Tanečník a moderátor Jiří Zbořil: Gabriela Vránová je moje pražská máma!

V roce 2008 jste společně s Gabrielou Vránovou, Miroslavem Moravcem a Emilem Ščukou spoluzakládal Mezinárodní konzervatoř Praha. Jak na to vzpomínáte?
“Koukám, že už je to pěkná doba. Ten čas opravdu letí. Jak na to vzpomínám? Hezky. Bylo to úžasné období. Pamatuju si, jak mi Gábi  (Gabriela Vránová ) volala na chalupu: „Juri, otevírá se nová Mezinárodní konzervatoř Praha a potřebujeme do přijímací komise pohybáře“. Neváhal jsem a okamžitě jsem jel do Prahy , druhý den jsem již seděl v přijímací komici s Miroslavem Moravcem, Gabrielou Vránovou, Antonínem Gondolánem a Janou Koubkovou. Vybírali jsme studenty do prvního ročníku hereckého oddělení a do hudebního oddělení. Na celé škole bylo tehdy asi cca 20 studentů. Parádní začátky. Byla to ještě doba, kdy si JUDr. Emil Ščuka svých pedagogů vážil. Ne, vtip, on si samozřejmě pedagogů váží stejně, ale už to nejsou ty vztahy, jako na začátku. Bylo nás tam opravdu málo a měli jsme parádní servis od pana ředitele.  Dnes už je to jiné, je  z toho  přirozeně kolos – fabrika a vztahy už tam nejsou tak úzké, jako tehdy. Byl jsem rád, že jsem mohl společně s panem ředitelem Emilem Ščukou konzultovat výběr dalších pedagogů, takže jsem na školu přivedl např. Valérii Zawadskou, Marcelu Březinovou a další. Myslím si, že lidé z praxe, co mají za sebou nějakou profesionální dráhu a zkušenost, tak mohou předávat nejvíc. Škola a jeviště je velký rozdíl. A to vím, o čem mluvím. Mně školy (konzervatoř a JAMU) nedaly nic kromě papíru. Vše mě naučila, až samotná praxe.”

Osudové pro vás bylo setkání s Gabrielou Vránovou. Jak jste se poznali a jak se vyvinula pozdější spolupráce?
“No osudové? Gabrielu Vránovou jsem poznal na jedné z akcí, kterou jsem moderoval a ona tam účinkovala. Měli jsme společný stoleček a ona mě pozvala na představení do divadla. Vyměnili jsme si čísla a rozešli se každý po svém. Já jsem se samozřejmě ostýchal a bál se jí zavolat, tak jsem nevolal a číslo měl uložené v telefonu. Jednou odpoledne telefon a tam Gabriela Vránová a ptala se, proč nezavolám a nepřijdu. Byla fantastická, a to jí zůstalo do dnes. Šel jsem na představení Becketa, kde hrála úchvatně matku Mirka Dlouhého a po představení jsme si sedli na skleničku a už to bylo. Vzniklo jedinečné přátelství na život a na smrt. Opravdu je to taková moje pražská máma. Umí mi vynadat, pochválit, vždy podá pomocnou ruku a její člověčenství je u herečky a osobnosti takového formátu vzácnost. Jinak co se týká osudového setkání, myslím profesního, tak to byl bezesporu mistr svého oboru a posléze můj šéf Pavel Šmok, umělecký šéf Pražského komorního baletu. Tam jsem se naučil hodně a také jsem díky tomuto angažmá projezdil takřka celý svět.!”

 Věnujete se stále pedagogické činnosti?
“Ano, věnuji.  Ale už ne na Mezinárodní konzervatoři. Pan ředitel mi poděkoval za všechnu práci, a vlastně nejenom mě, odvoláním z funkce uměleckého managera  Konzervatoře  a odvolal mě i jako pedagoga tanečního oddělení. Dnes jsem tomu rád.  Na škole, kde učí lidé se základním vzděláním já být nechci.”

Působil jste jako tanečník v mnoha muzikálech (Galileo, Miss Saigon, Zasněžená romance, Romeo a Julie ad.).  Proč jste toho zanechal?
“Už mám odtancováno, je mi 43 a to už bych byl na jevišti, jako tanečník trapnej. Jak říká Vlastík Harapes, tanec je věc estetická a musí být radost se na vás dívat. Je to věc mládí a mladých energických lidí. Čekat na to, až mě nechají na jeviště přinést ve druhém jednání židli fakt nechci. Odešel jsem v nejlepším, a tak to má být.”

 Moderujete, vystupujete s mnoha českými umělci, kromě již zmiňované Gabriely Vránové i s Janem Přeučilem, Evou Hruškovou, Vlastimilem Harapesem, Valentinou Thielovou ad. Jaká je náplň vašich pořadů?
S každým z nich je to jiné. Umíme udělat akci na klíč dle požadavku pořadatele, to znamená od klasické besedy, talk show, až po velkou akci – dětský den, městské slavnosti, koncerty apod. Hrozně mě to baví a je to nesmírná svoboda.”

Foto: archiv J. Zbořila

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.