O trezorovém Uchu nesmělo být dlouho slyšet. Festival v Benátkách letos představí v premiéře jeho digitálně restaurovanou verzi

Mezinárodní filmový festival v Benátkách, který se koná od 31. srpna do 10. září 2022, zařadí do programu svého 79. ročníku digitálně restaurovanou verzi psychologického thrilleru Ucho. V Československu ho ideologická cenzura zakázala promítat hned po jeho vzniku v roce 1969, a tak si musel na svou premiéru počkat dalších dvacet let, do ledna 1990. Festival snímek uvede v obnovené světové premiéře v sekci Venice Classics, poté Ucho poputuje do kin po celé České republice. Restaurování filmu, v němž herecky excelují Radoslav Brzobohatý a Jiřina Bohdalová, probíhalo pod vedením Národního filmového archivu.

“Výběr Ucha do sekce Venice Classics považuji za velký úspěch. Každé zařazení filmu do programu takto prestižního festivalu, bez ohledu na to, zda jde o film nový či starší, pomáhá k upevnění dobrého jména naší kinematografie ve světě” říká generální ředitel Národního filmového archivu Michal Bregant. “Film chceme divákům zprostředkovat v té podobě, jak ho mohli vidět – ale kvůli cenzuře neviděli – diváci už v roce 1969.  Věřím, že se nám to díky odborným kapacitám archivářů a restaurátorů, kteří na digitalizaci pracovali, povede,” dodává.

Psychologické drama Ucho je jedním z nejpůsobivějších filmů, které vzešly ze spolupráce režiséra Karla Kachyni a scenáristy Jana Procházky. Oficiálně to byl jejich poslední společný projekt, i když Kachyňa pak režíroval další Procházkovy scénáře po jeho smrti.

“Scénář jsme psali s Janem Procházkou narychlo a narychlo jsme i točili. Tušili jsme, že nemáme mnoho času. Jan využil znalosti prostředí a postav v aparátu komunistické strany. Měl s nimi osobní zkušenosti a prostřednictvím svého uměleckého vidění a dramatického talentu se dobral silného příběhu,” odhalil pozadí vzniku tohoto snímku režisér Karel Kachyňa.

Film vznikl díky uvolněným podmínkám na sklonku šedesátých let. Přestože dějově odkazuje k politickým procesům s představiteli stranické elity padesátých let, působí díky nejasným, jakoby rozmlženým reáliím nadčasově. Možná právě proto byl film hned po dokončení úředně zakázán. Zatímco Jan Procházka, který předčasně zemřel v roce 1971, měl být navždy zapomenut, Karel Kachyňa pokračoval za cenu kompromisů v režijní práci. Radoslav Brzobohatý a Jiřina Bohdalová, kteří v hlavních rolích podali fascinující herecké výkony, se už další podobné příležitosti nedočkali.

Festival v Benátkách dává v sekci Venice Classics prostor československým digitálně restaurovaným filmům už deset let.  Uvedl filmy Zablácené město a Pytel blech (oba v roce 2012), Černý Petr (2017), Extase (2019) a Siréna (2022).

Zdrojem pro digitalizaci Ucha byly originální negativ obrazu a pro zvuk původní magnetické míchací pásy. Tyto materiály jsou uloženy v Národním filmovém archivu. Digitální restaurování proběhlo v roce 2022 z daru paní Milady Kučerové a pana Eduarda Kučery. Realizoval ho Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary ve spolupráci s Národním filmovým archivem a Státním fondem kinematografie ve společnostech UPP a Soundsquare. U příležitosti premiéry filmu v roce 1990 byl z Ucha z rozhodnutí režiséra vystřižen úvodní titulek, který děj filmu situoval do roku 1952. K této premiérové verzi snímku směřovalo i digitální restaurování.

Anotace k filmu UCHO
Československo, rok výroby: 1969, premiéra: 1. 1. 1990, 94 min 
Režie: Karel Kachyňa
Žánr: drama 

Režie: Karel Kachyňa, námět: Jan Procházka, scénář: Jan Procházka, Karel Kachyňa, technický scénář: Karel Kachyňa, kamera: Josef Illík, architekt: Oldřich Okáč, výtvarnice a návrhy kostýmů: Ester Krumbachová, výprava: Čestmír Diviš, Jiří Žebrakovský, Ladislav Winkelhöfer, střih: Miroslav Hájek, zvuk: Jiří Lenoch, hiudba: Svatopluk Havelka

Hrají: Radoslav Brzobohatý, Jiřina Bohdalová, Jiří Císler, Jaroslav Moučka, František Němec, Bořivoj Navrátil, Galina Kopaněva, Bronislav Poloczek, Jan Teplý, Gustav Opočenský, Ivan Palúch aj.

Protagonisty příběhu, který se odehrává na pozadí represí v komunistickém Československu padesátých let, jsou manželé Ludvík (Radoslav Brzobohatý) a Anna (Jiřina Bohdalová). Pár si už zvykl na neustálé špehování a odposlouchávání státní bezpečností. Přesto je překvapí, když doma najdou „ucho“ zaznamenávající jejich rozhovory. Ludvík, který je náměstkem ministra, a jeho žena po pozdním návratu z vládní recepce ve své vile propadnou panice. Vydedukují si totiž, že Ludvíkovi hrozí zatčení kvůli kritické zprávě, na níž se podílel. Ludvík očekává zatčení a snaží se zlikvidovat stopy své práce. Během bezesné noci si v manželském sporu vyčtou všechny prohřešky, ústupky a kompromisy. S ránem přichází únava, vystřízlivění a děsivá realita: nic nekončí, ale pokračuje. Ludvík je jmenován na místo svého zlikvidovaného šéfa jmenován ministrem.

Oficiálně posledním společným projektem režiséra Karla Kachyni a scenáristy Jana Procházky byl právě trezorový psychologický thriller Ucho, který je otevřeně kritický vůči praktikám StB. Výrobní plány byly na Barrandově stanovovány s velkým předstihem, a tak mohly být ještě po srpnu 1968 realizovány scénáře ideově odporující novému politickému nastavení. Procházka při psaní vycházel z vlastních zkušeností s odposloucháváním a sledováním. Přestože film dějově odkazuje k politickým procesům s představiteli stranické elity v padesátých letech, díky záměrně neurčitým reáliím jde o nadčasové dílo, aktuální v okupované zemi. Právě to neuniklo novým cenzorům, a tak Ucho bylo hned po svém dokončení zakázáno a jeho premiéra proběhla teprve v roce 1990. Procházka byl postupně odvolán ze všech veřejných funkcí a tajná policie pokračovala v jeho sledování. V únoru 1971 rostoucímu mocenskému tlaku a vážné nemoci podlehl.

Karel Kachyňa (1924 – 2004)
Režisér a scenárista Karel Kachyňa patří k první generaci absolventů pražské filmové školy FAMU. Už během studií se spřátelil s režisérem Vojtěchem Jasným, s nímž  točili dobově poplatné dokumenty. V 50. letech se Kachyňa věnoval hlavně dobrodružným a psychologickým námětům. Největších úspěchů dosáhl v následující dekádě, kdy vytvořil tandem se spisovatelem Janem Procházkou. Jejich tvorba byla oceňována doma i v zahraničí. Z jejich spolupráce vzešly např. filmy Kočár do Vídně, Ať žije republika, Noc nevěsty a v roce 1969 psychologické drama Ucho, které ale ideologická cenzura zakázala veřejně promítat. Po Procházkově smrti natočil Kachyňa ještě několik desítek snímků pro kina i televizi, z toho některé podle scénářů Jana Procházky.

Zdroj a foto: www.nfa.cz