Jak brambory změnily svět

Španělští dobyvatelé poprvé objevili brambory v roce 1532, když přišli do Peru hledat zlato. Lze říci, že brambory obohatily svět mnohem více než zlato, které si Pizarro ukořistil. Před příchodem Evropanů byly tyto hlízy mimo oblast And zcela neznámé, což je dnes, kdy jsou základem mnoha evropských národních kuchyní, těžko představitelné. Podobně před kolumbovskou výměnou nebyla rajčata součástí italské kuchyně ani chilli papričky v indických či čínských jídlech.

Kolumbovská výměna představovala masivní přenos rostlin, zvířat, kultury, technologií, nemocí a myšlenek mezi Amerikou a Starým světem během 15. a 16. století. Evropští dobyvatelé přivezli z Ameriky stovky nových plodin, včetně chilli papriček, kukuřice, rajčat či tabáku, a rozšířili je po celém světě.

Brambory přinesly odolnost Evropě
Brambory znamenaly zásadní změnu, protože ve srovnání s obilovinami poskytovaly až čtyřikrát více kalorií na akr a obsahovaly dostatek živin, aby mohly samy tvořit základ výživné stravy. Na rozdíl od listové zeleniny brambory lépe snášely chladná léta a byly dobře skladovatelné přes zimu, což v době bez chlazení znamenalo otázku života a smrti. Například tradiční strava irských rolníků se skládala z brambor a mléka, což i přes svou jednotvárnost poskytovalo překvapivě vyváženou výživu.

Před rozšířením brambor čelila Evropa častým hladomorům. Ve Francii mezi lety 1500 a 1800 propuklo 40 velkých hladomorů, což představovalo více než jeden za desetiletí. Brambory situaci změnily. Umožnily lepší využití půdy; to zemědělcům umožnilo pěstovat jiné plodiny s lepšími výsledky. Díky jejich vysoké výnosnosti se množství dostupných potravin v Evropě v podstatě zdvojnásobilo.

Brambory a politická podpora
Navzdory svému potenciálu si brambory dlouho nezískaly popularitu. Filozof Denis Diderot je v roce 1751 popsal jako „hojnou a přiměřeně zdravou potravu pro ty, kteří nehledají nic než obživu.“ Brambory měly také špatnou pověst kvůli jejich podobě s malomocnou kůží a skutečnosti, že se o nich nic nepíše v Bibli. Lidé si je často i pletli a jedli jedovaté plody místo hlíz, což vedlo k dalším obavám. Navíc skutečnost, že brambory nepotřebují k pěstování semena, byla pro evropské zemědělství novinkou.

Potřeba politické podpory byla zásadní. V 18. století propagovali pěstování brambor například pruský král Fridrich Veliký a ruská carevna Kateřina Veliká. Fridrich dokonce nařídil jejich konzumaci. Ve Francii zase královna Marie Antoinetta nosila bramborové květy ve vlasech, což inspirovalo šlechtice, aby je nosili v klopách svých kabátů.

Brambory proměnily evropský jídelníček
Koncem 18. století se brambory staly běžnou součástí evropských jídelníčků, stejně jako tomu bylo v Andách. Největší závislost na bramborách bylo možné pozorovat v Irsku, kde téměř 40 % populace nejedlo prakticky nic jiného. I další národy, jako Nizozemci, Belgičané a Poláci, brambory hojně konzumovali. Maso už nebylo nezbytností, ale vítaným doplňkem.

Přechod na stravu založenou na bramborách měl zásadní dopad na zmírnění častých hladomorů, což mělo dalekosáhlé důsledky. Dostupnější potraviny přispěly k politickým změnám a umožnily, aby se mezi rolníky, kteří se dokázali lépe uživit, šířily revoluční myšlenky.

Monokultura a její následky
Evropští zemědělci se zaměřili na několik vybraných odrůd brambor, zatímco Inkové jich měli tisíce. Kolumbovská výměna přinesla také první průmyslové hnojivo – guáno, netopýří a ptačí exkrementy bohaté na dusík, které pocházelo z jihoamerických ostrovů a bylo klíčové pro zemědělství před vynálezem syntetických hnojiv.

Aby zemědělci maximalizovali výnosy, začali osazovat stále větší pole jedinou plodinou. Tato praxe, později nazvaná průmyslovou monokulturou, se používá dodnes. Monokultura však způsobuje, že jsou rostliny mnohem náchylnější ke škůdcům a chorobám. Nejznámějším příkladem je irská bramborová epidemie, která v polovině 19. století zahubila 25 % irské populace. Bramborová nákaza měla nečekaný důsledek – brambory se staly první rostlinou, pro kterou byly vyvinuty chemické pesticidy. Paris Green, jedovatá zelená směs mědi a arzenu, byla poprvé použita k postřiku listů brambor v roce 1814. Nyní je známo, že plíseň, která způsobila bramborový hladomor, pocházela ze zásilek guana dovezených z Jižní Ameriky do Evropy.

Zdroj a foto: https://www.lespommesdeterre.com/, Taste France