium už ano, ovšem je poměrně vysoký, a to 19 000 ppm. Těžké kovy se do plastových materiálů přidávaly především z důvodu omezení jejich stárnutí, nicméně o to horší vliv pak mají na lidské zdraví,“ varuje Tomáš Sysel z IZB, a dále popisuje výsledky chemické pitvy zakoupených oken: „Nejvyšší koncentrace olova, kterou jsme v testovaných oknech naměřili, dosahovala přes 14 000 ppm! Bez přítomnosti těžkých kovů byla pouze tři okna a všechna byla z prvoplastu.“
Obsah již recyklovaného materiálu má přímý vliv na kvalitu oken ve smyslu jejich životnosti. „Přiznejme si, že jedním z důvodů nákupu plastových oken je jejich snadná údržba. Bohužel přítomností recyklovaného plastu se materiál stává porézním a bezúdržbovost tak pouhým mýtem. Porézní materiál velmi rychle podléhá znečištění a povětrnostním vlivům, a to je druhý důvod, proč se zajímat nejen o cenu, ale i o kvalitu materiálu použitého na oknech,“ uvádí Tomáš Sysel z IZB a dodává: „Z původně levného okna se totiž velmi rychle stane předražený podřadný výrobek s nízkou kvalitou na hranici životnosti, který se v konečném důsledku několikanásobně prodraží.“ Testy zakoupených oken navíc ukázaly i takovou skutečnost, že CE štítek vůbec neinformoval o obsahu olova a kadmia, ale přitom byl v okenním rámu naměřen. „Až se zdá, že zákazník je záměrně uváděn v omyl a nejsou mu zcela cíleně sdělována základní fakta o nabízeném produktu. Z mého pohledu jsou ve vztahu k zákazníkovi, který očekává kvalitu odpovídající ceně, problematičtí především prodejci nakupující výrobky u jiných firem,“ doplňuje Tomáš Sysel z IZB.
4. Provedení rohového spojení těsnění
Způsob, jakým jsou okna utěsněna, hraje v jejich správné funkčnosti významnou roli. „Kvalitní těsnění by mělo být u plastových oken vcelku, v rozích ohýbané. Nekvalitní okna mají těsnění v rozích svařované společně s profilem, což zpravidla znamená netěsnost, a tedy riziko zatékání vody a úniku tepla. I toto špatné řešení těsnění jsme na testovaných oknech našli, a přitom okna dle CE štítku byla v pořádku,“ nastiňuje další výsledky pitvy Tomáš Sysel z IZB a dodává: „Nicméně u rohového provedení těsnění jsme objevili i raritu – jedno okno sice mělo těsnění ohýbané, ale v rozích bylo profrézováno až do vnitřní komory, čímž byl zničen celý výrobek.“
5. Čepy závěsů
Na odolnosti pro dlouhodobé používání oken či při extrémní námaze například silným vichrem, se významně podílí také čepy okenních závěsů. I u této části byly mezi okny výkyvy, nicméně většina z nich byla v normě. Rozdíl byl v jejich průměru a ten významně ovlivňuje možnost výměny okenního skla za vyšší provedení, například trojsklo za původní dvojsklo. „Pokud jsou průměry čepů 6 mm, pak v budoucnu bude snadnější takové okno přesklít. Tato okna i díky tomu mají připravenou vyšší nosnost pro akustická a bezpečnostní skla. Čepy o průměrech 3 mm jsou sice v pořádku, ale neumožní kvalitní funkci okna při přesklení, protože časem se okno zákonitě musí začít prověšovat,“ popisuje Tomáš Sysel z IZB a dodává další zjištěnou perličku: „U jednoho okna byly čepy nejen tenké, ale navíc byly závěsy upevněny univerzálními vruty do dřeva, což rozhodně není pro plastové profily přípustné!“
6. Vady skla
Z osmi testovaných oken byly pouhé dvě bez vad ve skle, ať už se jednalo o nečistoty, nedostatečnou tloušťku okenní tabule či přerušení tmelu. Takové vady přitom ovlivňují nejen životnost oken, ale i jejich tepelně izolační vlastnosti.
7. Příprava pro montáž
Vzhledem k tomu, že byla okna zakoupena koncovým spotřebitelem, měla být ve stavu, kdy budou moct být bez dalších úprav nainstalována. V polovině případů se tak ale bohužel nestalo. „U čtyř oken nebyla vůbec žádná příprava na montáž, tudíž bylo zcela na laikovi, jak si okenní rám ukotví do připraveného otvoru. Naopak pozitivní bylo, že u tří vzorků z osmi posuzovaných byly dané otvory předvrtány a okna byla navíc vybavena i manipulačními popruhy, což práci s nimi výrazně ulehčuje,“ vysvětluje Tomáš Sysel z IZB.
Lomové zkoušky, aneb houževnatost oken
Tato standardní zkouška výrobních závodů jednotlivých výrobců pomáhá za použití jednoduchého přístroje odhalit skutečnou kvalitu zpracování a pevnost sváru materiálu plastových oken. Navíc umožňuje vizuálně zkontrolovat kvalitu sváru, respektive kvalitu strojového tavení materiálu, ke kterému v místě spoje dochází. Protože stavba v průběhu času „pracuje“, okna mají tendenci praskat. Nekvalitní svár se pak zpravidla projeví do roka a v případě poškození rámu je třeba vyměnit celé okno. „Při našem testu jsme použili roh okenního rámu o délce ramen 35 cm a následně jsme shora tlačili na roh hydraulickým pístem, dokud rám neprasknul. Správný lom by měl začínat ve spoji a po chvíli uhnout do strany. Při testu se běžně užívá síla 2 500 N, která odpovídá 250kilogramové zátěži, a tento tlak by podle obecně platných pravidel mělo okno zvládnout. Norma pro hraniční zátěž zde opět neexistuje a tuto hodnotu stanovují individuálně technologové výrobců. Nicméně za hraniční hodnotu lze považovat 3 000 N,“ shrnuje Tomáš Sysel z IZB a hned popisuje zkušenosti, které při testování získal: „Již na začátku testu bylo zjevné, že jestliže byly na jednom okně použity tři různé profilové řady, nemůže takové okno vykazovat dostatečně kvalitní hodnoty. A to se také skutečně potvrdilo, protože rám tohoto okna prasknul již při působení síly o 2 950 N. Zaručeně nejhůře však dopadlo okno, které se rozlomilo již při 2 000 N.“
B. Testy ze zkušeben
Jak bylo řečeno v úvodu, výrobce si na základě dokumentů od notifikované osoby vydá ES prohlášení o shodě a k výrobku připojí již zmíněné označení CE, které pak opravňuje k prodeji v EU. Testy probíhají v certifikačních organizacích, které byly využity i při těchto testech vzorků oken. Testování proběhlo v největší zkušební a certifikační organizaci v České republice – Technickém a zkušebním ústavu stavebním Praha, s.p. (TZÚS Praha, s.p.). Mezi základní povinné vlastnosti, které by měly být předmětem zkoušek a protokolu o počáteční zkoušce typu výrobku, se řadí následující vlastnosti:
- stanovení průvzdušnosti,
- stanovení vodotěsnosti,
- stanovení odolnosti zatížení větrem.
Parametrů je mnohem více, výrobce však nemá povinnost otestovat všechny. U některých stačí uvést, že nebylo testováno, a u jiných se lze výsledku dobrat výpočtem, jako například u odolnosti proti otevírání a zavírání oken či u některých mechanických vlastností, jako je například únosnost.
Samotné testování probíhá za přísných a předem pevně stanovených podmínek. Okna jsou testována tak, jak byla dodána, a určujícím faktorem je jejich snadné otevírání a zavírání. „Naprosto nepřijatelné bylo, že hned dvě okna jsme vůbec nemohli do testů zahrnout, protože prostě a jednoduše nebyla seřízena tak, aby mohla být instalována, a to i přes jejich CE certifikaci. Laik, který by si je v dobré víře koupil a chtěl použít, tedy standardně usadit do okenního otvoru, by si s nimi jen těžko poradil,“ uvádí Tomáš Sysel z IZB.
- Stanovení průvzdušnosti
Zkušební postup testu průvzdušnosti stanovuje norma ČSN EN 1026 a klasifikační postup pak norma ČSN EN 12207. Zkouška se provádí z několika důvodů, jedním z nich je zjištění správného nastavení a základní funkci výrobku, tedy zda je rám správně ukotven do otvoru, zda okno s rámem vytváří správný funkční celek, a hlavně, zda je správně seřízené kování a provedené těsnění. „Představme si, že oknům simulujeme běžné zatížení větrem při kladném tlaku a naopak známý ‚komínový efekt‘ při tlaku záporném. Komínový efekt je situace kdy v domě otevřeme dveře nebo okno a vznikne průvan, určitě známá situace pro každého z nás. V průběhu zkoušky tak byla okna v rámu upevněna ve speciální komoře a působily na ně větráky – nejdříve kladnými a poté zápornými tlaky,“ popisuje Tomáš Sysel a hned pokračuje: „Nejdříve bylo na vzorek působeno třemi tlakovými rázy o velikosti 660 Pa. Tím jsme zjistili úvodní funkčnost kompletu a také ověřili správnou montáž. Po otevření bylo třeba zkontrolovat, zda je možné pokračovat v testu. Následovalo působení zkušebním tlakem ve stupních po 50 Pa vzestupně až do 300 Pa, poté po 150 Pa do 600 Pa. Pro každý tlakový stupeň jsme měřili a zaznamenávali průvzdušnost.“
Aby se však nehovořilo pouze o nic neříkajících číslech, jednotlivé hodnoty si lze podle Beaufortovy stupnice rychlosti větru představit následovně:
- Tlak o velikosti 50 Pa člověk významně nepocítí, neboť se jedná o čerstvý vítr, který proudí rychlostí 29 až 38 km/h. Dochází při něm k pohybům listnatých keřů a ohýbání malých stromků.
- Tlak 150 Pa už odpovídá proudění 50 až 61 km/h, tedy mírnému vichru, který zvládne pohybovat celými stromy a chůze při něm začíná být obtížná.
- Tlak 300 Pa pak odpovídá silnému vichru, který proudí rychlostí mezi 75 až 88 km/h. To už je silný vichr, který dokáže způsobit menší škody na stavbách – strhnout komín nebo tašky ze střechy.
- Nejvyšší použitý tlak o velikosti 600 Pa pak odpovídá rychlosti 103 až 117 km/h, což je prakticky vichřice, která dokáže rozsáhle pustošit.
Tabulka: Specifikace tříd průvzdušnosti
| Třída | Tlak, který musí vydržet |
| 1 | 150 Pa |
| 2 | 300 Pa |
| 3 | 600 Pa |
| 4 | >600 Pa |
A jak to s okny dopadlo? „Samotná zkouška průvzdušnosti moc překvapení nepřinesla, ani jsme neočekávali, že by v testu byla zastoupena okna třídy č. 2 nebo horší a jsme přesvědčeni, že taková na trhu již ani nenalezneme. Pravdou ale je, že naše přesvědčení bylo výrobci otestováno poctivě. Vyjma vzorků, které jsem zmiňoval úvodem, se jich nakonec polovina dostala až k nejvyšší třídě č. 4 a zbylá ke třídě č. 3.“
- Stanovení vodotěsnosti
Asi nikdo z nás nechce mít po dešti mokré parapety, natož dešťovou vodu v bytě. Z tohoto důvodu následuje zkouška vodotěsnosti, jejíž zkušební postup stanovuje norma ČSN EN 1027 a klasifikační postup norma ČSN EN 12208. „V první fázi testu bylo okno skrápěno lehkým deštěm po dobu 15 minut a po stejnou dobu pak následoval tzv. hnaný déšť, podobný extrémním výkyvům počasí tak, jak je známe z posledních let, a jejichž výskyt dle vědeckých modelací bude stále častější,“ přibližuje postup testování Tomáš Sysel z IZB, který hned navazuje: „Postřikování bylo zahájeno při nulovém zkušebním tlaku a trvalo 15 minut. Na to následovalo postřikování a působení zkušebním tlakem ve stupních po 50 Pa a intervalu 300 sekund. Sledovali jsme jak dobu trvání, tak hodnotu tlaku a zaznamenali, kdy dojde k průniku vody.“
Asi už nebude překvapením, že mezi testovanými se našla i taková okna, která byste si domů raději pořizovat nechtěli. „Zaručeně nejhůře dopadlo okno, kterým pronikla voda už při tlaku 150 Pa po čtyřech minutách. Jedním z oken pak voda pronikala v místě funkční spáry po obou stranách, což bylo mezi vzorky opravdu výjimečné. Pomyslným vítězem této zkoušky se stalo okno, které vydrželo necelou minutu při tlaku 2 100 Pa,“ popisuje výsledky testování Tomáš Sysel.
- Stanovení odolnosti zatížení větrem
Postup testování odolnosti oken vůči zatížení větrem stanovuje norma ČSN EN 12211, klasifikační postup pak norma ČSN EN 12210. „Test sestával ze tří zkoušek – první byla zkouška průhybu, během které byl měřen průhyb křídla při kladném tlaku +1 600 Pa, při kterém je na okno foukáno fukarem, a při záporném tlaku -1 600 Pa, kdy je naopak použitý vysavač. Na rámech oken byla podle velikosti křídla umístěna čidla, která sledovala průhyb rámu. Pokud vzorek zkoušku vydržel, postoupil do dalšího kola,“ glosuje Tomáš Sysel z IZB a pokračuje s popisem druhé zkoušky: „Následovala zkouška při opakovaném tlaku, při které byly vzorky vystaveny 50 cyklům záporného a kladného tlaku o velikosti 800 Pa. I u této zkoušky platilo, že pokud vzorky prošly, čekalo je ‚další kolo‘. A tím byla zkouška větruodolnosti. Při té byly vzorky vystaveny kladnému a zápornému tlaku o velikosti 2 400 Pa. Po zkoušce jsme zaznamenali stav vzorku – zda se žádná jeho část během zkoušky nerozlomila, zda nedošlo ke kroucení kování či vzniku trhlin nebo prasklin na dílech rámu.“ Jestliže tlak o velikosti 600 Pa přestavuje vichřici, která se nachází téměř na špici Beaufortovy stupnice rychlosti větru, pak tlak 800 Pa a vyšší už je kompletně nad jejím rámcem.
A jaký výsledek přinesl tento test na oknech splňující CE certifikát? „Nejhůře dopadlo okno, které přestalo těsnit při tlaku 1 200 Pa, nicméně měli jsme i okno, které vydrželo až extrémní zatížení a bylo zařazeno do kategorie CE2400, což znamená, že přestalo těsnit až při tlaku 2 400 Pa,“ popisuje Tomáš Sysel z IZB.
A co říct závěrem?
Okna na českém trhu mají CE certifikaci a splňují české normy, a přitom jak testy ukázaly, mají kovové výztuhy tenké jako potravinová fólie, závěsy mohou být kotveny vruty do dřeva a prudký déšť si najde cestu třeba nesprávně svařeným těsněním v rohu okna. „V úvodu našeho záměru jsme očekávali výrobky v kvalitě odpovídající trhu. Překvapivě však jednoduchý výrobek, který je laicky totožný, vykazuje podstatné rozdíly v ceně, vlastnostech i zpracování,“ uvádí Tomáš Sysel z IZB a hned pokračuje: „Kvalitu výrobku ovlivňuje vstupní materiál, ale zásadní je technologie, přesnost a kvalita zpracování. Určité odchylky mezi jednotlivými vzorky jsme čekali, avšak výsledky nás šokovaly. Některé výrobky nemohou takto plnit svoji funkci dlouhodobě, protože nabízí kupujícímu otřesnou kvalitu, kterou ovšem nelze jednoduše při nákupu odhalit. Co je ale jistým receptem na nespálenou kaši při koupi oken, je záruka kvality výrobce, a to nejen z pohledu výroby, ale i montáže a následného servisu. Kupující by se tak měli rozhodovat podle toho, kdo jim garantuje celé dílo a sami by se měli zajímat a soustředit i na detaily v provedení oken – ptát se na typ profilu, provedení těsnění, váhu a tvar výztuh apod. Rozhodně se nenechat uchlácholit líbivými sliby, ale nechat si zanést všechny tyto informace do jedné smlouvy. To je pak nástroj, kterým se v případě nekvalitních oken mohou bránit.“
A co lze poradit na závěr?
„Důrazně varuji před nákupy na internetu či cenově výhodnými nabídkami. Kvalitní výrobce má historii, řadu reálných spokojených zákazníků a jejich realizací, u kterých si každý může ověřit pravdivost dané firmy. Kvalita se rozhodně vyplatí, a to i z pohledu sekundárních efektů kvalitní dodávky oken, dnes tolik řešených energetických, a tudíž finančních úspor. V této době, kdy cena tepla výrazně stoupá, by se i stát měl postarat o to, aby okna, která jsou výraznou součástí tepelné obálky budov, řádně plnila svoji funkci a očekávané vlastnosti,“ dodává Tomáš Sysel z Institutu zdravého bydlení a závěrem doplňuje: „I přes to, že některé výsledky byly opravdu tristní, byly bohužel v rámci současných předpisů v normě. Je tedy zřejmé, že nastal čas je zpřesnit a hlavně zpřísnit. Prvním krokem by mohla být změna oken z kategorie sériového výrobku na výrobek zakázkový, abychom jako spotřebitelé dostávali opravdu to, za co si zaplatíme.“
Institut zdravého bydlení
Institut zdravého bydlení je nezávislá platforma, která si dala za cíl zvýšit povědomí o problematice zdraví, staveb a škodlivin v našem prostředí. Rozvíjí povědomí o zdravém bydlení a možném vlivu stavebních materiálů na naše zdraví. IZB je však širší – zkoumá a zpracovává nejen nejnovější poznatky a studie o vlivu škodlivin na naše zdraví, ale zabývá se i tématy udržitelnosti, ekologie, rezidenční psychologie.
Zdroj a foto: www.institutzdravehobydleni.cz
