Management musí vědět, jak humor používat

Pro českou kotlinu byl humor vždy lékem na neduhy i nepřízeň doby. Jeho důležitost pro život se odráží ve rčení: Kdyby ani na chleba nebylo, sranda musí být. Ing. Jiří Jemelka, MBA, zakladatel společnosti JPF Czech, která se specializuje na executive interim management, zastává názor, že humor by měl být součástí každé firemní kultury, má-li podnik přestát zlé časy s určitou dávkou lidskosti a nadhledu. Klíčovou roli v tom hrají šéfové.

Doba pro řadu podniků moc optimistická není. Jak v tom humor může pomoci?
Je potřeba rozlišovat dvě linie, které se u managementu sbíhají. Na jedné straně jsou to fakta vypovídající o hospodaření podniku. Šéf nad tím musí mít kontrolu a s nekompromisní řečí čísel nakládat. Ale nezapomínejme, že má být také lídrem. A tak se projevovat vůči všem svým kolegům, od dělníka přes pracovníka expedice, manažera kvality až po marketingovým ředitelem. Lídr je mistrem v sociálních kompetencích, disponuje vysokou emoční inteligencí. Prostřednictvím nadhledu a humoru pracuje s naladěním kolektivu, určuje, zda budou lidé v podniku skleslí, naštvaní, nebo se budou o to víc snažit.

Takže může smysl pro humor a legrace doslova zachránit firmu před kolapsem?
Může. Když je totiž podnik v krizi, nebo vedení tuší, že brzy může přijít, penězi nevraživou atmosféru neuhladíte. Změnit prostředí, kde dominuje nepřátelství, individualismus, soutěživost, vyžaduje osobní nasazení a zručnost v sociálních interakcích. A dá se to zvládnout i s relativně malými náklady. Nejprve je třeba přijít na to, v čem je problém. Poté přichází úsilí o nápravu. Redefinování firemní kultury, kde má humor své místo, je jednou z cest.

Má tedy moc takový přístup proměnit fungování firmy?
Schopnost upřímně se zasmát přispívá k otevřenému a přívětivému klimatu. Humor pomáhá prolomit bariéry, zlepšuje komunikaci a stmeluje. Bez této ingredience se neobejde žádný dobře fungující tým. Posiluje soudržnost lidí. Stabilizuje prostředí, které tak lépe čelí nepřízni. Když je kultura firmy přátelská a humor se v ní zabydlí, lze tím omezit fluktuaci. Lidé upřednostní práci v přívětivém prostředí, kde se cítí být součástí celku a ze sociálních interakcí čerpají motivaci a energii.  V kolektivech, kde panuje chuť pracovat a učit se novým věcem, přispívá humor také k větší výkonnosti, zlepšuje se schopnost kreativního řešení problémů, popouští se uzda invenci. Přináší to tedy i ekonomické benefity.

Kam naopak vede falešný úsměv?
Funguje upřímnost! Srdečný smích může nabídnout vzpruhu, ulehčit, dodat energii, rozpustit splín. Alespoň na chvíli. Falešný úsměv dělá ale přesně pravý opak. Narušuje důvěru. Nejen mezi kolegy, ale přeneseně v podnik jako celek a jeho vedení. Faleš občas vztahy otráví natolik, že najednou výpověď podávají celé týmy. Důrazně bych proto management varoval před tím, aby na zaměstnancích přetvářku kamuflovanou úsměvem a rádoby dobrou náladou zkoušel.

Kdy se legrace dokáže vymstít?
Pokud ji využíváte k dehonestaci druhých: nevhodné poznámky, pasivně agresivní vtipkování, jízlivost. Když nechcete odlehčit, ale ublížit. Když jí šermujete bez rozmyslu. Takovou pošetilost žádný kolega svému šéfovi neodpustí. Při nejlepším. Ale vysloužit si klidně můžete i žalobu. S humorem musíte zacházet taktně. Pak působí blahodárně. V čele společnosti jím ukazujete, jak se k sobě mají lidé chovat. Je mnohem lepší si humorem dveře otevírat, než si je zavírat. Jiné to bude u letitého kolegy, s nímž jste tak říkajíc na stejné vlně. Jinak je humor třeba odladit, když do týmu vstupuje někdo nový.

Jaký postoj by tedy měl k humoru zaujmout dobrý šéf?
Vstřícný. CEO svým přístupem formuje firemní bonton. Moudří si humor a dobrou náladu hýčkají. Moc dobře vědí, že s nimi u lidí, kteří pracovat opravdu chtějí, dojdou mnohem dále, než direktivním stylem řízení a štěkáním příkazů. Firmy v dnešní době nepotřebují loutky a loutkáře, naopak se musí snažit vést své lidi k vlastní iniciativě, k nápadům. A ty se efektivně mohou rodit tam, kde se kreativitě nehází klacky pod nohy, ale naopak ji prostředí podporuje, protože budí důvěru a uvolněnost.

A co když šéf není tak úplně bavič nebo extrovert?
To ale vůbec není nutnost. Dobrý lídr nemusí dělat firemního šaška, podstatné je, že humoru a legraci rozumí. Jestli jsou parketou šéfa spíše čísla než lidé, dá se na rozvoji kompetencí pracovat. Ze začátku může pomoci externí odborník na HR.  Lze vsadit také na talent lidí ve firmě, kteří fungují v kolektivu jako silné a vážené osobnosti. Další alternativou je snažit se si svou emocionální inteligenci vytříbit. Nemusí to být další studium na vysoké škole, stačí zájem o vlastní lidi. Tou nejzajímavější cestou ale bývá budovat firemní kulturu i vlastní dovednosti po boku odborníka, který má zkušenosti s řízením a vedením lidí. Takovým parťákem, který pomůže manažerovi vyrůst, je i executive interim manažer. Hojně se toho využívá například při generační obměně. Nástupce se po boku profesionála učí nejen to, jak v podniku pečovat o prosperitu, ale jak se stát někým, kdo je byznysu oporou i po lidské stránce.

Zdroj a foto: Ing. Jiří Jemelka, MBA

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.