Komu se založení DIP vyplatí nejvíce?
Dlouhodobý investiční produkt DIP představuje efektivní způsob, jak se průběžným investováním zabezpečit na stáří. Přispívat na něj může zaměstnavatel, podobně jako na „penzijko“ či životní pojištění. Komu se nejvíce vyplatí si ho založit?
Investiční produkt DIP umožňuje jednoduchou investici do akcií, fondů či dluhopisů: „Investovat pomocí DIP je asi vůbec nejpříhodnější pro člověka, kterému je nyní kolem padesátky, protože se k penězům může dostat už za deset let, tedy v šedesáti. Avšak mladí, kteří začnou pomocí DIP investovat například ve svých třiceti letech, mohou zase využít dynamičtější investiční strategie, čímž mají šanci na výrazně vyšší zhodnocení. Síla složeného úročení jim tak dá potenciál jejich vklady během třiceti let až zdvojnásobit,“ vysvětluje Adam Kaška, investiční specialista společnosti FinGO.
Významná jsou daňová zvýhodnění
Roční vklady až do výše 48 tisíc korun mohou být odečteny od základu pro výpočet daně, což na daních přinese úsporu až 7 200 korun ročně. Účtů DIP může mít jeden člověk založených i více, nicméně maximální daňový odpočet činí 48 tisíc korun bez ohledu na to, zda je účet jeden, nebo jich je více. „U DIP se navíc neplatí žádná daň z výnosu, pokud držím podíly v investicích déle než tři roky a pokud celkový příjem v kalendářním roce nepřesáhl sto tisíc korun. Peníze pak lze vybrat buď najednou, nebo formou pravidelné renty,“ upřesňuje Adam Kaška.
Na DIP si mohou lidé přispívat buď sami, nebo ve spolupráci se zaměstnavatelem. Pokud zaměstnavatel přispěje 50 tisíc korun za rok, dosáhne tak maximálního daňového zvýhodnění. Existuje samozřejmě také možnost, že do účtu DIP bude přispívat pouze zaměstnavatel.
„Zaměstnavatel, respektive zaměstnanec si mohou vybrat více produktů, ke kterým se vztahuje daňové zvýhodnění. Kromě dlouhodobého investičního produktu to jsou také doplňkové penzijní spoření a životní pojištění. Pokud lidé chtějí, mohou klidně kombinovat všechny tři tyto produkty, důležitý je však limit daňového zvýhodnění. Ten je 50 tisíc korun za kalendářní rok, a to na všechny tyto produkty dohromady,“ doplňuje Adam Kaška.
Jak striktní jsou podmínky?
Vzhledem k tomu, že se jedná o produkt určený pro zajištění na stáří, jsou stanoveny podmínky pro výběr: minimální doba držení je 10 let a věk minimálně 60 let. V případě ukončení DIP před některou z těchto podmínek, a to z jakéhokoliv důvodu, je klient povinen vrátit poskytnuté daňové úlevy. „Podmínky však neurčují, že by klienti museli deset let v kuse spořit pravidelně. Stačí, aby měli účet DIP po tuto dobu založený. Pravidelně spořit a využívat daňových výhod mohou třeba jen pár let. Peníze na účtu pak mohou nechat nadále samovolně zhodnocovat,“ říká Adam Kaška.
DIP pro mladé
„Pokud si například jako mladá, třicetiletá žena vyčlením prostředky k investování, je nutné, abych je dobře rozdělil na krátkodobou, střednědobou a dlouhodobou rezervu a cíle. Pokud spořím v DIP nebo v DPS, je potřeba spořit alespoň deset let, a to minimálně do šedesáti let věku. Doporučuji proto rozdělit si zodpovědně a s rozumem peníze do tří hromádek. První pro to, abych si vytvořil likvidní rezervu, kterou mohu kdykoliv nárazově použít. Další pak na odkládání peněz na cíle v horizontu pěti až patnácti let. No a tu třetí právě až na stáří, tedy do penzijka či DIPu,“ doporučuje Adam Kaška.
Foto: archiv
