Nominacím na Magnesia blog roku vládnou ženy

Letošní nominace Magnesia litera v kategorii Magnesia blog roku s přehledem ovládly ženy. Tři blogy se silnými tématy, tři platformy, na kterých jsou publikovány. O vítězství se utkají Kateřina Panoy s facebookovým počinem Řecké štěstí, Johanna Schischma s twitterovým deníkem Frau Schischma a Hana Vondráčková s webovou zpovědí Puberťačka před důchodem. Kdo získá ocenění a finanční odměnu 50 000 Kč od partnera Mattoni 1873, rozhodnou čtenáři v hlasování na webu Magnesia Litera  do 5. dubna 2022. Vyhlášení vítězů pak proběhne 10. dubna na ČT Art.

Kateřina Panoy: Řecké štěstí
Kateřina Panoy se narodila v Praze na Letné, která je její láskou. Město jí však bylo záhy malé, nechtěla zůstat u zemědělství a veteriny, kterou studovala, a proto se rozjela do světa. Procestovala skoro celou Evropu, aby zjistila, že všude je chleba o dvou kůrkách. Jenže láska je láska a natrvalo se usadila v Řecku.

Její čtyřčlenná rodina se rozrostla nejen o dvě děti v pěstounské péči, ale i o tchána s tchýní a život v malém, přímořském městečku s příhodným názvem Parga začal na plné obrátky.

Blog byl nejdříve určitou terapií, jak reagovat na různé komické či dramatické situace. Nyní už je ale blog mnohem víc. Taková malá virtuální pavlač, přátelé a kamarádi, ve které se proměnila většina čtenářů. Je to láska k Řecku, láska k historii i obyčejnému životu. Prostě Řecké štěstí…

Anotace:
Řecké štěstí je vysoce literární blog, který je radost číst. Každý den jedna krátká glosa či fejeton o drobných i velkých věcech bez klišé a patosu. Každý den střípek poznání otevírající oči, dílem díky nadání autorky Kateriny Panoy, dílem díky síle plynoucí z kontrastu dvou různých prostředí. Kombinace civilního, věcného jazyka a smysluplného obsahu je u textu psaného pro radost v digitálním prostředí zcela nevídaná.

Johanna Schischma: Frau Schischma
Johanna je mladá žena, která se prostřednictvím krátkých zápisků do svého deníku vyrovnává se životem, se svými rolemi v něm, s láskou, zklamáním, s odchodem starého světa, s válkou, se vznikem nechtěné republiky. Narodila se v roce 1888 jako dcera obchodníka a pozdějšího starosty provinčního města a připravovala se na roli manželky a matky. Během války, kdy její bratr a společník firmy narukoval na ruskou frontu, jí připadla role dcery, která pomáhá, zároveň se však s brutální proměnou světa měnila i ona. Přesto se po válce vdala za bankovního úředníka a nadporučíka v záloze, jehož poznala před jeho odchodem na frontu, a který pak byl tři roky v ruském zajetí. Změnili se oba, což Johanna nyní bolestně zjišťuje. Je Němka, žije v německém prostředí, proto nevítá vznik republiky jako osvobození od jha, ale naopak jako nechtěné dítě, které jen komplikuje dosavadní život.

Anotace:
Oprášený starý deník nebo čerstvě vyfabulované zápisky? Hlas minulosti či dílo fikce? Pokud však čtenář přistoupí na autorčinu hru, bohatě se mu odmění – vezme jej na dobrodružnou cestu časem, přinášející zábavu i poučení. Jeho průvodkyní se stane třiatřicetiletá dcera bývalého starosty „provždy německého a císaři věrného města Uničova“ Johanna Schischma. Píše se rok 1922 a její nepřikrášlené líčení života německého etnika na území nedávno vzniklého Československa rozhodně není opěvováním „starých dobrých časů“. Je přitom až s podivem, jak živý a barvitý obraz pojednávané doby skýtají tyto nedlouhé příspěvky (čítající do roku 2017 maximálně 140, poté 280 znaků), psané – samozřejmě česky – s obdivuhodnou vytrvalostí a pravidelností už celých šest let (a mapující tak uničovské dění od roku 1916!). Poutavé vyprávění zahrnující jak veřejnou, tak intimní rovinu tehdejšího života se nadto vyznačuje nadmíru čtivou a zcela srozumitelnou formou, prostou archaismů i germanismů, a přitom oplývající kýženou starosvětskou atmosférou.

Hana Vondráčková: Puberťačka před důchodem
Hana Vondráčková se narodila v Praze, má jednu dceru a dvě vnoučata. Od povodní roku 2002 bydlí v Kostelci nad Labem ve vlastním domě se zahradou. Má spoustu zvířat (kočky, slepice a psa). Od března 2021 zůstala s mámou, která trpí Alzheimerovou chorobou, doma.

Blog začala psát úplnou náhodou. Když jí bylo nejhůř a brala antidepresiva, praštila ji do očí reklama, vybízející k založení blogu. A tak ho založila, i když o psaní nevěděla vůbec nic. Téma Alzheimera se nabízelo samo. Zemřela na něj její babička a nyní ho má i její máma.

Nejdřív psala jen tak pro sebe, a protože jí to pomáhalo, rozhodla se léky proti depresím vysadit. Dcera Hanu přemluvila, aby blog zveřejnila na sociálních sítích a pomohla jí s nasdílením.

Mezi její koníčky patří zvířata, zahrada, tanec a zpěv. Okruh zájmů se rozšířil také o sledování informací k maminčiny nemoci. A protože je dost pravděpodobné, že Ali (jak nemoci nazývají doma) jednou dostihne i Hanu, hledá a zkouší všechno možné i nemožné s cílem zjistit, co může pomoci život s Alim lépe zvládat.

Anotace:
Blog Puberťačka před důchodem vznikl podle autorčiných slov „jako ventil na vypouštění přebytečné páry při péči o mámu s Alzheimerem. Podobné jištění má každý kotel, u kterého hrozí výbuch z důvodu přetlaku. Tak proto.“ Alzheimeru se na blogu říká familiárně Ali a je to spolubydlící, který se do života autorčiny maminky i autorky samotné jednoho dne prostě nastěhoval. Nikoho se neptal. Zápisky o strastech spojených s nemocí jsou otevřené, upřímné, často mrazivé, ale skoro pokaždé humorné. Jde o humor černý, to se rozumí. A ačkoli je zde tato zákeřná nemoc všudypřítomná, čtenář má chuť číst příběhy s Alim dál a dál, aniž by se propadal do hlubší a hlubší deprese. Je to literatura plná voňavé i zapáchající člověčiny a neuhasitelné žízně po životě.

Foto: archiv Magnesia Litera