Matka s dcerou Janžurová s Remundovou samy za sebe v seriálu: Nevítaná vzájemná kritika a zásahy do scénáře!

Televize Prima uvede v neděli 7. dubna třetí díl nového seriálu Vytoč mého agenta. Ten je unikátní v tom, že v něm slavní herci hrají sami sebe. Ve třetím díle to budou herečky Iva Janžurová s dcerou Sabinou Remundovou, které se sice milují, ale pracovat spolu nechtějí. Proč? A proč si ani ve skutečnosti neumí říct nelichotivou pravdu do očí?

Zahrát si samy sebe v seriálu se Iva Janžurová a Sabina Remundová dost zdráhaly. „Když jsem poprvé četla scénář, byl to pro mě docela problém a myslím, že pro maminku možná ještě větší. Bylo mi to svým způsobem nepříjemné. Musím říct, že jsem nakonec dokonce maminku i tak trošku přemlouvala, aby do tohoto projektu vstoupila,“ prozradila Sabina Remundová. V seriálu Vytoč mého agenta budou jejich herečtí agenti muset vyřešit zapeklitou situaci – obě dostaly roli v seriálu, který předpokládá intenzivní natáčení na tropickém ostrově. I když spolu ty dvě mají hezký vztah, být spolu 24/7 nechtějí, a tak se všemožně snaží ze společného projektu vyvléct. „Maminka se trošku zdráhala hrát tuto situaci pod svým jménem, stejně jako já, protože náš vztah je velmi vřelý a zřejmě bychom vždycky přistoupily na jakoukoli spolupráci a na tom ostrově bychom spolu klidně byly zavřené. Ale ten příběh má hezké rozuzlení, a tak jsme to ve finále obě potvrdily,“ vysvětluje Remundová. Přesto ale zasáhly do scénáře. „Navrhla jsem jen drobné úpravy. Některé mé výroky mi vůči mamince přišly příliš ostré, vyznívaly trochu brutálně. Chtěla jsem to trošku změkčit, já bych totiž vůči ní tak tvrdá nebyla. Maminka to cítila stejně a na moje návrhy přistoupila. Přišlo nám to pro ten vztah mnohem lepší,“ přiznala Sabina Remundová.

Bydlí ve stejném domě, hrají ve stejném divadle, pracují na stejných představeních. Jestli ale jedna vůči té druhé není něčeho schopná, je to vzájemná kritika. Tu ani jedna nesnáší. „To bude asi nedostatek, protože to by občas taky chtělo. Někdy se toho dopustím a pak mě hrozně mrzí, co jsem jí způsobila, protože obě moje dcery jsou dost nešťastné, když jim něco vytknu. Theodorka možná ještě víc. Ale ani já nejsem milovník nepříjemné pravdy. Máme to v povaze všechny tři,“ přiznává Iva Janžurová s tím, že pracovat společně pro ty dvě není žádný problém. „V našem případě si žádná úskalí neuvědomuju. Naopak se musím přiznat, že už teď malinko využívám Sabinčiny energie. Ona pro mě dělá mnoho věcí navíc, často mi nosí i jídlo. Když spolu jedeme na zájezd, vybalí krabičku i pro mě. Ona výborně vaří. Nedávno to byla sekaná, kterou jsem si vezla na chalupu, tam jsem se s ní dva dny krásně živila a pak jsem ještě kousek přivezla domů. Ona je úžasná, doufám, že se mi neunaví,“ směje se Janžurová.

Mohlo by se stát, že společná práce a společné bydlení nabízí možnost snazší domácí přípravy. Na tu ale nedošlo. „Teď opravdu nevím, jestli to mám prozradit… Včera večer jsem říkala Sabince, že by mohla přijít ke mně dolů, protože bydlím o patro níž než ona se svou rodinou, a že bychom si to spolu prošly. Ale Sabinka byla v tu chvíli připravená odkráčet jinam za svými povinnostmi s tím, že to zvládneme až na place, aby to bylo živé. Takže my přicházíme pracovat bez domácí přípravy, která se sice nabízela, ale nedošlo k ní, protože obě teď máme strašně moc práce,“ práskla Iva Janžurová. Její dcera Sabina si ale předchozí den pamatuje jinak. „No, je to tak, že maminka mi den před natáčením volala, jestli bychom si to spolu neřekly. Chtěla jsem se u ní zastavit, ale místo toho mě poslala do lékárny pro nějaké své léky. Takže jsme doma nic nezkoušely, ale myslím, že jsme se rozumně domluvily na tom, že to bude mít na place pel překvapení,“ vysvětlila Sabina Remundová.

IVA JANŽUROVÁ jako Iva Janžurová
Dnes máte narozeniny a trávíte je celodenní prací – natáčením seriálu Vytoč mého agenta. Jaká je vaše úloha v tomto projektu?
Vystupuji v jednom dílu, který byl v podstatě napsán na tělo mně a mojí dceři Sabině. Hrajeme samy sebe, matku a dceru, dvě herečky, které přijdou na konkurz do švédského filmu. Mám svého hereckého agenta, což já ve svém životě nemám a ani se o to zatím moc nesnažím usilovat, i když je to už i u nás taky trochu zvykem.

Nikdy jste neuvažovala o tom mít svého hereckého agenta?
Tenhle přepych jsem si pořídila okamžitě po revoluci a najala jsem si na to inspicienta z Divadla na Vinohradech. A vzniklo z toho něco tak moc složitého, že jsem se v tom sama nemohla vyznat. Volali jemu, on volal mně, pak já jemu zpátky, neustále jsme řešili, kdo si co přečetl nebo má přečíst. Bylo to několikanásobně složitější než bez něho. Od té doby agenta nemám, jen v tomhle seriálu.

I když tady hrajete sama sebe, současně se musíte držet scénáře. Do jaké míry je tedy seriálová Iva Janžurová podobná té reálné?
Snažila jsem se být co nejvíce sama sebou, byť v drobných detailech mě ta předloha míjí, ale míjí mě tak, že výsledek bude legračnější, než by možná byl ve skutečnosti. Takže je dobře, že mě takhle míjí. V seriálu jsem za méně dovednou v zacházení s technologickými výdobytky současnosti, jako jsou mobily, počítače a podobné věci. Ve svém životě se jim nevyhýbám. Naopak. Jakmile se začaly rozmnožovat počítače, rychle jsem se připojila, měla jsem ještě jehličkovou tiskárnu. Myslím, že dříve mi počítače smazaly tak 80 % mojí práce tím, že jsem s nimi neuměla zacházet, dneska už jsou vybaveny i pro nešiky.

Máte i vlastní profily na sociálních sítích. Jste fanoušek moderních technologií?
Má to svá nebezpečí. Sama se přistihnu, že jdu spát dlouho po půlnoci a před spaním si ještě otevřu Facebook a najednou jsou dvě hodiny pryč. V tomto smyslu je to vykradač času. Zároveň to ale umožňuje rychle korespondovat s lidmi, se kterými chcete. Dnes mám narozeniny, chodí mi krásné zprávy a je moc hezké, že si je můžu schovat a číst si je ještě třeba za rok. Naučila jsem se přepsat si ty hezké zprávy na médium, kde nehrozí, že bych si je smazala. A jestli si dám jednou konečně pokoj a zařídím si opravdový důchod, můžu se z nich těšit ještě po letech. Mám i banku v mobilu, to mi také ušetří spoustu času. V tomto smyslu je to bezvadné. Nejsem na to velký talent, ale nechci zůstat moc pozadu, tak se to radši učím. A když něco nevím, mám vnuka Vincentka a vnučku Adinku, kterým zavolám a oni jsou schopní mě mobilem navigovat, co mám dělat.

Váš příběh v seriálu nicméně stojí na vašem vztahu s dcerou, který je sice hezký, ale intenzivně pracovat spolu nechcete. Jak to máte ve skutečnosti?
Se Sabinkou spolupracuju moc ráda. Hrajeme spolu v divadle, režírovala mě… V covidu jsme „secvičily“ představení Pusťte mě ven, kde ona i krásně hraje. Je tam sice málo, ale na konci má tři aplausy na otevřené scéně. A já z legrace říkám, že tam dřu dvě a půl hodiny a ona si pak slízne smetanu. Ale to říkám samozřejmě s radostí a sama se gagům, které si vymyslela, směju a odbourávám se. Její způsob práce se mi velmi zamlouvá, je mi s ní dobře a nemám žádné problémy. To, že ji občas napomínám, což je v tomto seriálu využito, to samozřejmě platí, ale jsou to věci, které probíhají v duchu laskavosti. Ale musím říct, že Sabinka mě dnes možná napomíná víc než já ji.

V tomto seriálu děláte psí kusy pro to, abyste se vyvlíkly ze společné práce. Jak jste k tomu to úkolu přistoupily?
Každá trošku jinak, ale obě jsme z toho měly malinko obavy, protože musíme přehrávat, chceme odradit režisérku od toho, aby nás angažovala pro film. A přehrávání je docela těžký herecký úkol. Bála jsem se, že to třeba nebudeme umět. Tak uvidíme, ale snažily jsme se, aby to bylo veselé.

Když jste se připravovaly na dnešní natáčení, učily jste se dialogy spolu?
Teď opravdu nevím, jestli to mám prozradit… Včera večer jsem říkala Sabince, že by mohla přijít ke mně dolů, protože bydlím o patro níž než ona se svou rodinou, a že bychom si to spolu prošly. Ale Sabinka byla v tu chvíli připravená odkráčet jinam za svými povinnostmi s tím, že to zvládneme až na place, aby to bylo živé. Takže my přicházíme pracovat bez domácí přípravy, která se sice nabízela, ale nedošlo k ní, protože obě teď máme strašně moc práce. Já hodně hraju divadlo, mám dohromady osm představení, která musím neustále nosit v hlavě a oživovat.

Nese společná práce matky a dcery nějaká úskalí?
V našem případě si žádná úskalí neuvědomuju. Naopak se musím přiznat, že už teď malinko využívám Sabinčiny energie. Ona pro mě dělá mnoho věcí navíc, často mi nosí i jídlo. Když spolu jedeme na zájezd, vybalí krabičku i pro mě. Ona výborně vaří. Nedávno to byla sekaná, kterou jsem si vezla na chalupu, tam jsem se s ní dva dny krásně živila a pak jsem ještě kousek přivezla domů. Ona je úžasná, doufám, že se mi neunaví.

A umíte být k sobě i kritické?
No, to teda neumíme. To bude asi nedostatek, protože to by občas taky chtělo. Někdy se toho dopustím a pak mě hrozně mrzí, co jsem jí způsobila, protože obě moje dcery jsou dost nešťastné, když jim něco vytknu. Theodorka možná ještě víc. Vzpomínám si, když ještě chodila do školy a já jsem si přečetla nějakou její slohovou práci a poradila jí, aby to přepsala, tak z toho byla nešťastná. Ale ani já nejsem milovník nepříjemné pravdy. Máme to v povaze všechny tři.

Byla jste ráda, že se vaše dcera Sabina vydala na stejnou profesní dráhu jako vy?
Zpočátku ani trochu, dokonce jsem se pečlivě snažila jí to rozmluvit. Měla jsem velkou obavu, i když jsem viděla tu obrovskou touhu. Uvědomovala jsem si, že holky vyrůstaly v době, kdy jsem měla spoustu štěstí na úžasné role, úžasné režiséry, hrála jsem v perfektních divadlech – ve Vinohradském, potom v Národním. A říkala jsem si, že si asi budou představovat, že se jim taky takhle bude dařit, ale to není samozřejmost. Bála jsem se, abych vedle sebe pak neměla dvě zklamané bytosti. Theodorka taky trochu koketovala s divadlem, párkrát s námi hrála a musím říct, že úspěšně, komik ona je docela dobrý, ale byla jsem ráda, že se nakonec rozhodla pro dokumentární film. Sabinka úpěnlivě chtěla být herečkou. A vlastně se jí podařilo dostat se silněji do povědomí lidí až v období, které prožívá teď. A přiznám se, že si moc ráda čtu dopisy, zprávy a vzkazy na Instagramu a Facebooku, které jí tam lidi píšou, a častokrát u toho jako poctěná matka sentimentálně pláču. Jsem šťastná, že se jí dnes tak pěkně daří. Ona se velmi dobře a nesobecky věnovala dětem, a tak se ve své profesi nedrala moc kupředu, dokud ty její dvě ratolesti nevyrostly.

Půjdou i vaše vnoučata stejným profesním směrem?
Vincent odmaturoval se samými jedničkami a Adinka bude maturovat za dva roky. A ta by chtěla být také herečkou, ale maminka jí to určitě bude rozmlouvat stejně tak, jako jsem to kdysi rozmlouvala já jí. Zatím studuje fotografii a myslím, že má pro to docela výtvarný talent, po tatínkovi, který je malíř a jevištní architekt.

Mimochodem, jak zakončíte dnešní narozeninový den? Vaším oblíbeným červeným vínem…?
Já se vám přiznám, že jsem si včera už musela dát whisky, protože mi červené víno došlo. A protože jsem celý den tady na natáčení, plánovala jsem, že bych někoho poslala, aby mi ho někde koupil…

Tak to už nemusíte. Tady je. Všechno nejlepší… a na zdraví!

SABINA REMUNDOVÁ jako Sabina Remundová
Sabino, jaká je vaše úloha v seriálu Vytoč mého agenta?
S maminkou hrajeme dvojici hereček, matku a dceru. Obě mají nabídku hrát společně ve filmu, který se má ovšem natáčet na ostrově. Mají pochybnosti o tom, jestli spolu zvládnou být tak dlouho na jednom místě, ale neumí si to říct, a tak se z té spolupráce snaží vykličkovat.

V seriálu vystupujete svými civilní jmény. Mohlo by se zdát, že hrajete samy sebe. Váhala jste, jestli takto jít s kůží na trh?
Když jsem poprvé četla scénář, byl to pro mě docela problém a myslím, že pro maminku možná ještě větší. Bylo mi to svým způsobem nepříjemné, a i teď se na to, že máme hrát samy sebe, snažím zapomenout. Vystupovat sám za sebe je pro mě něco naprosto jiného než být v roli. Dokonce si myslím, že v civilním životě jsem poměrně plachá, zatímco jako herecký úkol pro mě není problém zahrát téměř cokoliv. Je to tak, že trošku jsme to my, a trošku nejsme. Myslím si, že v reálu máme s maminkou trošku jiný vztah, a naopak spolupracujeme rády.

Zřejmě spolu i běžně jezdíte na nějaký ostrov na dovolenou, že?
To už se moc nedaří, ale vídáme se v létě na chalupě. A bydlíme všichni v jednom domě i se sestrou a její rodinou. Možná si někdo představuje, že je ta blízkost intenzivnější, než je, ale ono je to docela příjemné a praktické. Jsme si blízko, aniž bychom museli být nutně vedle sebe. Myslím, že nám to všem velmi vyhovuje a tahle zkušenost umět vyjít a komunikovat se v dobrém přenáší i na naše děti.

Co vás přesvědčilo o tom nakonec kývnout na roli, která vám na papíře nebyla příjemná?
Musím říct, že jsem nakonec dokonce maminku i tak trošku přemlouvala, aby do tohoto projektu vstoupila, a utáhla jsem ji na jméno režiséra Michala Blaška, protože jsem ho znala a byla jsem ze spolupráce s ním nadšená. Říkala jsem jí, že je to skvělý režisér a že ho musí poznat. Ona se trošku zdráhala hrát tuto situaci pod svým jménem, stejně jako já, protože náš vztah je velmi vřelý a zřejmě bychom vždycky přistoupily na jakoukoli spolupráci a na tom ostrově bychom spolu klidně byly zavřené. Ale ten příběh má hezké rozuzlení, a tak jsme to ve finále obě potvrdily, přestože Michal Blaško nakonec náš díl nerežíruje, ale poznaly jsme jiného režiséra, Jakuba Machalu, a natáčení bylo moc fajn.

Zasahovaly jste z důvodů, které jste zmínila, nějak do scénáře?
Navrhla jsem jen drobné úpravy. Některé mé výroky mi vůči mamince přišly příliš ostré, vyznívaly trochu brutálně. Chtěla jsem to trošku změkčit, já bych totiž vůči ní tak tvrdá nebyla. Maminka to cítila stejně a na moje návrhy přistoupila. Přišlo nám to pro ten vztah mnohem lepší.

Připravovaly jste se s maminkou na natáčení společně?
No, je to tak, že maminka mi den před natáčením volala, jestli bychom si to spolu neřekly. Já se učím různými způsoby, nahrávám si texty, všechny role bez intonací, a poslouchám to pak třeba v autě nebo při domácích pracích. Ptala jsem se maminky, jestli tu nahrávku nechce poslat. Nechtěla, bála se, že by si to zafixovala jinak. Pak jsem se u ní chtěla zastavit, ale místo toho mě poslala do lékárny pro nějaké své léky. Takže jsme doma nic nezkoušely, ale myslím, že jsme se rozumně domluvily na tom, že to bude mít na place pel překvapení.

Nese společná práce víc úskalí, nebo benefitů?
Našly jsme si ve spolupráci takovou cestu, že nám přináší jenom ty benefity. Obě dvě jsme velmi vytížené, a tak jsou pro nás pracovní setkání svým způsobem vzácná a myslím si, že si je vědomě hezky užíváme.

Divadelních spoluprací za sebou máte několik, ale už jste se někdy potkaly před kamerou?
V takové míře ještě ne. Kdysi dávno, jsem se mihla v seriálu, ve kterém maminka hrála. A před lety jsem maminku režírovala v televizním filmu, který jsem i napsala. To byla moje vůbec první režie. Psala jsem to pro ni a byla to skvělá zkušenost. Bylo to ještě v době, než se mi narodily děti. A to ve svém životě považuju za důležitou věc, protože jsem měla děti rychle po sobě, poměrně intenzivně jsem se jim věnovala, a nevím, jestli bych se té režie po tomto období vůbec odvážila. Bylo pro mě důležité být s dětmi, to je ale v kombinaci s kariérou poměrně složité.

Dnes jsou vaše děti v podstatě dospělé. Budou z nich také umělci?
Můj syn letos odmaturoval na samé jedničky, ale asi půjde jiným směrem. I když má občas taky velice vtipné projevy a určitě mu to prostředí není odpudivé, vydal se studovat ekonomii. Dceru herectví velmi zajímá, já jsem ji ale trošku uprosila a mírně navedla, aby ještě zkusila nějakou jinou uměleckou školu, a tak studuje fotografii a dělá moc hezké fotky. Navádím ji, aby fotila v divadle, protože dnes je velký hlad po krásné divadelní fotografii a ona má v sobě cit pro drama, a tak si myslím, že by to přinejmenším měla zkusit. Ale jakou cestu si nakonec najde, to je skutečně na ní.

Třeba v tom vymlouvání herectví budete úspěšnější, než byla před lety vaše maminka. Ta se vás také snažila odradit, že?
Jo, jo, asi ano. Nebo já vlastně nevím, jestli mi to vymlouvala, my jsme měli docela hezkou moderní výchovu a umění v ní hrálo velkou roli. Měly jsme se sestrou svobodu v možnosti vybrat si cestu. Já jsem se ve čtrnácti letech rozhodla jít na konzervatoř, ale to jsem si tím ještě úplně nebyla jistá. Tehdy se mi zalíbilo, když jsme se sestrou předváděly své příbuzné a známé a lidi se tomu smáli. Těšila mě jejich divácká odezva, a to ve mně asi nastartovalo zájem o konzervatoř a ve čtvrtém ročníku jsem pak už mnohem vědoměji odešla na DAMU. Tam už jsem si byla mnohem jistější, a čím jsem starší, tím víc mám herectví ráda.

A jak vás teď baví točit něco, čeho jste se původně poměrně oprávněně obávala, tedy příběhu o sobě samé?
Zatím musím říct, že mě to baví. Vstávala jsem dnes velmi brzy ráno a točila s Kryštofem Hádkem, což je můj divadelní kolega, a na něj jsem se moc těšila. Byl to pro mě dnes pevný bod, něco známého v neznámém. Kupodivu se necítím nijak svázaná tím, že mě v roli oslovují mým pravým jménem.

Je také potřeba říct, že tento seriál je o hercích a jejich agentech. Vy ve skutečnosti máte svého hereckého agenta?
Jsem v tomto směru asi po tatínkovi, to znamená, že si mnohé vyřídím a domluvím sama, ale musím říct, že je to čím dál tím komplikovanější a že je důležité svého agenta mít, protože smlouvy jsou složitější a pracovní podmínky leckdy drsné. Agent za vás může udělat takovou tu špinavou práci, jak se říká, a domluvit co nejlepší podmínky. Co si budeme povídat, dnes jsem vstávala v pět hodin ráno, skončím někdy v šest večer. Je to poměrně těžká práce, kterou bychom nemohli dělat, kdybychom ji nedělali rádi. Svého agenta tedy mám i já.

Více o seriálu Vytoč mého agenta: Co o hercích nevíme, ale oni a jejich herečtí agenti prožívají každý den? Seriál Vytoč mého agenta vypráví komediální příběhy z castingové agentury. V té je každý den plný pracovních i lidských nástrah: snaha uspokojit náročné potřeby hereckých hvězd, neustálý boj s konkurencí, komplikované osobní vztahy, které se často pletou do pracovních záležitostí – to vše musí tým agentury zvládnout, a obstát tak každý den v boji, který s sebou přináší mnoho absurdních a komických situací, stejně jako dojemných momentů a opravdových lidských dramat. Jedinečnost celého projektu doplňuje velmi zábavný model, ve kterém herecké hvězdy, které agentura zastupuje, hrají samy sebe.

Call My Agent nebo, chcete-li, Dix Pour Cent posbíral ve světě řadu prestižních cen a desítky nominací. Získal Globy za nejlepší televizní film i za nejlepší herecké výkony, má Mezinárodní cenu Emmy Awards za nejlepší komedii a celou řadu cen filmové a televizní kritiky.

Režie: Michal Blaško, Jakub Machala
Kreativní vedení projektu a dramaturgie: Alice Nellis
Kreativní producent FTV Prima: Jana Skořepová
Projektový producent FTV Prima: Pavel Vyhnalík
Producent projektu: Gordon Lovitt (Now Productions)
Šéfproducenti FTV Prima: Lucia Kršáková, Lenka Hornová

Zdroj a foto: TV Prima