Pohyb, ale i “čas pro sebe”. Jak můžeme podpořit psychickou pohodu dětí?

V raném věku se utvářejí návyky do života a výchovou tak můžeme velmi ovlivnit, to, jak bude dítě v budoucnu vnímat sebe i své okolí. Díky prostředí, kde se děti cítí dobře a v bezpečí, dokáží lépe zvládat každodenní stres a výzvy a mají lepší schopnost vytrvat, když se setkají s neznámými a náročnými situacemi. A jak konkrétně lze tyto podmínky zajistit?

Pohybu není nikdy dost
Pohyb lze považovat za základní potřebu dítěte a je pro jejich vývoj nezbytný. V období předškolního věku by měly mít děti prostor alespoň pro 3 – 4 hodiny spontánního pohybu (běhání, házení, skákání apod.) denně. Pomáhá nejen při rozvoji svalů a pohybového aparátu, ale i mozku. Pokud se pohyb děje venku v zeleni, uvolňuje se napětí a regeneruje pozornost a navíc se prokysličují orgány – to vše přispívá k lepší imunitě. „Děti, které tráví dostatek času venku, se učí zvládnout i nepohodu a jsou díky tomu odolnější – tím, že jsou častěji konfrontovány s překážkami v cestě nebo změnou teploty, učí si všímat toho, jak se cítí a říkat si o to, co potřebují,” říká Tereza Valkounová, předsedkyně Asociace lesních MŠ, kde děti tráví většinu času v přírodě. Pobývání v přírodě navíc zvyšuje jejich tvořivost a fantazii.

Pozornost vůči potřebám dítěte
Jedním z klíčových faktorů, který pomáhá dětem cítit se v bezpečí, je vědomí, že jsou bezpodmínečně milovány. Úlohou blízkých osob, je být dostupní, když je děti potřebují. To znamená zastavit se, odložit práci a dát dítěti svou plnou pozornost, ať už společnou hrou, prohlížením knihy, vyslechnutím, nebo jen obejmutím. To se však nevylučuje s tím, když se na děti zlobíme. Jen bychom neměli kritizovat dítě jako takové, ale jeho chování například: „Mám tě ráda, ale není v pořádku, když kreslíš obrázky na stěny. Vadí mi, když to děláš.“

Porozumění emocím a schopnost empatie
Na konci předškolního věku děti dokáží rozlišit, co druhý cítí. Poznávají různé způsoby, jak vyjádřit emoce například hněv. Musí ale pochopit, že některé chování, jako někoho uhodit nebo pokousat, není přijatelné a že emoci lze vyjádřit bezpečně pro ně i okolí. Dětem můžeme pomoci porozumět jejich pocitům tím, že je budeme motivovat o emocích mluvit. Například když dítě pláče, můžeme si k němu sednout a zeptat se: „Vypadáš smutně, copak se děje, a jak ti můžu pomoct?”. Porozumění emocím dává základy pro psychickou pohodu, i pro překonání složitějších období. Stejně tak pomáhá v navazování a  udržováním vztahů s druhými lidmi. V trénování této oblasti hraje roli rodina, které by měla jít dětem příkladem a ukázat, že je naprosto přirozené si navzájem naslouchat. Třeba tím, že se bude ptát, co se dítěti ve školce líbí, s kým si hrál, či jaké pohádky jsou jeho oblíbené a proč.

Prostor pro samostatnost
Děti potřebují mít ze sebe dobrý pocit a věřit, že mohou uspět. Sebevědomé děti jsou ochotnější zkoušet nové úkoly, a pokud neuspějí napoprvé, zkusí to znovu jinak. Důvěru ve své schopnosti a kompetence mohou děti rozvíjet skrze samostatnost tím, že budou dělat jednoduché úkoly jako je například oblékání, úklid hraček. Dejme proto dítěti důvěru, pomozme, když si o pomoc řekne, ale nedělejme věci za něj. Možnost samostatného rozhodování a činností podporuje vědomí sebe sama, schopnost zvládání náročnějších situací a míru odolnosti dětí.

Buďme vzorem
Děti jsou skvělí pozorovatelé, napodobují to, co vidí, a říkají, to co slyší od ostatních. Když cvičíte a jíte zdravé jídlo, je pravděpodobnější, že dítě bude mít tento dobrý návyk do života. Pokud jsme vnímaví vůči ostatními, dítě se také učí vnímat potřeby druhých. Platí to ale i naopak, proto je třeba dávat pozor na to, jak před dětmi mluvíme o sobě i o jiných lidech. Do komunikace nepatří ponižování, výsměch, podceňování, nedůvěra.

Volná hra, ale i pravidla
Naše životy jsou často velmi rušné, a platí to bohužel i pro životy dětí. Děti ale potřebují čas na odpočinek a chvíle klidu. Děti zpracovávají své zážitky, problémy, či chování druhých pomocí hry. Příkladem může být hra, kde se odehrává hádka mezi kamarády, případně obavy ze strašidel, které viděly v pohádce, či hra na maminku když uklízí. Díky tomu si situaci mohou prožít a ujasnit. Dětem bychom tak měli dopřát prostor na tzv. volnou hru a to alespoň na pár hodin denně, a dát jim možnost dělat věci po svém, aniž bychom jim jejich čas řídili – ať už ve školce nebo doma. K volné hře potřebují důvěru a prostor k objevování světa v jasně nastavených limitech. Děti, které dostávají pevné, ale milující hranice obecně rozvíjejí lepší sociální dovednosti a ve škole se jim daří lépe než dětem, které vyrůstali v prostředí s příliš málo nebo příliš mnoho limity.

Foto: archiv lesní školka