Na územní omezování nabídky a rozbíjení jednotného trhu ze strany nadnárodních výrobců doplácejí spotřebitelé, upozorňuje EuroCommerce
Teritoriální omezování nabídky nadnárodními výrobci porušuje jeden z hlavních pilířů fungování Evropské unie, a to volný pohyb zboží. Princip této skryté nekalé praktiky spočívá v tom, že nadnárodní výrobce omezí možnost odběratele nakoupit zboží v kterékoli zemi EU s tím, že ho odkáže na národního distributora jako jedinou možnost, jak daný výrobek získat. Vytváří tak podmínky ke skryté dvojí kvalitě i bezdůvodným cenovým rozdílům, kdy například českému obchodnímu řetězci zabrání nakoupit u německého výrobce s odkazem na to, že výrobek stejné značky musí koupit u distributora určeného pro domácí trh.
„Představte si situaci, že vycestujete do zahraničí a chcete si tam koupit boty. Ty vám však neprodají s tím, že si je musíte pořídit jen v České republice. Je to sice absurdní, ale v obchodním styku mezi nadnárodními výrobci a obchodníky v Evropě bohužel zcela běžná věc,“ uvedl Tomáš Prouza, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR (SOCR ČR) a viceprezident evropského sdružení EuroCommerce.
K řešení tohoto problému má přispět nová iniciativa EuroCommerce, která upozorňuje na problém roztříštěnosti jednotného trhu ze strany velkých nadnárodních výrobců. Kampaň, která se spouští právě dnes, tento problém představuje krátkou animací, která je přílohou této tiskové zprávy. EuroCommerce vyzývá zainteresované úřady v celé Evropě, aby situaci řešily.
Na celé nekalé aktivitě výrobců totiž tratí zejména spotřebitelé. „Na problém teritoriálního omezování nabídky upozorňujeme dlouhodobě a už před třemi lety jsme v souvislosti s kauzou dvojí kvality potravin vyzvali českou vládu k přijetí konkrétních opatření, která by vedla k nápravě. Zatímco producenti využívají všech vymožeností volného trhu při nákupu surovin, pro koncového spotřebitele jako by evropský volný trh prakticky neexistoval,“ zdůraznil T. Prouza.
SOCR ČR upozorňuje, že zákaz diskriminace a vytváření obchodních překážek patří mezi klíčové zásady jednotného vnitřního trhu EU. Spotřebitel má právo nakoupit zboží ve stejné kvalitě a s ohledem na náklady za srovnatelnou cenu bez ohledu na zemi či region, kde žije. Nadnárodní výrobci, kteří právě díky jednotnému trhu soustředili výrobu do více lokalit, často požadují, aby obchodníci nakupovali jejich produkty pouze prostřednictvím národního distributora, který je většinou jejich dceřinou společností. Nejenže přitom stanovují rozdílné ceny pro každý trh, ale také rozhodují o tom, které produkty z jejich sortimentu a v jakém složení budou v dané zemi k dispozici.
„Nedávná zpráva Evropské komise potvrdila, že tato tržní omezování stojí evropské spotřebitele minimálně 14 miliard eur ročně. V době, kdy vysoká inflace tvrdě drtí kupní sílu spotřebitelů napříč celou Evropou, je takové jednání zcela nepřijatelné. Pokud bychom měli něco označit jako nekalé obchodní praktiky, tak toto je přímo učebnicový příklad. Příští rok si připomeneme třicáté výročí existence jednotného evropského trhu. Je tedy na čase, aby konečně začal fungovat pro všechny,“ dodal T. Prouza.
Čisté marže velkých nadnárodních výrobců se často pohybují v rozmezí 15–30 %. Naproti tomu evropský maloobchod a velkoobchod, především ten s potravinami, funguje ve velice konkurenčním prostředí a pracuje s minimálními maržemi. Ty se u potravin pohybují pouze kolem 1–3 %. To znamená, že pokud by se skutečně podařilo nastartovat fungování jednotného evropského trhu, dosažené úspory by se zcela jistě pozitivně propsaly i do peněženek spotřebitelů.
Foto: archiv