Zlata Adamovská a Taťjana Medvecká v seriálu hrají samy za sebe: Hádky o roli a tahanice o milence! Nic těžšího jsme nehrály, shodují se…

Televize Prima uvede v neděli 31. března druhý díl nového seriálu Vytoč mého agenta. Ten je unikátní v tom, že v něm slavní herci hrají sami sebe. Ve druhém díle se objeví Zlata Adamovská s Taťjanou Medveckou, které se poperou nejen o jednu roli, ale také o mrtvého milence…

„To je stejně prča, že Jirka oslovil místo Táni Zlatu. Když znáš pozadí, tak to vtipný prostě je. Ty dvě se moc nemusí. Říká se, že Richard chodil s Medveckou do té doby, než potkal Adamovskou. Vylezla tenkrát z konzervatoře. Na Barrandově dělal Richard konkurz na Mladého muže a bílou velrybu. Medvecká to původně měla hrát, ale slovo dalo slovo… Po natáčení se rozešli. Je zajímavý, že s Richardem se časem obě usmířily, ale spolu nikdy. A teď si vezmi, že Adamovská bude hrát u Zelenky. Sice to Medvecká odmítla, ale to ještě nevěděla, že to bude hrát ta druhá, Zlata…“ shrnuje zápletku druhého dílu seriálu Vytoč mého agenta Zuzana Kronerová coby herecká agentka Yveta. Kam až je scénář pravdivý a co je smyšlené? Proč byly do této úlohy obsazeny zrovna ony dvě, jaké zásahy udělaly do scénáře a jak si říkají o peníze?

Medvecká: Se Zlatou jsme se vždycky míjely
Taťjana Medvecká přijala hlavní roli ve filmu renomovaného českého režiséra Petra Zelenky. Po slovní potyčce s Andreou (Martha Issová) ale roli odmítne, čímž dostane celou agenturu do prekérní situace, protože natáčení má začít velice záhy. Jiří (Kryštof Hádek) se snaží situaci zachránit tím, že pro daný projekt nadchne jinou českou divu – Zlatu Adamovskou. Tím ovšem znovu zažehne plamen letité rivality mezi oběma ženami. „Pod dojmem smrti svého agenta, a současně blízkého přítele, si uvědomím konečnost bytí a na poslední chvíli odmítnu účast v připravovaném projektu. Tím pochopitelně způsobím agentuře problém, který musí nějak vyřešit. Agentka Andrea se mě snaží přemluvit, jiný agent ale mezitím tu roli nabídne mojí konkurentce Zlatce Adamovské, a ta tu roli přijme. Andree se ale podaří pomocí intrik a pofoukání ega změnit moje rozhodnutí, a tak jsme najednou na jednu roli dvě herečky, dvě konkurentky, dvě bývalé milenky toho zesnulého agenta,“ přibližuje jejich příběh Taťjana Medvecká s tím, že situaci, kdy je na jednu roli více hereček, dobře zná. „To se určitě stát může. Je to vlastně běžná praxe castingů, na které nás oslovují. Někdy se stane, že role vyjde, a někdy, i když se vám scénář třeba hodně líbí, to jako na potvoru nedopadne. To je život,“ říká Medvecká. S Adamovskou si ale prý do zelí nikdy nelezly. „Paradoxně se Zlatkou jsme se při práci skoro nepotkaly. Ona byla na Vinohradech, já jsem pořád v Národním. Napadá mě snad jen jedna jediná televizní detektivka, ale jinak jsme se míjely. A nikdy jsme se nedělily ani o milence, protože já jsem nikdy ani žádného neměla. Takže i když tady jsme za konkurentky, je to pro nás příjemné už proto, že si nesaháme do nějakých starých ran ani bolestí, protože jsme si nikdy nic zlého neudělaly,“ kvitovala výběr své herecké partnerky Taťjana Medvecká.

Já a milenec? Beru to jako fór na sebe
I tak byla úloha hrát samu sebe pro obě poměrně komplikovaná. „Musím říct, že hrát samu sebe je to nejtěžší, co mě kdy potkalo. Protože já bych se v některých situacích zachovala třeba trochu jinak, ale scénář je scénář. Musím ctít, že hraji zkrátka herečku, která se jmenuje Zlata Adamovská. A i když byl scénář napsaný mně na tělo, přesto jsme se scenáristy některé dialogy upravili tak, aby mi byly bližší a přirozenější,“ přiznává Zlata Adamovská. „Myslím, že Táňa Medvecká je v seriálu vykreslená s jistou měrou nadsázky. Ale to je na tom právě to zábavné. Já sama nemám agenta, chodím jinak oblékaná a také jsem nikdy neměla milence. Ale já jsem to brala právě jako takový fór na sebe. Když mi poslali text, měla jsem u některých replik pocit, že bych je neříkala tak ostře, a scénárista byl tak laskavý, že to upravil,“ dodává Medvecká s tím, že díky tomu příběh nabyl ještě větší autentičnosti.

Adamovská: Umím si říct o peníze
Zatímco v seriálu se obě nechávají zastupovat, ve skutečnosti ani jedna z hereček agenta nemá a mít nechce. Na rozdíl od mnohých kolegů nemají problém si stanovit podmínky a říct si o peníze. „Mně tyhle věci nedělají a nikdy nedělaly problém. Člověk musí znát svou cenu a míru toho, kam až může zajít, aby třeba o tu roli nepřišel. Já se nepřeceňuji ani nepodceňuji,“ říká sebejistě Zlata Adamovská. Ani Taťjana Medvecká o změně přístupu zatím neuvažuje. „Možná jsem konzervativní, ale jsem celý život zvyklá si všechno zařizovat sama. Třeba Jirka Lábus říkal, že nikdy žádného agenta neměl, a teď si to moc pochvaluje a říká, že ho měl mít dávno. Každý má jinou zkušenost, já zatím tuhle zkušenost nemám,“ říká. I když mají za sebou obě bohatou kariéru, ani jim se castingy nevyhýbají. „Je to různé, někdy jsem oslovena přímo, což je samozřejmě potěšující, protože je hezké mít pocit, že o mně vědí nebo že vědí, proč mě chtějí. Ale někdy samozřejmě jdu na casting. Beru to tak, že to k naší profesi patří, a poznám tak nové lidi. Někdy jsou castingy dost nepříjemné, co si budeme povídat. Když jdete někam na casting a musíte říct: Dobrý den, jsem Táňa Medvecká, je mi sedmdesát, takhle vypadám z profilu, takhle zepředu, zezadu… To si připadáte jako úplnej blbec,“ směje se Medvecká.

ROZHOVOR SE ZLATOU ADAMOVSKOU
Zlato, jaká je vaše úloha v seriálu Vytoč mého agenta?
Hraji roli, která se jmenuje Zlata Adamovská a je jednou z hereček, kterou zastupuje castingová agentura. Musím říct, že hrát samu sebe je to nejtěžší, co mě kdy potkalo. Protože já bych se v některých situacích zachovala třeba trochu jinak, ale scénář je scénář. Musím ctít, že hraji zkrátka herečku, která se jmenuje Zlata Adamovská. A i když byl scénář napsaný mně na tělo, přesto jsme se scenáristy některé dialogy upravili tak, aby mi byly bližší a přirozenější.

Hrála byste raději někoho jiného?
Nabídka hrát v tomto seriálu mě moc potěšila. Ale přiznám se, že bych raději hrála někoho, kdo se jmenuje úplně jinak a má jiné vlastnosti. Musíte se chovat autenticky a chcete, aby i výsledek byl takový, a současně víte, že tady nejde o to ukázat se v nejlepším světle. Bylo to velmi obtížné vybalancovat, možná jedna z nejtěžších věcí, co jsem kdy dělala.

Jaký je charakterový rozdíl mezi skutečnou Zlatou Adamovskou a tou seriálovou?
Vlastně minimální, ale řekla bych, že největší je v tom, že já se o své role nervu, já o ně nesoupeřím. Buď mě někdo do svého projektu chce, nebo nechce, ale nikdy bych nevyváděla psí kusy jenom proto, abych získala roli.

Tady soupeříte o roli s kolegyní Taťjanou Medveckou. Navíc v příběhu máte i jistou minulost, společného milence, a rivalita mezi vámi je evidentní. Jaký je váš vztah ve skutečnosti?
My jsme se vlastně s Táňou pracovně nepotkávaly. Snad v jediné televizní inscenaci, ale to už je tak dávno, že si to moc dobře nevybavuji. Ale samozřejmě Táňu znám, je to skvělá herečka, a jak jsem dnes poznala, také skvělá kolegyně. Jsem ráda, že jsem ji po dlouhé době zažila pracovně i nablízko. Jinak ji pochopitelně vnímám z obrazovek nebo z divadla.

I když vy se o role neperete, v praxi se jistě běžně může stát, že se o jednu roli uchází více herců. Jak to řešíte, když se vám to přihodí?
Většinou se o tom ani nedozvím. Buď výběr proběhne beze mne, nebo se udělá casting. Vzpomínám si na casting na roli doktorky v seriálu, ve kterém hraji už spoustu let. Tehdy se vybíralo z pěti hereček. A los padl na mne. Vidíte – i v pozdním věku můžete dostat roli na castingu.

Věk je téma, které také řešíte v seriálu, kde říkáte, že pro herečky vaší kategorie není mnoho příležitostí. Myslí si to i skutečná Zlata Adamovská?
Určitě je těch rolí méně, protože scenáristé řeší hlavně krize čtyřicátníků, a nám pak nezbývá nic jiného než hrát vedlejší role jejich maminek. Samozřejmě, že se čas od času objeví hezká role zralé ženy, ale musí mít nosné téma, aby byla i pro herečku zajímavá. A těch není mnoho. Nicméně já si na nabídky stěžovat nemohu.

Panuje, myslíte, mezi herci rivalita?
Jak mezi kým… Je to konkurenční prostředí a každý ho snáší jinak. Ale myslím si, že jsme většina z nás na to zvyklí od začátku, nevnímáme to tak, že s každou rolí přichází konkurent. A hlavně – mě to vůbec netrápí, myslím si, že každý se hodí na něco jiného. A usilovat o roli, ve které vás režisér nevidí, je hloupost.

V této epizodě se potkáváte i s režisérem Petrem Zelenkou, který též hraje sám sebe. A ve scénáři je dialog o tom, že vaše spolupráce prý nejde dohromady. Jak je to ve skutečnosti? Jde to dohromady?
To nevím, protože já jsem s Petrem Zelenkou nikdy nic netočila, ale je to velmi osobitý talentovaný režisér, viděla jsem teď nedávno ve Studiu Dva divadelní hru Beckham, a to je úžasná hra ze současnosti, kterou sám napsal i režíroval. S Petrem Zelenkou jsem se poprvé seznámila, když točil film Knoflíkáři, kde hrála moje dcera. Tehdy jí bylo osm nebo deset let a hrála jednu z těch holčiček, které vyvolávají ducha amerického pilota, no a ona pak za tím pilotem jde a má s ním větší dialog. Tak to byla moje Bára a po téhle zkušenosti řekla, že nikdy herečkou nebude, že ji nebaví, aby dělala něco, co jí režisér poručí. A to dodržela, dnes je jí třicet šest let a je profesorkou španělštiny. Nedávno jsme na to s Petrem Zelenkou zavzpomínali, jak to uteklo.

Tento seriál je nejen o hercích, ale také o jejich agentech. Vy máte agenta?
Ne, ne, já jsem sama sobě agentem.

A uvažovala jste někdy o něm? Někdy to vypadá, že to poslední dobou začíná být skoro nutnost, nemyslíte?
Já jsem o tom nikdy neuvažovala. Asi jsem do tohoto stadia nedospěla. Mám práce pořád dost, snad i štěstí na zajímavé nabídky, takže nevím, jestli ho potřebuji. A možná, že až ho budu potřebovat, tak už to ani nebudu chtít.

Řada vašich kolegů kvituje především to, že za ně vyjednávají honoráře, protože jim samotným není příjemné říkat si o peníze…
Ale víte co, mně tyhle věci nedělají a nikdy nedělaly problém. Člověk musí znát svou cenu a míru toho, kam až může zajít, aby třeba o tu roli nepřišel. Já se nepřeceňuji ani nepodceňuji.

Někteří herečtí agenti svým klientům shání i práci. Jak se herecké příležitosti dostávají k vám?
Nabídky dostávám napřímo, většinou konkrétní roli a scénář k přečtení. Ale samozřejmě jsem chodila i na castingy. Dříve se tomu říkalo kamerovky. Absolvovala jsem spoustu kamerových zkoušek na filmy, které jsem pak i točila, ale i na ty, ve kterých jsem nehrála. Nikdy mi to nedělalo problém, protože jsem si vědoma toho, že režisér potřebuje vidět, jak k sobě herci pasují typově nebo vás zná z jiných rolí a potřebuje vás vidět v jiných situacích. Ani dnes bych se tomu nebránila.

V případě seriálu Vytoč mého agenta to bylo jednoduché, tady jste byla jedinou adeptkou na roli Zlaty Adamovské. Bavilo vás natáčení?
Pro mě tohle natáčení bylo svým způsobem opravdu výjimečné. Přišla jsem ve chvíli, kdy byl seriál už roztočený, a já jsem nevěděla stoprocentně, do jakého jdu žánru, protože scénář je malinko na hraně crazy a reality. A to bylo velmi důležité si s režisérem ozřejmit. A musím říct, že setkání s panem režisérem Blažkem bylo moc příjemné nejen na place, ale právě i před samotným natáčením, kdy jsme si povídali o tom, jaký styl hraní by to měl být. Jsem za tu zkušenost moc ráda.

ROZHOVOR S TAŤJANOU MEDVECKOU
Táňo, v seriálu Vytoč mého agenta hrajete samu sebe. Do jaké míry jste to skutečně vy, a kam až v postavě Táni Medvecké sahá fantazie scenáristy?
Myslím, že Táňa Medvecká je v seriálu vykreslená s jistou měrou nadsázky. Ale to je na tom právě to zábavné. Já sama nemám agenta, chodím jinak oblékaná, nenosím klobouk do parku, a myslím si, že bych se v některých situacích chovala jinak a také jsem nikdy neměla milence. Ale já jsem to brala právě jako takový fór na sebe. Když mi poslali text, měla jsem u některých replik pocit, že bych je neříkala tak ostře, a scénárista byl tak laskavý, že to upravil.

Jaká je zápletka vašeho příběhu v seriálu?
Pod dojmem smrti svého agenta, a současně blízkého přítele, si uvědomím konečnost bytí a na poslední chvíli odmítnu účast v připravovaném projektu. Tím pochopitelně způsobím agentuře problém, který musí nějak vyřešit. Agentka Andrea se mě snaží přemluvit, jiný agent ale mezitím tu roli nabídne mojí konkurentce Zlatce Adamovské, a ta tu roli přijme. Andree se ale podaří pomocí intrik a pofoukání ega změnit moje rozhodnutí, a tak jsme najednou na jednu roli dvě herečky, dvě konkurentky, dvě bývalé milenky toho zesnulého agenta.

Zažila jste někdy něco takového? Dvě herečky na jednu roli, to asi není nic neobvyklého…
To se určitě stát může. Je to vlastně běžná praxe castingů, na které nás oslovují. Někdy se stane, že role vyjde, a někdy, i když se vám scénář třeba hodně líbí, to jako na potvoru nedopadne. To je život. Ale paradoxně se Zlatkou jsme se při práci skoro nepotkaly. Ona byla na Vinohradech, já jsem pořád v Národním. Napadá mě snad jen jedna jediná televizní detektivka, ale jinak jsme se míjely. A nikdy jsme se nedělily ani o milence, protože já jsem nikdy ani žádného neměla. Takže i když tady jsme za konkurentky, je to pro nás příjemné už proto, že si nesaháme do nějakých starých ran ani bolestí, protože jsme si nikdy nic zlého neudělaly.

Mít hereckého agenta je dnes velmi běžné už i v Česku. Vy sama ho nemáte. Proč?
Možná jsem konzervativní, ale jsem celý život zvyklá si všechno zařizovat sama. Také musím říct, že jsem dřív až tolik netočila. Vždycky jsem se pokládala spíš za divadelní herečku. Ale znám už spoustu let báječnou paní Hanu Kučerovou, která dělá agentku mnoha mým kolegům, a když mám nějakou nejistotu, tak se na ni ze starého přátelství obrátím a ona je tak úžasná, že mi pomůže radou. Oficiálně ale mým agentem není. Třeba Jirka Lábus říkal, že nikdy žádného agenta neměl, a teď si to moc pochvaluje a říká, že ho měl mít dávno. Každý má jinou zkušenost, já zatím tuhle zkušenost nemám.

Agenti kromě toho, že se starají hercům o smlouvy a vyjednávají jim peníze, někteří také hercům přímo shání práci. Jak se pracovní nabídky dostávají k vám?
Je to různé, někdy jsem oslovena přímo, což je samozřejmě potěšující, protože je hezké mít pocit, že o mně vědí nebo že vědí, proč mě chtějí. Ale někdy samozřejmě jdu na casting. Beru to tak, že to k naší profesi patří, a poznám tak nové lidi. Někdy jsou castingy dost nepříjemné, co si budeme povídat… Na druhou stranu, není to tak dávno, kdy jsem byla na castingu na film rumunské režisérky Cristiny Grosan Běžná selhání, který obsazovala Maja Hamplová, a musím říct, že to vůbec nebylo hrozné, naopak tam bylo moc příjemné a přátelské prostředí, kde jsme o rolích hodně mluvili a taky zkoušeli. Bylo to úplně něco jiného, než když jdete někam na casting a musíte říct: Dobrý den, jsem Táňa Medvecká, je mi sedmdesát, takhle vypadám z profilu, takhle zepředu, zezadu… To si připadáte jako úplnej blbec.

Přitom přece musí vědět, kdo jste a jak hrajete…
Takhle tomu bývá naštěstí spíš jen pro zahraniční produkce. Dneska to asi chodí jinak, každý herec má svůj book nebo jak se tomu říká – celý život se učím anglicky, ale vždycky mě něco zaskočí J. Zkrátka má nějakou svoji prezentaci. Já book nemám. Ne, že bych měla pocit, že jsem zavedená. To vůbec neplatí. Vezměte si jenom, když nedávno zemřela ve svých skoro sto letech Gina Lollobrigida – pro generaci třeba ještě mých rodičů největší hvězda, superstar své doby, a teď k tomu vyšla krátká zpráva, dva obrázky, tečka.

Jedním z témat tohoto dílu je i skutečnost, že pro herečky vaší kategorie se moc nepíšou role. Máte ten pocit také?
Obávám se, že nemám tak úplně přehled. Tím, že hodně hraju a v poslední době i dost točím, nemám čas sledovat, jaké jsou současné trendy. Ale může to tak být, protože scénáře většinou píšou mladí lidé a reflektují v nich svůj život, svoje starosti a postavy našeho věku pak sklouzávají do klišé babičky v zástěře a už se neřeší, jestli je jí padesát, sedmdesát nebo osmdesát let. Ale teď mě napadají dva české filmy z poslední doby – Přišla na večeři a Tancuj, Matyldo, kde jsou nádherné role pro starší herečky a obě kolegyně – jak Simona Peková tak Regina Rázlová – své šance bravurně využily.

Když vám tuto roli nabízeli, co jste si pomyslela?
Byla jsem zpočátku trošku ostražitá, protože už mám jednu zkušenost s hraním sebe samé. Tenkrát to byla divadelní inscenace, která vznikla na základě našich rozhovorů. Chápala jsem záměr, ale necítila jsem se v tom úplně dobře. Všechny jsme byly skvostně oblečené, prostě divy, glamour style, ale to vůbec nejsem já! Celý život jezdím městskou hromadnou dopravou, nosím batoh na zádech, nesnáším všechna ta focení, outfity, dress cody. Rozčiluje mě to, protože jsem založením spíš environmentalista, myslím si, že se máme uskromňovat, a pak se najednou fotím a jsem vlastně jen věšák na šaty, jakýsi zprostředkovatel reklamy – a to mě vůbec nebaví.

V tomto seriálu to ale přece jenom v určitých ohledech vy jste. Možná v těch momentech, kdy se zamýšlíte nad tím, jestli před natáčením dát přednost rodině…?
No, to je téma. Natáčela jsem na jaře ještě jeden seriál, ve kterém hraju babičku. A tam jsem si uvědomila, že objímám cizí vnoučata, a ta vlastní moc nevidím, protože pořád pracuju. Je to těžké vyvážit to. Paradoxně mám na stará kolena víc zajímavých nabídek a příležitostí, než jsem měla třeba ve středním věku, a nějak se toho nemůžu nabažit. Ale pak mám zas výčitky vůči těm svým miláčkům, protože rostou. Je jim šest, pět a tři a půl roku, to je nejkrásnější období, a už teď vidím, jak starší vnučka začíná slečnovatět.

Takže teď, až dotočíte současné projekty vás čeká babičkování?
Tak teď jste mě dostala do úzkých. Přiznávám, že jsem zase začala zkoušet v divadle. Ale uznejte, dostat nabídku hrát Gertrudu v Hamletovi v sedmdesáti, navíc s partnerem o třicet let mladším, to je přece výzva, která se neodmítá, ne J ?

Více o seriálu Vytoč mého agenta: Co o hercích nevíme, ale oni a jejich herečtí agenti prožívají každý den? Seriál Vytoč mého agenta vypráví komediální příběhy z castingové agentury. V té je každý den plný pracovních i lidských nástrah: snaha uspokojit náročné potřeby hereckých hvězd, neustálý boj s konkurencí, komplikované osobní vztahy, které se často pletou do pracovních záležitostí – to vše musí tým agentury zvládnout, a obstát tak každý den v boji, který s sebou přináší mnoho absurdních a komických situací, stejně jako dojemných momentů a opravdových lidských dramat. Jedinečnost celého projektu doplňuje velmi zábavný model, ve kterém herecké hvězdy, které agentura zastupuje, hrají samy sebe.

Call My Agent nebo, chcete-li, Dix Pour Cent posbíral ve světě řadu prestižních cen a desítky nominací. Získal Globy za nejlepší televizní film i za nejlepší herecké výkony, má Mezinárodní cenu Emmy Awards za nejlepší komedii a celou řadu cen filmové a televizní kritiky.

Režie: Michal Blaško, Jakub Machala
Kreativní vedení projektu a dramaturgie: Alice Nellis
Kreativní producent FTV Prima: Jana Skořepová
Projektový producent FTV Prima: Pavel Vyhnalík
Producent projektu: Gordon Lovitt (Now Productions)
Šéfproducenti FTV Prima: Lucia Kršáková, Lenka Hornová

Zdroj a foto: Prima