Školák či třicátník? Už dávno neplatí, že cukrovka „počká“ do seniorního věku
S cukrovkou se můžete potkat téměř v jakémkoliv věku a bohužel se počet lidí, kteří si od lékaře vyslechnou diagnózu diabetes, neustále zvyšuje. Existuje mnoho typů cukrovky, ale nejčastěji se jedná o diabetes 2. typu a 1. typu. V produktivním věku onemocnění většinou souvisí s genetickými předpoklady podpořenými nezdravým životním stylem. S prodlužující se délkou života zároveň narůstá i počet starších pacientů.
Alarmující je, že nárůst se dá pozorovat i u těch nejmenších dětí do pěti let věku. Diabetika tak má mezi svými blízkými téměř každý z nás. Lidí, kteří by si měli pravidelně měřit hladinu glukózy a kompenzovat své onemocnění, bylo už v roce 2018 více než milion, tedy zhruba 10 % populace. Jen od přelomu milénia se jejich počet během 18 let navýšil o více než 364 000 a současný trend je nadále vzrůstající. Je tedy důležité onemocnění předcházet již v mladším věku, a u stávajících pacientů s diabetem 1. i 2. typu dbát na pravidelné sledování hladiny glukózy, které je spolu s vhodnou léčbou pro kontrolu cukrovky zásadní.
Prediabetes – poslední varování, že byste se sebou měli něco dělat
Diabetu 2. typu často předchází stav označovaný jako prediabetes. Bývá odhalen náhodou při preventivních prohlídkách u praktického lékaře nebo jiného specialisty. Charakterizuje ho vyšší hladina cukru v krvi (nalačno se pohybuje mezi 5,6 až 6,9 mmol/l) , která ale není dostatečně vysoká na to, aby splňovala kritéria pro diagnózu diabetu 2. typu. Zvýšená hodnota může mít různé příčiny, včetně genetických, ale u prediabetu se vesměs jedná o nezdravý životní styl spojený s obezitou. Přibližně u čtvrtiny případů se neprojeví žádné příznaky a pacient v tomto stadiu může zůstat po zbytek života. Až u poloviny prediabetiků se však do deseti let vyvine diabetes 2. typu.
Do rizikové skupiny pro vznik prediabetu se řadí lidi starší 45 let a ti, kteří mají již v rodině blízkého s cukrovkou 2. typu nebo kardiovaskulárním onemocněním. Lékaři však potvrzují, že v jejich ordinacích rapidně narůstá i počet třicátníků, kterým je přímo diagnostikována cukrovka 2. typu. Zásadním rizikovým faktorem pro vznik prediabetu a rozvoj diabetu je sedavý životní styl, nulová nebo minimální fyzická aktivita a s ní spojená nadváha, obezita či vysoký tlak. Do rizikové skupiny se řadí i ženy s těhotenskou cukrovkou, nebo ty, kterým byl diagnostikován syndrom polycystických ovarií. K prediabetu jsou náchylnější ale i pacienti trpící poruchami spánku, atd. Ve fázi prediabetu je důležité omezit všechny rizikové faktory, zejména snížit příjem cukrů a tuků, vyhýbat se alkoholu a cigaretám a pravidelně se hýbat. Optimální je alespoň třicet minut pětkrát v týdnu. Prediabetici, kteří zhubli už o pět až sedm procent své tělesné hmotnosti, oddálili riziko cukrovky až o 58 procent.
Nedílnou součástí života s cukrovkou je měření hladiny glukózy. Na zlepšení monitoringu se pracuje téměř 100 let
Pokud se i přes veškerou snahu prediabetes promění v diabetes 2. typu, nebo je pacientovi některý z typů cukrovky v průběhu života diagnostikován přímo, čekají ho různé větší, či menší změny v životě. A to v životě nejen jeho, ale i jeho nejbližších. Kromě dodržování léčebného plánu stanoveného lékařem (většinou se jedná o dietární opatření, užívání léků tzv. antidiabetik či denně injekčně podávaný inzulín) je nedílnou součástí života s cukrovkou také pravidelné měření hladiny glukózy.
Od prapočátků měření uplynulo už téměř 100 let a moderní způsoby významně usnadňují diabetikům život se svým onemocněním. Diabetici se například už nemusí pravidelně píchat do prstu, aby si mohli cukr v krvi změřit. Testování hladiny glukózy má své počátky v roce 1925. Tehdy se však hladina glukózy měřila (za pomoci roztoku ve zkumavce) z moči, což bylo nepřesné. Další významný posun nastal v šedesátých letech minulého století, kdy vznikly první speciální proužky pro testování hladiny glukózy v krvi. Na papírový proužek se umístila kapka krve, která se po jedné minutě omyla. Výsledná barva papírku se pak porovnala s tabulkou, díky níž diabetik získal hrubý údaj o hladině glukózy. Koncem sedmdesátých let si lidé s diabetem poprvé mohli odnést domů přenosné monitorovací zařízení. Vážilo bezmála dva kilogramy, vypadalo jako ze sci-fi filmu a ačkoliv muselo být při měření zapojené do elektrické sítě, lidem s cukrovkou značně ulehčovalo život a výsledky poskytovalo do minuty. Postupem času se glukometry zmenšovaly, vyžadovaly menší množství krve a obešly se bez kalibrace. Diabetici používají glukometry s testovacími papírky dodnes, ale jak říkají diabetologové: soumrak glukometrů se blíží. V roce 1975 započala opravdová revoluce v měření, a to s prvním komerčně dostupným biosenzorem glukózy. Na přelomu tisíciletí pak spatřil světlo světa nepřetržitý monitoring glukózy, ze kterého se vyvinul dnes používaný systém FGM (okamžitý monitoring glukózy), který se skládá z malého jednorázového senzoru, jež má diabetik umístěný na paži až dva týdny, a ze čtečky. Příkladem je systém FreeStyle Libre od společnosti Abbott, který pomáhá zlepšovat kontrolu hladiny glukózy i českým diabetikům. Dnes již tedy není i díky tomuto senzoru potřeba pro stanovení hladiny glukózy provádět každý den vpich do prstu za účelem získání kapky krve, což mnoho diabetiků od pravidelného měření s glukometrem odrazovalo.
„Glukózové senzory přinášejí nové a do značné míry revoluční možnosti ve snaze zlepšit kompenzaci pacientů s diabetem. Senzory lze s úspěchem použít v situacích, ve kterých glukometry běžně selhávají, a to i v případech, kdy si pacient měří glykémii mnohokrát denně. Ani časté měření pomocí glukometrů totiž nedokáže dostatečně postihnout trend budoucího vývoje glykémie, navíc k řadě ‚poklesů‘ a ‚vzestupů‘ glykémie dochází bez povšimnutí mezi jednotlivými měřeními,“ uvádí diabetolog MUDr. Jan Šoupal, Ph.D., ze 3. interní kliniky VFN a 1. LF UK v Praze.
Důležitost měření každoročně připomíná i Světový den monitoringu diabetu, který připadá na neděli 14. dubna.
Zdroj a foto: www.freestylelibre.cz
