František Kriegel, hlavní postava filmu MUŽ, KTERÝ STÁL V CESTĚ, se narodil před 115 lety

V pondělí 10. dubna si připomeneme 115. výročí narození Františka Kriegla, jediného československého politika, který v roce 1968 nepodepsal Moskevský protokol, jenž znamenal souhlas s okupací Československa. Při té příležitosti bude možné se s ním několikrát v nejbližších týdnech „setkat“.

V úterý 11. dubna proběhne v Knihovně Václava Havla křest knihy Martina Gromana s názvem Kriegel – Voják a lékař komunismu. Publikace na 700 stranách poskytne nejzevrubnější informace o osobnosti politika, který dokázal říct „NE“ Brežněvovi a sovětské moci. Po křtu bude následovat s debata s autorem monografie a jeho hosty.

V úterý 18. dubna uvede Česká televize na svém programu ČT 2 ve 21:40 dokument František Kriegel: Sám proti Moskvě v režii Martina Slunečka a Miloslava Šmídmajera. V dokumentárním filmu vystupuje Martin Groman, Petr Pithart, ale také například Krieglův přítel František Janouch nebo jeho žena Riva Krieglová. Součástí dokumentu jsou i ojedinělé archivní záběry.

Krieglovské téma pak vyvrcholí ve čtvrtek 25. května kino premiérou hraného filmu Muž, který stál v cestě režiséra Petra Nikolaeva, jehož producentem je společnost Bio Illusion. Do kin snímek uvede distribuční společnost Bontonfilm.

Film zachycuje dramatické srpnové události roku 1968, kdy byl v noci 21. srpna František Kriegel společně s čelními představiteli Komunistické strany Československa, generálním tajemníkem ÚV KSČ Alexanderem Dubčekem, předsedou vlády Oldřichem Černíkem, předsedou Národního shromáždění Josefem Smrkovským a poslanci České národní rady Josefem Špačkem a Bohumilem Šimonem zatčen a unesen do Moskvy. Byl jediným československým politikem, který se dokázal v moskevském zajetí i pod hrozbou likvidace postavit Leonidu Iljiči Brežněvovi, a nepodepsal Moskevský protokol, znamenající souhlas s okupací Československa v roce 1968.

František Kriegel, jehož osudu je film věnován, byl jedním ze čtyř poslanců Národního shromáždění, kteří na podzim 1968 hlasovali proti přijetí smlouvy o „dočasném pobytu“ vojsk Varšavské smlouvy na území Československa. Po roce 1968 byl pronásledován a později byl signatářem Charty 77.

Filmové drama v hlavní roli s Tomášem Töpferem odhaluje zrůdnost komunistického režimu se zaměřením na hrdinu Pražského jara a nejvyhrocenější úsek jeho života i novodobých dějin Československa.

FRANTIŠEK KRIEGEL
10. dubna 1908 – 3. prosince 1979
Významný lékař, politik, člen KSČ, představitel Pražského jara a signatář Charty 77
Narodil se v židovské rodině v Haliči. V Praze vystudoval medicínu, působil jako lékař ve španělské občanské válce nebo ve válce v Číně. Po návratu v roce 1945 se stal vysokým představitelem Komunistické strany Československa. V únoru 1948 se podílel na komunistickém převratu ve funkci zástupce velitele Lidových milicí. V letech 1949-1952 působil jako náměstek ministra zdravotnictví. Kvůli židovského původu byl v 50. letech z funkce odvolán. V 60. letech odjel na Kubu jako poradce při budování socialistického zdravotnictví. Po návratu získal Řád práce, stal se poslancem Národního shromáždění a předsedou Národní fronty, působil v předsednictvu ÚV KSČ. V srpnu 1968 byl po invazi vojsk Varšavské smlouvy unesen s ostatními československými komunistickými představiteli do Moskvy, kde jako jediný nepodepsal tzv. Moskevský protokol. Po návratu byl ze svých funkcí postupně odvolán, z KSČ vyloučen a po zbytek života byl pronásledován. Po vzniku Charty 77 se stal jejím signatářem. Nadace Charta 77 od roku 1987 na jeho počest uděluje Cenu Františka Kriegla za mimořádné zásluhy v boji za lidská práva a občanské svobody.

CENA FRANTIŠKA KRIEGLA CHARTY 77
Cena vznikla ve Stockholmu v roce 1987. Nadace Charty 77 oceněním připomíná statečný postoj československého politika, který jako jediný z tehdejších představitelů moci odmítl po obsazení republiky vojsky Varšavské smlouvy v srpnu 1968 podepsat potupný diktát. Současným posláním ceny je každoročně vyzvednout příkladnou statečnost, kterou v daném roce projevili jednotlivci nebo občanské instituce v úsilí o dodržování lidských práv, občanských svobod a politické tolerance. Nadace Charty 77 vyhlašuje Cenu Františka Kriegla 10. dubna v den jeho narození.

František Kriegel, předseda Národní fronty, poslanec Národního shromáždění, člen ÚV KSČ
Jedná se o vaši první větší spolupráci s režisérem Petrem Nikolaevem. Jak vznikla?
Nabídku jsem dostal od producenta filmu Miloše Šmídmajera. A nabídka na krásnou, zajímavou a barevnou roli se prostě neodmítá. Pro mě je to skoro celoživotní příležitost. Celovečerních filmů jsem nenatočil mnoho, spíš jsem točil televizní filmy či seriály. Režisér Petr Nikolaev kvitoval, že tenhle příběh má lidský rozměr a společně jsme pracovali na tom, aby dialogy nebyly proklamace, hesla či knižně tesaná prohlášení.

Co říkáte na téma tohoto filmu?
Téma filmu je obrovské. Je velmi potřebné, aby se o něm vědělo. Co znamenal rok 1968 v historii Československa, to by měl znát každý. A poznat příběh, který kolem toho byl. Nyní zažíváme zkušenost s Rusy skrze válečný konflikt na Ukrajině. My s Ruskem zkušenost už máme, my už jsme to zažili. Ale západ je překvapen a myslí si, že s Ruskem se dá dohodnout, že Rusko dohody dodržuje. Z dnešního hlediska je téma tohoto filmu velmi důležité jako připomenutí pro pamětníky, ale také jako nové sdělení pro současnou mladou generaci.

Jak byste charakterizoval vaši postavu Františka Kriegla?
Kriegel byl velmi kontroverzní postava. Byl to přesvědčený komunista, prožil španělskou občanskou válku, zachraňoval lidské životy v zákopech. Po 2. světové válce velel Lidovým milicím, byl jedním ze strůjců komunistického převratu. Byl naivně přesvědčen, že se dá socialismus reformovat. Nakonec se Rusům postavil. Bylo to však velmi složité. Kriegel nebyl jenom statečný. Jeho hlavním argumentem bylo, že nemá mandát k podpisu Moskevského protokolu. Tvrdil, že nebyl nikým pověřen, že je nutné svolat parlament, Ústřední výbor Komunistické strany Československa a Národní frontu. Že tím, že ho unesli do Moskvy, ještě nemá právo cokoliv podepsat. Ostatní to však udělali, a i když to nebyli přímo sympatizanti Sovětského svazu, tak to byli jejich přátelé či příslušníci KGB.

Co vás na vaší postavě nejvíc zaujalo?
Že máme v rukou možnost tak trochu tvořit historii. Skutečné postavy si nikdo úplně nepamatuje. Když se zeptáte, kdo byl Kriegel, tak vám skoro nikdo neodpoví, kromě pár pamětníků, jako jsem já. Jak vypadal, si nevzpomene nikdo. Ani na jeho postoje komplikovaného člověka. Kriegel věděl, že nemusí bojovat o život, byl smířen s tím, že ho nakonec v Rusku popraví, nebo že si ho tam nechají a zavřou. Šanci neměl. Ostatní bojovali o své pozice, prebendy, status předních komunistů. To prohráli. On vyhrál díky tomu, že věděl, s kým má tu čest. Je to takový paradox. Kriegel byl smířen, že ho pošlou na Sibiř, nebo že ho rovnou zlikvidují.

Jak moc je scénář důsledný, co se týče reálií?
Scénář vychází z historických skutečností. Důležitý je moment, kdy se prezident Svoboda pochlapil a sdělil Kremlu, že bez Kriegla neodletí. Rusové si ho zcela nenávistně chtěli nechat. Nakonec ho vydali a on mohl s celou delegací odletět, aby ho pak jeho osobní přítel Gustáv Husák mohl zcela zadupat do země. Nehledě na historické skutečnosti, jsou tam dialogy, u kterých nikdo nebyl. Co si povídali s Husákem, to už je román. Byli to však velcí přátelé. Husák mu vděčil za to, že ho propustili v 50. letech z kriminálu. Příběh filmu se opírá o historická fakta, ale hrajeme si na pomezí faktů a fantazie autora.

Co vás zaujalo na vztahu mezi těmito vládními představiteli?
Tito komunističtí představitelé měli při zatčení a při převozu v poutech do Moskvy příslušníky KGB jistě strach, ale probíhal mezi nimi strašný zápas o to, kdo se chytne jaké příležitosti. Kdo Rusům do té zadnice vleze a chopí se moci. Husák to pragmaticky pochopil. Ať se nám to líbí nebo ne, on svou inteligencí ostatní opravdu převyšoval. Nebyl to žádný hlupák. Vycítil obrovskou příležitost a chopil se jí velmi intenzivně. Svoji pozici ukotvil na mnoho let. Vztahy mezi členy vlády byly neobyčejně komplikované. Byly tam různé tlaky, různá křídla, různé animozity. Byli to politici na úrovni okresních tajemníků, často bez vzdělání. Strašná představa je, že díky historickým událostem se měli stát v roce 1968 státníky. Selhali všichni. Byli to poslušní vazalové. A najednou se měli postavit proti svým chlebodárcům…

Jak dlouho jste se na postavu Kriegla připravoval?
Zhruba 71 let… Sežeňte tady židovského herce, nás tady po válce moc nezbylo. K postavě mám ale blízko. Kriegel byl židovského původu, z Haliče. Jsem také pamětník. Pamatuji si i 70. léta, kdy v Italské ulici stála Volha nebo Tatra 603 před Krieglovým barákem s neustálou ostrahou StB, a my jsme věděli, že tam bydlí „ten“ Kriegel. Pamatuji si také Husákův projev, který jsem slyšel na vlastní uši, ale bohužel ho nikdo nedohledal. V tomto projevu na sjezdu Komunistické strany Československa se Husák Kriegla chce zbavit, odkráglovat ho. Pohrával si i se zvukomalebností jména a slovesa Kriegel a kráglovat. Nezapomenu na slova: „Nech odpadne všetko, čo je kolísavé, čo je oportunistické, ale nech v tej strane zostane, čo je pevné, čo je charakterné, len zdravé jadro.“

Jak na Kriegela nahlížíte dnešní optikou?
Byla to postava velmi kontroverzní. Že v určitém okamžiku neselhal a že přišel k rozumu, je záslužné. Ale jeho postoje a zatvrzelost, že komunismus je cesta, to mu zůstane. Kriegel jistě svou inteligencí převyšoval ostatní, byl vzdělaný lékař. Zažil válku, měl jiné životní zkušenosti. Pravděpodobně byl dobrým primářem, byl velmi zodpovědný. V příběhu je krásně vylíčen jeho vztah k jeho ženě, která zažila lágr. Když postavíte vedle sebe lidi, které zajímaly pouze obchody pro komunisty, kde bylo tuzexové zboží, a lidi, na kterých se podepsal osud… Kriegel se jistě lišil od těch hloupých, jednoduchých aparátčíků bez vzdělání.

Foto: archiv filmu