Hrátky s ohněm v lese nebo na zahradě
Kdo by si nechtěl v letních měsících pod noční oblohou opéct špekáčky s chlebem nebo se jen dívat na hvězdy za plápolajícího ohně doma nebo v přírodě. Avšak i jednoduché škrtnutí sirkou na založení ohně, má svá pravidla. Jak na oheň a co k ohni poradí odborník z nejpovolanějších – Petr Zelinka, ředitel SOLO MATCHES & FLAMES, která každoročně dodává všem milovníkům ohně bezmála 35 milionů krabiček zápalek.
Kde a jak na oheň v přírodě
Pobyt v přírodě i přespávání tzv. „pod širákem“ jsou u nás poměrně volné a tolerované, ale i na malý táborák se vztahuje zákon, a to konkrétně ten lesní. Podle něj lze rozdělávat oheň ve vzdálenosti nejméně 50 m od okraje lesa. V přírodních rezervacích a národních parcích je to pak zcela zakázáno. Oheň se nesmí rozdělávat ani v extrémních teplotách nebo za přílišného větru, pod větvemi, ale ani na kořenech stromů, jehličí nebo rašelině.
Dobrým základem pro založení ohně ve volné krajině je dostatek hlíny nebo menší důlek s pískem a lopatou na uhašení. Není na škodu být poblíž vody. Je také zakázáno rozdělávat oheň pomocí benzínu, či jiných vysoce hořlavých látek, ale to by snad žádného pravověrného milovníka přírody při pobytu venku ani nenapadlo. K rozdělání ohně v přírodě lze využít třeba suchou trávu či větvičky, smůlu, jemný prach ze dřeva nebo mech. Pro případy, kdy nechcete na rozhoření ohně dlouho čekat, nebo ve vlhku či větru, jsou k dispozici rovněž zcela přírodní, ale vždy 100% spolehlivý pomocníci. „Principy rozdělávání ohně známe tisíce let, a i přes některá vylepšení jich využíváme dodnes. Svitky v podobě vzdušných klubíček z velmi najemno nakrouhaného vyschlého dřeva nebo do tablet slisované dřevité vlákno napuštěné parafínem roztopí oheň za každých podmínek, protože dokáže hořet 6-8 minut,“ vysvětluje Petr Zelinka, ředitel SOLO MATCHES & FLAMES a dodává: „Na přípravu jídla v přírodě je vhodný tzv. švédský oheň. Je vyroben ze suchého borového polena i s kůrou, které má uprostřed dutinu a je nařezáno, aby jím dobře procházel vzduch a podporoval hoření. Postavené poleno pak slouží zároveň i jako plotna, na kterou lze postavit nádobu na vaření. Je to další s chytrých vynálezů, kterými si možná přitápěli už Vikingové, a nám skvěle slouží dodnes. Výhodou je, že si tyto chytré pomocníky dnes už nemusíme složitě vyrábět v přírodě.“
Jistá pravidla platí i při opouštění ohniště. Po uhašení ohně se z ohniště rozhodně nesmí kouřit a mělo by být dostatečně chladné, abychom na něm udrželi ruku. Nedostatečným uhašením hrozí, že se hlouběji ukryté ještě žhavé uhlíky větrem probudí.
Přírodní materiály také u grilu
Zahradní grilovačka už má od pobytu v přírodě a přípravy úlovku našimi předky přeci jen poměrně daleko, ale ani této stále oblíbenější činnosti se návrat do minulosti a obecný příklon k přírodním materiálům nevyhýbá. I rozpálení grilu se už obejde bez chemie, jejíž účinky dobře zastoupí podpalovače ze dřeva a parafínu. Podpalováním ohně to ale nekončí. „Z kompostovatelného dřeva nebo bambusu jsou vyráběny také příbory, talíře pak z cukrové třtiny a brčka z papíru. To vše v biokvalitě,“ doplňuje Petr Zelinka. Pohodlí a jednoduchá obsluha se tak v ničem nevylučují s ohleduplností k přírodě, ani doma, ani na výletě.
Rozdělávání ohně v přírodě nebo na zahradě nevypadá náročně, je však nutné řídit se určitými pravidly, aby se předešlo nemilým překvapením. Při dodržení bezpečného postupu si pak může každý bez obav užít atmosféry u plápolajícího táboráku nebo zahradní grilovačku.
Foto: archiv
