Monika Omerzu Midriaková složila hudbu k filmu Atlas ptáků
Monika Omerzu Midriaková je slovenská skladatelka filmové hudby žijící v Praze. Po studiu na FAMU píše hudbu pro hrané a dokumentární filmy. Spolu se Šimonem Holým byla nominovaná na Českého lva za soundtrack k celovečernímu snímku Všechno bude (režie Olmo Omerzu, 2018), který měl premiéru v Hlavní soutěži na MFF v Karlových Varech a MFF v Torontu. Její spolupráce s Omerzuem pokračovala i na filmu Atlas ptáků, který měl světovou premiéru na letošním MFF Karlovy Vary a zároveň byl nominován do Hlavní soutěže.
Spolupracovala na hudbě k dokumentům Eriky Hníkové (Každá minuta života, 2021, Hlavní soutěž MFF Karlovy Vary) nebo právě dokončeném dokumentárním filmu německé režisérky Helen Simon (Voices of Fire, 2022).
Skládá také písničky pod jménem Leto s Monikou. Za stejnojmenné album získala cenu za nejlepší debut na slovenských cenách Radiohlavy 2018.
Film Atlas ptáků Olma Omerzu byl uveden do kin 2. září, pár dní poté, co ho mohli diváci Karlovarského filmového festivalu vidět ve světové premiéře, kde soutěžil v Hlavní sekci. Nedílnou a podstatnou složkou filmu, ve kterém hrají Alena Mihulová, Miroslav Donutil, Eliška Křenková, Vojtěch Kotek, Pavla Beretová a Martin Pechlát, je i jeho hudba. Tu složila na Českého lva nominovaná skladatelka Monika Omerzu Midriaková za hudbu k předchozímu filmu Olma Omerzua Všechno bude. Soundtrack filmové hudby nyní vyšel 24. září na všech streamovacích platformách: https://bfan.link/bird-atlas-1
Jak byste popsala hudbu k filmu Atlas ptáků?
Hudba pro tento film vychází hodně z příběhu a postav filmu. Do “starého světa” hlavní postavy Iva Róny, který má jasně daná pravidla se vtírá nový, virtuální svět, bez pravidel, plný chaosu. Používáme klasické nástroje orchestru – smyčce a dechy – jako svět starého patriarchy Iva. Chtěla jsem se vyhnout syntezátorům, jež jsou často synonymem moderního zvuku. Místo toho jsem vycházela z netradičních artikulací a zvuků orchestru. A tak smyčce a dechy hrají čím dál tím víc zvláštně a chaoticky. Skladby jsou plné disonance. Tyto motivy divákům naznačují přítomnost něčeho zlověstného a nejasného. A později provázejí opuštění, smutek a rozpad světa postav. Ve filmů tak vzniká mnoho expresivních momentů. Měla jsem to štěstí, že mi bylo umožněn prostor tak výraznou hudbu do filmu dostat.
Jak vznikala hudba k filmu? Už v jeho průběhu anebo až byl dokončen finální střih?
Už když se psal scénář, vznikla jedna krátká skladba. Ve filmu ji neuslyšíte, ale pomohla Olmovi představit si náladu a rytmus filmu či některých scén. Kontinuální práce začala s prvním střihem, kdy mezitím co Jana Vlčková a Olmo pracovali ve střižně, já jim posílala první návrhy skladeb.
Je těžší psát hudbu k filmu vlastního manžela než k jiným filmům?
Obě varianty mají svoje výhody i nevýhody. Zároveň však díky tomu máme vhled a pochopení pro práci toho druhého. Také umím od Olma přijmou kritiky rychleji, protože ho znám a věřím mu. Atlas ptáků byla pro mne jedna z nejhezčích spoluprací, co jsem kdy měla.
U předchozího filmu Všechno bude jste jednou ze spoluautorů hudby, u nejnovějšího jste ji tvořila jenom vy, je to velký rozdíl v přístupu k práci?
Už u Všechno bude jsme většinu skladeb tvořili samostatně. Část hudby já, část Šimon Holý, ale každý ve svém studiu. Sólovou spolupráci s Olmem jsem si vyzkoušela na krátkém filmu Poslední den patriarchátu. U každého filmu se snažím přemýšlet, o té nejlepší variantě pro film – o nejvhodnější hudbě a konceptu. Baví mne zkoušet úplně jiný zvuk, než jaký mám u mých autorských písní (komponuji a nazývám se Leto s Monikou) a tak se nebráním ani spolupráci a ani sólové práci na dalších projektech.
Nakolik jste s manželem konzultovala práci na filmové hudbě? Bylo to čistě na vás anebo měl tendenci do práce mluvit?
Filmová hudba je do jisté míry samostatná složka, která se dá z filmu vyjmout. Myslím ale, že dobrá filmová hudba by měla v první řadě sloužit filmu. Možná i proto, že jsem vystudovala FAMU, mám vůči záměrů Olma i dalších tvůrců velký respekt a pokoru. Vždy věci konzultujeme a vždy vzniká několik verzí hudby. Na začátku procesu mě baví vyslechnout si záměr režiséra a zkusit pracovat pár dní úplně sama. Prostě nechat se materiálem inspirovat. Po prvních pár dnech začnu přinášet nápady, ze kterých se odrazíme k tomu, co funguje (anebo ne) a pak už pracujeme společně.
Účastnila jste se natáčení nebo vše necháváte až do studia, až film vidíte?
Scénář ani storyboard nikdy přesně nedokážou zprostředkovat, co člověk vidí na materiálu z natáčení a ve střižně. Až z natočených obrazů poznáte záměr, stylizaci a vyznění filmů do detailu. I tak jednoduchá věc jako je třeba světlo a zabarvení záběrů vytváří náladu, kterou je možné podpořit anebo vyvážit dalším jiným tónem hudby. Osvědčilo se mi tedy pracovat až s natočeným materiálem.
Nakolik do vaší práce zasáhl covid? Chybí/chybělo vám koncertování před živým publikem?
Naštěstí mnoho práce mohu udělat z domova, takže jsem se měla čím zaměstnat. Během tvrdého lockdownu jsem si zakazovala myslet na to, o co všechno přicházím, a pracovat s tím, co mám. Až když jsme se potkali na koncertech zase naživo a spolu, uvědomila jsem si, jak je to skvělé! Soundtrack k filmu jsme nahrávali v lednu 2021. V čase přísných proti pandemických opatření. Bylo to moje první nahrávání s orchestrem. Po několika měsících bez živého hraní to byl obrovský zážitek, za který jsem byla velmi vděčná.
Foto: archiv filmu
