Stres zvyšuje riziko diabetu, komplikuje i léčbu. Co radí odborníci?
Diabetes mellitus, lidově cukrovka, se vyznačuje rizikem komplikací, které nás mohou stát život – především jde o srdeční selhání či selhání ledvin. Pouze u asi 5 % pacientů se jedná o vrozenou a zatím nevyléčitelnou nemoc. Naprostá většina diabetiků se ale jednoduše „dopracuje“ k získané cukrovce, tedy diabetu druhého typu. Obvykle mu předchází roky nezdravého stravování a nedostatku pohybu, což jsou stále více rozšířené rizikové faktory. To je mimo jiné důvodem nepříliš optimistické předpovědi ÚZIS: současný počet 1 100 000 diabetiků pravděpodobně do roku 2030 naroste nejméně o dalších 200 tisíc! Velkou roli ve vzniku i progresi cukrovky však hraje také psychika – může život diabetika pořádně zkomplikovat, nebo naopak zjednodušit.
Cukrovka obvykle kráčí ruku v ruce s obezitou a vysokým krevním tlakem. Mezi další rizikové faktory patří kouření či nedostatek spánku. To vše jsou také aspekty úzce spjaté se stavem psychiky a její odolností vůči stresu, a také se schopností organismu efektivně hospodařit s energií. Je již jasně prokázáno, že dlouhodobý stres dokonce může zvyšovat hladinu cukru v krvi. Jak se ale udržet v psychické pohodě, když jako stresor působí i samotný diabetes, případně dlouhodobá obezita a neaktivita, které mu předcházejí?
Pozor na příliš velká sousta
Zatímco stěží ovlivníme mnoho vnějších faktorů, můžeme se snažit pracovat na vlastní fyzické kondici, která má s náladou a psychickou odolností přímou a úzkou souvislost. Laika napadne univerzální poučka „méně jíst a více se hýbat”, ale převést ji do praxe už může být komplikovanější. „Ohrožuje nás mnoho stresových faktorů, které celkové kondici nepřispívají. Máme zaběhlé nesprávné návyky v životosprávě, sedavá zaměstnání, spoustu stresu – ne vždy je snadné sportovat a relaxovat,“ popisuje prof. MUDr. Martin Prázný CSc., Ph.D., předseda České diabetologické společnosti. Zlepšení letitých stravovacích návyků a pohybového režimu je tak velkou výzvou pro pacienty i zdravotníky.
Představme si třeba zaměstnaného muže, který jde po práci na nákup, vozí děti na tréninky, o víkendu pomáhá stárnoucím rodičům. Není příliš realistické, když si stanoví, že půjde třikrát týdně na hodinovou procházku. „Pravděpodobně to bude pro začátek moc velká změna, která se nebude dařit. Lidé, kteří si nastaví nereálné cíle, častěji zažívají zklamání a pro další pokusy o změnu životosprávy nejsou dostatečně motivováni. Pokud k tomu dojde, je třeba to brát jako ponaučení, nikoliv selhání. Naopak to může být zdrojem motivace k úpravě dosavadních cílů a strategií a cenný zdroj informací, na co si dát při dalším pokusu pozor. Počítá se každý malý posun kupředu. I sto kroků za den navíc a jedno vyvážené jídlo, na kterém si dám záležet, je větší a cennější úsilí, než žádné,“ vysvětluje Mgr. Judita Konečná, psycholožka z Kliniky endokrinologie a metabolismu 1. lékařské fakulty a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Včasná léčba chrání i psychiku
Období, kdy se nově diagnostikovaný pacient s cukrovkou smiřuje a učí žít, může být extrémně náročné. Čerstvý diabetik dostane od lékaře mnoho rad, jak si upravit jídelníček a denní rozvrh. Následují pravidelné kontroly u diabetologa i jiných specialistů, pacient se musí naučit, kdy a jak si správně kontrolovat hladinu krevního cukru. „Každý pacient s nově diagnostikovaným diabetem 2. typu by měl být léčen co nejdříve. Úprava stravování a pohybového režimu je nesmírně důležitá. Stejný význam má ale i psychologická podpora a volba moderních léků na cukrovku s komplexními účinky. V diabetologii nově preferujeme léky, které nejenže snižují hladinu cukru v krvi, ale i riziko kardiovaskulárních a dalších komplikací. Navíc po některých mohou lidé s diabetem ztrácet nadbytečnou tělesnou hmotnost. Odkládat zahájení léčby je tedy nejen zbytečné, ale i nebezpečné z hlediska rizika vážných komplikací,“ vysvětluje profesor Prázný.
Tabletové léky účinkují různými způsoby: zvyšují výdej vlastního inzulinu ze slinivky břišní, zlepšují působení inzulinu v těle, snižují chuť k jídlu či vylučují přebytečný cukr z těla močí. Takto působí poměrně nová třída léků – glifloziny, které zároveň léčí srdeční selhání a chronické onemocnění ledvin, jimiž trpí velká část diabetiků. V současnosti tuto moderní léčbu užívá v ČR asi 90 tisíc pacientů s diabetem, což je podle předsedy České diabetologické společnosti jen část z těch, kteří by tyto léky mohli brát a měli by z nich významný přínos. „Všem diabetikům 2. typu doporučuji, aby se svého lékaře zeptali, jestli jsou léčení tím nejlepším možným způsobem a jestli není načase tyto nové léky nasadit ,“ popisuje profesor Prázný. Včasně zahájená léčba komplikací totiž pomáhá předcházet zhoršení kvality života a tím i snížení stresové zátěže.
Diabetický distres
Jakmile čerstvě diagnostikovaný diabetik vstřebá všechny instrukce, přichází další výzva: seznámit se svou diagnózou bližší okolí. „Omezil jsem setkávání v hospodách, nejen kvůli alkoholu, ale také kvůli jídlu,“ vypráví spisovatel Petr Stančík (54), jemuž byl diabetes druhého typu diagnostikován už před deseti lety. „Když chci dodržovat dietu, musím vědět přesně, z čeho jsou pokrmy uvařené.“ Tolik změn naráz pochopitelně představuje obrovskou zátěž na psychiku – a diabetik může snadno propadnout zoufalství či úzkosti, kdy zvažuje doslova každé sousto. Všechnu tuto psychickou zátěž, která pramení přímo z diagnózy a s ní spojených omezení a nároků, nazývají lékaři jako diabetický distres.
Někteří pacienti tak mají pocit – mnohdy oprávněný – že se jejich život po zahájení léčby paradoxně ještě zhoršil. Vždyť se právě dozvěděli, že trpí závažným onemocněním, které průměrně zkracuje život o deset let. Na náladě nepřidají ani zdravotní komplikace a nevybíravé reakce okolí. „Určitou roli v tom hraje i stigmatizace,“ potvrzuje psycholožka Judita Konečná. „Stále se setkávám s reakcemi, že diabetes druhého typu a s ním často spojená nadváha či obezita je spíš osobním selháním než nemocí.“
Není tedy divu, když někteří diabetici začnou propadat do spirály špatných nálad, zklamání a ztráty motivace. „Výsledky studií nejsou jednotné, ale obecně se výskyt zvýšeného diabetického distresu u pacientů s diabetem 2. typu pohybuje od 18 % do 50 %,“ vyčísluje odbornice, jak velkou skupinu diabetiků trápí psychická nepohoda. Petr Stančík přitom uvádí dobrou náladu jako klíčový faktor, který mu s úspěšnou kompenzací cukrovky pomohl. „Všem, kteří diabetes mají, nebo jsou jím ohroženi, přeji pevnou vůli a doporučuji, aby situaci brali s úsměvem,“ radí na základě vlastní zkušenosti spisovatel. „Zvlášť u diabetu druhého typu platí, že když děláte všechno správně, můžete žít normálním životem a uzdravit se. Nevzdávejte se, ani když selžete.“
Diabetické vyhoření
Právě ztráta motivace může způsobit, že diabetický distres vede až k syndromu diabetického vyhoření. Za zdánlivou leností či apatií se může ukrývat bezmoc tak silná, že kvůli ní pacient rezignuje na jakoukoli léčbu. A přesně v tomto duševním rozpoložení už má nejvyšší čas vyhledat psychologickou pomoc. „Na počátku spolupráce mezi pacientem a psychologem je důležité rozlišit, zda se jedná o zvýšený diabetický distres, syndrom vyhoření, nebo o některou duševní poruchu,“ přibližuje odborný postup Judita Konečná. „V takovém případě už je na místě zvážit také spolupráci s psychiatrem.“
Aby se situace nevyhrotila, vyplatí se diabetickému distresu předcházet. Každý pacient by si v rámci psychohygieny měl najít důvěryhodnou osobu, které se může svěřit s prožíváním nemoci. „Lidem s diabetem někdy pomůže už jen to, že někdo uzná jejich pocity,“ doplňuje Konečná. Pacient musí vědět, že je naprosto normální, když toho má někdy prostě dost. Je to vítězství rozumu, když si člověk uvědomí své psychické potíže a rozhodne se vyhledat odbornou pomoc.
Největšího pomocníka v boji proti stresu si však všichni nosíme všude s sebou: jde o naši mysl. Právě díky ní se totiž udržujeme v dobré kondici, a to jak fyzické, tak i psychické. Vedle pravidelného čištění hlavy bychom měli ovládat i jiné umění – neodmítat pomocnou ruku, ať nám ji podává blízký člověk nebo lékař. U diabetického distresu platí totéž, co u diabetu – že důsledná péče a dodržování doporučení odborníků mohou vést k významnému zlepšení stavu, a dokonce i k částečnému vymizení zdravotních potíží. Tělo a duše zkrátka fungují jako spojité nádoby, proto platí jednoduchá rovnice: když pacient vrátí svojí psychice balanc, snáz vyrovná i hladinu cukru.
Foto: archiv
